Jaký byl můj překladatelský rok 2018 a jak si maluju ten další

Nedávno jsem zjistila, že jsem tento svůj pravidelný článek nenapsala, ačkoliv jsem měla utkvělou představu, že ano. Tak je tady, s velkým zpožděním, ale je tu! A tentokrát to vezmu obráceně, protože chci začít svými plány a teprve poté shrnu, co jsem za minulý rok přeložila.

Už když jsem psala předchozí článek, tak jsem zmiňovala, že mi překladů ubývá a že jsem si zažívala takový ten pocit, že se k překládání už nevrátím. Již je konec března a já jsem zatím nevydala ani jediný překlad. Ne že bych nechtěla překládat, ale najednou už není tolik času a bohužel už ani není tolik večerů, kdy mám chuť něco přeložit. Momentálně se učím na N1, a tak zbylé intelektuální síly spíš směřuju tímto směrem. 

Přesto mám takové malé přání, že tu pro vás přeložím povídku od Jošimoto Banana, jež je velmi známá japonská prozaička. Bohužel od ní nemáme v překladu mnoho, jen sbírku povídek, a tak jsem si říkala, že bych přispěla trochou do mlýna. Jedná se o obyčejnou, lehce nostalgickou povídku o květinách, ale spíš bych se chtěla cvičit na tom než na filmech.

Na ně jsem samozřejmě nezanevřela, a mám dokonce dva rozvrtané, nejsem si však jistá, kdy je dokončím, jestli vůbec. Uvidíme. Jedná se o Narratage a The Limit of Sleeping Beauty. Do toho samozřejmě ještě pokukuju po dalších asi deseti filmech, které by se mi líbily přeložené. Po seriálech pokukuju méně, protože je mi ve skrytu duše jasné, že se na ně letos nejspíš nedostane, ačkoliv bych to aspoň jednomu přála. Nejpravděpodobnější spíše je, že přeložím pár dílů z rozvrtaného Ojadži no senaka.

Tolik k mým plánům na překlad v rámci letošního roku. Minulý jsem se i přes nedostatek času a téměř nulovou chuť k překládání neflákala. Konečně jsem si splnila svůj velký sen, a zřejmě i proto letos nemám takovou motivaci k překládání. 

Na začátku loňského roku jsem dosáhla dlouholetého předsevzetí a to dokončení Face Makera, kterého jsem měla rozdělaného od roku 2013. O měsíc později následoval milý televizní film Demo, kekkon šitai!, načež jsem dodělala další seriál Platonic. Téměř okamžitě nato jsem vydala povedený televizní film Zenigata keibu, kde si hlavní roli střihl vyculený Suzuki Rjóhei. Následně jsem se věnovala jenom svému prvnímu „online“ překladu, seriálu Signal, na kterém jsem pracovala od dubna do července. V srpnu jsem pak narazila na zajímavý snímek Destiny, který jsem s nadšením přeložila. S mnohem menším nadšením jsem o měsíc později překládala Eien no bokura Sea Side. V témže měsíci jsem si pak splnila ten svůj již zmiňovaný sen díky překladu Villion no cuma. Z posledních sil jsem ze sebe ještě vydusala umělecký snímek Ija monogatari, protože jsem údolí Ija navštívila v Japonsku a moc se mi tam líbilo. Od té doby ticho po pěšině.

Přeji všem překladatelům úspěšný rok, nezapomínejte na japonskou televizní tvorbu, protože mi přijde velmi rozmanitá a pořád má co říct. Mějte se fajn!

Překlady podle abecedy

Po nějaké době, co jsem začala překládat, jsem si řekla, že chci mít přeloženou celou abecedu (nápad vzniknul někdy během roku 2013-2014). Což znamenalo, že jsem měla v plánu přeložit tolik a takových seriálů, aby to pokrylo začátečními písmeny celou abecedu. Pak jsem zjistila, že tolik času nemám, ani že není tolik zajímavých seriálů, kterým bych chtěla věnovat svoje úsilí. Takže jsem své plány trochu poupravila a rozhodla se, že bude stačit kombinace seriálů a filmů. A dnes jsem tenhle cíl splnila. やったー！

To samozřejmě neznamenalo, že bych si své překlady vybírala pouze na základě písmenka, na který název daného díla začínal. Ale občas mi to usnadnilo vybírání, co překládat dál, když jsem měla překladatelský blok. Tenhle cíl mi pomohl překonat hned dva a jeden tak velký, kdy jsem si říkala, že s překlady přestanu úplně. 

[Recenze] Platonic

Po dvanácti letech se herečka Nakajama Miho vrátila do světa televizních seriálů a rozhodla se pro osmidílný seriál stanice NHK Platonic, ve kterém ztvárnila vážnou roli matky, jejíž dcera potřebuje transplantaci srdce.

