27. 5. 2018

[Recenze] Hana jori dango obletělo svět

V současné době běží na japonských obrazovkách seriál, který se odehrává ve stejném universu jako Hana jori dango, Hana noči hare. Jak se říká v angličtině, má to ten samý feeling jako příběh předcházející, takže mě to donutilo se podívat na série z let 2005 a 2007 i na film z roku 2008, protože pouhé tři díly venku nedokázaly uhasit mou žízeň po něčem takovém.

Po dlouhé době jsem si opět dala seriálový maraton, kdy jsem za víkend zhlédla obě dvě série a jako třešnička na dortu k nedělní večeři byl závěrečný film. Abych situaci ještě lépe osvětlila; Hana jori dango byl můj první hraný japonský seriál a od něj se má vášeň pro tuhle audiovizuální kulturu táhne. Je tedy pochopitelné, že v té době to pro mě bylo něco úžasného, skoro něco, co bych si neodvážila kritizovat, jen tiše uctívat, ale jak se to změnilo za těch osm let?


Pro přiblížení pro ty, kteří tuhle legendární šódžo sérii neznají: hlavní hrdinkou je středoškolačka Makino Cukuši studující na prestižní škole pro bohaté, Eitoku. Již od mala nemá ráda šikanu, a tak se jí místní poměry nelíbí, protože ve škole vládne skupina čtyř chlapců přeřezávající se F4. Pokud se jim někdo znelíbí, hlavně jejich kápovi Dómjódži Cukasovi, synovi jedné z nejbohatších rodin v Japonsku, dají mu to najevo tím, že mu do školní skříňky dají rudý papírek s černým F4 – tím nejenže začne teror ze strany F4, ale především ze strany celé školy. Přestože se tenhle systém Makino nelíbí, raději na sebe neupozorňuje, ale nemohla by být hlavní hrdinkou, kdyby její klidné dny na Eitoku neskončily znepřátelením Dómjódžiho.

Než se pustím do samotného hodnocení, ještě bych se s vámi podělila o „základní“ informace. Hana jori dango jako manga začalo vycházet v roce 1992 a příběh byl ukončen v roce 2003. Jedná se o dost úspěšnou sérii, nejenže ji žrali v Japonsku, ale dokonce byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a španělštiny. 

Kromě těchto úspěchů se o příběh zajímalo i stříbrné plátno, posléze i televizní produkce. Již v roce 1995 vyšel stejnojmenný film, kde se v roli Makino Cukuši předvedla tehdejší vycházející hvězda Učida Juki. Vzhledem k tomu, že samotná manga nevycházela v té době moc dlouho, příběh filmu je velmi jednoduchý, uspěchaný a neucelený. Pro některé může být sice zábavné vidět dnes již ostřílené herecké pardály (Tanihara Šósuke, Fudžiki Naohito) jako toporné mladíky, co mají jen dva výrazy, ale celkově film z roku 1995 je nejslabší adaptace Hana jori dango

Mnohem lépe pak dopadlo 51dílné anime, které začalo vycházet o rok později. Jedná se o nejvěrnější (minimálně ze začátku) zpracování mangy a i přes své stáří je mnohem smysluplnější zhlédnout to než hraný film. V roce 1997 dokonce vychází i animovaný film, ale ten již kromě postav nemá s původním Hana jori dango nic společného – zde totiž jedou osmdesátkové tanečky.

První, kdo tenhle již klasický šódžo příběh zpracoval do hraného televizního seriálu, byli ale Tchajvanci. Již v roce 2001 se v hlavní roli objevila velmi oblíbená herečka Barbie Hsu a měla úspěch. Této verzi se samozřejmě dostalo několik změn. Asi tou nejvíce patrnou je ta, že nám hrdiny „ostaršili“; hrdiny nám ze střední školy přenesli na tu vysokou. To rozhodně nebylo na škodu a divák neznalý japonských předloh si podle mě tuto verzi užije a bude se u ní bavit, leckdy klidně nahlas... A pokud vám první série nebude stačit, nezoufejte, v roce 2002 natočili Tchajvanci druhou.

