Obvykle si tohle píšu na svůj profil na fb, ale bohužel mi zrušili poznámky i s mými rozepsanými poznámkami, takže to sepíšu sem hezky od nuly. Každoročně si píšu seznam přečtených knih a nějaké to ohlédnutí. Rok 2020 pro mě byl z hlediska volného času velmi zásadním, protože i když bylo nejvhodnější trávit čas někde zavřený kvůli nějakému tomu viru, co poletoval, tak jsem prostor na čtení tolik neměla, neboť do rodiny přibyl pidi přírůstek.
Ale i tak se musím pochválit, že jsem si oproti roku 2019 nevedla nejhůř. Přečetla jsem jen o necelých 4000 stránek méně. Loni jsem přečetla 56 knih a letos 55 (a kratších, protože mezi přečtené počítám i leporela, abyste věděli!).
Za rok 2020 jsem přečetla 15539 stránek, průměrně 43 stránek na den. Nejkratší kniha byl Paleček o 12 stranách (a toho už umím nazpaměť, jak ho čtu téměř každý den už půl roku) a nejdelší Nostradamova závěť o 600 stranách. A ještě pro zajímavost; průměrné hodnocení knih bylo 3,4 / 5. Čili jsem četla spíše dobré knihy. Třeba Palečka!
A nyní už k samotnému seznamu. Od lednových až po prosincové.
Chris Carter – Noční lovec
Chris Carter – Sochař smrti
Terry Pratchett – Nohy z jílu
Marina Djačenko, Sergej Djačenko – Rituál
Chris Carter – Jeden za druhým
Chris Carter – Zloba
Alena Mornštajnová – Hana
Šúsaku Endó – Hluboká řeka
Kan Furuyama – Kniha větru
Jiro Taniguchi – Nebeský orel
Lotte Petri – Ďáblovo dílo
Stieg Larsson – Muži, kteří nenávidí ženy
Michael Poore – Deset tisíc životů
Agatha Christie – Tragédie o třech jednáních
Jamie Mason – Mrtvol na tři hroby
Hiromi Kawakamiová – Podivné počasí v Tokiu
Min Jin Lee – Pačinko
Masasumi Kakizaki – Green Blood - Zelená krev 1
Jane Austen – Pýcha a předsudek
Sergej Lukjaněnko – Kvazi
Jack Heat – Mrchožrout
Robert Gailbraith – Volání kukačky
Jane Austen – Pýcha a přemlouvání
Sergej Lukjaněnko – Kenozoikum
Jeffery Deaver – Sběratel kostí
Agatha Christie – Smrt staré posluhovačky
Tom Egeland – Nostradamova závěť
Terry Pratchett – Hrrr na ně!
Jojo Moyers – Poslední dopis od tvé lásky
Terry Pratchett – Poslední kontinent
Tošikazu Kawaguči – Než pravda vyjde najevo
Hiro Arikawa – Kočka na cestách
Theresa Hanning – Ideální svět
Ota Pavel – Zlatí úhoři
Zdeněk Miller – Co umí krtek?
Zdeněk Miller – Krtek a raketa
Zdeněk Miller – Narozeniny
Zdeněk Miller – Na zahrádce
Liou Cch'-sin – Problém tří těles
Romulus Hillsborough – Šinsengumi
John Hersey – Hirošima
František Hrubín – Paleček
Zdeněk Miller – Jak krtek uzdravil myšku
Liou Čen-jün – Manžela jsem nezabila
Terry Pratchett – Carpe jugulum
Jane Austen – Opatství Northanger
Matěj Mikšíček – Moravské národní pohádky
Agatha Christie – Dům na úskalí
František Piják – Míša a Liduška na cestách
Hitomi Kanehara – Autofikce
Terry Pratchett – Pátý elefant
Helen Ahpornsiri – Rok v přírodě
Agatha Christie – Vražda v Orient-expresu
Lisa Lueddecke – Světla na obloze
Terry Pratchett – Pravda
A to je vše. Před sebou mám spousty knih, a tak přemýšlím, jak si je na rok 2021 omezit, vymezit. Jeden rok jsem četla takové knihy, abych pokryla co nejvíc zemí z celého světa. Upřímně sehnat u nás něco od afrických autorů, bylo docela umění. Takže jak si vymyslet letošní rok? Přečíst si něco od držitelů Nobelovky? Jenom u nich nevydržím, určitě budu chtít Agathu a Terryho... Zkusím také víc číst odborné knihy. Co máte na letošní rok naplánováno vy?
