Live Action

Někteří to vědí, ale většina spíš ne, že jsem měla letos na Natsuconu přednášku na téma Live action. Řekla jsem si, že ji zde sepíši jako článek, internet má totiž tu výhodu, že tu spoustu věcí, kterou jsem zmiňovala, mohu hned udělat jako odkaz.

Co to vlastně takové live action je? Když si to zadáte do gůglu, tak první, co vám vyjede, je americká nezisková organizace. Dělá zajímavé věci, tak se určitě mrkněte. Ale to jaksi není to, o čem jsem přednášku měla. Po určitém čase jsem si uvědomila, že nemá smysl hledat jakoukoliv definici, neboť každý má tu svou, a proto jsem se rozhodla, že si také vytvořím vlastní! Inspirovala jsem se jak u Japonců, tak i na západě.

„Jedná se o takové dílo, ať již krátké (trailery, reklamy atd.) či dlouhé (muzikály, seriály atd.), ve kterých původně 2D postavičky (z anime, komiksů, her)  dostávají 3D rozměry, tj. hrají je lidé z masa a kostí. Na zemi vzniku nezáleží.“

Do live action tedy nepočítám zfilmování různých povídek, novel či románů. Předloha musí být „obrázková“, ale nesmí se jednat pouze o ilustrace k textu. Přísně vzato, taková Kiki není live action, neboť je to zfilmování novely a nikoliv anime od Mijazakiho, jak si někteří mohou myslet.

Live action jsem si rozdělila na tři kategorie, ve kterých jsem zmiňovala jen zlomek toho, kolik toho doopravdy je, a stejné to bude i zde, neboť nemá smysl psát dlouhý výčtový článek. Pokud jsem nezmínila něco, co vám přišlo z live action opravdu zajímavé nebo to chcete zmínit z jiného důvodu, určitě se o to v komentářích podělte.

To nejkratší

Do této kategorie řadím fanouškovské ukázky – ať již scény sestříhané z různých děl tvářící se jako trailer na XY, viz trailer na Free!, nebo parodickým trailerem, viz Naruto, či trailerem, který se tváří vážně, viz Akira. Mezi to nejkratší počítám i různé scénky, které natočili fanoušci, viz Naruto, nebo krátké filmy, viz Akira. Tendence u takových počinů moc sledovat nejdou, snad jen, že se zlepšující se technikou jsou fanouškovské trailery, ukázky, videa a krátké filmy lepší a kvalitnější – co se týče vizuálu a zvuku. Fanoušci si na takové počiny vybírají to, co je zrovna baví a ve většině případech se to kryje s tím, co je populární.

Mezi to nejkratší řadím i projekt Mononoke (neboť z něj prozatím ještě není film), jehož ukázku můžete zhlédnout zde. Příběh se odehrává 600 let po Mijazakiho filmu o princezně Mononoke. V lese zabloudí mladá slečna, která netuší, co by měla od života očekávat a kam ho směřovat. Zde objeví krásy přírody, která opět potřebuje svoji princeznu, jež by pomohla v boji proti rozšiřujícímu se městu a kácení stromů. Slečna by se měla spolčit s vlky a vydat se do boje proti zničení lesa.

V této kategorii najdeme i reklamy, převážně japonské. V nich ožívají obři, Mario nebo Skyrim. U reklam se samozřejmě oživují ty postavičky, které jsou buď v tu danou chvíli nejpopulárnější anebo jsou populární již nějakou dobu, třeba Mario nebo Sailor Moon.

Zlatá střední

V této kategorii se můžete setkat s různými představeními, kde se aktéři převlečou za postavičky, například skupina AAA nazpívala opening k anime One Piece a posléze si je i zahrála (od 1:45). Nalezneme tu divadelní představení (nejsou tak častá), ale i muzikály, které v Japonsku zbožňují, a tak není divu, že jich je nepřeberné množství. Jmenujme si například Bleach, Sailor Moon, Kurošicudži, Hello Kitty, Death Note, Tenis no ósama a Mononoke hime.

Za nejobšírnější podkategorii ovšem můžeme považovat filmy. Vznikají jak na běžícím páse, v současnosti mnohem více než v minulosti. Málokdy se do kin dostane film, který by byl natočen podle originálního scénáře. V Japonsku se natáčejí převážně live action či filmy podle novely nebo románu. Dříve se natáčely především „romantiky pro středoškoláky“, tj. podle šódžo mang, či různá drama. Do takových filmů totiž není nutné vrazit tolik peněz jako například do fantasy nebo sci-fi. Naštěstí v poslední době se karta obrací a začaly se točit i akčnější filmy s mnohem větším rozpočtem než dříve.

