[Rychlorecenze] Rjúgadžó Nanana no maizókin, Džinsei saikó no okurimono, Ping Pong

Rjúgadžó Nanana no maizókin (Ukrytý poklad  Rjúgadžó Nanany)

Jama Júgo se stěhuje na ostrov Nanaedžima, kde chce začít nový život jako student. Po prvotním nadšení, že se konečně dostal pryč z jeho původního domova, se dozví, že jeho nový byt má speciálního spolubydlícího, se kterým bude muset žít. Jedná se o ducha Nanany, která byla za svého života dobrodružkou a jednou ze zakladatelek ostrova. Díky ní se Júgo začne zajímat o skryté poklady, které se nachází všude možně po ostrově a mají různé schopnosti. Zároveň Nananě slíbí, že najde jejího vraha. Při hledání pokladů se setká s mnohými dalšími postavami, které se také ženou za jejich objevením, a zažívá tak různá dobrodružství. (DaweForeman)

Docela povedená reklama na předlohu. Má to svá tajemství, která chcete odhalit, ale v podstatě možná jen na pár vteřin nahlédnete za závěs. To, co uvidíte, není špatné, ale moc vám toho neřekne. Hlavní postava není vyloženě jen fyzicky nadaný nadržený puberťák, Nanana není jenom prsatá spolubydlící závislá na pudinku a celkově i ostatní postavy nejsou špatné. Dostat toho víc, nezlobila bych se. Protože koho by nezajímalo, kdo ji zabil.

 

 

Džinsei saikó no okurimono (Život je nejlepší dar)

Starý prekladateľ a bývalý profesor Sasai Rjósuke býva od smrti ženy sám v malom domčeku. Jedného dňa na jeho dvere zaklope jeho jediná dcéra Juriko, ktorá sa vydala za Rjósukeho bývalého študenta. Rjósukeho návšteva dcéry, ktorá prišla bez ohlásenia, veľmi prekvapí a snaží sa zistiť, čo sa deje. Juriko síce tvrdí, že je všetko v poriadku, no Rjósuke začína tušiť, že to nie je tak úplne pravda. Spoločne trávia pokojné dni a postupne sa zbližujú, ale čo ak Rjósuke odhalí Jurikino tajomstvo? (Musubi)

Obyčejný snímek, takový, jaké Okada Jošikazu prostě psát umí a dělá to odnepaměti. Není proto ničím výjimečný. Je usedlý a silné emoce, pokud tam jsou, běhají pod povrchem a jen málokdy vytrysknou. Je to ten snímek do nepohody, kdy máte prostě náladu na něco každodenního. Je sice pravdou, že tenhle film je takový trochu „letem světem“, ale má ke konci opravdu silnou scénu, díky které vystoupí ze světa šedi. Střídmé herecké osazení, útlé zasazení, komorní drama o vztahu mezi dcerou a otcem.

Ping Pong (Stolní tenis)

Dva kamarádi Cukimoto a Hošino spolu hrávají ping pong. Zatímco Cukimoto hraje spíše z dlouhé chvíle než ze zápalu pro sport, Hošino ping pong miluje a je odhodlán vždy a za každou cenu vyhrát. Jednou si ovšem jeden z trenérů pingpongového kroužku povšimne Cukimotova nadání a rozhodne se z něj vytvořit prvotřídního hráče. S blížícím se oblastním turnajem je Cukimotův a Hošinův další zápas na spadnutí. Ovšem tentokrát nepůjde o hru čistě pro zábavu, tentokrát to budou brát vážně oba dva. (Sigurdr)

Není to zrovna mainstream a není to zrovna pro každého s jakoukoliv náladou. Postavy nejsou animované jako líbivé postavičky, ale spíše jako nelíbivé držky. No a co? Pořád to má něco do sebe. Má to tah na branku. Experimentuje se zde s projevem, obrazovka se tříští na jednotlivá okna jako v manze, ale o to je to intenzivnější. Je to rychlé, nezaobírá se to detaily, přesto to není ploché. Naopak. Poznáváme hráče ping pongu, zjišťujeme jejich motivace, odhalujeme, co je v nich. Dialogy běží, pokud nedáváte pozor, nakonec postavy „neuvidíte“. Tenhle experiment se povedl. Beztak moje nejoblíbenější postava je hráč, kterého hned ze začátku porazí Cukimoto, a on pak zkouší různé věci. Začíná na pláži.