13. 5. 2019

[Recenze] 5x šódžo manga

Když člověk ochoří, tak má najednou spoustu času. Mně se to stalo, a tak jsem čas využila neuvěřitelně smysluplně – četla jsem mangu. Konkrétně v žánru šódžo, což znamená mangu zaměřenou na pubertální dívky. Takže stvořenou jako pro mě, protože já jsem v pubertě nonstop už asi deset let.

Během týdne jsem přečetla pět mang, které bych ráda doporučila dál. Netvrdím, že všech pět bylo klenotem žánru a že mě neuvěřitelně bavily, ale každému vyhovuje něco jiného, a tak proč nedoporučit všechny, když je mám ještě čerstvě v paměti.

Mangy jsou seřazené podle toho, jak se mi líbily. Ty první dvě se mi líbily skoro nastejno, ale nakonec ve mně vyhrál smysl pro souměrnost. Kdo bude číst dál, pochopí. Doporučuju číst postupně. Najednou je to docela dost velké sousto.

17. 4. 2019

[Foto] Nová a stará éra – rozlučme se s císařem a císařovnou

Od 1. dubna Japonsko a jeho nadšení pozorovatelé žijí jen jedním – pojmenováním nové éry, která bude nastolena 1. května, kdy abdikuje současný císař a „vladařské“ místo převezme jeho syn. 

V pondělí 1. dubna tajemník vlády Suga Jošihide odhalil název nové éry začínající 1. května 2019; Reiwa  令和 a podle vyjádření japonské vlády ho můžeme překládat jako „okázalá harmonie“. Název éry pochází ze starojaponské básnické sbírky Man'jóšú, konkrétně z předmluvy k básním o rozpuku jara a vůni rozkvétajících slivoní a orchideí. Zde pak můžeme najít to, v čem se pojmenování nové éry liší od těch ostatních. Předchozí éry byly pojmenovávány podle původních čínských klasik, ale éra Reiwa nese jméno vybrané z čistě japonské klasiky.

26. 3. 2019

Jaký byl můj překladatelský rok 2018 a jak si maluju ten další

Nedávno jsem zjistila, že jsem tento svůj pravidelný článek nenapsala, ačkoliv jsem měla utkvělou představu, že ano. Tak je tady, s velkým zpožděním, ale je tu! A tentokrát to vezmu obráceně, protože chci začít svými plány a teprve poté shrnu, co jsem za minulý rok přeložila.

Už když jsem psala předchozí článek, tak jsem zmiňovala, že mi překladů ubývá a že jsem si zažívala takový ten pocit, že se k překládání už nevrátím. Již je konec března a já jsem zatím nevydala ani jediný překlad. Ne že bych nechtěla překládat, ale najednou už není tolik času a bohužel už ani není tolik večerů, kdy mám chuť něco přeložit. Momentálně se učím na N1, a tak zbylé intelektuální síly spíš směřuju tímto směrem. 

Přesto mám takové malé přání, že tu pro vás přeložím povídku od Jošimoto Banana, jež je velmi známá japonská prozaička. Bohužel od ní nemáme v překladu mnoho, jen sbírku povídek, a tak jsem si říkala, že bych přispěla trochou do mlýna. Jedná se o obyčejnou, lehce nostalgickou povídku o květinách, ale spíš bych se chtěla cvičit na tom než na filmech.

Na ně jsem samozřejmě nezanevřela, a mám dokonce dva rozvrtané, nejsem si však jistá, kdy je dokončím, jestli vůbec. Uvidíme. Jedná se o Narratage a The Limit of Sleeping Beauty. Do toho samozřejmě ještě pokukuju po dalších asi deseti filmech, které by se mi líbily přeložené. Po seriálech pokukuju méně, protože je mi ve skrytu duše jasné, že se na ně letos nejspíš nedostane, ačkoliv bych to aspoň jednomu přála. Nejpravděpodobnější spíše je, že přeložím pár dílů z rozvrtaného Ojadži no senaka.

Tolik k mým plánům na překlad v rámci letošního roku. Minulý jsem se i přes nedostatek času a téměř nulovou chuť k překládání neflákala. Konečně jsem si splnila svůj velký sen, a zřejmě i proto letos nemám takovou motivaci k překládání. 

Na začátku loňského roku jsem dosáhla dlouholetého předsevzetí a to dokončení Face Makera, kterého jsem měla rozdělaného od roku 2013. O měsíc později následoval milý televizní film Demo, kekkon šitai!, načež jsem dodělala další seriál Platonic. Téměř okamžitě nato jsem vydala povedený televizní film Zenigata keibu, kde si hlavní roli střihl vyculený Suzuki Rjóhei. Následně jsem se věnovala jenom svému prvnímu „online“ překladu, seriálu Signal, na kterém jsem pracovala od dubna do července. V srpnu jsem pak narazila na zajímavý snímek Destiny, který jsem s nadšením přeložila. S mnohem menším nadšením jsem o měsíc později překládala Eien no bokura Sea Side. V témže měsíci jsem si pak splnila ten svůj již zmiňovaný sen díky překladu Villion no cuma. Z posledních sil jsem ze sebe ještě vydusala umělecký snímek Ija monogatari, protože jsem údolí Ija navštívila v Japonsku a moc se mi tam líbilo. Od té doby ticho po pěšině.

Přeji všem překladatelům úspěšný rok, nezapomínejte na japonskou televizní tvorbu, protože mi přijde velmi rozmanitá a pořád má co říct. Mějte se fajn!

21. 3. 2019

Romantické seriály, které stojí za zhlédnutí: Survival Wedding

Survival Wedding pro mě není seriál, na kterých bych se chtěla podívat znovu, ale pořád to může být seriál, který někomu za zhlédnutí stát bude, protože bude obsahovat přesně to, co chce vidět.

O čem to je? Kuroki Sajaka se za tři měsíce vdává, a tak právě skončila v práci, protože se má stát ženou v domácnosti. Na velký den se těší, ale její nastávající si není moc jistý, že chce v životě právě tohle, a tak když se Sajaka vrací po rezignaci domů, najde ho s cizí ženou. Tím se svatba ruší. Ale co teď bude se Sajakou? Bez práce a se zlomeným srdcem jí Usami Hiroto, šéfredaktor populárního časopisu, nabídne práci, která má ovšem háček – do šesti měsíců se musí Sajaka vdát a zároveň o procesu hledání psát do časopisu články, nebo o práci přijde. 

19. 3. 2019

29. 9. 2018 – O pohodě

Už jen podle toho, jak byla většina z nás ráno nepoužitelná, bylo jasné, že tenhle den si prožijeme hezky pomalu, nikam se nepoženeme a rozhodně nepůjdeme na žádné vzrušující výlety. Naštěstí jsme měli v plánu se sejít s Ředitelovou rodinou, takže se nejednalo o zabitý den.

Já jsem byla docela živá, a tak jsem se vydala pro snídani všem mrtvolám a nepřizpůsobivým. Nějak jsem je už podělila, ačkoliv většina byla stále mimo. Naštěstí to některé přestalo po chvíli bavit, došlo ke zmrtvýchvstání a vydali jsme se ven. Já, fish, Tom jedna a Bára jsme šli hledat kešku. Pokud to ještě nevíte, tak Bára po Japonsku naháněla právě je a ne chlapy. Pokaždé jsme se někde zastavili a Bára tam lezla po zemi, ošahávala sloupy, Krista protáčela oči v sloup. Já jsem se nakonec rozhodla, že není zábava na Báru jen koukat, jak se po zemi plazí sama, a tak jsem se k ní občas přidala a také hledala.