Live Action

Někteří to vědí, ale většina spíš ne, že jsem měla letos na Natsuconu přednášku na téma Live action. Řekla jsem si, že ji zde sepíši jako článek, internet má totiž tu výhodu, že tu spoustu věcí, kterou jsem zmiňovala, mohu hned udělat jako odkaz.

Co to vlastně takové live action je? Když si to zadáte do gůglu, tak první, co vám vyjede, je americká nezisková organizace. Dělá zajímavé věci, tak se určitě mrkněte. Ale to jaksi není to, o čem jsem přednášku měla. Po určitém čase jsem si uvědomila, že nemá smysl hledat jakoukoliv definici, neboť každý má tu svou, a proto jsem se rozhodla, že si také vytvořím vlastní! Inspirovala jsem se jak u Japonců, tak i na západě.

„Jedná se o takové dílo, ať již krátké (trailery, reklamy atd.) či dlouhé (muzikály, seriály atd.), ve kterých původně 2D postavičky (z anime, komiksů, her)  dostávají 3D rozměry, tj. hrají je lidé z masa a kostí. Na zemi vzniku nezáleží.“

Do live action tedy nepočítám zfilmování různých povídek, novel či románů. Předloha musí být „obrázková“, ale nesmí se jednat pouze o ilustrace k textu. Přísně vzato, taková Kiki není live action, neboť je to zfilmování novely a nikoliv anime od Mijazakiho, jak si někteří mohou myslet.

Live action jsem si rozdělila na tři kategorie, ve kterých jsem zmiňovala jen zlomek toho, kolik toho doopravdy je, a stejné to bude i zde, neboť nemá smysl psát dlouhý výčtový článek. Pokud jsem nezmínila něco, co vám přišlo z live action opravdu zajímavé nebo to chcete zmínit z jiného důvodu, určitě se o to v komentářích podělte.

To nejkratší

Do této kategorie řadím fanouškovské ukázky – ať již scény sestříhané z různých děl tvářící se jako trailer na XY, viz trailer na Free!, nebo parodickým trailerem, viz Naruto, či trailerem, který se tváří vážně, viz Akira. Mezi to nejkratší počítám i různé scénky, které natočili fanoušci, viz Naruto, nebo krátké filmy, viz Akira. Tendence u takových počinů moc sledovat nejdou, snad jen, že se zlepšující se technikou jsou fanouškovské trailery, ukázky, videa a krátké filmy lepší a kvalitnější – co se týče vizuálu a zvuku. Fanoušci si na takové počiny vybírají to, co je zrovna baví a ve většině případech se to kryje s tím, co je populární.

Mezi to nejkratší řadím i projekt Mononoke (neboť z něj prozatím ještě není film), jehož ukázku můžete zhlédnout zde. Příběh se odehrává 600 let po Mijazakiho filmu o princezně Mononoke. V lese zabloudí mladá slečna, která netuší, co by měla od života očekávat a kam ho směřovat. Zde objeví krásy přírody, která opět potřebuje svoji princeznu, jež by pomohla v boji proti rozšiřujícímu se městu a kácení stromů. Slečna by se měla spolčit s vlky a vydat se do boje proti zničení lesa.

V této kategorii najdeme i reklamy, převážně japonské. V nich ožívají obři, Mario nebo Skyrim. U reklam se samozřejmě oživují ty postavičky, které jsou buď v tu danou chvíli nejpopulárnější anebo jsou populární již nějakou dobu, třeba Mario nebo Sailor Moon.

Zlatá střední

V této kategorii se můžete setkat s různými představeními, kde se aktéři převlečou za postavičky, například skupina AAA nazpívala opening k anime One Piece a posléze si je i zahrála (od 1:45). Nalezneme tu divadelní představení (nejsou tak častá), ale i muzikály, které v Japonsku zbožňují, a tak není divu, že jich je nepřeberné množství. Jmenujme si například Bleach, Sailor Moon, Kurošicudži, Hello Kitty, Death Note, Tenis no ósama a Mononoke hime.

Za nejobšírnější podkategorii ovšem můžeme považovat filmy. Vznikají jak na běžícím páse, v současnosti mnohem více než v minulosti. Málokdy se do kin dostane film, který by byl natočen podle originálního scénáře. V Japonsku se natáčejí převážně live action či filmy podle novely nebo románu. Dříve se natáčely především „romantiky pro středoškoláky“, tj. podle šódžo mang, či různá drama. Do takových filmů totiž není nutné vrazit tolik peněz jako například do fantasy nebo sci-fi. Naštěstí v poslední době se karta obrací a začaly se točit i akčnější filmy s mnohem větším rozpočtem než dříve.

