[Rychlorecenze] Horimija, Kuru, 50 kaime no First Kiss

Horimija

Seznamte se, Kjóko Hori je věčně veselá, společenská a studijně nadaná středoškolačka, kterou každý obdivuje. Naopak Izumi Mijamura je tichý a zasmušilý otaku, kterému učení dělá značné potíže. Realita je ale trochu jiná, protože každý z nich skrývá několik tajemství. Ochotná Kjóko musí vypomáhat v domácnosti a neustále se starat o svého mladšího bratříčka, protože rodiče jsou věčně služebně pryč, čímž jí nezbývá téměř žádný čas na jakékoliv koníčky. Dobrosrdečný Izumi pod hustými kadeřemi zase skrývá devět piercingů a má tetování na zádech. Náhoda tuto dvojici přivede k sobě, aby jeden v druhém konečně našel člověka, kterému se můžou naplno otevřít. Potvrdí se pravidlo, že se opaky přitahují? (Scalpelexis) 

Svižné anime ze školního prostředí zaměřené na vztahy. Klišé? Známe! Co s nimi uděláme! Sešlapáme na minimum a kloužeme se dál! Anime se jmenuje Horimija, tj. Hori a Mijamura, což jsou naši hlavní hrdinové a tito dva dostanou zákonitě nejvíc prostoru. Tito dva mají známé, přátele, spolužáky, o kterých se také něco dozvíme, ale anime nezachází do zbytečných detailů. Pro někoho mínus, pro mě jednoznačné plus, protože takový je život – ne všechno má svou hloubku a „konečné řešení“. Hlavně díky tomu anime svižně utíká, něžná a reálná romantika se splétá s výbornou situační komedií, do toho máte skvělé postavy, se kterými je radost strávit každý díl. Neříkám, že celých třináct epizod je velký diamant, ale rozhodně za to nejlepší ze středoškolských romanťáren za dlouhou dobu bych to označila. Bavilo mě to, na projektoru to bylo super, byly tam scény, u kterých jsem se smála nahlas, a užívala jsem si, že to Mijamura a Hori táhnou skoro od samého začátku a svůj vztah budují. Občas to od nich sice na můj vkus odběhlo až na moc dlouho a opening a ending nemají co nabídnout, ale jinak perfektní. 

Kuru (Přichází)

Hideki (Satoši Cumabuki) si vzal Kanu (Kuroki Haru), měli spolu dítě a byli šťastní až do smrti. Nebo snad ne? Jejich rodina je ohrožována tajemným To, a tak se Hideki rozhodne vyhledat pomoc. Nejprve ji hledá u starého kamaráda ze střední Cudy (Aoki Munetaka), který je v současnosti docentem folkloristiky, ten mu zase zprostředkuje setkání s novinářem na volné noze Nozakim (Okada Džun'iči). Ten má totiž známou Makoto (Komacu Nana), jež by mohla podat pomocnou ruku. Dokáže Makoto zachránit Hidekiho rodinu, než se stane obětí Toho?

Větší měrou mi to spíš přišlo jako kritika společnosti než jako horor. Jistě, má to svého bubáka, má to své smrti, napětí a strach, úžasné obrazy, skvělou kameru, ale pod tím vším mi přijde, že buší silná kritika společnosti ve směru skutečná výchova dítě vs. podívejte, jak nám tak výchova jde/jak se má naše rodina skvěle. Působilo to na mě, že autor v podstatě říká a doslova ukazuje, že všech pózerů a vnitřně zkažených či prázdných lidí se je třeba zbavit. I když samozřejmě skrze postavy tvrdí, že to pózer nemusí myslet vážně, že se nedokáže „naplnit“. Je to prostě film, co má několik vrstev a ještě je rozdělený na tři části. Chce toho tolik říct, že i přes poměrně dlouhou stopáž na to nemá pořádně prostor. Je to Nakašima, ve kterém se od Kokuhaku nahromadilo spoustu myšlenek, které chtěl ventilovat. Ventiloval je ale poměrně působivě. Jak už jsem psala, kamera je skvělá a posouvá obyčejný horor někam dál, především pak závěrečné vymítání je velmi působivé a líbí se mi, jak jsou tam smíchané šintoistické i buddhistické obřady spolu s korejským šamanismem. Prostě tenhle film se dá zkoumat z několika pohledů a je rozhodně zajímavý. Funguje i jako horor, i jako společenská kritika, i jako obrazově sugestivní snímek. Je mi ovšem jasné, že ne každý to takhle dohromady zkousne. 

 

50 kaime no First Kiss (50x a stále poprvé)

Juge Daisuke pracuje ako turistický sprievodca. Vo voľnom čase sa zaoberá astronómiou a zvádzaním turistiek. Jedno leto stretne Fudžišimu Rui a na prvý pohľad sa do nej zamiluje. Rui však kvôli nehode trpí amnéziou a každú noc na všetko zabudne. (musubi)

Jamada Júki se prostě svým hlasem, vizáží ani mimikou do romantické komedie prostě nehodí. Je to skvělý komik, dramatické postavy taky zvládá, záporáky ještě líp, ale hlavního hrdinu v romanťárně... ne, prostě mi tam nesedl. Nagasawa Masami je zase ten typ, který v nich hrát v pohodě může a ani tady nebyla nijak špatná, ale už jsem ji viděla hrát lépe. Režisér a scénárista Fukuda Júiči, který má na svém kontě přehršli komedií a parodií se pustil do romantiky a podle mě mu to moc nesedlo. Přišlo mi to takové bez šťávy vždycky jen něco nakousl, ale úplně to nedotáhl. Jasně, kopíruje to americkou předlohu a vynechává ty nejvíc defekační vtipy, což je ale silná i slabá stránka filmu. Co se ovšem nepovedlo převést, je chemie mezi hlavními hrdiny, ta mi tu fakt chyběla. Vůbec jsem v tom nedokázala pochopit, proč se do sebe ti dva zamilovali. Nic moc.