8. 10. 2018 – O lepším ubytování

Dneska nás čekal přesun z domu hrůzy v pěkném městě do pěkného ubytování v městě hrůzy aneb hurá, už jsme zase v Ósace! Dorazili jsme opět do té části Ósaky, kde to spíš vypadá jako v Číně než jako v Japonsku. Propletli jsme se od hlavní třídy uličkami, které konečně vypadaly, že do toho Japonska asi patří, a dostali jsme se před nízký domek – naše ósacké ubytování.

Možná si ještě pamatuje naše ubytování v Ósace z loňského roku, které sice nebylo plechové, ale ani tak nelze tvrdit, že by to byla slast tady bydlet. Tentokrát jsme ale vybrali dobře! Pomalu jsem si říkala, že je škoda, že tu jsme jen na dvě noci, protože po zážitku z Okajamy to pro nás bylo opravdu příjemné překvapení, ačkoliv z venku nevypadalo nijak zvlášť. 

7. 10. 2018 – O výhře

Vstali jsme si, kdy jsme chtěli, krásně vyspaní. Došli jsme si tedy na snídani do konbini a po návratu zjistili, že Bára s Kristou už byly pryč na svém dnešním výletu na Ucukušimu. V plecháči byli akorát Tomové. Chvíli jsme se ještě flákali a pak se s nimi domluvili, že bychom mohli podniknout alespoň malý výlet. Rozhodli jsme se, že navštívíme Kibicu, což je malé městečko kousek od Okajamy.

Šli jsme s Tomem jedna ještě k němu na hotel, kde si vyzvedl railpass a my se konečně mohli podívat, jak si pohodlně bydlí, a vydali jsme se na nádraží. Tady jsem ukořistila okajamské razítko. Den prostě nemohl být lepší.

5. 10. 2018 – O mostech

Fish padl. Aby chudák přežil, běžela jsem mu před odjezdem ještě pro jídlo a čaj. Kilometr tam, kilometr zpátky; nebylo jisté, že budu dobře stíhat náš naplánovaný vlak, a tak se Krista, Bára a Tom dva vydali na nádraží přede mnou. Naštěstí jsem je doběhla, akorát o Kristu jsme cestou pro její krátké nožičky málem přišli. Ale všechno zlé je pro něco dobré a vlak jsme stihli. Naskočili jsme na expres Nanpú, který nás z Okajamy měl dovést přímo až do města Awa-Ikeda. 

Fish docela utřel, protože už jen ta cesta vlakem za to stála. Krásný výhled na přírodu a přejezd obřího mostu, který spojuje Honšú se Šikoku. Pokud jste v Okajamě, určitě má smysl se podívat na Šikoku už jen kvůli mostu Seto Óhaši. Není divu, že se na něj dokonce můžete podívat, na Honšú i Šikoku máte vyhlídkové místo, abyste se tímto technologickým skvostem mohli pokochat. 

4. 10. 2018 – O domu hrůzy

Ráno jsme vstali na osmou. Čekal nás přesun z Fukuoky do Okajamy, do našeho dalšího spacího místa. Protože odchod jsme měli v deset, mohli jsme se ještě trochu potulovat po okolí. Proč toho nevyužít? Přestože bylo trochu zataženo, rozhodly jsme se s holkama, že si půjdeme ještě prohlédnout okolí. Přece jenom jsme si Fukuoku moc neprošli, ani neužili, i když jsme tu bydleli. Většinu času jsme trávili mimo ni.

Sice poprchávalo, ale to nám nezabránilo si prohlédnout blízký areál se svatyněmi (namátkou svatyně Funatama, Čikuzen Sumijoši a další). Kromě svatyní byla v areálu také socha černého sumó oniho, se kterým jsme chvilku hráli na přelačovanou. Je to svalnatec a zná všechny triky, takže nás přetlačil.

Jakmile jsme si dostatečně vyhrály, vydaly jsme se lovit další kešku, tedy spíš Bára lovila a my s Kristou byly čestný doprovod. Prošly jsme si ještě kousek okolí, otevírající tržnici, kde prodávali čerstvé ryby a vrátily se zpět na byt. Popadli jsme zavazadla a vydali se na nádraží. Samozřejmě bez snídaně se to neobešlo.

Co navštívit? (2018)

Rok se s rokem sešel a my zase začínáme plánovat cestu do Japonska. Tentokrát nepoletíme na jaře, ale na podzim. Zrovna tento víkend jsme si na 99,9 % dohodli termín: 27. září - 19. října včetně cesty tam a zase zpět. Je sice pravda, že se nám trochu proměnily řady, ale opět by nás mělo jet osm, možná sedm. Naše prozatímní složení jsme Zíza, fish, Tom jedna, Tom dva, Krista (staří známí) a Morag, Bára, Kája (nové tváře). Žlůťa, meni a Květa se letos pravděpodobně výletu neúčastní.

