Jaký byl můj překladatelský rok 2021 a jak si maluju ten další

Loňský rok (2020) byl takový slabší a ani jsem si na začátku toho letošního nijak zvlášť nemalovala, že bych přeložila víc věcí. Jenomže člověk míní, kami-sama mění, a tak jsem se nakonec docela rozjela.

Nejdřív se ale ohlédneme za tímhle rokem; co že jsem to přeložila? Na začátku ledna jsem vydala takový až artový film L, v jehož hlavní roli zazářila Hirose Alice. Následně jsem od února do března vydávala seriál Mother, na který jsem si brousila zuby už pár let. Duben začal vydáním filmu Kinki, ten už jen svým názvem Tabu vypovídá o obsahu. Ještě ten měsíc jsem si užila komorní drama v podání Aoi Jú a Takahaši Isseie Spy no cuma.

Hned prvního května dostal titulky televizní speciál stanice NHK Hoši to lemon no heja s ústředím motivem hikikomori. O čtrnáct dní později jsem vydala horor Kuru s výtečným obsazením. Během května jsem také stihla vydat krátký romantický seriál Neko. Ten jaroletní měsíc byl zakončen stejně, jak začal – speciálem stanice NHK, jen tentokrát vzpomínkovým. Již je to deset let od cunami a zemětřesení, které zasáhlo především Tóhoku, a film Anata no soba de ašita ga warau s Ajase Harukou a Ikemacu Sósukem v hlavních rolích na to vzpomíná.

V červnu jsem vydala třídílný seriál s nadpřirozenem Kišibe Rohan wa ugokanai a film, který navazuje na nepřeložený seriál, Kjó kawa ore wa!!, protože se mi hrozně chtělo a ten film jsem si zamilovala. Léto pokračovalo a já během července začala překládat asadoru Hanako to An, k dnešnímu dni mám přeloženo 39 dílů ze 156. Kromě té jsem přeložila film založený na stejnojmenné knize od Endóa Šúsakua Hluboká řeka a oboje směle doporučuju. Srpen byl zajímavý, neboť jsem vydala filmy Little DJ, Tošokan sensó a Aoi kuruma, o jejichž překladu jsem dlouho snila. Celkově jsem si letos splnila spoustu restů.

O tom své ví i překlad zbývajících filmů v sérii Odoru daisósasen – na konci srpna jsem přeložila třetí díl a během září navazující speciál a závěrečný čtvrtý film. Na konci srpna jsem ještě přeložila film Brave, ve kterém do minulosti odcestuje celá škola. Pak přišlo září a s ním speciál z období 2. světové války Šikatanakatta to ju'u te wa ikan no desu. Po něm přišla snová Barbara a tiché Moe no suzaku. Září stále neskončilo, a tak jsem vydala film Mačine no owari ni, v hlavní roli Fukujama Masaharu, klasická kytara a dospělácká romantika. Říkala jsem si ale, že je málo akce, a tak jsem se pustila do filmu The Fable, o nájemném zabijákovi, který nesmí zabíjet. Shodou okolností film poté vyšel na Netflixu i s druhým dílem a českými titulky.

V říjnu jsem začala vydávat vycházející seriál Koi desu a k dnešnímu dni jsem vydala šest dílů z deseti a čekám na zbylé titulky. Abych si zkrátila čekání, přeložila jsem miniseriál Higuma. Tím říjen skončil a nastal ne příliš plodný listopad, během kterého jsem vydávala rozdělané věci jako Koi desu a Hanako to An. Na jeho konci jsem ovšem začala připravovat půdu na prosinec – vyšly první tři díly Last Christmas a na první adventní neděli milá romantika 7-gacu 24-ka dóri no Christmas.

Prosinec jsem si ale užila; přeložila jsem zbytek Last Christmas a strašně jsem se u toho bavila, vydávala film na každou zbylou adventní neděli – Daiteiden no joru ni, Snow Prince a Gaku. Gaku byl film na přání a moc ráda jsem ho přeložila. Sama bych se pro něj spíš nerozhodla, a tak jsem ráda, že jsem o jeho překlad byla požádána. Nakonec jsem ještě přeložila druhou sérii Higumy – ta měla na rozdíl od té první jen šest dílů, takže to šlo rychle od ruky. A tím končí rok 2021.

Což nás přivádí k plánům na rok 2022. Měla jsem (a vlastně mám) tedy pořádné veleplány, naplánovala jsem si přes čtyřicet filmů a seriálů... ale nakonec jsem se rozhodla, že na vypisování kašle pes; buď něco z toho vyjde, nebo ne, k čemu mi bude seznam? Stejně to se mnou nikdy není na 100 %. Nakonec jsem si jen vypsala ty, které mám v plánu opravdu přeložit, ne že si na ně jen pomýšlím, protože mají zajímavé obsazení, kvalitní tvůrce, zápletku, ...

Rozhodně se chystám na speciál a film navazující na seriál Signal, který jsem již přeložila. Ovšem tím prvním, co v lednu vydám, bude film Tokyo Revengers. Dále chci také přeložit závěrečný filmový díl Tošokan sensó: The Last Mission, předchozí dva díly k nalezení na titulkách.com.

Na konci roku 2021 vycházela druhá třídílná série Kišibe Rohana, jejíž první jsem již přeložila, a tak si nenechám rozhodně ujít ani tu druhou. Co se týče seriálů, tak budu trošku pravidelněji pokračovat v Hanako a Anně a dodělám Koi desu – jen co vyjdou anglické titulky. Budiž mi to poučením pro příště; již nikdy nebudu překládat seriál, který nemá venku všechny díly, abych nemusela takhle čekat. Takže až budu mít chuť, pustím se buď do Bokura wa kiseki de dekiteiru, Kjó kara ore wa!!, Ren'ai mangaka nebo do Omimi ni aimašitara.

Neustále také budu cupitat kolem filmů Takahaši Isseie, Sudy Masakiho, Okady Džun'ičiho, Kuroki Haru, Takeno'uči Jutaky, Sakagučiho Kentaróa, Komacu Nany, Takahaty Micuki, scénáristky Nogi Akiko a spousty dalších.

Ale stále a nepřetržitě platí to, že budu ráda, když vy sami napíšete, co vás zajímavá, čemu byste chtěli, abych dala prioritu. Přece jenom z velké části překládám hlavně proto, aby se na ty překlady někdo koukal a byl spokojený. Bez toho to pro mě ztrácí smysl. Takže určitě dejte vědět.

Přeji krásný rok 2022!