Z předchozího roku mi také zbylo pár rozečtených knih. Faktomluva od Ola Roslinga, Příběh samurajů od R. Kodeta, Vzorný syn od Čong Judžong, Mlčení od Šúsakua Endóa a Dějiny Česka.
Máte nějaké doporučení? Nejlépe na něco, co stojí samo o sobě a nemá to sto padesát dalších dílů?
Tak to žasnu, že se ti podařilo přečíst tolik stránek, když přihlédnu k tomu, že k tomu sleduješ i hodně filmů a seriálů o volném čase, který je navíc hodně omezen, když se staráš o dítě.
OdpovědětVymazatKterá z daných knížek tě oslovila nejvíce?
Pro mě tenhle rok byl hodně náročný, takže se mi podařilo přečíst ani ne 12 000 stránek (podle statistik na goodreads). (Jednalo se převážně o fanfikce a pak pár svazků mang.) Ale když přihlédnu k tomu, že jsem měla několikatýdenní výpadky v četbě, tak to mohlo být ještě horší.
Pokud bys chtěla nějaké humorné, nenáročné čtení, tak můžeš zkusit trilogii z pera Clevalanda Amoryho (O kocourovi, který přišel na Vánoce; O kocourovi a bručounovi; O nejlepším kocourovi)o jeho náladovém kocourovi a jeho životních zkušenostech). Přiznám se, že jsem četla jenom poslední díl, ale vůbec nevadilo, že jsem předchozí díly neznala.
Tenhle rok ještě vůbec nevím, co budu číst, ale ráda bych se dokopala k přečtení Kočky na cestách, která se líbila mamce. Já jsem bohužel na to neměla náladu, takže jsem pak knihu bez přečtení vrátila do knihovny. Toho jsem však litovala, když jsem zjistila, že autorka stála za díly jako Tošokan no sensó a Furítá, Ie wo Kau, které mám ráda.
To je hrozně těžké říct. Na Hanu a Hlubokou řeku hodně vzpomínám. Takže asi ty. Ale moc dobře vím, co mě neoslovilo vůbec: Poslední dopis od tvé lásky (očividně nejsem na tenhle typ knih).
VymazatJá jsem právě taky ke konci roku téměř nečetla, vůbec jsem na to neměla náladu, ale už mě to zase chytá, ostatně jako každý začátek roku, tak toho musím zase co nejvíc využít. Já jsem minulý rok hodně načetla ještě než se dítě narodilo a pak se dalo i při kojení.
Co jsi četla za mangy?
Kocoura bych mohla zkusit, humorná četba se hodí vždycky, aby si člověk dokázal užít tu vážně laděnou.
Kočka na cestách je zajímavé čtení. Vlastně v tom není zase tolik originality, ale po přečtení si podle mě člověk hodně věcí uvědomí a třeba si v hlavě i něco srovná. Samozřejmě pokud na něj kniha dokáže takhle promluvit. A tahle to pro mě dokázala. :-)
Tak obě jmenované knížky, které zanechaly na tobě největší dojem, vypadají velice zajímavě, takže jsem si je raději uložila na seznamu na goodreads. :)
VymazatTo je super, že k četbě se zase pomalu vracíš. přeju, aby se ti dostaly do rukou knížky, které tě opravdu osloví.
Já jsem právě naopak skoro vůbec nečetla na jaře, kdy jsem byla na home office a byla jsem víceméně uzlíčkem nervů. Právě před nouzovým stavem jsem se pustila do Owari no Seraph - přeci jen ta upoutávka, co začíná slovy, že se na zemi objevil virus, co zabil všechny starší 13 let, mi přišla pro tu danou dobu opravdu příhodná. :D Prostě jsem potřebovala tehdejší dění nějak zpracovat přes zástupné médium. A na podzim jsem se dala do čtení Hikaru no Go, protože vyšla čínská seriálová adaptace, kterou všichni chválili, tak jsem si chtěla trochu osvěžit příběh. Mimo to jsem po svazku četla například pokračování Gin no Sadži, Kimecu no Jaiba, Ao no Exorcist.
