Romantické seriály, které stojí za zhlédnutí: Čúgakusei nikki

Seriál vyvolal v Japonsku poprask, protože spousta matek a konzervativních občanů ho považovala za nemorální a kazící zdravý vývoj mládeže. Nemohu tvrdit, že jen kvůli tomu, ale seriál měl bohužel špatnou sledovanost, a tak z původních dvanácti dílů měl jen jedenáct. Možná to vypadá, že přišel jen o jeden díl, ale závěr tím dost utrpěl. Přesto seriál stojí za zhlédnutí, není s podivem, že za něj Jošida Jó získala ocenění za nejlepší herečku ve vedlejší roli v rámci podzimních seriálů roku 2018.

O čem to je? Snem Suenagy Hidžiri je stát se učitelkou. Dostane také příležitost, když ji přijmou na druhý stupeň základní školy, kde získá pozici asistentky třídní učitelky. Zde také potkává Kuroiwu Akiru, patnáctiletého chlapce a pro oba dva tohle setkání bude osudové. Ačkoliv je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl, postupem času mezi nimi vznikne pouto hlubší, než jaké bývá mezi učitelkou a studentem. Jenomže Hidžiri má snoubence a do svatby není zase tak daleko. Hidžiri váhá, co bude dělat, protože její srdce zřejmě bije pro nesprávného…

Kuragehime, Ulfuls a Tókjó kazoku

V tomto doporučeníčku bych se ráda zaměřila na mangu Kuragehime, skupinu Ulfulus a film Tókjo kazoku.

Kuragehime

Autorka: Hihašimura Akiko

V současné chvíli má manga 15 dílů a autorka stále píše pokračování. Manga se dočkala jako anime zpracování, tak i hraného filmu.

O čem to je?

Cukimi se přestěhovala do Tokia, aby se stala ilustrátorkou. Je posedlá medúzami a je velmi nesvá před muži a aktivními lidmi. Bydlí v obytném domě Amamizu, do kterého je zakázán vstup mužům, spolu s dalšími podivínkami, jako je ona sama. Jednoho dne v obchodě se zvířátky z tropů potká módně oblékanou slečnu, která Cukimi pomůže. Jenomže ta stylově vypadající slečna není vůbec slečna, ale vysokoškolský student Kuranosuke, který se o Cukimi začne zajímat.

Proč si to přečíst?

Ačkoliv to není nejlepší džosei manga na trhu, určitě má své kouzlo. Máme tu celý barák roztodivných žen, která mají až hrůzu ze všeho pěkného a módního a samozřejmě i z mužů. Žijí si ve svém uzavřeném světě, plném naivních představ, když se na jejich bublině udělá trhlina. Není to jenom vpádem „krásné ženy“ do jejich bytu, ale najednou musejí vyjít ven mezi lidi a řešit problémy. Vzhledem k tomu, že jsou tak pošahané, čtenář/ka, nepůsobí potíže, které je sžírají, nijak závažným dojmem a lze to číst jako naprosto odpočinkové čtivo. Je to celé přitažené za vlasy, ale zároveň je to dětsky hravé. Pokud přistoupíte na to, že je to jen pohádka o Popelce a nebudete do toho vkládat naděje na psychologicky skvělě vykreslené postavy a vše odpovídající realitě, bude se bavit.

Ulfuls

Jedná se o čtyřčlennou rockovou skupinu z Ósaky, která je aktivní už od roku 1988 (s tím, že mezi lety 2009-2014 byla neaktivní). Zpěv obstarává Tortoise Macumoto, bubny Sankon Jr., kytaru Ulfus Keisuke a baskytaru John B. Chopper. Debutovali v roce 1992 s písní Jabure kabure, ale ta nebyla moc úspěšná. Zvrat přišel v roce 1996 díky písním Guts da ze!! a Boogie Woogie 96'. V roce 2007 byla jejich píseň Rjóhó for you jako oficiální skladba pro letní basebalové klání na stadionu Kóšien (v Japonsku velmi sledované).

Určitě není na škodu si je poslechnout – jsou vtipní, hraví a zpívají ósačtinou. :-) Mé nejoblíbenější od nich je již zmiňovaná Rjóhó for you, Ašita ga aru sa, Ósaka Strut, Tašika na koto a tak.

Tókjó kazoku

Hrají: Hašizune Isao, Jošijuki Kazuko, Nišimura Masahiko, Nacukawa Jui, Cumabuki Satoši, Aoi Jú, Kobajaši Nendži a další.
Režie: Jamada Jódži

O čem to je?
Starý manželský pár Hirajamových se rozhodne vyjet do Tokia z Hirošimy za dětmi a vnoučaty. Bohužel je všechny zastihnou zaneprázdněné, v podstatě nikdo není moc nadšený, že své rodiče po dlouhé době zase vidí, obzvláště, když by se o ně musel starat po dobu pobytu. Nakonec si je přehazují jako horkou bramboru a vysílají je do luxusního hotelu. Ale staříci do Tokia přeci nepřijeli, aby polovinu návštěvy strávili v nějakém, ač prvotřídním hotelu…

Proč to vidět?
Neuvěřitelně skvěle zahrané, všechny ty detaily, záchvěvy v obličeji, postoj, držení rukou… Isao Hašizune a Kazuko Jošijuki jako starší pár byli nepřekonatelní. Velmi zdatně jim sekundovali i ostatní a pokud bych z nich měla někoho vypíchnout, byl by to Satoši Cumabuki za výborné zvládnutí "emočního výbuchu" na střeše nemocnice. Je to komorní film, jen zobrazuje návštěvu rodičů-prarodičů z venkova v hlavním městě. Jenomže jejich společensky úspěšné děti na ně nemají čas, ani náladu a je až bolestné, jak to vše s úsměvem zvládají. Film kritizuje současnou japonskou společnost a obrací se ke starým hodnotám, kdy rodina a stáří ještě něco znamenalo (hlavně v podobě postavy Aoi Jú – ačkoliv zde příběh lehce sklouzává k naivitě). Neuvěřitelně silný film, který nesedne každému a ne každý je ochotný naslouchat šepotu důchodců. Rozhodně to není film na nedělní odpoledne po obědě.