Co navštívit?

Než začal Covid-19 strašit svět, plánovali jsme na jaro 2022 další cestu do Japonska. Ale bude to možné? Japonsko je stále uzavřené cizím výletníkům a těžko říct, jak to bude příští rok vzhledem k tomu, že se u nich moc neočkuje a nakažení neklesají tak, jak by si japonská vláda přestavovala. Navíc bůhví jak to bude letos na podzim. Však to známe z loňska… 

Ale proč se tím vlastně zabývat? Kašleme na nějaké prognózy,  kašleme na nemoci, kašleme na to, co by mohlo být a soustřeďme se na to, co můžeme udělat teď – a to je plánování! Rozhodla jsem se naplánovat si výlet do Japonska. Není nad to být připraven, navíc tohle plánování mě hrozně baví. Sice jde tentokrát jen o čtrnáct dní, ale o to víc musím být pečlivá, abychom si to užili co nejvíc.

1. 10. 2018 – O slunci

Dohodli jsme se, že si přivstaneme, abychom si na střešním onsenu vychutnali východ slunce nad mořem. V 5:40 nám zazvonil budík, my, co jsme chtěli, jsme se zvedli a odcupitali s neprobuzenýma ksichtama na střechu. Nevím, jak kluci, ale my s Bárou jsme se o malý bazének horké vody dělily ještě se třemi staršími Korejkami a se dvěma mladšíma. Mladší to ovšem vzdaly a nevydržely úplně do té krásy východu slunce. Jen si to představte. Sedíte, třeba i po ramena, v horké vodě, koukáte na moře, nad jehož obzorem vysvítá sluníčko. Hezky si to šine nahoru.

Nakonec jsme tam s Bárou vydržely ze všech nejdéle a užívaly si příjemného ranního vzdoušku. Po osprchování jsme se vydaly zpět na pokoj, kde jsme si ještě dáchly, protože nás čvachtání unavilo. Nemluvě o brzkém vstávání. Po spánku jsme se vydali na společnou snídani v japonské stylu. Dostali jsme spoustu mističek, chodů a rýže, kolik se do nás vešlo. Co si budeme nalhávat, přejedli jsme se, tedy asi až na Báru, která té japonské kuchyni nepřišla na chuť. Odvalili jsme se zpět na pokoj, kde začal všeobecný shon a balení.

30. 9. 2018 – O tajfunu

Předchozí den hlásili, že by měl být dnešní den věnovaný tajfunu, a tak jsem hned po probuzení udělala kuk z okna, abych zjistila, jak takový tajfun vypadá. Upřímně, byla jsem docela v šoku, protože jsem si myslela, že předpověď počasí je v Japonsku přesná – nic zvláštního totiž vidět nebylo. Jen foukal vítr a pršelo. Prostě takové normální deštivíčko. Sbalili jsme své sakypaky, nasnídali se, rozloučili se s pěkným kagošimským hotelem, roztáhli, ale fuj, na co to myslíš, deštníky a vydali se na vlakové nádraží. Čekala nás cesta do Beppu!

Zpoza okna déšť nevypadal nijak zvlášť hustě a měli jsme deštníky, takže jsme usoudili, že stačí kopnout do vrtule a brzy se dostaneme pod střechu, aniž bychom během cesty zásadně promokli. Nebo jsme se snad mýlili?! Jakmile se vyšlo na hlavní třídu, tak se do nás opřel takový vítr, že bylo úplně zbytečné mít v ruce deštník. Já jsem do něj sice i přesto vkládala vysoké naděje, ale ty nakonec skončily v podobě „V“. Tady musím poznamenat, že jsem ráda, že v Japonsku dělají kvalitní deštníky, protože z „V“ jsem ho pak mohla v klidu vrátit do standardní deštníkové „O“ podoby a používat až do konce výletu.

Co navštívit? (2018)

Rok se s rokem sešel a my zase začínáme plánovat cestu do Japonska. Tentokrát nepoletíme na jaře, ale na podzim. Zrovna tento víkend jsme si na 99,9 % dohodli termín: 27. září - 19. října včetně cesty tam a zase zpět. Je sice pravda, že se nám trochu proměnily řady, ale opět by nás mělo jet osm, možná sedm. Naše prozatímní složení jsme Zíza, fish, Tom jedna, Tom dva, Krista (staří známí) a Morag, Bára, Kája (nové tváře). Žlůťa, meni a Květa se letos pravděpodobně výletu neúčastní.

Kromě termínu a předběžného složení máme také naplánovanou trasu. Oproti loňskému roku máme v plánu více spacích míst, ačkoliv délka pobytu tři týdny zůstává. Letos chceme doletět přímo do Kagošimy a vzít do z jihu severovýchodně až do Tokia, ze kterého bychom se vrátili domů. Spací místa jsou tedy Kagošima, Beppu, Fukuoka, Okajama, Ósaka, Nagano a Tokio v tomto pořadí.