13. 7. 2019

Klišé v šódžo manze a kde ho najít

V květnu jsem se účastnila Animefestu, kde jsem se objevila s přednáškou „Manga pro dospívající dívky: Co na ní milujeme a nesnášíme“. V rámci přednášky jsem mluvila o klišé v šódžo mangách, které v nějakém větším či menším množství v tomhle žánru jsou. A protože jsem člověk, který se o tyhle věci rád dělí, rozhodla jsem se, že klišé sepíšu do článku. Během přednášky se mi samozřejmě nepodařilo vyjmenovat všechny, protože, přiznejme si to, je nemožné je všechny nacpat do 55 minut. A upřímně to ani není možné napsat do jednoho článku na první pokus.

Ke každému klišé se budu snažit přidat nějakou mangu, kde se nachází. V závorkách je pak možné naleznout aktivní odkaz A či H, pokud to daná manga má – animovanou nebo hranou verzi. Říkala jsem si, že někteří se na daný příběh raději podívají, než aby si ho četli. Budu se snažit klišé psát v rozumném a logickém pořadí, ale je jich tolik, že není úplně možné je všechny pojmout, snaha tu ovšem je.

Článek berte prosím s rezervou, ani já ho neberu vážně. Je to přeci plytká zábava. Hlavně neustále aktivní podle toho, na jaké šódžo narazím a přidám ke klišé.

9. 7. 2019

Co navštívit?

Ještě nemám ani z poloviny napsanou naši poslední cestu a už plánuju další. Protože Daidžóbu gang je plný bláznů, rozhodli jsme se proti všem finančním i dovolenkovým očekáváním vyjet letos zase do Japonska. Příští rok tam hostí Olympiádu, a tak jsme se rozhodli raději vynechat, čili jsme se museli rozhodnout, který rok místo toho pojedeme. 2021 je strašně daleko, proto to padlo na tento podzim.

Už máme dokonce koupené letenky, tentokrát letíme na kratší dobu. Vylétáme 22. října a vracíme se 9. listopadu. Někteří dokonce už třetího. Cestu máme i z většiny roztrhnutou. Přilétáme do Sappora a odlétáme z Nagoji (létají tam přímo Finové). Tím si můžeme odškrtnout splnění úkolu „navštívit čtyři hlavní ostrovy Japonska“. A jak že máme tu cestu letos naplánovanou?

22. října odlétáme z Prahy (což shodou okolností je i dnem korunovace nového císaře, jehož posmrtné jméno bude Reiwa) a odpoledne 23. přistaneme v Sapporu. Tady máme v plánu být tři noci. Za tu dobu chceme stihnout prohlídku Sappora – prozatím je v plánu muzeum piva a projít si podzemní hlavní třídu – a navštívit jezero Tójako. Pokud bude čas, tak bychom se také rádi podívali do přístavního městečka, které v minulosti sloužilo jako velké skladiště. Něco jako severní verze Kurašiki.

Následně plánujeme přejezd do Hakodate, kde chceme přespat jednu noc, nejlépe v tradičním hotelu, město si projít a druhý den pokračovat do Sendai. Tady budeme čtyři dny. Kromě toho, že si chceme tohle historické město projít, máme v plánu navštívit Macušimu (zdravíme Bašóa!), jezero Towada, Morioku, vesnici Zao, která je plná lišek, horu Haguro, údolí Naruko a někteří, protože to nestihli loni, se chtějí mrknout na Jamaderu.

Ze Sendai se přesuneme do Tokia, kde budeme tři dny. Někteří mají v plánu si proběhnout kus Tokia, které ještě neviděli, jiní se chtějí podívat na Fudži z Arakujamy, do Kawagoe (zmiňované v české próze Probudím se na Šibuji) či do Hakone a možná znovu do Kamakury

Z Tokia zamíříme dál na jih přímo do Kjóta. Dlužíme mu trochu delší prohlídku a navíc se z něj dá dostat na zajímavá místa. Třeba do Wakajamy, na horu Kurama či Hiei, případně si prohlédnout místní zajímavosti jako jsou Tóei Uzumasa eiga mura, muzeum vláčků, Kjótský vodní svět či Kokedera. Vzhledem k tomu, že odlétáme z Nagoji, tak do ní z Kjóta přejedeme, ale už nebudeme mít čas na jednodenní výlet, takže se nějak zabavíme v ní. Třeba si dáme zase spicha s místním jakuzákem, případě si pochutnáme na koňském mase...

Tak uvidíme, kolik toho doopravdy navštívíme a kolik toho ještě objevíme, než odletíme. Máte nějaká doporučení?