Když jsem se rozhodovala, co dál dělat, které filmy zmínit, na mysl mi vytanuly ty hudební. Přece jen ty si člověk víc užije jako audio-vizuální než jen jako vizuální. Za zmínku určitě stojí Beck, Nana, DMC či film, který nedávno vyšel na DVD, Kanodžo ga uso ašisugiteru. Co je například zajímavé na filmu Beck, že vyhrál spousty cen za hudbu, ale veškeré skladby byly instrumentální, ačkoliv se jedná o písně rockové skupiny a zrovna texty jsou důležitou součástí příběhu. Z toho hlediska je tedy zřejmě mnohem lepší si pustit anime. Herci v hlavních rolích, tedy členové kapely, se na hudební nástroje museli naučit hrát všech 30 písní, které ve filmu zaznějí.

Z akčnějších filmů jsem si vybrala jako reprezentativní kousek Ruróni Kenšin, neboť to byl právě tenhle film, který roku 2012 odstartoval jistou novou „mánii“. Fanoušci po celém světě se zamilovali do hraného Kenšina v podání Satóa Takerua. Vzhledem k tomu, že film vydělal trojnásobek toho, kolik do něj vrazili, a že to na japonský film nebylo zrovna málo, rozhodlo se nejen o natočení pokračování, ale produkční týmy daly zelenou dalším velkolepějším (= dražším) projektům, viz část Novinky, a začalo se natáčet více akčnějších a náročnějších filmů.

Poslední film, který v této kategorii zmíním, je Tošokan sensó, který je podle mého skromného mínění neuvěřitelně nedoceněný. Nikde se o něm moc nepíše, pořádně se ani nevědělo, že jde do kin, nikdo se nestaral a tak nějak vše vyšumělo. Tady to marketingový tým trochu nezvládl. Je to škoda, neboť se jedná o akční příběh, kde je zároveň prostor i pro vzpomínky, milou romantiku a kvalitní herecké výkony. Na to, že jsem od filmu nic neočekávala, mě mile překvapil, ale chápu, že nesedne každému. Minimálně podle hodnocení, které má na různých stránkách a databázích, to vypadá, že snad tak moc sedl jen mně.

To nejdelší

V podstatě tuto kategorii bych mohla nazvat jako seriály, protože jiné útvary jsem do ní nezařadila, ale říkala jsem si, že když už jsem začala s tím nejkratším, tak to ukončím opozitem. U seriálových live action se spíše setkáme s příběhy ze školního prostředí, případně s různými dramaty. Situace je tedy podobná jako u filmů, ačkoliv seriálová tvorba nedošla tak daleko, aby začala točit vysoko rozpočtové projekty, neboť se v posledních letech spíše potýká s nedostatkem diváků a tudíž i financí. Otázkou je, zda by to nějaký lepší a „akčnější“ seriál nenapravil. Samozřejmě se netočí jen romance, středoškoláci či dramata, často bývají zfilmované i historické mangy (DŽIN, Nobunaga Concerto) a sem tam i něco akčnějšího (S, Bloody Monday), ale i tak rozpočet nebývá příliš vysoký.

Na přednášce jsem se zmiňovala o těch seriálech, které byly nejvýdělečnější, nejznámější a nejoblíbenější po celé Asii. Neboť jsou tak známé a oblíbené, každý ten příběh má několik remaků, a proto je hezky vyjmenuji v pořadí, v jakém přišly na svět. A ten, který je tučněji než ostatní, je podle mě nejlepší. Nebudu k nim vypisovat více detailů, přece jen si vše podstatné naleznete, pokud na ně kliknete…

Itazura na kiss (manga začala vycházet roku 1990, poslední díl vyšel roku 1999, manga není dokončení, neboť autorka zemřela): Itazura na kiss (1996, Japonsko), It started with a kiss (2007-2008, Tchaj-wan), Playful kiss (2010, Jižní Korea), Itazura na Kiss (2013-2014, Japonsko).

