Hlavní hrdina Mijama Džúiči pochází z rodiny, která se dlouhá staletí věnuje klasickému divadlu Nó. Už od mala byl trénován jako další nástupce, jenomže se pohádal se svým otcem a odchází z domu. Místo Nó si zvolil wrestling a dlouhá léta se s celou svou rodinou nestýká. Místo toho si udělal rodinu vlastní. Jenomže se zraní, a tak se rozhodne s wrestlingem skončit. V tu chvíli se dozvídá, že jeho otec zkolaboval a je v nemocnici. Hned za ním spěchá a slibuje, že se stane novou hlavou rodiny. Jenomže…
Občas mě Kudó Kakuró dokáže hrozně mile překvapit. Třeba i v tomhle případě se mu to perfektně povedlo. Dostala jsem neuvěřitelně fajnovou podívanou plnou skvělých hereckých výkonů a hlavně neuvěřitelně zajímavých charakterů. Hereckým výkonům, jako ostatně vždy v Kudóových dílech, vévodil Nagase Tomoja – skvělý chlap, skvělý herec a Ore no ie no hanaši byla úžasná pocta právě jeho práci. Kdo by to byl tušil, že příběh, kde hlavní hrdina dělá wrestling i nó, mě bude tolik bavit a tolik mě nakonec dostane. Wrestling ani nó mi nic neříkají, vlastně mi to přijde jako pěkná nuda, ale to bylo naprosto jedno, protože jsem dostala zajímavou, vřelou a vtipnou podívanou. Kudó si velmi dobře poradil v množstvím postav, ani jedna nezůstala plochá s jednou charakteristikou, která by vyčnívala. Pro mě poutavým způsobem jsme byli provedeni rodinnými trably jedné tradiční rodiny. Ošuntěle krásné – tak bych to nazvala. Podobný pocit jsem měla u Kazoku no katači, kde ve vtipnosti vyhrává tento seriál, Kazoku no katači je zase víc mile usedlé. Ano, seriál má nějaké vady na kráse, ale já je za dva dny po zhlédnutí všechny zapomněla a teď už jen s láskou vzpomínám na všechny ty postavy, veselý příběh, roztodivné charaktery, mytí pytlíka, realismus spojený s absurdnem v perfektní kombinaci – prostě tak jak to Kudó umí. Určitě se k nim zase vrátím.