Když jsem se rozhodovala, co dál dělat, které filmy zmínit, na mysl mi vytanuly ty hudební. Přece jen ty si člověk víc užije jako audio-vizuální než jen jako vizuální. Za zmínku určitě stojí Beck, Nana, DMC či film, který nedávno vyšel na DVD, Kanodžo ga uso ašisugiteru. Co je například zajímavé na filmu Beck, že vyhrál spousty cen za hudbu, ale veškeré skladby byly instrumentální, ačkoliv se jedná o písně rockové skupiny a zrovna texty jsou důležitou součástí příběhu. Z toho hlediska je tedy zřejmě mnohem lepší si pustit anime. Herci v hlavních rolích, tedy členové kapely, se na hudební nástroje museli naučit hrát všech 30 písní, které ve filmu zaznějí.

Z akčnějších filmů jsem si vybrala jako reprezentativní kousek Ruróni Kenšin, neboť to byl právě tenhle film, který roku 2012 odstartoval jistou novou „mánii“. Fanoušci po celém světě se zamilovali do hraného Kenšina v podání Satóa Takerua. Vzhledem k tomu, že film vydělal trojnásobek toho, kolik do něj vrazili, a že to na japonský film nebylo zrovna málo, rozhodlo se nejen o natočení pokračování, ale produkční týmy daly zelenou dalším velkolepějším (= dražším) projektům, viz část Novinky, a začalo se natáčet více akčnějších a náročnějších filmů.

Poslední film, který v této kategorii zmíním, je Tošokan sensó, který je podle mého skromného mínění neuvěřitelně nedoceněný. Nikde se o něm moc nepíše, pořádně se ani nevědělo, že jde do kin, nikdo se nestaral a tak nějak vše vyšumělo. Tady to marketingový tým trochu nezvládl. Je to škoda, neboť se jedná o akční příběh, kde je zároveň prostor i pro vzpomínky, milou romantiku a kvalitní herecké výkony. Na to, že jsem od filmu nic neočekávala, mě mile překvapil, ale chápu, že nesedne každému. Minimálně podle hodnocení, které má na různých stránkách a databázích, to vypadá, že snad tak moc sedl jen mně.

To nejdelší

V podstatě tuto kategorii bych mohla nazvat jako seriály, protože jiné útvary jsem do ní nezařadila, ale říkala jsem si, že když už jsem začala s tím nejkratším, tak to ukončím opozitem. U seriálových live action se spíše setkáme s příběhy ze školního prostředí, případně s různými dramaty. Situace je tedy podobná jako u filmů, ačkoliv seriálová tvorba nedošla tak daleko, aby začala točit vysoko rozpočtové projekty, neboť se v posledních letech spíše potýká s nedostatkem diváků a tudíž i financí. Otázkou je, zda by to nějaký lepší a „akčnější“ seriál nenapravil. Samozřejmě se netočí jen romance, středoškoláci či dramata, často bývají zfilmované i historické mangy (DŽIN, Nobunaga Concerto) a sem tam i něco akčnějšího (S, Bloody Monday), ale i tak rozpočet nebývá příliš vysoký.

Na přednášce jsem se zmiňovala o těch seriálech, které byly nejvýdělečnější, nejznámější a nejoblíbenější po celé Asii. Neboť jsou tak známé a oblíbené, každý ten příběh má několik remaků, a proto je hezky vyjmenuji v pořadí, v jakém přišly na svět. A ten, který je tučněji než ostatní, je podle mě nejlepší. Nebudu k nim vypisovat více detailů, přece jen si vše podstatné naleznete, pokud na ně kliknete…

Itazura na kiss (manga začala vycházet roku 1990, poslední díl vyšel roku 1999, manga není dokončení, neboť autorka zemřela): Itazura na kiss (1996, Japonsko), It started with a kiss (2007-2008, Tchaj-wan), Playful kiss (2010, Jižní Korea), Itazura na Kiss (2013-2014, Japonsko).

Hana jori dango (manga začala vycházet roku 1992 a vycházela dlouhých 13 let, kdy roku 2005 vyšla poslední kapitola):  Hana jori dango (1995, film, Japonsko), Meteor Garden (2001-2002, Tchaj-wan, jediné live action, kde se děj odehrává na vysoké škole), Hana jori dango (2005-2007, Japonsko), Boys Over Flowers (2009, Jižní Korea, hlavní triangl mě ani moc nezajímal, ale vedlejší pár… kvůli němu na to koukám znovu. Proto z poloviny mám nejraději tohle a z poloviny japonskou verzi), Let's Go Watch Meteor Shower (2009-2010, Čína), Boys Over Flowers (2013, USA, jsem masochistka, spoustu věcí dokoukám, na toto jsem bohužel žaludek neměla).