A pak se konečně dočkali japanofilové/japonská společnost/já. V roce 2005 na podzim začal vycházet devítidílný seriál s Inoue Mao, Macumoto Džunem a Oguri Šunem (a s dalšími samozřejmě), který lámal sledovanost. Začal na 14,5 % a končil na 22,5 %. Nemůže být proto divu, že se v roce 2007 objevila na obrazovkách druhá série o dva díly delší (jehož průměrná sledovanost byla dokonce o dvě procenta vyšší než série předchozí) a o rok později následoval film, který nám příběh Makino a Dómjódžiho hezky uzavřel.

Inoue Mao a Macumoto Džun rozpoutali v Japonsku mánii. Fanoušci Hana jori dango je párovali, jak se dalo a dokonce i po deseti letech od vysílání spousta z nich doufá, že se tito dva dají dohromady i v reálném životě. Není se čemu divit. Tihle dva měli naprosto výbornou chemii jak na scéně, tak i mimo ni, a tak nemůže být divu, že za své výkony v první řadě byli oba dva oceněni Cenou za televizní tvorbu – každý získal ve své kategorii první místo. Za  druhou sérii již tuto cenu nezískali, ale obdržel ji samotný seriál jako to nejlepší dílo a Oguri Šun za nejlepší vedlejší roli. Ovšem v rámci jiných ocenění Macumoto a Inoue váleli. Celkově rok 2007 patřil Hana jori dango.

Příběh Makino a Dómjódžiho ovšem nebyl populární jen v Japonsku. Zamilovali si je fanoušci po celém světě a alespoň ti v Asii mohli jít do kina na závěrečný film. Kromě japonské premiéry, kterou si film odbyl 28. června 2008, došlo i na premiéru jihokorejskou, hongkongskou a singapurskou. Film je specifický i tím, že se filmovalo na dvou mimojaponských lokacích: v Hongkongu a v Las Vegas. Celý štáb mezi těmito lokacemi nacestoval zhruba 25 000 kilometrů. V Japonsku film v kinech vidělo přes milion tři sta padesát tisíc lidí a vydělal přes jednu a půl miliardy jenů. Tři týdny to byl nejnavštěvovanější film a deset týdnů zůstával v TOP 10. Něco takového nelze jen tak zapomenout.

Povzbuzeni úspěchem japonské série se Korejci rozhodli udělat vlastní adaptaci. V roce 2009 spatřila světlo světa i jejich 25dílná série a úspěch měla nedozírný. Nejenže se v Korey všichni totálně zbláznili do herce ztvárňujícího korejského Dómjódžiho, seriál sbíral jedno ocenění za druhým a měl vysokou sledovanost, ale tahle série obrátila pozornost mezinárodních fanoušků směrem ke Korey. Ne že by si korejské tvorby tehdejší svět nevšímal, ale byl to právě tenhle seriál, který přitáhl hordy a hordy dalších.

Někteří sice kritizovali to, že herečka ztvárňující hlavní hrdinku není pohledná (jak by chtěli, aby pohledná byla), ale je to právě tahle série, kde jde ze všech dosavadních vidět to nehorázné bohatství a až nechutný luxus, kterým se obklopovali. Celkově tato série nejvíce září. Pokud bych ji měla specificky kvůli něčemu doporučit, tak to bude příběh nikoliv hlavního páru, ale vedlejšího. Jejich budování vztahu bylo o mnoho uvěřitelnější a romantičtější než u páru ústředního.

