Život Kóbó daišiho

Kúkai (Kóbó daiši) je buddhistický mnich, zakladatel školy Šingon, o kterém koluje spousta legend. Pojďme si o něm říci pár slov.

Socha Kóbó daišiho

Kúkai (空海) se narodil na ostrově Šikoku v provincii Sanuki v aristokratické rodině roku 774 Není známé přesné datum jeho narození, ale věří se, že tím datem je 15. červen, neboť v ten den zemřel v Číně šestý patriarcha Amoghavadžra (japonsky Fukúkongó, 不空金 剛), což zvyšuje důvěryhodnost tvrzení, že Kóbó daiši je možným Amoghavadžrovým převtělením. O Kúkaiově dětství toho není příliš známo, ale traduje se, že ve věku tří let vytvořil figurku Buddhy z hlíny, a když se před ni poklekl, obklopili ho Čtyři nebeští králové (Šitennó, 四天王). Když bylo Kúkaiovi patnáct let, odešel do tehdejšího hlavního města Nagaoky studovat tradiční konfuciánské učení a čínskou poezii. Ačkoliv Kúkaiovy akademické výsledky byly dobré, studium konfuciánských textů ho nenaplňovalo. Opustil tedy cestu akademika, aby ji vyměnil za cestu oddanou buddhismu.

Šestý patriarcha Amoghavadžra

 Kúkai se stal žebravým mnichem a uchýlil se do hor Jošino, kde se věnoval buddhistickým spisům. Během této doby se mu zdál sen, v němž se objevil muž, který Kúkaiovi vypověděl, že je to Mahávairóčana sútra, text, co obsahuje nauku, po které Kúkai pátrá. A ačkoliv brzy získal tuto sútru, byl i částečně zklamán, protože některé části zůstaly v sanskrtu bez překladu. Navíc v Japonsku nebylo člověka, který by mu pomohl textu porozumět. A tak se rozhodl, že se dostane do Číny, aby zde mohl sútru studovat.

Neexistuje žádný záznam o tom, jak se Kúkai stal roku 804 součástí výpravy do Číny. Téhož roku, několik měsíců před platbou, byl však vysvěcen za buddhistického mnicha v klášteře Tódaidži. To, jak rychle se ze žebravého mnicha stal mnichem vysvěceným, nebylo obvyklé, ale je to připisováno Kúkaiovým znalostem a schopnosti používat čínštinu na vysoké úrovni. V Číně se roku 805 setkal s buddhistickým mnichem Huiguoem (japonsky Eka či Keika, 恵果) ve městě Chang´an (dnes známým pod názvem Xi´an). Tam byl zasvěcen do ezoterické tradice. Kúkai očekával, že v Číně stráví 20 let, ale za několik měsíců mu jeho mistr (tj. Huiguo) udělil ezoterickou iniciaci nejvyššího stupně. Tím se stal Kúkai osmým patriarchou v ezoterickém buddhismu.

Huiguo předává Kúkaiovi znalosti

 Po návratu Kúkai zaslal na císařský dvůr zprávu o svém pobytu v Číně se seznamem všech súter a artefaktů, které přivezl. Ovšem odpověď dostal až o tři roky později, tedy roku 809. Tu dobu, kdy čekal na odpověď, zdánlivě všemi zapomenutý na Kjúšú, se věnoval přepisování a studování súter, třízení všech artefaktů, které si přivezl, a také jak by měl propagovat ezoterické učení. Takže ve chvíli, kdy byl povolán do města Heiankjó (dnešní Kjóto), byl připraven propagovat svou školu a své myšlení.

Nejen díky tomu má Kúkai úspěch a získává sídlo, správu chrámu Takaosandži (高尾山寺) a i funkci hlavního správce chrámu Tódaidži (東大寺). Dalším a podstatnějším úspěchem bylo roku 816 povolení od císaře vybudovat na hoře Kója (高野山) klášter, kde se mohli Kúkaiovi následovníci věnovat meditacím a studiu ezoterického buddhismu (celý komplex ovšem nebyl za Kúkaiova života dostavěn). A nakonec dostal roku 823 do správy chrám Tódži (東寺), což Kúkaiovi umožnilo z něj udělat první ezoterický klášter na půdě hlavního města.

Cesta na hoře Kója

 V roce 831 byl ovšem donucen zanechat svých povinností v Tódži kvůli nemoci a odešel na horu Kója, aby zde dožil posledních pár let života. Největšího úspěchu se mu dostalo dva měsíce před smrtí, kdy bylo škole Šingon dovoleno mít tři nenbundoši (年分度者, oficiálně zvolený mnich určité školy na rok, obvykle pak školu vedl). To znamenalo, že škola byla náležitě uznána.

Ve věku 62 let 21. dne třetího měsíce 835 Kúkai „vykročil z času do bezčasovosti“. Legenda však praví, že Kúkai nezemřel, ale vstoupil do samádhi a čeká na příchod buddhy příštího věku Maitréji (japonsky Miroku bosacu, 弥勒菩薩). Jiná legenda zase tvrdí, že se znovuzrodil v buddhistickém nebi Tušitě (japonsky tosocuten, 兜率天), kde taktéž čeká na Maitréju.

Poklidná zákoutí hory Kója

ZDROJE: EARHART, Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě; MATSUNAGA, Daigan & Alicia. Foundation of Japanese Buddhism; NICOLOFF, Philip L. Sacred Koyasan: A Pilgrimage to the Mountain Temple of Saint Kobo Daishi and the Great Sun Buddha; HAKEDA, Yoshito. Kūkai and His Major Works; KUBOVČÁKOVÁ, Zuzana. Japonský buddhizmus. In: VÁVRA, Dušan a Pavel ŠINDELÁŘ. Náboženství Číny a Japonska: sborník statí.
FOTO: barefootundersakura.blogspot.com; hokutourl.jp; blog.livedoor.jp.