Hana jori dango (manga začala vycházet roku 1992 a vycházela dlouhých 13 let, kdy roku 2005 vyšla poslední kapitola):  Hana jori dango (1995, film, Japonsko), Meteor Garden (2001-2002, Tchaj-wan, jediné live action, kde se děj odehrává na vysoké škole), Hana jori dango (2005-2007, Japonsko), Boys Over Flowers (2009, Jižní Korea, hlavní triangl mě ani moc nezajímal, ale vedlejší pár… kvůli němu na to koukám znovu. Proto z poloviny mám nejraději tohle a z poloviny japonskou verzi), Let's Go Watch Meteor Shower (2009-2010, Čína), Boys Over Flowers (2013, USA, jsem masochistka, spoustu věcí dokoukám, na toto jsem bohužel žaludek neměla).

Hana Kimi (manga začala vycházet roku 1996, poslední díl vyšel 2004. Příběh byl tak oblíbený, že autorka byla nucena vydávat dvakrát tak rychle, než jak bývá zvykem): Hua Yang Shao Nian Shao Nu (2006, Tchaj-wan), Hanazakari no kimitači e (2007, Japonsko), Hanazakari no Kimitači e ~ Ikemen Paradise ~ (2011, Japonsko), To the beautiful you (2012, Jižní Korea).

Full House (tentokrát se nejedná o mangu, ale manhwu vycházející od roku 2002-2004, roku 2005 vyšla druhá série o pěti knihách): Full House (2004, Jižní Korea), Full House (2009, Filipíny, poslední díly natáčeny v České republice – jen tak pro zajímavost), Full House (2009, Vietnam), Full House 2 (2012, Jižní Korea, nenavazuje na nic, ačkoliv má v názvu dvojku), Full House (2014, Thajsko).

Myslím, že každý ze zmiňovaných seriálů má i indickou verzi, bohužel v nikde jsem o tom nenašla jedinou informaci v angličtině.

Zmiňovala jsem pak další dva seriály, konkrétně se jednalo o tchajvanský seriál Skip Beat!, v hlavních mužských rolích se objevují Korejci (členové skupiny Super Junior), je sice radost na ně pohledět, ale tuhle sérii doporučuji hlavně kvůli úžasné Ivy Chen, která zahrála tak úžasně, že ji zatím snad žádná jiná herečka v mých očích nepředčila. (První díl stojí za starou belu, ale pak už to je jen lepší a lepší.)

Tím druhým seriálem byla Nodame Cantabile (na konci letošního roku nás čeká i korejský remake). Hudební seriál, který nenásilnou formou představí svět vážné hudby a lehce násilnou formou vás pobaví a ukáže vývoj vztahu mezi hrdinkou Nodame a jejím objektem lásky Čiakim. Příběh nekončí jen u seriálu, ale navazuje na něj dvoudílný speciál, na který zase navazují dva filmy – točené u nás, Naďa Konvalinková a Lubomír Lipský st. tam mají dokonce i svůj štěk, předabovaný. Přiznávám, že na první zhlédnutí mi to nedalo tolik co na druhé.

Novinky

Vzhledem k výše řečenému a to že každý rok se točí více a více live action, mohla bych tu vypsat několik desítek filmů, ale rozhodla jsem se, že zmíním jen ty, které mi připadají nejzajímavější. Říkám si, že článků, kde jsem nějaké ty filmy již doporučovala, bylo dost. O Kenšinovi jsem se již zmiňovala, není tedy asi moc nutné říkat, že pokračování právě bortí japonská kina a třetí díl je dobude 13. září. Ale ještě před třetím dílem se v nich objeví Lupin sansei, kterého ztvární Oguri Šun. Lupin je v Japonsku tak známý, že je až s podivem, že live action nepřišla mnohem dřív. Nakonec je ale asi jen dobře, že jsme se dočkali až nyní, neboť penězi se nešetřilo a jedná se velkou mezinárodní hereckou spolupráci. Z live action mě nadále zaujalo Kamisama no iu tóri, Kiseidžú, Hot Road, Mogura no uta, Bakuman, Kuragehime a třeba i takový Šingeki no kjodžin. Na jaké live action se těšíte vy?

Filmy, na které se těším I.

Filmy, které v seznamu uvedu, měly/mají premiéru 2013-2015. Roku 2013 sice byly v japonských kinech, ale na DVD ještě nevyšly, a tak nejsou k mání (u minima případů vyšly nedávno, ale nemají ani anglické titulky, takže koukat na ně u nás může jen malinko lidí), proto na ně čekám a těším se. Tento článek je první ze série (nevím ještě kolik jich napíšu, protože pořád nacházím další a další filmy, které mě něčím zaujmou). Třeba se vám nějaké také zalíbí a budeme se těšit spolu. V každém seznamu bude deset filmů různých žánrů i obsazení.

