[Rychlorecenze] 4x seriálová romantika

Během jarní sezóny běžela spousta romantických seriálů, a tak jsem se jim nevyhnula, naopak jsem jich pár zhlédla. Našla jsem nečekaný diamant a bohužel i nečekané zklamání. I tak se určitě všechny seriály dají z nějakého důvodu doporučit.

Kikazaru koi niwa rijú ga atte (Pro vyšňořenou lásku tu je důvod)

Mašiba Kurumi pracuje pro firmu el Arco Iris zaměřující na dekorativní předměty, má na starost mimo jiné i správu instagramu a stará se i oblečení ředitele společnosti Hajamy Šóga, do kterého je už dlouho zamilovaná. Vzhledem k tomu, že má práce nad hlavu, zapomene na obnovení nájemní smlouvy a přichází o střechu nad hlavou. Naštěstí jí pomocnou ruku podá známá Saotome Kóko, nabídne jí totiž, aby bydla v sharehousu, který provozuje. Kurumi nic jiného nezbývá, nabídku přijímá a najednou má tři nové spolubydlící: psychologa Haruta, umělkyni Ajaku a šéfkuchaře Šuna. A také psa na venčení.

Přiznávám, že to není špatné. Ústřední postavy jsou zajímavé a hrdinka až neuvěřitelně konzistentní, takže jsem ji měla vcelku ráda. Hrdina je sympaťák, také ho hraje Jokohama Rjúsei, a tak se není čemu divit. Zbylé postavy tak nějak byly do počtu, aby se vyplnilo 10 dílů. Neříkám, že to byly vyloženě špatné a nezajímavé postavy, ale napsané byly poměrně jednoduše a prvoplánově. Kromě Rjúseie se tu ovšem i dobře kouká na Mukaie Osama, který hraje Hajamu, Kuruminu dlouholetou neopětovanou lásku. Milostný trojúhelník Kurumi (Kawaguči Haruna) x Šun (Jokohama Rjúsei) x Hajama (Mukai Osamu) byl velmi dobře a poměrně citlivě vykreslen, žádná nervy drásající dramata a zběsilá rozhodování na facku. Seriál je dospělácká romantika s příjemným ústředním párem, zajímavými a ne vyprázdněnými dialogy. Podívaná na pohodu.

 

Koi wa Deep ni (Hlubinně zamilováni)

Nagisa Mio je oceánografka na univerzitě Šibaura. Pracuje v týmu, do kterého ji přivedl její strýček profesor Kamoi, jenž tento šestičlenný tým vede. Mio nadevše miluje oceán a pro jeho ochranu by udělala cokoliv, už jen třeba maličkosti – na každé své cestě do práce sbírá odhozené plastové láhve. 

Do Japonska se vrací druhý ze tří synů Hasuda Rintaró, aby pracoval v mezinárodní firmě vedené jeho otcem. Dostává na starost projekt výstavby přímořského letoviska, a tak se do přípravy ponoří, jen aby vše dotáhl do zdárného konce. Jenomže Nagisa Mio je proti, nejraději by byla, aby její milovaná pláž zůstala tak, jak je. I když Mio a Rintaró stojí názorově na jiných stranách barikády, tak jiskra, co mezi nimi přeskočí, je skutečná.

Strašně mi vadilo, jak rozdílný vibe seriál házel. Je to bláznivá romantická komedie? Je to obyčejná romantická komedie ze života? Je to tragická romantika? Neustále se to tam tak nějak zvláštně míchalo, občas mi postavy přišly spíše jako karikatury a občas byly hrozně fajn (i když jsem tedy měla ze začátku velmi silný pocit, že se zrovna Ajano Go do téhle postavy moc nehodí, postupem času jsem se s ním tak nějak smířila). Nedokázala jsem se v tom najít a neustále jsem se tím s obtížemi prodírala a nedokázala si doopravdy nikoho oblíbit, ať už hráli sebelíp. Kdyby si to našlo jednu cestu, tak bych ji ráda sledovala, protože zápletka byla vcelku zajímavá a obsazení také, jenomže mi přišlo, že jsem se v tom plácala jako ryba na suchu a nebyla moc spokojená. Škoda. Išihara Satomi hraje jako vždy, jen možná piští o oktávu výš, ale co jsem pochopila, je to schválně v rámci její „zlatosrdnaté“ postavy.

