Rok 2021: to nejlepší, co jsem viděla a škoda že není přeložené

Jak už je tradicí, vypisuju to, co jsem viděla loni a je mi líto, že to nemá překlad do češtiny. Tentokrát je problém najít nějaký nepřeložený film, protože většinu těch, které jsem viděla, jsem buď přeložila, dělala jim korekturu nebo je viděla na Netflixu a ten se snaží o českou lokalizaci. Takže k filmům nemám moc co říct. Jak jsem se koukala, tak jediný, který by bylo zajímavé mít přeložený, by byla Půlnoční labuť. Zbylé nepřeložené a viděné filmy mě moc nezaujaly…

Ale u seriálů je to jinak, loňský rok jsem jim docela věnovala. Opět se nejedná jen o seriály, které se vysílaly v roce 2021, ale o ty, které jsem v tom loňském roce neroce viděla a líbily se mi. Řadím je abecedně, nikoliv podle toho, jak moc se mi líbily. (Nejvíc se mi líbil seriál od Kudó Kankuróa Ore no ie no hanaši, ale ten přeložila Sonmi, za což jí děkuju, fakt si to ten seriál zaslouží.)

• Bokura wa kiseki de dekiteiru

Skvěle zahrané (Takahaši Issei je prostě kápo), seriál s pěkným poselství, pozitivní a strašně mě ty postavy bavily. Klasický vztahový seriál, kde dojde na moudra, poměrně dobře se vyhýbá klišé, aby je zakomponoval jinak, ale především přináší vřelost. Je to ten typ seriálu, kdy se s postavami skamarádíte, stanete se dobrými přáteli, bavíte se spolu, pláčete spolu, prožíváte různá úskalí či radosti. A pak to skončí, vám je to líto a říkáte si, že se k nim zase musíte vrátit, protože vám s nimi bylo príma.

 

• Dragon zakura 2

Vůbec není třeba znát předcházející seriál. Úplně v pohodě to jde brát jako samostatně stojící dílo z prostředí střední školy, ve kterém se pohybuje božský Abe Hiroši. Velmi dobře zvládnuté charaktery nejen studentů, ale i učitelů a záporáků. Ačkoliv to občas sklouzne do výrazových extrémů, tak to nevadí, protože seriál baví. Je vtipný, napínavý, dramatický, dojemný i pohodový.

 

• Hakozume
  

Zábavná podívaná z policejního prostředí, kde mají všichni výbornou chemii – obzvláště ústřední čtyřka v podání Tody Eriky, Nagano Mei, Miury Šóheie a Jamady Júkiho. Tihle spolu rozehráli skvělou slovní kopanou a kopali až do konce. Není to nijak zvlášť dramatické, možná ke konci trochu, ale nic co by nezvládlo slabé srdíčko. Spíše je to pohodové s klasickým japonským humorem.

• Hikikomori sensei

Zase trochu jiný seriál, i když v hloubi stejný. Tentokrát se ocitáme na druhém stupni základní školy, kde mají – jako každá škola – problémy se studenty. Jeden učitel, v tomto případně nezkušená mladá učitelka, na vyřešení nestačí, ani sociální pracovnice přiřazená úřadem škole není dost, a tak ředitel objeví vhodného učitele na poloviční úvazek; bývalého hikikomoriho, který se po jedenácti letech konečně dostal mezi lidi. Jako celek to funguje dobře a dětští herci jsou skvělí. Bylo to zajímavé a za den jsem to viděla celé, protože mi to nedalo.

 

• Omimi ni aimašitara
  

Tohle pro mě byl oceán klidu a pohody. Pohlazení po duši. Seriál má na díl necelou půlhodinku, takže jsem si to pouštěla k večeři a skvěle u toho relaxovala. Hlavní hrdinka pracuje v nějaké firmě a má moc ráda řetězce rychlého občerstvení. Na popud kolegyně o tom začne dělat podcasty. Takže vy jíte, hrdinka jí, neděje se nic dramatického, spíš trošku ujetého, ale v rámci mezí tak, abyste si u toho vážně odpočinuli… každý den jsem se těšila, až si pustím další díl.

• Ore no hanaši wa nagai

Takový ten seriál, kde lidé hodně mluví, mají se rádi, ale klasicky se jako rodina hádají, kují pikle, pomáhají si, je s nimi legrace. Aby byl takový seriál dobrý, potřebujete zajímavé charaktery a velmi dobře napsané dialogy. Máte štěstí, protože tenhle seriál to splňuje. Na nic si nehraje, užívá si všednost, každodennost i výstřednost. Střídmá zábava s ukecaným Ikutou Tómou.

 

• Promise Cinderella

Hlavní spratkovitý hrdina je sympaťák, hlavní hrdinka není hadr, takže sebou nenechá zametat a jejich slovní přestřelky byly skvělé. Ačkoliv mi vedlejší postavy Kikuno a staršího bratra nesedly, nevadilo to, protože jsem se na seriál těšila každý týden a nemohla se dočkat, jak to bude dál. Klasická romantická komedie s příjemnými a dobře zahranými ústředními postavami v nereálném příběhu.

• Ren'ai mangaka

Všechno, co se dělo, bylo otřepané, ale dělo se to fakt skvěle, zábavně, se skvělou energií. Jošioka a Suzuki mezi sebou měli božskou chemii, výborné dialogy a krásně spolu čelili všem klišé překážkám, které překonali neklišoidní cestou, až mi mé srdce zaplesalo. V podstatě mi přišlo, že tvůrce předlohy, případně scénáristka, vzal všechna možná klišé, co znal a hodil je svým postavám pod nohy. Postavy sice zaškobrtly, jenomže pak pokračovaly stále jako lidé a ne jen šablony. Strašně mě bavili, těšila jsem se na ně každý týden, jako bych se ocitla v klišé ráji bez nepříjemné pachuti, kterou klišé umějí zanechat.