1. Kanodžo wa uso aišisugiteru (2013)

Akimu je 25 let a je součástí populární chlapecké kapely Crude Play, ale hned poté, co se hoši rozhodnou pro pořádný debut, tak Aki kapelu opouští. Přesto však dál pro Crude Play píše hudbu. Aki se v té době sblíží s dívkou Riko, která o něm nic neví, ale zamilovala se Akiho pobrukování. Riko sama je součástí skupiny, kterou založila se svými přáteli Júičim a Sótou. Jednoho dne se jim dostane šance zazářit, neboť je osloví producer Soičiró, pro kterého pracuje i Aki…

V hlavních rolích: Sató Takeru jako Aki, Óhara Sakurako jako Riko

Na koho se ještě těšit: Miura Šóhei, Kubota Masataka, Aibu Saki, Sorimači Takaši a další.

Proč to chci vidět: romantika + hudba + Sató Takeru + zní to zajímavě = co chtít víc?

Ukázka

2. SPEC: Zen a Kó (2013)

Ačkoliv jsou to dva filmy, uvádím je jako jedno místo, beztak se jedná o přímé pokračování – jede se v zaběhnutém trendu, kdy se dva (i více) dílů natáčí zároveň, i premiéra filmů byla od sebe v rámci 14 dní.

Vše, co se doposud dělo konečně dostane rozhřešení. Konečně se dozvíme, kdo je záhadná dvojice a co přesně chce se světem udělat. Na straně zákona a pěstních soubojů opět stojí Sebumi, jenž doplňuje inteligentní vyšetřovatelku Tómu Saju. Že by konečně ti dva spolu zachránili svět?

V hlavních rolích: Toda Erika jako Tóma Saja, Kase Rjó jako Sebumi Takeru

Na koho se ještě těšit: Mukai Osamu, Arimusa Kasumi, Kamiki Rjúnosuke, Kurijama Čiaki, Rjú Raita, Jasuda Ken, Ošima Júko, Tanaka Tecuši, Širota Jú a další.

Proč to chci vidět: Již jsem viděla všechny předcházející díly a nadchlo mě to, takže zákonitě chci vidět, jak to dopadne. Nemluvě o tom, že mi hlavní postavy přirostly k srdci a celé se to vyznačuje kvalitními hereckými výkony, slušným příběhem a dobře napsanými postavami (v Japonsku se navíc moc filmů, kde by postavy měly nadpřirozené schopnosti a efekty vypadaly slušně, netočí).

Ukázka

3. Madžo no takkjúbin (2014)

Kiki navazuje na tradici čarodějek ve své rodině a na jeden rok opouští domov. Aby přežila rok bez podpory rodičů, rozhodne se využít své schopnosti létání na koštěti a založí si donáškovou službu. Díky tomu si vydělává na živobytí i získává nové zkušenosti. Ale co všechno jí osud postaví do cesty?

V hlavních rolích: Košiba Fúka jako Kiki, Hirota Rjóhei jako Tonbo, Kotobuki Minako jako Džidži (hlas)

Na koho se ještě těšit: Ono Mačiko, Mijazawa Rie, Arai Hirofumi, Asano Tadanobu a další.

Proč to chci vidět: Zajímá mě, jak se s tím režisér Šimizu Takaši popral, mám ráda pohádky a jsem hrozně zvědavá, jestli to budu srovnávat s Mijazakiho klasikou, nebo to budu brát jako samostatné dílo (sám režisér říkal, že to pojal jinak než Mijazaki). Navíc prostředí v ukázce vypadá kouzelně.

Pozn. Mijazaki i Šimizu vycházeli z novely, není to tak, že by Šimizu vycházel z Mijazakiho.

Ukázka

4. Šónen H (2013)

Příběh je vyprávět z pohledu otce malého Senóa Hadžimeho, který má přezdívku H. H je svědkem bláznění a chaosu před, během a po 2. světové válce v Japonsku. Nevinný malý chlapec se snaží porozumět, proč je špatné být křesťanem, proč je špatné mít odlišný názor, než má ústřední vláda, a jak je možné, aby se lidé přes noc úplně změnili.

V hlavních rolích: Jošioka Tacuki jako H, Mizutani Jutaka jako Senó Morio (táta)

Na koho se ještě těšit: Itó Ran, Oguri Šun, Saotome Taiči, Sasaki Kuranosuke, Kunimura Džun, Hanada Jurine a další.