Kromě termínu a předběžného složení máme také naplánovanou trasu. Oproti loňskému roku máme v plánu více spacích míst, ačkoliv délka pobytu tři týdny zůstává. Letos chceme doletět přímo do Kagošimy a vzít do z jihu severovýchodně až do Tokia, ze kterého bychom se vrátili domů. Spací místa jsou tedy Kagošima, Beppu, Fukuoka, Okajama, Ósaka, Nagano a Tokio v tomto pořadí.

6.4.2017 – Cosi na tyčce se slaninou a bramborou

Hezky jsme vstali a co nebylo sbalené, jsme teď už do těch kufrů a krosen narvali. Bylo načase říct sbohem Okajamo a vydat se směr Mijadžima. Před odjezdem jsme ještě Júkimu nechali na památku fotografii a směsku českých bonbónů, aby si měl čím osladit život (mimochodem s Júkim jsme stále v kontaktu, máme ho na facebooku, a tak si občas můžeme přečíst, jak je přepracovaný).

Ještě před odjezdem jsem šla s Tomy objednat je na masáže. Tvrdili, že si sem zajdou ten den, až budeme z Kagošimy přejíždět do Ósaky. Sice se mi to zdálo divné, ale protože jsem byla chodící slovník (a ten nevznáší námitky), tak jsem tedy s nimi šla a objednala je na masáže, které se měly uskutečnit, tuším, o šest dní později. A pak už jen obklopeni bagáží jsme se vydali vstříc novému zážitku – hurá (zpět) na Mijadžimu, kde jsme měli na jednu noc objednaný rjokan Džukeisó.

3.4.2017 – Kašli, kašli [Aktualizováno]

Mě schvátil bacil tolik, že jsem se rozhodla tenhle den prospat a prokašlat. Květa a Krista byly zmoženy společensky, takže držely basu se mnou a taky se rozhodly především spát. Kluci byli ovšem o něco akčnější: Žlůťa a meni se vydali do Himedži a Tomové s fishem si odpoledne prošli Okajamu (poté, co se vyspali z opice).

(Vypráví Žlůťa) Den začal dobře. Když tedy pominu to, že Tom jedna dorazil ve čtyři hodiny ráno (nerad spím, když jsou odemčené dveře, takže jsem mu musel jít otevřít). Prášky, co jsem dostal v nemocnici, mi zabírají a už se cítím mnohem lépe.

1.4.2017 – Tuze smradlavý záchod [Aktualizováno]

Ráno jsme si dali úprk z Nagoji. Ovšem po noci plné slavení nebyl tento úprk pro všechny zrovna tím nejlepší, co se mohlo prvního dubna stát. Nejzajímavější to bylo asi u Toma jedna, kdy jsme tak stáli spolu s ním a fishem před domem a čekali, než se i ostatní vyprdelí ven, kdy mu říkám, že má něco na kalhotách. To něco byly blitky, a tak se takticky rozhodl, že si kalhoty převleče. Kromě této veselé ranní příhody jsem bohužel začala pociťovat, co jsem nechtěla – fishovy bacily mě bacily.

Co navštívit?

Jak to tak bývá, i my měli velké oči, když jsme se rozhodli, že do toho Japonska tedy fakt pojedeme! Chtěli jsme vidět všechno a procestovat ho od shora až dolů. Což se záhy ukázalo jako nemožné, a tak přišel na řadu rozum, který rychle omezil „perimetr pohybu“. Rozhodla jsem totiž, v jakých městech budeme nocovat, tedy z jakých měst se bude vyjíždět za dobrodružstvím a tím bylo rozhodnuto, že Hokkaidó či prefektura Mijagi nebudou zrovna naše cílové destinace.

Naše spací města jsou Nagoja, Okajama, Kagošima a Ósaka. Kromě nich také jednu noc přespáváme v rjokanu na krásném ostrůvku Mijadžima poblíž Hirošimy, ze kterého máme výhled na moře a můžeme zde navštívit svatyni Icukušimu, jež nechal vybudovat Taira no Kijomori.

Ale vrátím se o čtrnáct dní dopředu, do doby, kdy přilétáme na letiště Kansai, odkud pokračujeme do Ósaky, kde přespíme jednu noc v kapslovém hotelu, abychom ráno rychle vše pobalili a přemístili do Nagoji, kde strávíme krásný týden. Jak to tak ovšem podle prozatímních plánů vypadá, Nagoju samotnou si zase tolik neužijeme, ačkoliv máme z pokoje výhled na nagojský hrad, protože na každý den mají téměř všichni jiné plány – plány v jiných městech.

V rychlém sledu vyjmenuji, kam všichni či jen někdo z naší party z Nagoji plánuje zajet: Tokio, Kjóto, Nara, Širakawa-go, Jošino, Ise s tím, že první dvě města se plánují navštívit i několikrát. Z Okajamy plánujeme navštívit Sakaiminato, Kóbe, Himedži, Hirošimu, Takamacu, Ósaku, Okucu a jeskyně Ikura a Maki. Z Kagošimy máme v plánu zajet do Beppu a na ostrov Jakušima. Nakonec máme ještě jeden den volna v Ósace, který chceme využít k návštěvě hory Kója.