1. 7. 2019

1. 10. 2019 – O slunci

Dohodli jsme se, že si přivstaneme, abychom si na střešním onsenu vychutnali východ slunce nad mořem. V 5:40 nám zazvonil budík, my, co jsme chtěli, jsme se zvedli a odcupitali s neprobuzenýma ksichtama na střechu. Nevím, jak kluci, ale my s Bárou jsme se o malý bazének horké vody dělily ještě se třemi staršími Korejkami a se dvěma mladšíma. Mladší to ovšem vzdaly a nevydržely úplně do té krásy východu slunce. Jen si to představte. Sedíte, třeba i po ramena, v horké vodě, koukáte na moře, nad jehož obzorem vysvítá sluníčko. Hezky si to šine nahoru.

Nakonec jsme tam s Bárou vydržely ze všech nejdéle a užívaly si příjemného ranního vzdoušku. Po osprchování jsme se vydaly zpět na pokoj, kde jsme si ještě dáchly, protože nás čvachtání unavilo. Nemluvě o brzkém vstávání. Po spánku jsme se vydali na společnou snídani v japonské stylu. Dostali jsme spoustu mističek, chodů a rýže, kolik se do nás vešlo. Co si budeme nalhávat, přejedli jsme se, tedy asi až na Báru, která té japonské kuchyni nepřišla na chuť. Odvalili jsme se zpět na pokoj, kde začal všeobecný shon a balení.

12. 6. 2019

30. 9. 2018 – O tajfunu

Předchozí den hlásili, že by měl být dnešní den věnovaný tajfunu, a tak jsem hned po probuzení udělala kuk z okna, abych zjistila, jak takový tajfun vypadá. Upřímně, byla jsem docela v šoku, protože jsem si myslela, že předpověď počasí je v Japonsku přesná – nic zvláštního totiž vidět nebylo. Jen foukal vítr a pršelo. Prostě takové normální deštivíčko. Sbalili jsme své sakypaky, nasnídali se, rozloučili se s pěkným kagošimským hotelem, roztáhli, ale fuj, na co to myslíš, deštníky a vydali se na vlakové nádraží. Čekala nás cesta do Beppu!

Zpoza okna déšť nevypadal nijak zvlášť hustě a měli jsme deštníky, takže jsme usoudili, že stačí kopnout do vrtule a brzy se dostaneme pod střechu, aniž bychom během cesty zásadně promokli. Nebo jsme se snad mýlili?! Jakmile se vyšlo na hlavní třídu, tak se do nás opřel takový vítr, že bylo úplně zbytečné mít v ruce deštník. Já jsem do něj sice i přesto vkládala vysoké naděje, ale ty nakonec skončily v podobě „V“. Tady musím poznamenat, že jsem ráda, že v Japonsku dělají kvalitní deštníky, protože z „V“ jsem ho pak mohla v klidu vrátit do standardní deštníkové „O“ podoby a používat až do konce výletu.

26. 5. 2019

100. ročník japonské akademie pro televizní tvorbu

Jsou venku jubilejní výsledky 100. ročníku. Zimní sezóna je logicky již za námi, ale proč si ji nepřipomenou, že? Výsledky jsou složené z hlasů odborné poroty, recenzentů a diváků. Viděli jste něco ze zimní sezóny a zanechalo to ve vás dobrý pocit?


Nejlepší seriál

Nejlepší herec v hlavní roli
  • Suda Masaki (3-nen A-gumi)
  • Nišikido Rjó (Trace)
  • Takahaši Issei (Mikazuki

Nejlepší herečka v hlavní roli
  • Fukada Kjóko (Hadžimete koi o šiate hi ni jomu hanaši) 
  • Andó Sakura (Manpuku)
  • Kitagawa Keiko (Ie uru onna gjakušú)

 Nejlepší herec ve vedlejší roli
  • Jokohama Rjúsei (Hadžimete koi o šiate hi ni jomu hanaši) 
  • Hasegawa Hiroki (Manpuku)
  • Nakamura Tomoja (Hadžimete koi o šiate hi ni jomu hanaši) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli
  • Nagano Mei (3-nen A-gumi)
  • Macuzaka Keiko (Manpuku) 
  • Adači Jumi (Hadžimete koi o šiate hi ni jomu hanaši) 


Nejlepší ústřední píseň
  • back number – Happy Birthday (Hadžimete koi o šiate hi ni jomu hanaši) 
  • The Cro-Magnons – Ikiru (3-nen A-gumi)
  • Dreams Come True – Anata no curattatta (Manpuku)

Jak tak člověk kouká na výsledky, tak to fakt pomalu vypadá, že se nevysílaly víc jak tři seriály a omylem dva navíc, aby se měli komu dát ceny za nejlepšího herce v hlavní roli… Ale tak 3-nen A-gumi si to fakt zaslouží. Byl to skvělý seriál, který je dokonce přeložený do češtiny.