Proč to chci vidět: Abych se přiznala, z počátku mě na tom zaujal jen plakát a fakt, že tam hraje Oguri Šun. Ale poté jsem se setkala s naprosto rozdílnými hodnoceními filmu a o to víc jsem na něj zvědavá. Je to jen propaganda, nebo s citem vyprávěný film o útrapách japonského obyvatelstva za 2. světové války?

Ukázka

5. Širajukihime sacudžin džiken (2014)

Miki Noriko pracuje pro kosmetickou společnost, jenomže i přes její krásu neunikne zlému osudu a je zavražděna. A jak už to tak bývá, lidé jsou všeteční a podezřívaví – v tomto případě padne podezření na Mikiinu spolupracovnici Širono Miki. A protože se toho chytí i televize, začne se zajímat o Šironoin životní příběh. Začne zpovídat její pracovníky, sousedy a rodinu. Všechny pomluvy a šeptanda se vyhrotí, jenomže není v nich špetka pravdy? Není náhodou Širono Miki podlá ženská?

V hlavních rolích: Inoue Maó jako Širono Miki, Ajano Gó jako Akaboši Júdži (ten, co zpovídá její známé)

Na koho se ještě těšit: Renbucu Misako, Kaneko Nobuaki, Nanao, Tanimura Micuki, Sometani Šóta, Dankan, Akino Jóko, Daitó Šunsuke, Kandžija Šihori a další.

Proč to chci vidět: Příběh mi přijde zajímavý (takové mám moc ráda), jsem zvědavá na Ajana a Inoue a ukázka rozhodně nezklamala, naopak velmi navnadila. Navíc se tu objeví hodně zajímavých herců a hereček.

Ukázka

6. Genome Hazard (2013)

Jednoho dne Išigami nakráčí k sobě do bytu a najde tam svou ženu mrtvou. Hned poté do bytu vpadnou dva muži, ale Išigami je schopný utéct. Na svém zmateném útěku se setkává s korejskou novinářkou Kang Ji Won, kterou Išigami zaujme, a tak nabídne mu pomoc v jeho svízelné situaci. Išigami je překvapený sám sebou, neboť umí mluvit korejsky a najednou má nejasné vzpomínky na to, že je Korejec. Jenomže brzy se naučí, že nemůže věřit ani vlastním vzpomínkám…

V hlavních rolích: Nišidžima Hidetoši jako Išigami, Kim Hyo Jin jako Kang Ji Won

Na koho se ještě těšit: Maki Jóko, Nakamura Juri, Ibu Masató, Lee Kyung Young a další.

Proč to chci vidět: Nišidžima Hidetoši se vyšplhal na mém žebříčku oblíbených herců velmi vysoko, navíc v jednom rozhovoru říkal, že je to akční film, které se v Japonsku moc netočí (myslel tím především honičky v autech), takže je se na co těšit. Také je to koprodukce Korea-Japonsko, takže jsem velmi zvědavá, co do filmu vnese každá strana (předloha je japonská, režisér korejský). A ukázka vypadá hodně dobře. A sakra, nemůžu se dočkat. :-D

Ukázka

7. Danši kókósei no ničidžó (2013)

Tadakuni, Jošitake a Hidenori chodí na střední školu, která je jen pro chlapce, a zřejmě i díky tomu nemyslí na nic jiného než na děvčata. Jsou to jelita v pubertě, takže i když by se s nějakou dívkou chtěli sblížit, absolutně nevědí jak na to, jak vlastně s dívkami jednat. A pak je jednoho dne překvapí vedení jejich školy, které se rozhodne uspořádat slavnost spolu s další školou – ryze dívčí.

V hlavních rolích: Suda Masaki jako Tadakuni, Nomura Šúhei jako Jošitake, Jošizawa Rjó jako Hidenori

Na koho se ještě těšit: Kurihara Louis, Okamoto Anri, Taiga, Jamamoto Mizuki, Kakuta Akihiro, Uema Mio, Takacuki Sara, Miura Tóko, Okuno Eita a další.

Proč to chci vidět: Zní to jako odpočinková středoškolská ptákovina, takže proč si neudělat odpoledne s filmem, u kterého nemusíte přemýšlet? Navíc v tom hrají vycházející hvězdičky (jak chlapecké, tak dívčí) a já je ráda sleduju, jak pomalu vychází. 

Pozn. Anime bylo jakž takž úspěšné, viděl ho někdo?

Ukázka

8. Vancouver no Asahi (2014)

Druhá generace japonských přistěhovalců v Kanadě hraje baseball v místní amatérské lize. Jsou populární díky jejich nadšení pro hru a férovému jednání, zatímco se sami musejí potýkat s diskriminací a chudobou.