Ren'ai mangaka (Zamilovaný mangaka)

Na pohřbu mladšího bratra poznává podivínský kreslíř mangy Karibe Seiičiró mezi zaměstnanci krematoria dívku, Kuon Aiko, o které slyšel během svých středoškolských let právě od bratra, když si povídala se synem zesnulého bratra. Karibe, jemuž docházejí nápady na pokračování oblíbené šódžo mangy, se rozhodne Aiko i přes její prvotní námitky zaměstnat. Měla by mu totiž zprostředkovávat reálné zážitky ze schůzek či seznamování s různými muži a vzhledem k tomu, že Aiko je magnetem na pofidérní mužský, tak si to určitě užije...

Přistupovala jsem k tomuto seriálu bez očekávání. S takovým cheesy názvem, co mi to tak asi může dát? I zápletka je otřepaná. Vlastně všechno, co se dělo, bylo otřepané, ale dělo se to fakt skvěle, zábavně, se skvělou energií. Jošioka a Suzuki mezi sebou měli božskou chemii, výborné dialogy a krásně spolu čelili všem klišé překážkám, které překonali neklišoidní cestou, až mi mé srdce zaplesalo. V podstatě mi přišlo, že tvůrce předlohy, případně scénáristka, vzal všechna možná klišé, co znal a hodil je svým postavám pod nohy. Postavy sice zaškobrtly, jenomže pak pokračovaly stále jako lidé a ne jen šablony. Strašně mě bavili, těšila jsem se na ně každý týden, jako bych se ocitla v klišé ráji bez nepříjemné pachuti, kterou klišé umějí zanechat. Ano, opakuju se, neustále klišé klišé klišé, ale já jsem z toho prostě nadšená fangirl. Skvělý příběh o budování vztahů mezi slečnou, co přitahuje špatný chlapy, doma neustále zavřeným mangakou, klučinou, který přišel o otce a světem, co je obklopuje. Kromě romantiky dostaneme i komedii a drama a hlavně sebereflexi žánru – bez fanservisu ani ránu! Především začátek posledního dílu byl v tomhle skvělý. Za mě highlight jarní sezóny.

Rikokacu (Rozvodové žití)

Mizoguči Saki je výborná redaktorka v módním časopise pocházející z liberálně smýšlející rodiny. Naproti tomu Obara Kóiči je zelený mozek pocházející z vojenské a konzervativní rodiny. Přestože jsou jejich zájmy úplně rozličné a výchova jakbysmet, tihle dva se vezmou po osudovém setkání, kdy Saki uvízne v horách a Kóiči ji zachrání. Není proto divu, když se hned po svatbě začnou hádat a padne i slovo rozvod. Jenomže nejsou jediní, kdo o něčem podobném z jejich rodin uvažuje...

Obsazení je určitě zajímavé, stejně tak jejich postavy. Zajímavé jsou v tom ohledu, že pokud by vám o nich někdo vyprávěl, tak byste si říkali, jo, to je zajímavý člověk, směšný, pracovitý, cílevědomý apod., ale pokud je fláknete takhle dohromady, tak to úplně nesedí. Eito a Keiko měli chemii, ale jen občas; zda zato můžou jejich postavy či oni sami, se pořád nemohu rozhodnout. Bohužel se mi také nelíbilo, že na to, co si postavy dokázaly všechno říct, tak si zase některé věci neřekly, takže to bylo to jediné, co tvořilo a posouvalo děj. Čili se v podstatě nic moc nedělo. Ten sice pracoval támhle, tahle zase tady, jejich rodiny procházely rozvody, ale tak nějak to bylo spíše směšné, nezáživné a nemělo to moc co nabídnout. Tohle je příběh, který se hodí tak dvacet let zpět. Je překonaný, milionkrát napsaný a bohužel v něm nebylo nic, co by mě donutilo si říct: „Oh, to nevadí, že je to v podání příběhu a postav zastaralé, alespoň mě to baví, je to zábavné, postavy mají mezi sebou šílenou chemii, ...“ Prostě nic, žádná přidaná hodnota. Jasně, není to vyloženě špatný seriál a pokud jste fandou Keiko nebo Eity, jen do toho; hlavně Keiko tu byla hrozně fajn, ale to je vše. Seriál, který vyšuměl, aby zašuměl.