31. 5. 2020

15. 10. 2018 – O výhledu

Hupky dupky z postýlek a šup směr uenský vlakáč, kde jsme si koupili snídani v konbini. Došli na perón, kde jsme zjistili, že na vlak, který nás má vzít směr sever, je třeba rezervace. Takže rychlé nohy Tom jedna pro nás s fishem doběhl rezervovat místenky.

Mezitím dorazil Tom dva, kterému jsme s jistou škodolibostí sdělili, že je třeba rezervace, takže se otočil a mazal nahoru pro místenku. Mezitím fish zapojil mozek a mobil a zjistil, že existuje ještě lepší spoj, než kterým jsme chtěli jet, a tak jsme počkali na Toma dva, sdělili nový plán a zase mazali nahoru (kdo byl na Ueno, ví, že to není od šinkasenů pár schodů...) na přerezervování spoje…

Z Uena jsme odjeli do Sendai, kde jsme přestupovali na místní linku směr Jamagata, která jela přes naši cílovou stanici Jamadera. Jednalo se o příjemnou cestu mezi vesnicemi, lesy a zalesněnými kopci. Člověk se mohl pokochat. Ve stanici Jamadera jsem si samozřejmě ukořistila razítko a teprve poté jsme mohli vyrazit skrze vesničku směr chrám Jamadera.

Ten se schovává v kopcích. Aby se do nich člověk dostal, musel u vstupu na lesní cestu zaplatit vstupné. Říká se, že musíte ujít tisíc kroků, abyste od vstupu došli až ke chrámu. Možná se to zná moc, ale po výšlapu na Kotohiru to byla naprostá brnkačka. Tohle byl jeden z důvodů, proč s námi nejely holky, ale upřímně pokud jde člověk vycházkovou chůzí, tak výlez není nic hrozného ani strmého.

Nemluvě o tom, že se cestou můžete kochat přírodou, minimem turistů, krásnou branou s démony ověnčenou zaříkávadly, skálou ověnčenou penězi a nakonec úplně nahoře si s klidem a mírem v duši sednou a pokochat se výhledem a ten za to opravdu stojí. My jsme si nahoře dali svačinku, vyfotili, co se dalo, udělali si společnou neuměleckou fotku, zachytili jediný barevný strom, nadýchali čerstvého vzduchu, prohlédli suvenýry a šupajdili zase zpátky dolů do vesničky.

Tady jsme potkali kočičí paní. Jednalo se o postarší dámu, která seděla u parkoviště a vybírala parkovné. Obklopena kočičkami. Tak jsme se jimi chvíli kochali, abychom následně pokračovali cestou dál, aniž bychom věděli, kam vede. K místnímu hřbitovu, na který Tom jedna odmítl vstoupit, neboť tvrdil, že tam nezná nikoho z pohřbených, a tak přece nemá důvod tam chodit. My ostatní jsme tam samozřejmě vlezli, protože nás zaujalo vzezření hřbitova, nemluvě o řadě panenek oblečených do pestrobarevných pletených šátečků. Celá tahle část byla věnována zemřelým dětem.

Když jsme si hřbitov ve vší slušnosti prohlédli, rozhodli jsme se vrátit cestou vedoucí k nádraží. Procházeli jsme různé obchody se suvenýry, které byly v porovnání s těmi ve větších městech levnější, ale také působily „zaprášeněji“. Něco málo jsme nakoupili a rychle zamířili na vlak, protože už se z Jamagaty řítil, aby nás nabral a odvezl do Sendai, kde jsme opět přestoupili na šinkansen a dojeli do Uena.

Tady jsme potkali moraga, se kterým jsme se rozloučili už na kagošimském letišti. Něco málo nám povyprávěl z jeho cest na kole. Protože má určitě smysl si to uschovat, všechno si to sepsal. Slíbila jsem mu korekturu, ale víte, jak to je s časem… Vzhledem k tomu, že jsme se v Jamadeře pořádně nenajedli, zamířili jsme do „našeho pajzlu“, kde si kluci bezpochyby dali gjózu a pivo, protože bez toho nelze završit den.

Jakmile jsme měli plné žaludky, odložili jsme si na hotelu věci a vydali se do končin Akihabary. Ne kvůli nákupům suvenýrů, ale abychom prozkoumali místní Book off. Jak jsem už zmiňovala, stala se z toho jakási naše modla. Bohužel jsme zjistili, že akihabarský Book off není tak dobře zásobený jako ten na Uenu, ale tak si tu kluci nakoupili a byli spokojení. Já moc ne. Odcházela jsem jen s jednou knihou…

Zaskočili jsme ještě do konbini, nakoupili nějaký ten džank na večer a zamířili na hotel. Tady jsme ještě pokecali, probrali zítřejší výlet, zhodnotili dosavadní zážitky a shodli jsme se na tom, že musíme do Japonska zase. Dobrou noc.

Předchozí den.
Následující den.

2 komentáře:

  1. Kdybychom pokracovali do Jamagaty, mohly jsme si dat krasny vylet k horskemu jezeru u Zao onsenu (:
    Tak jsme si to nechali az za rok/lonsky (:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle výlet budeš muset popsat ty. Já měla lepší věci na práci než tam jet. :-D

      Vymazat