Je černočerná noc a na Saře je vidět vyčerpání, přesto zapíná počítač a začíná brouzdat po internetu. Poprvé v životě se dostane na fórum, kde si píšou lidé, jak by chtěli umřít. Svým způsobem rozhořčena na fórum napíše, že když už chtějí tolik umřít, aby darovali srdce její nemocné dceři. V tu chvíli na její zprávu reaguje mladík, který jí své srdce přislíbí...

Jaký byl můj překladatelský rok 2017 a jak si maluju ten další

Každým rokem mi překladů ubývá a ubývá. Tento rok jsem si prodělala dvě krize, kdy jsem měla pocit, že se k překládání už nevrátím, ale jsem tu pořád a pořád mám chuť překládat dál, i když to, co se děje na aki, mi trochu bere vítr z plachet. Ale co už. Jede se dál, přidávat titulky můžu na tisíci jiných místech. V současné době mám víc povinností, než jsem mívala, takže určitě četnost překladů nepřibude. I tak si ale příští rok maluju docela pozitivně. 

Přes nedostatek času, vyčerpání a nechuť jsem letos vydala pár zajímavých kousků. Na začátku roku, v polovině ledna, jsem vydala dvoudílný televizní speciál na motivy nejznámější knihy od Agathy Christie Vražda v Orient-expresu. Překlad náročný, dlouhý, ale nakonec to podle mého stálo za to. Asi o tři týdny později jsem přeložila další film, u kterého jsem si dost vyhrála – Too Young to Die! Následoval útlum a já se do akce vrátila až na konci března prvními dvěma díly povídkového seriálu Ojadži no senaka a spoluprací se Secugaru. Společně jsme v polovině května vydaly druhý díl Ansacu kjóšicu a o necelý měsíc později jsme vydaly Ore monogatari!! Měly jsme v plánu vydat i Hanzawu Naokiho, ale Secugaru se rozhodla s překládáním na nějaký čas skončit a mně se samotné do takového seriálu nechtělo. Ale mě překládání docela chytlo, a tak jsem ještě tentýž měsíc vydala další film a Maedou Acuko Moratoriamu Tamako. Následoval ujetý krátký seriál s Ueno Džuri a jejími pěti taškami. Dva měsíce nato jsem se věnovala překladu dalšího seriálu Quartet. Po něm jsem vydala brzký zářijový vánoční dárek Karera ga honki de amu toki wa. Následovaný speciálem Code Blue. Mezitím jsem se snažila vrátit k Face Makerovi, kterého jsem zahodila v roce 2013. Přeložila jsem tři díly. Další seriál, který jsem rozvrtala, je Platonic. Nádherná věc, ale brutální na překlad. Mám zatím dva díly hotovy, zbytek čeká. Úplně poslední věc, co letos vydám, je film Tokijský ghúl. Plus jsem ainny zkorektovala Gomen, aišiteiru a Futari.

A jaké jsou mé překladatelské plány na příští rok? Přeložit Face Makera, Platonic a aspoň pár dílů z Ojadži no senaka. Vzhledem k tomu, co na příští rok plánujeme, nebude moc času, a tak z těch velkých překladatelských plánů akorát přihodím asadoru Hanako to An. Krátké díly mi půjdou od ruky lépe než ty dlouhé a těžké. Přesto pokud by byl čas, chuť a nadšení, tak bych se pokusila přeložit ještě seriály Mother a Zenigata keibu. Mám sice svůj dlouhý vysněný seznam, co bych chtěla přeložit, ale na příští rok toho opravdu víc nenaplánuju. Pokud bude něco navíc, alespoň to bude pro všechny (i pro mě) příjemné překvapení.

Rok 2015: to nejlepší, co jsem viděla a škoda že není přeložené

Přestože už pomalu začíná pátý měsíc roku 2016, nedalo mi to a vrátila jsem se k roku minulému. Nejde mi jen o tituly, které vyšly roku 2015, ale o všechny, které jsem za rok 2015 viděla a byly velmi zdařilé. Rozdělím hodnocení na dvě části, na seriály a na filmy. Bude se jednat jen o japonské tituly a budu je uvádět abecedně.

Filmy

1.  Biri gal (2015)
2.  Kakekomi onna kakedaši otoko (2015)
3.  Little Forest (2014, 2015)
4.  Tókjó kazoku (2013)
5.  Vancouver no Asahi (2014)

Seriály

1.  Dr. DMAT (2014)
2.  Gomenne seišun (2014)
3.  N no tame ni (2014)
4.  Platonic (2014)
5.  Jami no bansóša (2015)

Jak vidno, doháněla jsem, co jsem zanedbala z roku předchozího. Ale ráda bych se ještě podělila o pár seriálů, které vyšly loni a je škoda, že nemají překlad, protože si myslím, že by si mezi českými fanoušky své místo našly.

