Rozhovor s režisérem Ruróni Kenšina Ótomem Keišim

Rozhovor s Ótomem Keišim, který deset let strávil s Ruróni Kenšinem, než mu dopřál závěr. Ptali se ho na jeho vášeň pro dílo Ruróni Kenšin, na pouto s hlavním hercem Sató Takeruem a na to, co ho přitahuje na režii. Odpověď na sedmou otázku obsahuje spoiler.

1. Blahopřeju k dokončení série filmů Ruróni Kenšin! Pověděl byste nám upřímně, prosím, vaše dojmy z natáčení posledních dvou filmů série?

Prosím, tohle nepište, ale mám pocit, že už jsem předčil veškerá očekávání. Prosím, tohle raději nepište! (směje se)

Možná už je to samolibost, ale takový pocit z těch posledních dvou dílů mám. Natočil jsem je ve velmi obtížných podmínkách, asi nejtěžších co jsem doposud zažil. Na placu se dospělí lidé kvůli tomu dost rozčilovali i ronili slzy. Jsem si jistý, že hlavní herec Sató Takeru i Arimura Kasumi, nová hrdinka, si myslí totéž. Tým, který pracoval na filmech Ruróni Kenšin, fungoval jako jeden muž a nakonec jsme dokázali filmy dokončit. Když se nad tím zamyslím, všichni jsme odvedli výbornou práci, i když to dost často bylo na poslední chvíli nebo na pokraji našich sil.

 

2. Už samotné natáčení dvou filmů najednou muselo být těžké. Co byste řekl, že je na takovém natáčení nejtěžší? 

Předtím, když jsme natáčeli Kjóto taika-hen a Densecu no saigo-hen, se jednalo o jeden propojený příběh rozdělený na dva filmy, ale tentokrát se jedná o dva oddělené příběhy – jak historickým pozadím, tak i atmosférou.

The Final je zábava typu marvelovky, odehrává se na začátku nové éry Meidži v Tokiu, kde se pomalu rozšiřuje elektrifikace. Na druhou stranu The Beginning se odehrává v Kjótu na konci éry Edo, kde se v ilegalitě krvavě bojovalo v zadních uličkách – je to zhruba stejně temné jako Temný rytíř od Christophera Nolana.

Měli jsme tyhle dva filmy točit najednou, tak z toho byl úplný chaos. Éra Meidži a éra Edo, i postavy byly úplně jiné.

3. Mohl byste nám k tomu povědět víc?

Například pokud bychom na to koukali z časového hlediska, tak postavy v The Beginning, který se odehrává v éře Edo, musejí být zákonitě mladší, takže jsme si museli dávat pozor na takové detaily jako účesy nebo vzhled pokožky. Z té samé doby jsem režíroval i seriál Rjóma-den, takže prostě nemůžu dělat něco, o čem nejsem přesvědčený.

Jsme jen lidé a když jsme pod tlakem, tak můžeme přehlédnout věci, které by měly být správně, nebo můžeme leccos uspěchat. Když přehlédneme nějaký takový detail, klidně se z toho může vyklubat chyba hrubého zrna, která by mohla zničit celosvětový náhled na sérii filmů Ruróni Kenšin, kterých si tolik cením.

Proto jsem musel mít nonstop oči na stopkách během celého procesu natáčení. Vzhledem k tomu, že jsem natáčel dva úplně rozdílné filmy, musel jsem se vyvarovat čemukoliv, co by mohlo ovlivnit moji pozornost nebo co bych mohl přehlédnout. Dost často jsem o tom pochyboval, ale prostě už to tak je, Kenšin žil ve dvou různých érách, takže jsem tomu prostě věřil a spřádal příběh.

4. Od posledního filmu uběhlo pět let, ale byl jste svědkem jako režisér nějakého vývoje u herce Sató Takerua?

Ano, uběhlo pět let od posledního filmu, a tak jsem se nejprve bál, jak to bude zvládat, ale jako Kenšin se vrátil vlastně okamžitě, jen co vstoupil na plac, a dokonce jsem cítil, že jeho herecká aura je mnohem zřetelnější než kdy dřív.