Tím jsme vyčerpali oficiální licencované adaptace. Došlo ovšem k natočení těch neoficiálních. Čína se také chtěla svést na vlně popularity a v roce 2008 vydali vlastní 36dílný seriál, na který navazovala druhá stejně dlouhá série. Během vysílání se série setkávala s kritikou, že je jen kopií původního Hana jori dango, nehorázný product placement a staromódní dialogy a kostýmy. Diváci byli také nespokojeni se slabým vývojem postav a příběhu, přesto všechno byl seriál v pevninské Číně velmi oblíbený. A já musím souhlasit s kritiky – seriál je velmi rozvláčný, až nudný. Samozřejmě došlo ke změnám oproti původnímu příběhu. Například hlavní hrdinka žije s mamkou a strýcem jako jedináček či hlavní hrdina není hned kamarádem se zbylýma třemi, ale jejich přátelství si musí teprve získat.

Ty méně známé pak natočili Indonésané (2002, kterou si zremakovali v roce 2017), Američané (2013) – to bylo prosím něco tak otřesného, že jsem měla problém jen dokoukat první díl, Indové (2014). Samozřejmě také vzniklo mnoho seriálů po celé Asii, které si pohrávají s podobným námětem. Pro zajímavost dokonce i Turci v roce 2013 natočili 44dílný seriál, kde se chudá, ale sebevědomá hrdinka postaví bohatým frackům. Nejnovější informace z Asie pak pocházejí z Číny, kdy v roce 2017 bylo oznámeno, že hodlají natočit remake tchajvanské série z roku 2001 a letos se opravdu začne vysílat. Plánují 48 dílů a penězi opravdu nešetřili. Producent Angie Čchaj prohlásil, že chce natočit mnohem lepší a velkolepější adaptaci, než je ta z roku 2001 a rozpočet tomu odpovídá: série má rozpočet 720 milionů tchajvanských dolarů.

A jak již bylo zmiňováno na začátku článku, letos v Japonsku vysílají seriál Hana noči hare odehrávající se ve stejném universu jako Hana jori dango (dokonce se tu objeví Macumoto Džun a Oguri Šun, plus Sasaki Sumie a Itó David z původní série a to máme za sebou první čtyři díly, kdo ví, kdo se ještě objeví!) založený na stejnojmenné předloze, kterou světe div se napsala Kamio Jóko, tedy autorka původní série. Manga vychází od roku 2015 a momentálně má venku devět knih. Tak uvidíme, kam se zatoulá seriál...

Ale nyní již k samotnému hodnocení japonského hraného díla z let 2005-2008.

Pokud se budeme držet jen příběhu a necháme bez povšimnutí, kdy byl příběh napsán, tak je dost možné, že současného diváka (i když spíše divačku) neosloví. Přece jenom příběh se začal psát v devadesátých letech a na jeho struktuře i zvratech to jde vidět. V podstatě je to krásná pokladnice všech šódžo klišé, na které si můžete vzpomenout: láska chudé a bohatého, rvačky, nechtěné polibky, nedorozumění, žárlivost, ztráta paměti, velkolepá gesta, ... Všechny tyhle příběhové lubrikanty mají háv devadesátek. Takže není divu, že pokud se na to někdo podívá až poté, co zhlédne více jak deset šódžo příběhů, tak mu to tak zajímavé nepřijde. Ale já na to koukám s úctou, protože pro mě je to rodič všech současných romanťáren ze střední.

Co se týče vykreslení charakterů, tak největší prostor samozřejmě dostali Makino s Dómjódžim a divák se s nimi opravdu dokáže sblížit. S každým novým zhlédnutím jim fandím víc a víc, protože nejsou napsané dvojrozměrně, dokáží působit jako skuteční lidé, ač mají občas své „anime prvky“. Je to jen fikce, takže to není na škodu. Ostatní postavy už tak zajímavé nejsou, přesto si nemyslím, že by úplně působily jako křoví. Své místo i život mají a je jen na divákovi, zda je takové přijme. Líbí se mi také, že všichni kromě svého reálného základu mají něco lehce přehnaného, něco co působí zábavně (pokud zrovna netoužíte po čistě reálném příběhu). Všechny tyhle skopičiny oživují děj.