1. Fuben na Benrija – 12x30 minut, ztřeštěná komedie. Takejama Džun je scénárista, který se rozhodne hledat novou inspiraci ve městě Furano na Hokkaidu. K jeho smůle ho ale po cestě zastihne sněhová bouře a Džun uvízne v malém městě, kde je nucen hledat nocleh. V místním baru ho označí za dávno ztraceného syna jednoho z místních štamgastů, opijí ho a ráno se Džun probudí bez batohu, ve kterém měl peníze, doklady a telefon. Džun je tedy nucen ve městě zůstat, dokud svůj ztracený majetek nenajde, a přitom poznat svérázné obyvatele tohoto 'bezejmenného' města. (Moiraine)
2. Kónodori – 10x46 minut, lékařské prostředí. Konotori Sakura je lékařem pracujícím na gynekologickém oddělení, kde ho jeho podřízení respektují. To ovšem není vše. Zároveň je také záhadným pianistou známým jako Baby. Jednoho dne, když hraje v baru na klavír, zazvoní mu telefon. Zjišťuje, že se jedná o naléhavý případ, a tak urychleně odchází do nemocnice. Na jeho oddělení přivezli těhotnou ženu, která nikdy nebyla na prohlídce u gynekologa, ani není jisté, v kolikátém měsíci je. Přes vysoké riziko, které taková pacientka obnáší, se ji Konotori rozhodne přijmout a zachránit jak ji, tak její dítě.
3. Mondai no aru restaurant – 10x46 minut, o vaření a vztazích mezi různými ženami. Tanaka Tamako byla zrazena přítelem a ještě navrch byla zatčena, protože způsobila rozruch kvůli kamarádce
   
   Morimuře Kjóko, která byla obětí sexuálního obtěžování. Tamako se rozhodne, že odejde z firmy, kde pracuje, a otevře si v Tokiu bistro. Tam zaměstná další ženy a společně bojují s překážkami, které jim pod nohy klade život, a zároveň si užívají radost z práce a snaží se změnit svůj život. Bistro má samozřejmě potíže, protože v něm pracují jen samé ženy. Ženy, které mají společného nepřítele – muže, a nyní se sjednotily, aby pro nim společně bojovaly!
4. Orient Kjúkó sacudžin džiken – 2x150 minut, japonský Poirot a vražda v Orient Expresu. Luxusním vlakem se veze různorodá směsice lidí. Mezi nimi dokonce i slavný detektiv či paranoidní podnikatel. Tento paranoidní muž má podezření, že ho chce někdo zabít, a tak se pokusí domluvit se slavným detektivem, aby ho ochránil. Tomu se ovšem přístup podnikatele nelíbí, a tak odmítá. Jenomže hned následující den je nalezen mrtvý, a tak náš detektiv zapojí šedé buňky mozkové, aby vraha dopadl.

Samozřejmě jsem za minulý rok viděla některé věci, které by se hodily do seznamu toho nejlepší, co jsem viděla. Jenomže tyhle věci už někdo přeložil, a tak jsem je musela zákonitě ze seznamu vyloučit (například seriál Date nebo filmy Kurosawy Akiry).

TOP 8 – U nás je zná minimum lidí, ale mají něco do sebe

Říkala jsem si, že se s vámi podělím o seriály, na které jsem sama náhodou, občas i cíleně, narazila, ale u nás jsem se nesetkala s mnoha lidmi, kteří by je znali. Přesto si myslím, že jejich zhlédnutí nikomu neublíží, protože jsou svým způsobem zajímavé. Nemusí to být ty nejlepší seriály na světě, ale mají něco do sebe a část z nich je i sociální kritikou. Seriály jsou řazeny náhodně.

Siren

O čem to je? Satomi Šinobu a Inokuma Juki jsou vyšetřovatelé u tokijské metropolitní policie. V práci jsou to partneři i rivalové, ale mimo ni jsou milenci, o čemž se ovšem nikdo v práci nesmí dozvědět, jinak by je okamžitě přeřadili. Jednoho dne ti dva potkávají překrásnou Tačibanu Karu, která se nějakým záhadným způsobem ocitla na místě činu. Satomi se začne o Karu zajímat, protože se pokaždé objeví na místě nějaké bizarní vraždy. Kara si dělá z policistů legraci a ti dva, Satomi a Inokuma, se brzy ocitají v sítích jejího šílenství… Otázka ovšem zůstává – co je Kara zač?