Znám se s Takeruem od jeho dvaceti, kdy jsme se seznámili při natáčení Rjóma-denu, a tak mám pocit, že jsme spolu strávili spoustu času, jako bychom spolu pozorovali naše děti růst. Přece jen i on dospěl do fáze, kdy se sám musí starat o spoustu věcí. Proto se s ním tentokrát role Kenšina překrývá.

Dřív jsem popisoval film Ruróni Kenšin jako „universum točící se kolem Kenšina, kterého hraje Sató Takeru“ a teď jsem o tom přesvědčený o to víc. Především vyvrcholení The Beginning stojí a padá na jeho hereckém umu a to je přesně důvod, proč byl schopný to tak dobře zahrát.

5. Jak vy sám vedete herce?

Když dojde na hraní, snažím se jim moc neříkat, co po nich chci, i když samozřejmě dbám na kvalitu jejich projevu. Neváhám hercům říct, co po nich chci, pokud je to nezbytné, a dokonce si je i někdy beru pod svá křídla. Jedna věc, co bych jako režisér chtěl říct, je, že je nejdůležitější být opatrný na to, abyste hercům nedával působivé, povýšené a hlavně špatné rady, které ti herci zblajznou. Takovým chybám je se třeba vyvarovat a vyhýbat. Proto já začínám tak, že se podívám, co se snaží každý herec ztvárnit. Vždycky toho chci spoustu říct, ale musím se držet na uzdě.

6. Všímáte si chemie mezi hercem a jeho výkonem?

Ano, když se tak stane, občas objevuju určitou hloubku ve vystoupení, kterou bych si tam já sám ani nepředstavil. Například když herec či herečka sami uroní slzu tam, kde by mě to samotného nenapadlo. Co to máš s operačním systémem? Na tohle jsem se jednou Takerua zeptal. (směje se)

Ale když se nad tím zamyslíte, tak je jen normální, že lidé vnímají věci různě. I když je to ta samá situace, není zaručené, že já a mladí herci ji budeme prožívat stejně. Navíc každý pocházíme z jiného zázemí, nemluvě o druhém pohlaví.

Ale přesně proto každý herec a každá herečka mají svou vlastní interpretaci, která pak obohacuje příběh a klidně pak dokáže vytvořit i výjimečný dojem. Takové momenty mám moc rád.

7. Slyšel jsem, že poslední díl Ruróni Kenšina má nejvíc akce ze všech. Vrcholná scéna mezi Kenšinem a jeho nejhrozivějším nepřítelem Enišim přitahuje hodně pozornosti. Povězte nám o tom víc.

Nejvíc důrazu jsem dával na to, aby akce ukazovala emoce. Kenšin a Eniši, jehož milovaná sestra Tomoe byla Kenšinem zabita, jsou sice švagrové, ale Tomoe mezi nimi vytváří nesmiřitelný milostný trojúhelník. Bylo velmi důležité zachytit tyhle složité emoce do vizuálu, do každého máchnutí mečem.

8. Ví se, že nespoléháte na nejnovější technologii jako je 3D nebo vizuální efekty. Soustředíte se tedy na realistický výkon, který spojujete s „viditelnými emocemi“ v rámci akce?

Ano, chci syrovou akci, která se soustředí na fyzický, ne digitálně upravený, aspekt. Sice nejme boxeři, ale proč bychom si nemohli promluvit? Proč chceš položit život za něco takového? Především právě v éře samurajů nebyli zrovna lidé, kteří by takové věci říkali nahlas, takže si myslím, že to zajímavé na díle Ruróni Kenšin je právě to, že všechny tyhle pocity a myšlenky člověk pochopí v boji.

Jinými slovy Kenšin je příběh, který neustále pokládá otázky, na něž dostane odpověď skrze meč. Abych to řekl ještě jinak, i kdyby byly akční scény úplně vymazlené, nikoho by to nedojalo.