V hlavních rolích: Cumabuki Satoši jako Kasahara Reggie, Kamenaši Kazuja jako Nakaniši Roy, Kacudži Rjó jako Kitamoto Kei, Kamidži Júsuke jako Mijake Tom, Ikemacu Sósuke jako Nodžima Frank
Na koho se ještě těšit: Sató Kóiči, Takahata Micuki, Mijazaki Aoi, Kandžija Šihori, Išida Eri, Ósugi Ren a další.

Proč to chci vidět: Kdo by tušil, že se ještě taková skvadra herců dostane k hraní baseballu? Středním školám už téměř všichni odrostli, a tak kdo by doufal, že je uvidí na hřišti s bejzbolkou? Zajímavé obsazení, zajímavý námět. Ještě by mě zajímalo, zda budou hoši mluvit anglicky? Příběh je založen na skutečném příběhu. Navíc se to odehrává v Kanadě, takže jsem zvědavá na kulisy a kostýmy. Premiéra je plánovaná na konec roku 2014.

Pozn. Ukázka ještě není.

9. Sukitte ii na jo (2014)

16letá Tačibana Mei je bez přátel, ani nemá zájem o milostné pletky. Je to tak přeci lepší a život snazší, ne? Přes cestu jí ovšem přejde nejkrásnější kluk na škole Kurosawa Jamato, který se o ni začne zajímat a chce si z ní udělat kamarádku. Anebo snad něco víc?

V hlavních rolí: Kawaguči Haruna jako Tačibana Mei, Fukuši Sóta jako Kurosawa Jamato
Na koho se ještě těšit: Nagase Tasuku, Adači Rika, Ičikawa Tomohiro, Jamamoto Rjósuke, Jagi Arisa a další.

Proč to chci vidět: Chvíli jsem četla mangu, viděla jsem anime a říká se do třetice všeho dobrého, ne? Navíc člověk by si měl občas „ulehčit“ život nějakou tou středoškolskou romantikou. A obsazení není špatné, sice Harunu moc nemusím, ale Sóta, Tomohiro a Riko mě zajímají.

Ukázka

10. Haru wo seotte (2014)

Tóru celý život žil se svým otcem v Takejamských horách, jenomže podle něj je otec moc přísný, a tak prchá pryč. Nyní pracuje jako obchodník a pohybuje se místo v horském ve finančním světě. Jednoho dne se dozví, že mu otec zemřel, a tak se vrací zpět do hor na jeho pohřeb. Nakonec se rozhodne, že v horách zůstane a převezme otcovu horskou chatu. Nejprve je pro něj těžké znovu žít na takovém místě, ale nakonec zjišťuje, že příroda, která se rozprostírá kolem něj, má blahodárné účinky.

V hlavních rolích: Macujama Ken-iči jako Nagamine Tóru, Tojokawa Ecuši jako Tada Goró (otcův kamarád)
Na koho se ještě těšit: Aoi Jú, Dan Fumi, Kobajaši Kaoru, Arai Hirofumi, Jošida Eisaku, Andó Sakura, Ikemacu Sósuke, Nakamura Tóru a další.

Proč to chci vidět: Z rozmaru. Trochu mám pocit, že tenhle nenápadný snímek, ačkoliv má hvězdné obsazení, zapadl. A to je škoda, vzhledem k tomu, čím vším si museli herci a celý štáb při natáčení projít. Přece jen život v horách není sranda.

Ukázka

Zaujalo vás něco z toho? Budete se těšit se mnou? ;-)

Pokračování

2013: Plánované překlady

Plánované překlady jsou trojího typu – ty, které 100% přeložím, ty, které doufám, že přeložím, sním o tom a pomalu se k tomu odhodlává a pak ty, které bych chtěla přeložit, ale uvidím, pokud je opravdu přeložím, tak to vidím za hodně dlouho.

100 %

Tento rok je spíš ve znamení filmů než seriálů. Určitě přeložím 2. sérii Itazura na kiss (kdy vyjde, ještě nevím, ale v současné chvíli se natáčí). Z filmů určitě letos přeložím tyto: Kurošicudži (přeloženo), Gaččaman (1, anglické titulky jsou strašné, že by to dalo moře práce to pořádně přeložit, což by nevadilo, kdyby 2, ten film za tu námahu stál, nelíbil se mi, takže je mi líto, překlad nebude), Taiheijó no kiseki (již přeloženo do češtiny a slovenštiny, uvidím, jaké titulky jsou, a podle toho se rozhodnu, zda je nakonec „nutné“ vyrábět další titulky – jsou fajn, není nutné vytvářet další překlad) a Hanajome no čiči (přeloženo).