Obsazení:  Macuzaka Tóri, Kimura Fumino, Nanao, Kitajama Hiromicu, Ósugi Ren, Jamaguči sajaka a další.

Režie: Motohaši Keita, Širaki Keiičiró

Scénář: Sató Šimako (Mijamoto Musaši, Unfair)

Co si o tom myslím? Jeden z „nejhnusnějších“ záporáků, které jsem v hraném seriálu za poslední dobu viděla (až jsem si vzpomněla na Monster). Nanao ztvárnila ledovou manipulační mrchu tak dobře, že jen co promluvila, měla jsem chuť ji zaškrtit. Občas jsem až nechápala, jak je možné, že dokáže všemi tak manipulovat, především Juki - ta přeci měla ve svého partnera věřit, neznala ho pár dní, ale několik let. Ale dobrá, Satomi to naštěstí všechno vyvážil, některé scény byly opravdu dobré. Navíc bylo poměrně osvěžující, že ústřední dvojice spolu randila hned od začátku a nebyl na straně dobra ani zla žádný idiot. Každý se snažil v rámci osobnosti a intelektu přiřazené postavy a ono to působilo vcelku dobře.

TOP 10 – To nejlepší, co jsem za rok 2015 viděla

Konec roku už nám pomalu klepe na dveře a otevírá je pro rok 2016, a tak jsem se rozhodla popřemýšlet nad tím, co se mi vlastně za tenhle rok v seriálové tvorbě nejvíce líbilo. Nebudu se omezovat jen na tvorbu roku 2015, ale na vše, co jsem letos viděla. Nakonec i tak vyhrálo dílo z tohoto roku. A co že se mi letos tak strašně moc líbilo?

10) Ginga tecudó 999 (1978)

V daleké budoucnosti žije chudý chlapec Tecuró, jehož přáním je vyměnit své lidské tělo za robotické, aby mohl žít lepší život. Není to nemožné, podmínkou je nasednou do Galaktického expresu 999 a na jeho palubě dojet až na Nesmrtelnou planetu. Maetel, záhadná krásná žena, se spolu s Tecuróem vydává na dlouho cestu vesmírem a navštíví mnoho planet, než dorazí do vysněného cíle…

Co si o něm myslím? Seriál, na který se rozhodně nelze dívat, že si k tomu člověk sedne a schroustne víc jak 10 dílů najednou. Ale je to přesně ten seriál, který si pustíte k večeři, jednou týdně, když dostanete chuť vydat se vlakem do vesmíru na nějakou planetu a je jedno, jaký díl si pustíte, protože se jedná o epizodický příběh (občas se jedná o příběh rozdělený do dvou dílů), který vyvrcholí až na samém konci. Ale příběhy z různých planet, které Maetel a Tecuró navštívili, nebyly nezajímavé, ačkoliv se to stále točilo kolem stejné zápletky (někdo unesl Tecuróa/Maetel/passy, případně pomáhali někoho z planety zachránit apod.). Ale pokud si za den nedáte více jak díl dva, tak to vůbec nevadí. Navíc mi animace přišla velmi sympatická (ačkoliv ženské postavy vypadaly jak přes kopírák, jen s jinými vlasy/účesem). Pěkná sci-fi klasika na celý rok.

9) Gomenne seišun (2014)

Před 14 lety došlo k požáru, při kterém shořela kaple dívčí školy Sandžó. Na místě požáru byli nalezeni dva studenti – jedna dívka ze školy Sandžó a chlapec z vedlejší chlapecké školy Tonkó. Od té doby jsou vztahy škol velmi napjaté a dívky mají podle školních pravidel zákaz se stýkat s kýmkoli z této chlapecké školy. Nakonec dojde k rozhodnutí, že by bylo moudré napjaté vztahy urovnat, a tak se vybere několik chlapců a dívek, které začnou navštěvovat druhou školu, dojde tedy ke smíšení tříd. To mají na starosti učitelé Hara Heisuke a Hačija Risa, mladší sestra první Heisukeovy lásky.

Co si o něm myslím? Zábavný příběh ze středoškolského prostředí. Heisue byl naivní a obtěžkaný svým hříchem, Risa byla drsná a dokázala být útěchou nejedné duše, která zhřešila. Neřeší se zde jen problémy žáků, ale také dospělých, a že každému něco v té jeho hlavě šrotuje. Naštěstí místo srdceryvných scén se spíše dočkáme komedie, takže se seriál hodí jako odpočinková záležitost, kdy nechcete být rušeni tragickým životem ostatních. Ano, i zde se najde nějaké drama, ale naštěstí se nejedná o nic, kvůli čemu byste museli protáčet oči v sloup a zacpávat si uši. A nakonec je to vlastně i docela roztomilý příběh o lásce.