Rok 2018: to nejlepší, co jsem viděla a škoda že není přeložené

Opět se rok s rokem sešel a já jsem za celou tu dlouhou dobu něco málo z Japonska viděla. A opět mám pocit, že by to chtělo něco z toho přeložit, aby si to české, potažmo slovenské publikum užilo co nejvíc. Tak jako vždy se nejedná o tituly, které vyšly v roce 2018, ale o tituly, které jsem za rok 2018 viděla.

Takže pojďme se mrknout na moje kandidáty na překlad. (Já tedy bohužel nemám už kapacitu na to, aby je přeložila, ale třeba se najde někdo ochotný!) Díla uvádím abecedně a uvádím jen ty, které nemají překlad do češtiny či slovenštiny, logicky (takže Zloději v seznamu nebudou a spousta dalších dobrých filmů). Omezila jsem se vždy na maximálně pět děl, i přesto bylo těžké vybrat filmy, protože jich spousta mnou viděných překlad má.

Seriály

• Asa ga kita (Asadora. Veselé, neuvěřitelně dobře obsazené. Nedivím se, že se to v Japonsku tak líbilo, protože oni fakt dokáží vlézt pod kůži a když si chcete prohřát ráno, tak není nad to si tyhle truhlíky pustit, protože Asa fakt jela. Člověk prostě v životě potřebuje inspiraci, potřebuje tahouna, který ho dobije. Tohle Asa uměla. Moc pěkné.)

• Hana noči hare (Hana jori dango je moje srdcovka. Tohle dílo je v podstatě pocta fanouškům původní série. Nehraje si to na nic originálního, v podstatě to křičí, hele, já nechci být víc než Hana jori dango, pojďme si spolu zavzpomínat na staré dobré časy... Bez mučení se přiznávám, že jsem si tohle užila jako fanynka předchozího díla. Kdybych ho neznala, asi bych tak „nevýskala“. Navíc chemie mezi hlavními postavami i tady byla velmi dobrá. Je to příjemný seriál, pro mě velmi okořeněný sentimentem.)

• Takane no hana (Japonská romantická komedie s Išiharou Satomi v hlavní roli. Ona je v takových rolích prostě skvělá, takže je na co koukat. Jejím partnerem je Mineta Kazunobu, zpěvák ze skupiny Ging Nang Boyz. A není to typický sladký hrdina, přesto dokáže být roztomilý. Kromě zlomených srdcí, přátelských vztahů a sesterského pouta tu lze očichat svět ikebany. Navíc sexu se tu nikdo nebojí.)

• Todome no kiss (Delší dobu mi trvalo, než jsem se srovnala s tím, že hlavní hrdina je opravdu hajzl. Na druhou stranu premisa byla zajímavá, a tak jsem vytrvala. Nelituji, protože příběh byl zajímavý a rozhodně ukázal velmi zajímavý vývoj mnoha postav. Určitě zajímavě napsané, dobře zahrané. Pro někoho by mohlo být překážkou, že poměrně vážný seriál je občas protkán humornými scénami japonského typu, ale určitě to stojí za zhlédnutí.)

• Unnutural (Opět zase jednou dospělý seriál, kde jsou všichni lidmi, nikdo není karikaturou na člověka. Díky Akiko Nogi, na tebe se dá spolehnout! Navíc to mělo skvělé obsazení... nejkvalitnější dílo sezóny. Ač je to krimi (k těm jsem přísná), ač to má slabší momenty, tak prostě z hlediska vývoje postav a celkově jejich rozhodování to je prostě na špici. Povedené.)

Filmy

• Džodžo no kimjó na bóken (Hezky stylované, schůdné, zábavné a poměrně dobře obsazené. Efekty se mi i přes svou jednoduchost (v porovnání s USA blockbustery) líbily a po Jamazakiho guréto da ze ho chci tak za patnáct let vidět v novém zfilmování GTO v roli Onizuki. :-D Pro fanoušky fajn, pro někoho, kdo to nezná, trošku zmatené, postav je dost, ale dostane se nám poměrně dobré představení. Stylovka.)

• Koi wa ameagari jó ni (Něžná romantika mezi světy, které by se podle leckterých neměly míchat, ale tady to udělalo tak pěknou směs, že vám pár staršího muže a středoškolačky vůbec nepřišel zvláštní. Myslím, že to vlastně ani tak není romantika jako spíš film o uvědomění si toho, co člověk chce a načerpání síly na první krok právě za tím.)

• Odžiičan šindžattatte (Velmi dobré rodinné drama. Lidské a bez klasických žánrových klišé. Jako okno do pár dní obyčejné rodiny, která má zařídit pohřeb člena rodiny. A pro některé z nich i těchto pár dní poslouží jako dobré sebepoznání.)

• Over Drive (Akčnější, stylové, rychlé. Ačkoliv tam moc závodů nebylo, tak aut tam bylo plno. Je trochu škoda, že nám toho tolik chtěli říct, protože takhle některé věci nedostaly tolik prostoru, kolik by si bývaly zasloužily, ale bylo to fajn. Dobře se na to koukalo, bavilo to, bylo to rychlé a zběsilé. A hlavně bez romantiky! A i přes pěkné tvářičky umí oba dva hlavní hrdinové (Higašide, Arata) hrát. Prostě zábavná nálož s bratrským konfliktem navrch.)

• The Limit of Sleeping Beauty (Hra se světly, kamerou, Hamletem, klauny, barvami, perspektivami a... a... Prostě není to tradiční romantika. Je to velmi syrové, na pokraji zhroucení, ale přitom to dokáže být vyrovnané a stejně něžné jako brutální. A na téhle hraně se potácí Aria Aki v podání Sakurai Juki, která to všechno ustála s velkou grácií. Kromě zlomeného a v podstatě téměř nadpřirozeně působícího Takahašiho, jenž zahrál, co měl, Sakurai perfektně sekundoval Furuhata Niino v podobě klauna, tedy bláznivého hrdinčina já a jediného pevného bodu, od kterého se dalo odrazit. Jestli se to nepovede zaujmout na začátku, tak určitě vydržte, protože tak skvěle nasnímanou scénu soulože jsem už dlouho neviděla.)

A jaký byl váš rok 2018?