[Rychlorecenze] Ore no ie no hanaši, Horimija, Kinki

Ore no ie no hanaši (Příběh mojí rodiny)

Hlavní hrdina Mijama Džúiči pochází z rodiny, která se dlouhá staletí věnuje klasickému divadlu Nó. Už od mala byl trénován jako další nástupce, jenomže se pohádal se svým otcem a odchází z domu. Místo Nó si zvolil wrestling a dlouhá léta se s celou svou rodinou nestýká. Místo toho si udělal rodinu vlastní. Jenomže se zraní, a tak se rozhodne s wrestlingem skončit. V tu chvíli se dozvídá, že jeho otec zkolaboval a je v nemocnici. Hned za ním spěchá a slibuje, že se stane novou hlavou rodiny. Jenomže…

Občas mě Kudó Kakuró dokáže hrozně mile překvapit. Třeba i v tomhle případě se mu to perfektně povedlo. Dostala jsem neuvěřitelně fajnovou podívanou plnou skvělých hereckých výkonů a hlavně neuvěřitelně zajímavých charakterů. Hereckým výkonům, jako ostatně vždy v Kudóových dílech, vévodil Nagase Tomoja – skvělý chlap, skvělý herec a Ore no ie no hanaši byla úžasná pocta právě jeho práci. Kdo by to byl tušil, že příběh, kde hlavní hrdina dělá wrestling i nó, mě bude tolik bavit a tolik mě nakonec dostane. Wrestling ani nó mi nic neříkají, vlastně mi to přijde jako pěkná nuda, ale to bylo naprosto jedno, protože jsem dostala zajímavou, vřelou a vtipnou podívanou. Kudó si velmi dobře poradil v množstvím postav, ani jedna nezůstala plochá s jednou charakteristikou, která by vyčnívala. Pro mě poutavým způsobem jsme byli provedeni rodinnými trably jedné tradiční rodiny. Ošuntěle krásné – tak bych to nazvala. Podobný pocit jsem měla u Kazoku no katači, kde ve vtipnosti vyhrává tento seriál, Kazoku no katači je zase víc mile usedlé. Ano, seriál má nějaké vady na kráse, ale já je za dva dny po zhlédnutí všechny zapomněla a teď už jen s láskou vzpomínám na všechny ty postavy, veselý příběh, roztodivné charaktery, mytí pytlíka, realismus spojený s absurdnem v perfektní kombinaci – prostě tak jak to Kudó umí. Určitě se k nim zase vrátím.

 

Horimija

Seznamte se, Kjóko Hori je věčně veselá, společenská a studijně nadaná středoškolačka, kterou každý obdivuje. Naopak Izumi Mijamura je tichý a zasmušilý otaku, kterému učení dělá značné potíže. Realita je ale trochu jiná, protože každý z nich skrývá několik tajemství. Ochotná Kjóko musí vypomáhat v domácnosti a neustále se starat o svého mladšího bratříčka, protože rodiče jsou věčně služebně pryč, čímž jí nezbývá téměř žádný čas na jakékoliv koníčky. Dobrosrdečný Izumi pod hustými kadeřemi zase skrývá devět piercingů a má tetování na zádech. Náhoda tuto dvojici přivede k sobě, aby jeden v druhém konečně našel člověka, kterému se můžou naplno otevřít. Potvrdí se pravidlo, že se opaky přitahují? (Scalpelexis)

Nejprve jsem začala sledovat anime, ale neměla jsem dost, a tak jsem se vrhla i na hranou verzi. Ano, byla jsem opět spokojená, protože původní materiál je velmi slušný a má co nabídnout, ale anime má něco trochu navíc. Ty vztahy mezi postavami byly zajímavější a některé události byly lehce pozměněné a nebyly tak vtipné (například Hori netušila, jak se jmenuje Mijamura křestním jménem a docela zběsile po tom pátrala, tady k žádnému zběsilému pátrání nedojde). Herecké výkony byly fajn, ale je vidět, že spousta z herců je teprve na začátku kariéry, takže mají spousty rezerv. Budu opakovat, co jsem psala i u anime, ale jedná se jednu z nejlepších středoškolských romanťáren za poslední dobu. Bohužel hraná verze má trochu jiné tempo než anime, které bylo krásně svěží, ale i tak je to zábava, i když je spíše laděná do drama než do komedie (i tak je se čemu zasmát). Bylo to sympatické.

 

Kinki (Tabu)

Učitelka matematiky na dívčí škole Asai Saraje je přivolána na pomoc otci, kterého někdo praštil do hlavy. Ti dva se neviděli dvacet let, ale přesto Sara za otcem jede a pomůže. Víc, než by se mohlo na první pohled zdát… Protože co byste dělali vy, kdybyste ve sklepě u rodiče našli svázaného kluka?

Zvláštní film. Zvrhlý. O lidech, kteří jsou zlomení, ale lámou dál ostatní. Nejlépe ty nejvíc zranitelné, protože je to snadné a protože oni sami jsou poměrně dobře zranitelní. Ale možná se z toho začarovaného kruhu chtějí dostat. Rozhodně terapie šokem, bolestí, násilím a sexem. Jenomže i když jsou možná postavy složité, tak je složité se u toho nenudit. Nebo mi to zrovna prostě nesedlo. Ale i po několika dnech od zhlédnutí ve mně film stále rezonuje...