Ten příští na mě čeká druhý a třetí díl Kenšina (letos to opravdu nevyjde – půjde to jen do kin všemožně po světě, jen u nás se tomu nechce…).

Doufejme

Mému korektorovi se zalíbil film Madžo no takkjúbin, ten by měl s velkou pravděpodobností vyjít na konci roku, tak uvidíme, pak Party wa owatta a Tošokan sensó. A příští rok snad Akumu-čan.

Co se týče seriálů v této kategorii, je jich tu poměrně dost, předpokládám, že alespoň tak dva tři z nich letos přeložím, ale kdo ví, co mi do toho skočí. Čili mluvím tu o těchto seriálech: Kóri no sekai, Bara no nai hanaja, SPEC, Odžíčan wa 25sai, Yankee bokó ni kaeru, Cuma wa, kunoiči, Iguana no Musume a anime Hakabata Kitaró.

Někdy snad možná asi

A pak jsou tu všechny ty seriály, u kterých bych si přála překlad, ale určitě se k nim letos, možná ani příští rok nedostanu (pokud tedy vůbec). Jedná se o Last Christmas, Odoru daisósasen, Strawberry Night SP, Dekičatta kekkon, Great Teacher Onizuka, Wataši no kiraina tantei, Antique, Boku to star no 99 niči, Rjóma den, Wataši to kare to ošaberi kuruma. A také mi učaroval 2x Tchaj-wan: Extravagant Challenge a BBS Silent Code – obě dílka mají Ivy Chen a obě se tuze zalíbila. :-)

Byla bych hrozně ráda, kdyby to někdo pěkně přeložil a já se pak mohla věnovat i jiným věcem, než je vzdychání nad tím, že to chce překlad, protože si ho zaslouží. Takže doufám, že se toho někdo ujme, jinak asi jednou budu muset já. ;-) Navíc velkým problém je to, že k některým jmenovaným dílů nejsou externí titulky, což hodně ztěžuje práci a o to víc se mi nechce do překladu, i když chce.

Momentálně mám rozpřekládáno Jak jsem se vdala za Gegegeho a hrozně by se mi líbilo, kdybych to zvládla tento rok přeložit komplet, ale to je asi jen sen…

Dále také přemýšlí o tom, že bych přeložila některé ze seriálů, které jsou na aki rozdělané, ale stojí, protože se na ně nezodpovědný překladatel vykašlal – Face Maker, Akumu-čan, Clone Baby, Mirai Nikki, Micu no adži, Saba doru, Wataši wa ren-ai dekinai rijú, Gekirjú, Code Blue.

Opět doufám, že se toho někdo ujme a rozdělaných seriálů ubude. Výše zmíněné seriály jsou pouze výčtem toho, nad čím bych přemýšlela, kdybych chtěla „dodělávat“ (s tím, že většinu bych překládala od začátku).

Zaujalo vás z toho něco?

Rozhovor s režisérem hrané Kiki

Kdy předělávka není předělávka? Film Šimizua Takašiho Madžo no takkjúbin je spíš než přepracování stejnojmenného animovaného filmu (1989) Mijazaki Hajaoa jeho vlastní interpretací novely z roku 1985 napsané Kadono Eiko, kterou se inspiroval i Mijazaki.

Známý převážně pro hororový film Nenávist (2002) a jeho přepracování pro americké obecenstvo (2004), byl Šimizu sotva jasnou volbou, na koho se obrátit s režírováním filmu zaměřeným spíše na dětské publikum. V rozhovoru pro deník Japan Times v hotelu Hilton sám Šimizu přiznal, že byl lehce překvapen, když za ním došli s prosbou natočit takový film.

Když jsem sledoval film, který měl premiéru 1. března, uvědomil jsem si, proč producenti vybrali zrovna Šimizua, jehož styl je natolik odlišný od toho, co přineslo studio Ghibli. V porovnání s Mijazakiho světem, který byl velmi inspirován líbivou krajinou a městy Švédska, Šimizuovo podání nese o poznání temnější tón, kde Kiki bydlí ve zlověstně vypadajícím městě na útesu s její tajemnou matkou-čarodějkou vyrábějící lektvary, lidským otcem a mluvícím kocourem Džidžim.