Navíc je to opravdu dobře zahrané. Sice jsem v první sérii nebyla moc spokojená s výkonem Oguri Šuna, ale to se časem poddalo (Abe Cujoši mě o své postavě nepřesvědčil až do konce). Ale to hlavní bylo výborné – ta chemie mezi Macumoto Džunem a Inoue Mao byl tak výborná a jejich ztvárnění postav tak reálné, že se nedivím, že je i po deseti letech lidé zasnubují a dělají z nich pár ve skutečnosti. Především výkon Macumoto Džuna je excelentní; skvěle se mu v obličeji promítají pocity, co jeho postava cítí, výborně používá hlas, aby docílil perfektního výkonu. Vážně mu tenhle vášnivý okouzlující Dómjódži sedl. Výbuchy hněvu i něhy předvedl tak věrohodně, že mu nebylo těžké všechno uvěřit.

Do toho máte openingy od skupiny Araši, jejíž součástí je i Macumoto Džun, takže další bonus – obě (tři, pokud počítáme i tu, co zazní na konci filmu) písně se perfektně hodí a já jsem si je broukala ještě několik dní po zhlédnutí seriálu. Tyhle dvě písně (WISH, Love So Sweet) pro mě byly navíc vstupem do j-popové scény. Kromě nich v první sérii během romantičtějších chvil zazní od Ócuky Ai Planetarium a ve druhé sérii od Utady Hikaru Flavor of Life, kterou když slyším, tak si automaticky vzpomenu na ústřední dvojici.

Hana jori dango jsem zhlédla několikrát a neustále mě baví. Dělám kjááá na správných místech, směju se s nimi, ťukám si nad nimi na čelo, prostě to prožívám pořád dokola. Myslím si, že i když mi bude čtyřicet padesát a znovu se na to podívám, vrátím se do svých puberťáckých let a budu si příběh zase nepokrytě užívat. Přeci jen má v mém srdci zvláštní místo. A možná je to i tím, že je to opravdu jedno z nejpovedenějších šódžo, které jsem viděla. I přes chyby, které to má, i přes určité nelogičnosti, které v tom vidím, i přes určitou zkratkovost, je to moje nejmilejší šódžo a určitě si nemyslím, že by byla chyba se na něj podívat.

Navíc pokud japonské zpracování srovnám s ostatními, tak tohle prostě vede (kromě linky Júki a Sódžiróa – tihle dva byli prostě o něco lepší v korejské verzi). Nevím, jak to ti Japonci dělají, ale po zhlédnutí si prostě odnáším příjemný pocit u srdce a neuvěřitelně lituji, že už je nikdy neuvidím starší, protože to ve mně vyvolává otázky „jak se jim daří?“, „pořád mají mezi sebou to skvělé jiskření?“. A upřímně si myslím, že za tohle všechno vděčím postavě Dómjódžiho, protože on je tím tahounem celého Hana jori dango, kdyby to bylo jen na Makino, tak nikdy neskončí na pláži a nedrbou si hlavy…

Takže jestli jste to ještě neviděli, nechápu, proč pořád článek čtete, okamžitě se běžte podívat! Člověk se nemůže divit, že se tahle manga tak dobře prodávala a že se pořád točí nějaké zpracování. Je to prostě klasika.

Hana jori dango I + II + Final (花より男子), 2005, 2007, 2008 9x52 minut, 11x52 minut, 131 minut
Režie: Išii Jasuharu, Cuboi Tošio, Katajama Osamu, Jamamuro Daisuke
Scénář: Fudžimoto Juki,
Předloha: Kamio Jóko
Hrají: Macumoto Džun, Inoue Mao, Oguri Šun, Macuda Šóta, Nišida Aki, Abe Cujoši, Kobajaši Susumu, Kaga Mariko, Macušima Nanako, Išino Mako, Tomiura Satoši, Kató Takako, Seto Saki, Sada Majumi, Sató Megumi, Toda Erika a další.