Hana Kimi (manga začala vycházet roku 1996, poslední díl vyšel 2004. Příběh byl tak oblíbený, že autorka byla nucena vydávat dvakrát tak rychle, než jak bývá zvykem): Hua Yang Shao Nian Shao Nu (2006, Tchaj-wan), Hanazakari no kimitači e (2007, Japonsko), Hanazakari no Kimitači e ~ Ikemen Paradise ~ (2011, Japonsko), To the beautiful you (2012, Jižní Korea).

Full House (tentokrát se nejedná o mangu, ale manhwu vycházející od roku 2002-2004, roku 2005 vyšla druhá série o pěti knihách): Full House (2004, Jižní Korea), Full House (2009, Filipíny, poslední díly natáčeny v České republice – jen tak pro zajímavost), Full House (2009, Vietnam), Full House 2 (2012, Jižní Korea, nenavazuje na nic, ačkoliv má v názvu dvojku), Full House (2014, Thajsko).

Myslím, že každý ze zmiňovaných seriálů má i indickou verzi, bohužel v nikde jsem o tom nenašla jedinou informaci v angličtině.

Zmiňovala jsem pak další dva seriály, konkrétně se jednalo o tchajvanský seriál Skip Beat!, v hlavních mužských rolích se objevují Korejci (členové skupiny Super Junior), je sice radost na ně pohledět, ale tuhle sérii doporučuji hlavně kvůli úžasné Ivy Chen, která zahrála tak úžasně, že ji zatím snad žádná jiná herečka v mých očích nepředčila. (První díl stojí za starou belu, ale pak už to je jen lepší a lepší.)

Tím druhým seriálem byla Nodame Cantabile (na konci letošního roku nás čeká i korejský remake). Hudební seriál, který nenásilnou formou představí svět vážné hudby a lehce násilnou formou vás pobaví a ukáže vývoj vztahu mezi hrdinkou Nodame a jejím objektem lásky Čiakim. Příběh nekončí jen u seriálu, ale navazuje na něj dvoudílný speciál, na který zase navazují dva filmy – točené u nás, Naďa Konvalinková a Lubomír Lipský st. tam mají dokonce i svůj štěk, předabovaný. Přiznávám, že na první zhlédnutí mi to nedalo tolik co na druhé.

Novinky

Vzhledem k výše řečenému a to že každý rok se točí více a více live action, mohla bych tu vypsat několik desítek filmů, ale rozhodla jsem se, že zmíním jen ty, které mi připadají nejzajímavější. Říkám si, že článků, kde jsem nějaké ty filmy již doporučovala, bylo dost. O Kenšinovi jsem se již zmiňovala, není tedy asi moc nutné říkat, že pokračování právě bortí japonská kina a třetí díl je dobude 13. září. Ale ještě před třetím dílem se v nich objeví Lupin sansei, kterého ztvární Oguri Šun. Lupin je v Japonsku tak známý, že je až s podivem, že live action nepřišla mnohem dřív. Nakonec je ale asi jen dobře, že jsme se dočkali až nyní, neboť penězi se nešetřilo a jedná se velkou mezinárodní hereckou spolupráci. Z live action mě nadále zaujalo Kamisama no iu tóri, Kiseidžú, Hot Road, Mogura no uta, Bakuman, Kuragehime a třeba i takový Šingeki no kjodžin. Na jaké live action se těšíte vy?

Seriály, ke kterým se ráda vracím

Tentokrát se nebudu držet čistě Japonska, ale sáhnu do celé Asie. Většinou se k seriálům vracím ze stejného důvodu, takže pokud byste si říkali, že se ten důvod pořád opakuje, není to jen zdání. :-D Pořadí, v jakém jsou seriály uvedeny, nemá žádný hlubší smysl. Je to jen podle abecedy, neupřednostňuji žádný.

1. Autumn's Concerto

Začátek seriálu většinou přeskakuji rovnou až k době ƒ„o šest let později“, protože tam teprve přijdou scény, které se mi tolik líbí. Interakce toho malého šmudly a jeho táty, případně scény mezi Ren Guang Xi a Liang Mu Cheng jsou moc pěkné. Hodně si tu vybírám a ke konci spíš přeskakuji než koukám, ale i tak se k nim ráda vracím. Prostředek seriálu je taková pohoda, že si do ní chodím odpočinout.