Je to o něco bližší západnímu pojetí konceptu čarodějnic jako skřehotavě chechtajících se ježibab, které se vzrušením míchají lektvary v bublajícím kotlíku, už to není jen dospívající dívenka létající na koštěti.

„Čarodějnice byly původně považovány za spojence pekel,“ řekl Šimizu. „Anime, které bylo založené na novele, v sobě nic čarodějnického nemělo. Ale já jsem ve filmu ponechal špetku této děsivé představy, předsudků chcete-li.“

Kadono, které je mnohem bližší takové zobrazení čarodějek, které použil Mijazaki, nejprve byla proti Šimizuově představě. „Ale nakonec svolila, protože to je film,“ vysvětlil Šimizu.

I když se snažil film natočit tak, aby byl odlišný do toho Mijazakiho, tak je Šimizovi jasné, že srovnání je nevyhnutelné. „Jeho film je slavný, byl první a navíc mnoho lidí novelu vůbec nezná,“ objasňuje Šimizu. „Takže určitě budeme srovnáváni s anime, ale je to o něčem úplně jiném, když čarodějku hraje člověk z masa a kostí.“

Jeho Kiki je bývalá krasobruslařka šestnáctiletá Košiba Fuka, která neměla s hraním téměř žádné zkušenosti. 

„Dostala nějaké herecké lekce, ale říkal jsem si, že by byla škoda nevyužít jejích „nováčkovských“ kvalit, a tak jsem jí  pověděl, aby se nesnažila moc hrát, ale byla sama sebou,“ řekl Šimizu. „Celé natáčení pro ni v podstatě byla jedna velká herecká lekce.“ Ale nevaroval ji, aby nekoukala na Mijazakiho film před natáčením. „Viděla anime, ale o novele nevěděla, že existuje.“

 Košibainy atletické schopnosti byly pro roli velkou výhodou, neboť ta vyžadovala, aby se sebedůvěrou ovládala své koště a ne aby na něm jen křečovitě seděla. Také při natáčení musela zatnou zuby, protože se z ní Šimizu snažil dostat přesně to, co si v dané scéně představoval. „Ano, byl jsem na ni přísný, ale vycházeli jsme spolu dobře. Byla velmi seriózní, takže si před příchodem na plac zapamatovala všechny dialogy. Ty jen odříkala tak, jak si je zapamatovala, bez výrazu. Takže jsme to museli vzít hezky postupně,“ dodává.

Její tvrdá práce se jí vyplatila a na plátně působí velmi energeticky, ačkoliv za svůj výkon zřejmě žádnou cenu nezíská. „Dala do toho všechno,“ přikyvuje uznale Šimizu.

Nic z toho ovšem nezaručuje, že film bude úspěšný. Mijazakiho film je klasika milovaná dětmi po celém světě, zatímco lehké ztemnění atmosféry Šimizuova podání nemusí přijít fanouškům k duhu. Budou chtít vidět, jak jejich milovaná Kiki realisticky bojuje proti fyzické i psychické bolesti, je bez přátel, izolovaná a šikanovaná, jak bojuje na koštěti proti vichru, z jehož síly se až obrací žaludek? (Který byl, jak Šimizu pyšně dodává, složen z opravdového větru a hodně vody, ne jen CGI.)

Nakonec je pro Šimizua přiklonění k realističtějšímu pojetí silná stránka filmu. „Je snazší v hraném filmu zobrazit takové nesnáze a pocity než v anime nebo v novele. Myslím si, že je nutné je pořádně ukázat – jinak nemá smysl, aby se točily hrané filmy založené na předlohách.“

Pokud si film dobře povede, je možné, že se dočkáme pokračování. „Rozhodně tu ta možnost je,“ říká Šimizu. „I sama paní Kadono tvrdí, že by byla ráda, kdyby filmů bylo víc.“

Mimo jiné vidí i potenciál v zahraničních fanoušcích, i když jejich rozpočet na CGI je malý. „V cizině používají na kouzla okázalé efekty, například jako ve filmech Harryho Pottera. Co je zajímavé na našem filmu, je to, že hrdinka umí pouze létat na koštěti – neumí používat žádná jiná kouzla. Jinak je to obyčejná dívka. To by mohla zaujmout zahraniční diváky jako něco nového,“ vysvětluje Šimizu.

Hrají: Košiba Fuka, Hirota Rjóhei, Ono Mačiko, Jamamoto Hiroši, Jošida Jó, Arai Hirofumi, Asano Tadanobu, Cuicui Mičitaka, Mijazawa Rie, Kotobuki Minako a další.

Zdroj: japantimes.co.jp