13 komentářů:

  1. Tak tenhle článek se mi moc líbil a pobavil mě už začátek. Jelikož jsem si hned po objevení informace, že Hana nochi hare už má vydané 3 díly taky pustila po několikáté od začátku Hana yori dango. Viděla jsem Koreu jako první, pak Taiwan obě řady a pak teprve Japonskou a podle mě je prostě Hana yori dango nejlepší, i když mám ráda i Meteor garden. Mě to nepřestane bavit nikdy, i když už je to staré a plné klišé.
    Jia you

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda, že se líbil, taky jsem ho psala věčnost. :-D Já si taky myslím, že mě to nepřestane bavit. Je to prostě udělané tak dobře, že si to užívám pokaždé. Jsem zvědavá, jak to s Hana noči hare dopadne, protože přeci jen manga se ke konci nechýlí a tady máme opravdu dva silné uchazeče o hlavní hrdinku. Asi bych ji naklonovala, aby byli spokojení oba dva. To jsem Hana jori dango neměla. Tam pro mě byl Dómjódži 100% jasná volba.

      Vymazat
  2. Boys over flowers ako kórejská verzia HJD bola moja vôbec prvá dorama, ktorá sa mi v tom čase, keď som ázijskú tvorbu ešte nepoznala, nesmierne páčila. Po rokoch plávania v ázijských vodách mi však táto dorama príde divná. Som rada, že som ju videla ale skuknúť ju znova neplánujem. Tiež sa mi nepáčila hlavná hrdinka ale uznávam že Lee Min Ho zahral zbohatlíka na úrovni a celkovo tam ten luxus bol viac vidieť.
    HJD sa mi však nesmierne páčilo. Bolo to vtipné, akčné, romantické. Verila som všetkému, čo som na obrazovke videla. Matsumoto bol perfektný a Oguri ani nehovorím. Dokonalosť. A keď potom prišil film, tak som šalela. Ten bol ešte lepší ako celé série. Aj po toľkých rokoch je toto dorama, ktorú si vždy rada pozriem, hoc už kvalita nie je najlepšia, tak mi to vôbec nevadí. Jednoznačne perfektná dorama.
    Čo sa týka nového remake, ešte stále som sa nerozhodla, či si to pozriem alebo nie. Mám to na zozname, ale stále váham. Na jednej strane by som to rada videla, na druhej mi ale dve spracovania stačia a trochu sa aj obávam, že by to zmenilo môj názor na pôvodné HJD. No ale uvidíme.

    Prepáč, za dlhý koment... niekedy sa proste rozpíšem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za to se rozhodně neomlouvej, já mám ráda dlouhé komentáře! :-D

      Každopádně jsem moc ráda, že to máme obdobně. Už mě korejská verze byla v podstatě dveřmi ke korejským seriálům, ale jak vidno i podle blogu, nakonec mám nejraději ty japonské. A u Hana jori dango je to stejné. Korejská verze se sice krásně třpytí, ale k japonské se člověk prostě raději vrací.
      Já remaky koukám a pořád nic nepředčilo japonskou verzi. Proto jsem tolik zvědavá na tu novou čínskou, ale podle mě to nepředčí již natočené. Ale kdo ví. A pak je tu ten nový seriál Hana noči hare, což je v podstatě jen navazování po deseti letech na Hana jori dango a to bych určitě doporučila. Minimálně mě to zatím dost baví a hlavní hrdina má v pokoji hologram Dómjódžiho. :-D

      Vymazat
  3. Hana jori dango bylo prvni dorama, co jsem kdy zkoukl - nastesti jsem zacal s japonskou verzi. Pozdeji se dostalo i na korejskou a tajwanskou, ale ty me prisli slabsi. Obzvlast u te korejske mi nesedla hlavni dvojce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že se líbilo. Je fakt, že u té korejské verze ta chemie mezi hlavním párem docela chyběla.