2. Boys Before Flowers

Tohle je seriál, kde si vybírám asi nejvíc. Absolutně přeskakuji scény hlavních představitelů či scény Jan Di a Podržtašky. K tomuto seriálu se vracím jen z jediného důvodu a tím je pár ve vedlejší roli – So Yi Jung a Chu Ga Eul. Jejich příběh se mi mnohem mnohem víc líbí a i herecké výkony mi přijdou lepší. Takže když si zapnu BBF, tak jedině kvůli nim. Tohle je asi jediný seriál, kde mě bavily vedlejší postavy víc jak ty hlavní.

3. Cinderella's Sister

Když jsem seriál viděla poprvé, moc mě nezaujal, ačkoliv tam hrála má oblíbená Moon (bohužel si nechala ostříhat vlasy, což byla pro mě rána :-D). Jenomže později jsem zjistila, jak moc byl seriál v Korei oblíbený, a tak jsem si říkala, že to s ním zkusím ještě jednou. Uznávám, že to má své kouzlo – obzvláště ve chvíli, kdy víc poznáte asijskou/korejskou mentalitu. Moc se mi líbí některé scény na začátku, obzvlášť interakce mezi Song Eun Jo a Hong Ki Hoonem, z nich pak především scény, kdy je ten chlapec s tím psím kukučem opilý. Navíc si tu ráda přehrávám i scény s tatínkem, jeden z těch nejlepších seriálových. Zbytek bez milosti přeskakuju.

4. Coffee Prince

Začátek přeskakuji, ale jak se mezi Go Eun Chan a Choi Han Kyulem začne pořádně něco rozjíždět, užívám si to. Ale je fakt, že spíš až ty poslední díly.

5. Dream High

Sem tam je nějaká fajn scéna (především až v druhé polovině seriálu), ale jinak si to pouštím pro hudební vystoupení.

6. Full House (thajská verze)

Když jsem na to koukla poprvé, říkala jsem si, že příběh už znám a některé scény přeskakovala. Podruhé už to jedu úplně naplno. Jak se znám, tak pro příště už budu jen přeskakovat na své oblíbené scény, kdy to Aom a Mikovi spolu tak sluší. A že těch scén je!

7. Goong

Než se vezmou, tak mě to absolutně nebaví, ale pak je to fajn. Užívám si, když ten parchant budoucí král své manželce ubližuje, ale pak se mi líbí i to, jak se hezky sbližují a mají spolu pěkné scény. Hezky si to proklikám, sice to klikání trvá přes deset hodin, ale koho to štve…

8. Hana jori dango

Nejraději mám druhou sérii a poslední dva díly, neb jsem ujetý člověk a brzdu jménem amnesie tu mám hodně ráda. To předtím tak nějak proklikávám na scény, kdy se ti dva k sobě mají a kdy trpí. Je to fajn. Jednou za čas si zrychleně dát tenhle příběh, který tolik v Asii žerou.

9. Heartstring

Přeskakuju a přeskakuju, pak si pouštím hudební vystoupení, kulišácký úsměv Yeo Joon Heea a jsem spokojená. Beztak mě na to naladí především různá videa, která potkám na youtube.

10. Lie to Me

Abych se přiznala, tady se mi líbí především ta scéna, kde Gong Ah Jung dostane hezkou emoční ránu od Hyun Ki Joona. Po scéně s kolou, kdy je jasné, že to mezi nimi pořádně jiskří, ji stejně kopne o zadku, když přijde ta jeho tamta. Zbytek je pro mě jen tak na hodně rychlé proskákání.

11. Nagareboši

Tohle je asi jediný seriál, který si ráda dávám znovu bez přeskakování, prostě tak, jak je. Ueto Aja a Takenouči Jutaka tu mají tak krásné momenty a osudy lidí, co se dějí kolem nich a proplétají s jejich… baví mě na to koukat zas a znovu. Ale tak maximálně jednou do roka.

12. Nodame Cantabile

Nodame je prostě skvělý pometlo a Čiaki ji svým „nadhledem“ krásně doplňuje. Ale pořádně jsem to docenila až u druhého zhlédnutí, u toho prvního jsem si říkala, že tam těch absurdních scén bylo až moc. Nebylo. Kupodivu až u druhého zhlédnutí mi došlo, že to bláznovství dokresluje nejen charakter Nodame a Čiakiho, ale také jejich přátel a učitelů. Pro mě skvělá romantická komedie, kterou si pustím ráda znovu, sice sem tam něco malinko posunu, ale je toho opravdu malinko.

