[Rychlorecenze] Party wa owatta, Zenra kantoku, MIU 404

Party wa owatta (Večírek skončil)

Toake je pozvána na oslavu jednoho miliónu prodaných kopií mangy Onikawy Norihika. Není z toho příliš nadšená, protože sama mangu kreslí, a tak zákonitě cítí trochu žárlivosti. Potkává zde čtyři mladíky, a i když to zní zajímavě, nabere to trochu jiné otáčky, než by se dalo očekávat...

Po osmi letech jsem koukla znovu a musím uznat, že na to koukám úplně jiným pohledem, přesto se mi to stále líbí. Našla jsem v tom asi něco trochu navíc. Kromě toho, že je to o dívce, která se nudí, a tak si vymýšlí různé příběhy, máme tu tedy povídkový formát s různými typy příběhů, jedná se o nenápadnou parodii, která eskaluje na konci. 

Je to i velmi zajímavě natočené, herecké výkony jsou dobré a tentokrát mě nejméně bavil příběh, ve kterém byl protagonistou Hajaši Kento, naopak zbylé se mi líbily, i ten, co se mi před těmi osmi lety moc nelíbil – o uplakánkovi Musašim v podání Nagajamy Kenta. Viděla jsem v tom víc a ty postavy mě fakt bavily. Naka Riisa všechny ztvárnila charaktery, aniž bych si musela nějak stěžovat. 

Zajímavé na filmu (vlastně online seriálu 31 x 5 min...) je to, že většina z představitelů už není aktivní v šoubyznysu nebo měla nějaký problém a musela se stáhnout do ústraní. Narimija Hiroki skončil v Nizozemí, daleko od falešného světa, kdy se nějaký jeho kamarád snažil veřejnosti namluvit, že bere drogy. Takaoka Sósuke nedávno skončil s tím, že měl už předtím pauzu, kterou si od šoubyznysu dal (kritika televize Fudži, že až moc vysílá korejská díla + rozvod s herečkou Mijazaki Aoi, mluvilo se dokonce o násilí ve vztahu; momentálně tvrdil, že už prostě dál hrát nechce). Koide Keisuke před třemi roky byl nachytán, jak pije a užívá si s nezletilou, takže u veřejnosti skončil, u své agentury taky. V současné době se ovšem snaží o návrat. Jenom ti Kentové se drží. No a když už jsem u těchto věcí, tak samotná Naka Riisa se „musela“ vdát za hereckého kolegu Nakaa Akijošiho. No mají to tam veselé.

Zenra kantoku (Nahý režisér)

V Japonsku osmdesátých let dokázal jeden odhodlaný muž v každém neúspěchu najít novou příležitost. Jmenoval se Tóru Muraniši a v branži způsobil úplnou revoluci. (Netflix)

Sledování mě bavilo zhruba tak na stejné houpačce, na jaké Muraniši bankrotoval a znovu přicházel k penězům. Jamada byl úžasný, Micušima měl skvělou proměnu, Kunimura byl úžasně ostrý. Bylo zajímavé, jak to ze začátku vypadalo na čistou komedii, ze které sešlo a šlo to do drama, ze kterého už to nevybředlo, naopak se to do něj bořilo hlouběji a hlouběji. Určitě zajímavá podívaná, která občas utíká sama, občas se dost loudá. Herecké výkony byly skvělé, hudba ještě lepší, mělo to skvělý opening, který jsem si poslechla pokaždé. Určitě to stojí za zhlédnutí. Lidé, kteří s Japonskem nemají tolik zkušeností, se jen utvrdí ve všeobecném „Japonci jsou úchyláci“, naopak lidé, kteří mají s Japonskem zkušenosti, si budou říkat, že tohle by na kabelovce neprošlo a svým způsobem a je to velmi otevřené. Zajímavý náhled do historie porna v Japonsku.

 

 MIU 404 (Útvar operativního vyšetřování 404)

Útvar operativního vyšetřování sídlící v Tokiu se snaží vyšetřit různé případy do 24 hodin. Novými členy se stávají Šima Kazuki, bývalý kriminalista, Ibuki Ai, pro něhož je to šance postupovat u policie dál, Kokonoe Johito, kterého sem dosadil jeho u policie vlivný otec, a Džinba Kóhei, policejní veterán. Každý z nich má něco do sebe, každý z nich má své metody, chyby i silné stránky. Společně pak vyšetřují velké i malé zločiny.

Nogi Akiko prostě nezklamala. Ona svému řemeslu rozumí a ví, co chce moderní divák. Nedrží se starých osvědčených postupů, dělá si nové cestičky a stereotypy a klišé používá jako boty, nikoliv jako křižovatky. MIU404 byla zábava, napětí, dojetí a posun (skvěle vše promíchané a správně dávkované; chytré a vtipné dialogy plynou z úst postav, kterým to věříte). Nejenže tu nerušily špatné herecké výkony, naopak herecké výkony směle podporovaly své dané postavy, které se neustále vyvíjely. Ústřední dvojice/čtveřice policistů měla mezi sebou skvělou chemii a hlavně všichni byli v rámci mezí své postavy rozumní, lidští a napravitelní. Ajano a Hošino byli skvělými parťáky a já jen doufám, že je brzy spolu v těchto rolích zase uvidím. 

Prostředí, zasazení, nástroje, kolegové, oběti a pachatelé i náhodní kolemjdoucí do toho všeho zapadali a Nogi Akiko je nikdy neodhodila po jejich použití. Věděla, že tam jsou, že je divák zná, a tak se pro ně nebála opět sáhnout. Do toho nám vytvořila chytrého záporáka, o kterém lze delší dobu přemýšlet. A abych s chválou na Nogi Akiko nebyla u konce, ještě to všechno vytvořila ve světě, který je nám známý z jejího předchozího seriálu Unnatural. Zde si dokonce dvě postavy střihly cameo. Kromě této velmi milé úlitby divákům se věnovala i kritice současné japonské společnosti, kdy se nebála ukázat třeba přistěhovalectví právě z pohledu přistěhovalců – vůbec se nebála skrze ústa cizinky prohlásit, že nesnáší Japonsko. Většinou se takové věci v Japonsku kritizují nepřímo (obzvlášť v tomhle vysílacím čase), víc lehčeji, ale tady se vše řeklo natvrdo. 

Samozřejmě seriál nedělá jen scénář, ale i schopná režie a kvalitní herci. A aby to i dobře znělo, musel to někdo kvalitně ozvučit. To všechno se událo. Strašně mě to bavilo. Bylo to napínavé, svěží, zábavné i drsné. Jo a Suda Masaki tu mluvil svým ósackým přízvukem a jako vždy – byl výborný.