      Vymazat
  4. Na japonské hrané seriály koukám docela sporadicky (poslední dobou s frekvencí tak jeden ročně :). Loni to bylo NigeHaji a na letošek mám tedy asi už jasného kandidáta. Dík za pomoc při rozhodování :D Už když jsem zaslechla, že se to vysílá, říkala jsem si, zda to nezkusit.
    Hana jori dango se mi před lety taky docela dost líbilo, i když můj favorit bylo tehdy Hana Kimi (k tomu se váže podobný nostalgický pocit zase mně). Každopádně teď už mi zbývá jen se rozhodnout, jestli skočit rovnou do Hana noči hare nebo si dát i opáčko původního. Hmmmm :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, rádo se stalo, tak snad se bude líbit a nebude to zklamání, i když zatím já jsem docela spokojená.

      Po Hana jori dango jsem hned přelétla na Hana Kimi, takže i to je pro mě takový startovací seriál - přemýšlím, že i jemu budu věnovat podobný článek, protože u toho jsem se zase smála tak nahlas, až za mnou chodili rodiče do pokoje a ptali se, jestli jsem v pohodě. :-D
      A rozhodně doporučuju opáčko! S tím to je ještě lepší! ;-)

      Vymazat
    2. Mě Hana Kimi začalo bavit právě až na opakování. Asi jsem na japonské doramy musela dozrát, dnes mě ani nenapadne pustit něco z jiného státu a když přeci jen z nedostatku japonské látky něco pustím, tak to ani nedokoukám.
      Jia you

      Vymazat
    3. Jia you: Mě sice začalo Hana Kimi bavit hned na poprvé, ale je fakt, že jinak to mám dost obdobně. Asi proto taky mám blog o japonské popkultuře a ne třeba korejské, která se sice krásně třpytí, ale to je tak často vše.

      Vymazat
    4. Tak to zrovna tak vyšlo, že jsem minulý týden byla pár dní doma s rýmičkou, takže ideální příležitost zkouknout nějaký seriál v kuse (teda ve dvou dnech, no), což jsem už faaaakt hodně dlouho neudělala a musím říct, že jsem si takhle znova tu první sérii HYD vážně užila. A už jsem si ani skoro nepamatovala, o čem to bylo, takže super. Pak jsem postupně (už ne v kuse) začala koukat i na druhou a přijde mi nějak výrazně slabší a uměle natahovaná. Dorazím to, ale taková zábava ani nostalgie jako ta první série už to není. Ale na to Hana noči hare jsem fakt zvědavá.

      Vymazat
    5. Lusi: Tak to vyšlo hezky. :-) Je fakt, že první série se mi také líbí mnohem víc. Souhlasím s tím,že ta druhá je dost roztáhlá, hlavně jsem měla při sledování pocit, že v podstatě je to neustále Dómjódži, který leze za Makino, neustále to musí být on, kdo se snaží nějakým způsobem vztah zachránit... a pak v podstatě na konci dostala za uši Makino. :-D A je fakt, že v druhé sérii je opravdu těch šódžo klišé nespočet.

      Já se pořád nějak nehnula od poloviny 5. dílu u Hana noči hare. Ne že by se mi to nelíbilo, ale nějak jsem strašně líná si pořád časovat titulky a ještě línější jsem se na to podívat bez nich. Je to kříž se mnou. Ale mám z toho hodně dobrý pocit, tak si možná počkám, až vyjde vše a dám to na jeden zátah, aby si spravila náladu. ;-) Jen si říkám, že tady jsou (zatím?) dva fajn kluci, oba dva mají upřímný zájem o hrdinku, tak se dost těžko fandí jednomu. O to je to možná ještě zajímavější.

      Vymazat
  5. Tak opět se s vámi plně shoduji. Teď jsem tu druhou sérii nedokoukala, nějak mi nesedl ten zbytečně dlouhý úvodní film. Doufám, že HNH nebudou překládat věčnost, abych ho dala na jeden zátah. U Final cut, čekám na poslední díl už několik měsíců a nic.
    Jia you

    OdpovědětVymazat