13. Skip Beat!

Mám ráda předlohu, mám ráda i anime (i to jsem si pouštěla několikrát) a hraná verze rozhodně nezklamala. První díl je sice takový nijaký, ale pak to konečně začne nabírat ty správné obrátky a já se dočkám svých oblíbených scén, například když si Kjóko, tady Gong Xi, zlomí nohu, ale i tak si střihne roli v kimonu. Bonusově si tu i u každého dílu pouštím opening a ending, dostaly se mi pod kůži.

A co vy? Máte nějaké seriály, na které se rádi podíváte znovu? Na jaké? A díváte se poctivě na všechno, nebo přeskakujete jen na nejoblíbenější scény?

2013: Plánované překlady

Plánované překlady jsou trojího typu – ty, které 100% přeložím, ty, které doufám, že přeložím, sním o tom a pomalu se k tomu odhodlává a pak ty, které bych chtěla přeložit, ale uvidím, pokud je opravdu přeložím, tak to vidím za hodně dlouho.

100 %

Tento rok je spíš ve znamení filmů než seriálů. Určitě přeložím 2. sérii Itazura na kiss (kdy vyjde, ještě nevím, ale v současné chvíli se natáčí). Z filmů určitě letos přeložím tyto: Kurošicudži (přeloženo), Gaččaman (1, anglické titulky jsou strašné, že by to dalo moře práce to pořádně přeložit, což by nevadilo, kdyby 2, ten film za tu námahu stál, nelíbil se mi, takže je mi líto, překlad nebude), Taiheijó no kiseki (již přeloženo do češtiny a slovenštiny, uvidím, jaké titulky jsou, a podle toho se rozhodnu, zda je nakonec „nutné“ vyrábět další titulky – jsou fajn, není nutné vytvářet další překlad) a Hanajome no čiči (přeloženo).

Ten příští na mě čeká druhý a třetí díl Kenšina (letos to opravdu nevyjde – půjde to jen do kin všemožně po světě, jen u nás se tomu nechce…).

Doufejme

Mému korektorovi se zalíbil film Madžo no takkjúbin, ten by měl s velkou pravděpodobností vyjít na konci roku, tak uvidíme, pak Party wa owatta a Tošokan sensó. A příští rok snad Akumu-čan.

Co se týče seriálů v této kategorii, je jich tu poměrně dost, předpokládám, že alespoň tak dva tři z nich letos přeložím, ale kdo ví, co mi do toho skočí. Čili mluvím tu o těchto seriálech: Kóri no sekai, Bara no nai hanaja, SPEC, Odžíčan wa 25sai, Yankee bokó ni kaeru, Cuma wa, kunoiči, Iguana no Musume a anime Hakabata Kitaró.

Někdy snad možná asi

A pak jsou tu všechny ty seriály, u kterých bych si přála překlad, ale určitě se k nim letos, možná ani příští rok nedostanu (pokud tedy vůbec). Jedná se o Last Christmas, Odoru daisósasen, Strawberry Night SP, Dekičatta kekkon, Great Teacher Onizuka, Wataši no kiraina tantei, Antique, Boku to star no 99 niči, Rjóma den, Wataši to kare to ošaberi kuruma. A také mi učaroval 2x Tchaj-wan: Extravagant Challenge a BBS Silent Code – obě dílka mají Ivy Chen a obě se tuze zalíbila. :-)

Byla bych hrozně ráda, kdyby to někdo pěkně přeložil a já se pak mohla věnovat i jiným věcem, než je vzdychání nad tím, že to chce překlad, protože si ho zaslouží. Takže doufám, že se toho někdo ujme, jinak asi jednou budu muset já. ;-) Navíc velkým problém je to, že k některým jmenovaným dílů nejsou externí titulky, což hodně ztěžuje práci a o to víc se mi nechce do překladu, i když chce.

Momentálně mám rozpřekládáno Jak jsem se vdala za Gegegeho a hrozně by se mi líbilo, kdybych to zvládla tento rok přeložit komplet, ale to je asi jen sen…

Dále také přemýšlí o tom, že bych přeložila některé ze seriálů, které jsou na aki rozdělané, ale stojí, protože se na ně nezodpovědný překladatel vykašlal – Face Maker, Akumu-čan, Clone Baby, Mirai Nikki, Micu no adži, Saba doru, Wataši wa ren-ai dekinai rijú, Gekirjú, Code Blue.

Opět doufám, že se toho někdo ujme a rozdělaných seriálů ubude. Výše zmíněné seriály jsou pouze výčtem toho, nad čím bych přemýšlela, kdybych chtěla „dodělávat“ (s tím, že většinu bych překládala od začátku).

Zaujalo vás z toho něco?