4. 10. 2018 – O domu hrůzy

Ráno jsme vstali na osmou. Čekal nás přesun z Fukuoky do Okajamy, do našeho dalšího spacího místa. Protože odchod jsme měli v deset, mohli jsme se ještě trochu potulovat po okolí. Proč toho nevyužít? Přestože bylo trochu zataženo, rozhodly jsme se s holkama, že si půjdeme ještě prohlédnout okolí. Přece jenom jsme si Fukuoku moc neprošli, ani neužili, i když jsme tu bydleli. Většinu času jsme trávili mimo ni.

Sice poprchávalo, ale to nám nezabránilo si prohlédnout blízký areál se svatyněmi (namátkou svatyně Funatama, Čikuzen Sumijoši a další). Kromě svatyní byla v areálu také socha černého sumó oniho, se kterým jsme chvilku hráli na přelačovanou. Je to svalnatec a zná všechny triky, takže nás přetlačil.

Jakmile jsme si dostatečně vyhrály, vydaly jsme se lovit další kešku, tedy spíš Bára lovila a my s Kristou byly čestný doprovod. Prošly jsme si ještě kousek okolí, otevírající tržnici, kde prodávali čerstvé ryby a vrátily se zpět na byt. Popadli jsme zavazadla a vydali se na nádraží. Samozřejmě bez snídaně se to neobešlo.

3. 10. 2018 – O historii

Tentokrát jsme vstali včas. Došli jsme všichni na nádraží, tedy až na Toma dva, ten docupital o něco později, koupili si snídani a vyrazili jsme do Nagasaki. Tady jsme vylezli před nádraží a vybaflo na nás malebné přímořské městečko, ve kterém se prohánějí tramvaje. Za prudkého svitu naší nejbližší hvězdy jsme se vydali nejprve k památníku míru. Abychom se k němu dostali, museli jsme vyšlápnout kopec a šikovně se proplést mezi auty. 

Přivítala nás budova nagasackého muzea Míru z červených cihel. Před ní bylo prostranství, na kterém se mohou srocovat davy a parkovat autobusy. Rozhodli jsme se, že se podíváme do Memorial Hall, kam vedl vchod vedle stylové fontány. Šlo se po schodech dolů. Nejprve nás to zavedlo ke studijním materiálům, kde si návštěvníci mohou půjčit jakoukoliv knihu týkající se svržení atomové bomby, případě si sednou k počítači a dohledat informace tam. Samozřejmě většina materiálů byla v japonštině. 

2. 10. 2018 – O přesunech

Nevím, jak se to mohlo stát, asi erupce na slunci, ale zaspali jsme. Všichni kromě Kristy. Dali jsme se tak nějak dohromady a běželi na vlak. Všichni kromě Toma 1. Ten se rozhodl ještě prospat, že se k nám připojí v polovině dne. Na dnešní den jsme totiž měli připravené dva výlety – první do vodního světa a druhý do Naizó-inu.

Naskočili jsme do vlaku a vyjeli. Tentokrát cesta sice nebyla dlouhá, ale trochu složitější, protože jsme měli dvakrát přestupovat. První přestup v pořádku, druhý horší – nastoupili jsme na zastávce Kašii do špatného vlaku. Což vlastně nevadilo, protože jsme se prostě nevydali směr první  plánovaný výlet, ale ten druhý. Horší bylo to, že fish v prvním vlaku zapomněl foťák. Navíc ten vlak byl Sonic, ach, ten prokletý Sonic.

1. 10. 2018 – O slunci

Dohodli jsme se, že si přivstaneme, abychom si na střešním onsenu vychutnali východ slunce nad mořem. V 5:40 nám zazvonil budík, my, co jsme chtěli, jsme se zvedli a odcupitali s neprobuzenýma ksichtama na střechu. Nevím, jak kluci, ale my s Bárou jsme se o malý bazének horké vody dělily ještě se třemi staršími Korejkami a se dvěma mladšíma. Mladší to ovšem vzdaly a nevydržely úplně do té krásy východu slunce. Jen si to představte. Sedíte, třeba i po ramena, v horké vodě, koukáte na moře, nad jehož obzorem vysvítá sluníčko. Hezky si to šine nahoru.

Nakonec jsme tam s Bárou vydržely ze všech nejdéle a užívaly si příjemného ranního vzdoušku. Po osprchování jsme se vydaly zpět na pokoj, kde jsme si ještě dáchly, protože nás čvachtání unavilo. Nemluvě o brzkém vstávání. Po spánku jsme se vydali na společnou snídani v japonské stylu. Dostali jsme spoustu mističek, chodů a rýže, kolik se do nás vešlo. Co si budeme nalhávat, přejedli jsme se, tedy asi až na Báru, která té japonské kuchyni nepřišla na chuť. Odvalili jsme se zpět na pokoj, kde začal všeobecný shon a balení.

Co navštívit? (2018)

Rok se s rokem sešel a my zase začínáme plánovat cestu do Japonska. Tentokrát nepoletíme na jaře, ale na podzim. Zrovna tento víkend jsme si na 99,9 % dohodli termín: 27. září - 19. října včetně cesty tam a zase zpět. Je sice pravda, že se nám trochu proměnily řady, ale opět by nás mělo jet osm, možná sedm. Naše prozatímní složení jsme Zíza, fish, Tom jedna, Tom dva, Krista (staří známí) a Morag, Bára, Kája (nové tváře). Žlůťa, meni a Květa se letos pravděpodobně výletu neúčastní.

Kromě termínu a předběžného složení máme také naplánovanou trasu. Oproti loňskému roku máme v plánu více spacích míst, ačkoliv délka pobytu tři týdny zůstává. Letos chceme doletět přímo do Kagošimy a vzít do z jihu severovýchodně až do Tokia, ze kterého bychom se vrátili domů. Spací místa jsou tedy Kagošima, Beppu, Fukuoka, Okajama, Ósaka, Nagano a Tokio v tomto pořadí.