Je možné, aby jeden člověk, ač jde o tak
skvělého muže, jakým je Kóbó daiši, dokázal vymyslet dvě slabičné
abecedy - hiraganu a katakanu?
 |
|
Socha Kúkaie na Šikoku |
Nemělo by být japanisty, který by netušil spojitost mezi kanou,
japonským slabičným písmem a Kóbó daišim. Tradičně se tvrdí, že to byl
právě on, kdo vymyslel hiraganu (někdy je možné se dočíst, že i
katakanu). Když se roku 806 Kúkai vrátil z Číny, přivezl si s sebou i
text, který obsahoval písmo
bondži (梵字, skript užitečný
k naučení se psaní Sanskritu). Jeho zanícenost pro „posvátný jazyk a
psaní“ ho dovedla k myšlence, že pro japonštinu by bylo lepší slabičné
písmo (fonetické) než kandži. Nikde není zmiňováno, kdy přesně Kúkai
dokončil vytváření slabičného písma, ale tvrdí se, že tuto svou
pouť završil básní Iroha. Báseň je pangram a obsahuje systém starší slabičné abecedy
godžúon (五十音, doslova padesát zvuků. V současné japonštině se slabik používá již jen 48).
 |
|
Bondži s písmeny hiragany |
Je ovšem možné, aby sám vymyslel hiraganu, katakanu a pak složil báseň
Iroha? Většina odborných publikací se shoduje na tom, že to není v
silách jedince. S příchodem buddhismu přišly do Japonska i kandži. Ty se
používaly jinak než dnes – mimo jiné i foneticky, podle nejčastější
výslovnosti, bez ohledu na význam. Takové použití znaků bylo známé jako
man-jógana
(万葉仮名) a bylo velmi náročné, nejednoznačné a nepřehledné, proto bylo
nutné zápis zjednodušit a učinit jednoznačným. Z vybrané části znaku
vznikla nejprve katakana, kterou používali mniši jako pomůcku pro čtení
čínských náboženských textů. A poté z „trávového stylu
sóšo“
(kursivní styl, kdy při rychlém psaní se hrany samy o sobě zaoblí)
vznikla hiragana. Odborníci se shodují na tom, že utváření obou systémů
trvalo určitou časovou jednotku, která přesahuje Kúkaiovy možnosti.
 |
|
Báseň ze sbírky Man-jógana vytesaná do kamene |
Navíc existuje teorie, se kterou přišel profesor Kobajaši Jošinori
z Tokušimské univerzity, tvrdící, že katakana přišla z Koreje. Objevil
totiž buddhistický text pocházející z Koreje, který byl do Japonska
přivezen na začátku 8. století, obsahující písmo, jenž je podobné
katakaně. Tím by se „Kúkaiovo tvůrcovství“ naprosto vyvrátilo.
Iroha, jejíž pořadí zápisu jednotlivých grafémů se zřejmě ustálilo v 11.
století, bude na tom se svým vznikem podobně jako hiragana a katakana.
Jednoznačně jde o kolektivní produkt, který byl výsledkem postupného
vývoje.
ZDROJ: Guide to Learning Hiragana & Katakana: First Steps to
Reading and Writing Japanese; Language change in East Asia, Japanese and
the Other Altaic Languages; Dějiny Japonska od E. O. Reischauera;
McAULEY, Thomas E. Language change in East Asia; The Japan Times; LABUS,
David, SÝKORA, Jan, Japonsko-český studijní znakový slovník.
ZDROJ OBRÁZKŮ:
blog.goo.ne.jp,
f.hatena.ne.jp a
www1.plala.or.jp
Žádné komentáře:
Okomentovat