9. Takže jste hodně dbal na obsazení herců do akčních scén?

Ano, to dbal. Je to všeobecná mýlka, že japonští karatisté jsou dobří v akci. My, produkční tým, jsme v minulosti udělali hodně chyb, když jsme najali právě takhle talentované lidi. Film je fikce, takže je velmi důležité, aby se herec dostal pod kůži postavě, co hraje, a pak se může dá do akce. V tomhle smyslu pak Arata Makkenjú, který hraje Enišiho, byl jasná volba. Jako herec má smysl pro detail a je dobře fyzicky stavěný, což byly dvě podstatné podmínky pro výběr.

10. Co vám přijde zajímavého na natáčení filmů, co u natáčení seriálů není?

To je těžká otázka. (směje se) Natáčím filmy teprve deset let, ale přijde mi zajímavé, že film je médium, které má velkou kapacitu obsáhnout cokoliv. Jsou herci, co jim to v seriálech moc nejde, ale ve filmu vypadají docela dobře. (směje se) Ale taky jsou herci, co jsou na plátně takoví průměrní, ale v seriálech zazáří, co?

Filmy jsou světem „síly a zkušenosti“ s širokoúhlým záběrem, zvukem a svébytným projevem, takže to není jenom o hereckém umu, ale také o životě a osobnosti herce. Také u filmu existují věci, které se dají naučit a uplatnit jedině tak, že člověk stráví nějaký čas mezi diváky v hledišti a prožije s nimi tu samou emoci. Je to velmi bohaté médium.

11. Co pořád máte na mysli, když natáčíte film?

Především v případech, jako je film Ruróni Kenšin, si myslím, že je úplně nejlepší to vidět na velkém plátně, aby bylo možné dodat „zážitek v přímém přenosu“, který dokáže zprostředkovat jen film. Navíc je také důležitý každý detail, takže je nezbytné dávat pozor na každou maličkost a řádně režírovat.

Na druhou stranu, když jsme natáčeli Rjóma-den, i když byl na placu nějaký rozruch, tak mi to nevadilo. Říkal jsem hercům, aby se prostě soustředili na výkon, že si toho divák nevšimne. Ale to v případě filmu neprojde, že ne?

12. Ruróni Kenšin je zpracování komiksu, že?

V manze nebo v anime je všechno v rukou autora. Když postavy uroní slzu nebo se zpotí, tak je to práce autora. Jenomže jakmile se původní dílo zfilmuje, tak se na placu může stát takových věcí, které si nikdo ani nepředstaví. Je v tom přeci jen zapojen celý štáb. Během natáčení posledního dílu jsem si připomněl, jak těžké je natočit film a navíc filmy, založené na nějaké předloze, jsou ovlivněny všemi lidmi, kteří jsou do tvorby zapojeni, i s jejich dramaty, takže se pak takové filmy během výroby změní v něco jiného, než je v manze nebo anime.

13. Na druhou stranu filmy podle předloh jsou pak k těm předlohám hodně přirovnávány, že?

Naprosto rozumím fanouškům, kteří mají rádi předlohu, ale jako režisér bych jim rád řekl, že je na čase přestat hledat chyby. (směje se) Nejlepší způsob, jak si film užít jako samostatné umělecké dílo, je na něj koukat s čistou myslí.

Slyšel jsem, že předseda poroty v Cannes řekl to samé co já, když měl před rokem proslov. Myslím si, že je škoda, když se lidé jdou podívat na film a už mají vlastně rozhodnuto, jestli se jim líbí, nebo ne, předtím, než se na něj podívají. To je pak pro filmy jako takové těžké. Jistě, hodně informací se k divákům dostane ještě před promítáním filmu, ale byl bych rád, kdyby na to před zhlédnutím zapomněli a snažili se film si užít. Doufám, že si hodně fanoušků poslední dva filmy Ruróni Kenšina užije.

Zdroj: Fashion Press + twitter