Ráno jsme s fishem vyskočili brzy z postele a mašírovali si to sami do Kjóta. Cestou nám začalo kručet v břiše, a tak jsme po příjezdu našli lavičku na nefrekventované křižovatce uprostřed sídliště kousek od nádraží a nasnídali se. Já už byla poučená a vyhnula jsem se všemu, co se jen tvářilo, že má pudinkovou náplň, protože ve skutečnosti to bylo plněné margarínem, a dala jsem si sladké pečivo plněné jahodovým džemem.
Po snídani jsme vyrazili směr jedna z nejslavnějších památek Kjóta – směr Kijomizudera. Museli jsme zdolat nějaké ty kopce a světelné křižovatky, ale nakonec jsme došli k této chloubě. Není nad to, když máte štěstí a jedete sem na jaře, kdy kvetou třešně a vy si to všechno můžete užít. To se v našem případě ovšem nekonalo: Kijomizudera byl zrovna opravovaný, takže chrám byl schovaný za lešením, stromy měly s kvetením asi týdenní zpoždění, takže jsme se spíš nabažili holých větví. A přestože jsme vyrazili brzy ráno, už se to tu začalo hemžit turisty, především těmi z Číny.
