Dohodli jsme se, že si přivstaneme, abychom si na střešním onsenu vychutnali východ slunce nad mořem. V 5:40 nám zazvonil budík, my, co jsme chtěli, jsme se zvedli a odcupitali s neprobuzenýma ksichtama na střechu. Nevím, jak kluci, ale my s Bárou jsme se o malý bazének horké vody dělily ještě se třemi staršími Korejkami a se dvěma mladšíma. Mladší to ovšem vzdaly a nevydržely úplně do té krásy východu slunce. Jen si to představte. Sedíte, třeba i po ramena, v horké vodě, koukáte na moře, nad jehož obzorem vysvítá sluníčko. Hezky si to šine nahoru.
Nakonec jsme tam s Bárou vydržely ze všech nejdéle a užívaly si příjemného ranního vzdoušku. Po osprchování jsme se vydaly zpět na pokoj, kde jsme si ještě dáchly, protože nás čvachtání unavilo. Nemluvě o brzkém vstávání. Po spánku jsme se vydali na společnou snídani v japonské stylu. Dostali jsme spoustu mističek, chodů a rýže, kolik se do nás vešlo. Co si budeme nalhávat, přejedli jsme se, tedy asi až na Báru, která té japonské kuchyni nepřišla na chuť. Odvalili jsme se zpět na pokoj, kde začal všeobecný shon a balení.
