Kdy předělávka není předělávka? Film Šimizua Takašiho Madžo no takkjúbin je spíš než přepracování stejnojmenného animovaného filmu (1989) Mijazaki Hajaoa jeho vlastní interpretací novely z roku 1985 napsané Kadono Eiko, kterou se inspiroval i Mijazaki.
Známý převážně pro hororový film Nenávist (2002) a jeho přepracování pro americké obecenstvo (2004), byl Šimizu sotva jasnou volbou, na koho se obrátit s režírováním filmu zaměřeným spíše na dětské publikum. V rozhovoru pro deník Japan Times v hotelu Hilton sám Šimizu přiznal, že byl lehce překvapen, když za ním došli s prosbou natočit takový film.
Když jsem sledoval film, který měl premiéru 1. března, uvědomil jsem si, proč producenti vybrali zrovna Šimizua, jehož styl je natolik odlišný od toho, co přineslo studio Ghibli. V porovnání s Mijazakiho světem, který byl velmi inspirován líbivou krajinou a městy Švédska, Šimizuovo podání nese o poznání temnější tón, kde Kiki bydlí ve zlověstně vypadajícím městě na útesu s její tajemnou matkou-čarodějkou vyrábějící lektvary, lidským otcem a mluvícím kocourem Džidžim.
Je to o něco bližší západnímu pojetí konceptu čarodějnic jako skřehotavě chechtajících se ježibab, které se vzrušením míchají lektvary v bublajícím kotlíku, už to není jen dospívající dívenka létající na koštěti.
„Čarodějnice byly původně považovány za spojence pekel,“ řekl Šimizu. „Anime, které bylo založené na novele, v sobě nic čarodějnického nemělo. Ale já jsem ve filmu ponechal špetku této děsivé představy, předsudků chcete-li.“
Kadono, které je mnohem bližší takové zobrazení čarodějek, které použil Mijazaki, nejprve byla proti Šimizuově představě. „Ale nakonec svolila, protože to je film,“ vysvětlil Šimizu.
I když se snažil film natočit tak, aby byl odlišný do toho Mijazakiho, tak je Šimizovi jasné, že srovnání je nevyhnutelné. „Jeho film je slavný, byl první a navíc mnoho lidí novelu vůbec nezná,“ objasňuje Šimizu. „Takže určitě budeme srovnáváni s anime, ale je to o něčem úplně jiném, když čarodějku hraje člověk z masa a kostí.“
Jeho Kiki je bývalá krasobruslařka šestnáctiletá Košiba Fuka, která neměla s hraním téměř žádné zkušenosti.
„Dostala nějaké herecké lekce, ale říkal jsem si, že by byla škoda nevyužít jejích „nováčkovských“ kvalit, a tak jsem jí pověděl, aby se nesnažila moc hrát, ale byla sama sebou,“ řekl Šimizu. „Celé natáčení pro ni v podstatě byla jedna velká herecká lekce.“ Ale nevaroval ji, aby nekoukala na Mijazakiho film před natáčením. „Viděla anime, ale o novele nevěděla, že existuje.“
Košibainy atletické schopnosti byly pro roli velkou výhodou, neboť ta vyžadovala, aby se sebedůvěrou ovládala své koště a ne aby na něm jen křečovitě seděla. Také při natáčení musela zatnou zuby, protože se z ní Šimizu snažil dostat přesně to, co si v dané scéně představoval. „Ano, byl jsem na ni přísný, ale vycházeli jsme spolu dobře. Byla velmi seriózní, takže si před příchodem na plac zapamatovala všechny dialogy. Ty jen odříkala tak, jak si je zapamatovala, bez výrazu. Takže jsme to museli vzít hezky postupně,“ dodává.
Její tvrdá práce se jí vyplatila a na plátně působí velmi energeticky, ačkoliv za svůj výkon zřejmě žádnou cenu nezíská. „Dala do toho všechno,“ přikyvuje uznale Šimizu.
Nic z toho ovšem nezaručuje, že film bude úspěšný. Mijazakiho film je klasika milovaná dětmi po celém světě, zatímco lehké ztemnění atmosféry Šimizuova podání nemusí přijít fanouškům k duhu. Budou chtít vidět, jak jejich milovaná Kiki realisticky bojuje proti fyzické i psychické bolesti, je bez přátel, izolovaná a šikanovaná, jak bojuje na koštěti proti vichru, z jehož síly se až obrací žaludek? (Který byl, jak Šimizu pyšně dodává, složen z opravdového větru a hodně vody, ne jen CGI.)
Nakonec je pro Šimizua přiklonění k realističtějšímu pojetí silná stránka filmu. „Je snazší v hraném filmu zobrazit takové nesnáze a pocity než v anime nebo v novele. Myslím si, že je nutné je pořádně ukázat – jinak nemá smysl, aby se točily hrané filmy založené na předlohách.“
Pokud si film dobře povede, je možné, že se dočkáme pokračování. „Rozhodně tu ta možnost je,“ říká Šimizu. „I sama paní Kadono tvrdí, že by byla ráda, kdyby filmů bylo víc.“
Mimo jiné vidí i potenciál v zahraničních fanoušcích, i když jejich rozpočet na CGI je malý. „V cizině používají na kouzla okázalé efekty, například jako ve filmech Harryho Pottera. Co je zajímavé na našem filmu, je to, že hrdinka umí pouze létat na koštěti – neumí používat žádná jiná kouzla. Jinak je to obyčejná dívka. To by mohla zaujmout zahraniční diváky jako něco nového,“ vysvětluje Šimizu.
Hrají: Košiba Fuka, Hirota Rjóhei, Ono Mačiko, Jamamoto Hiroši, Jošida Jó, Arai Hirofumi, Asano Tadanobu, Cuicui Mičitaka, Mijazawa Rie, Kotobuki Minako a další.
Zdroj: japantimes.co.jp
Žádné komentáře:
Okomentovat