Páni, takže kočka na cestách umožní člověku srovnat si i věci v hlavě? To zní čím dál lépe. :D
Od narození dcerky jedu spíše na vlně fantasy. Po skoro třech letech se zase začínám vracet k detektivkám a jim podobným.
OdpovědětVymazatNa rok 21 mám seznam knih - bude brzy na blogu, ale taky plánuji i nějaké to psaní do šuplíku.
Najít knihu, co je sama o sobě mi dává docela zabrat. Většinou jsou to alespoň trilogie.
Di Fulvio Luca - Chlapec, který rozdával sny.
Já se nějakým záhadným způsobem zase fantasy vyhýbám (pokud nepočítám Pratchettam toho jediného naopak vyhledávám), zato jedu neustále nějaké detektivky a krimi. Asi bez mrtvol nedokážu žít. :-D
VymazatPrávě. Říkala jsem si, že je těžké najít nějaký příběh, který není rozdělený na více knih, takže děkuju za doporučení, přidávám si knihu na seznam, vypadá zajímavě.
Napadl mě ještě Kříďák od J.C. Tutor. Ta kniha stojí taky sama o sobě.
VymazatJsem zvědavá, jak se tu bude román od italského autora líbit. Já se k němu dostanu asi v dubnu.
To aby som celý ten zoznam prešla a inšpirovala sa. Chjo, zas sa mi tie plány budú iba kopiť :D.
OdpovědětVymazatAk môžem, tak poprosím info, ako sa páčil Problém tří těles, už dlho nad tým uvažujem.
A k odporúčaniam, ak by som mala vybrať najlepšie dielo za celý minulý rok, jednoznačne vyhráva Sartreova poviedka Mládí vůdce. Tak geniálnu prepracovanosť psychológie postavy a číry nefalšovaný hnus som ešte nevidela.
Z ázijských diel bohužiaľ nič. Ale po troch rokoch žobronenia som na Vianoce dostala Chrám plný květů a skoro som sa pod tým stromčekom roztopila :D.
Ano, budou, jak mně. :-D
VymazatHele, Problém tří těles není špatná kniha. Je to tedy spíš lehký náhled do Číny než vysloveně sci-fi – tím se naplno stává až ke konci knihy a zřejmě tím pokračuje v následujících dílech. Ty sice doma mám, ale nějak jsem se nedostala přes začátek druhé knihy. Letos budu zase zkoušet. Takže jo, přečti a uvidíš. Sice nechápu, proč je kolem toho takové haló, ale špatné to není a poměrně dobře se to čte. Jakmile se člověk vyzná v jejich jménech... :-D
Mládí vůdce je v knize Zeď, jak tak koukám, tak to bych si ji mohla přečíst celou. Podle hodnocení bych mohla prohloupit, kdybych si přečetla povídku jen jednu. ;-)
Chrám plný květů je ta ilustrovaná kniha, že? Ty jsou všechny krásný. Tuhle konkrétně jsem nečetla, ale jinak mám Límana docela načteného. Byl to takový nadšený japanolog, co usnul v Japonsku 60. let a nechtěl se z něj probudit. ;-) Pokud máš ráda básně, tak by se ti možná mohlo líbit komentované vydání starověkých japonských básní od Fudžiwary no Teiky v knize Sto básní. Krásná kniha, skvěle přeložené a ještě vše vysvětlené. Přece jenom ta symbolika tam je opravdu rozsáhlá.
Tak to mi stačí, že to nie je úplná katastrofa. Mám to ako záložný plán na mp3-ke, keď nebudem mať čo počúvať :D.
OdpovědětVymazatNejaké ilustrácie tam sú :D, uvidíme, čo z toho bude. Vďaka za tip, vyzerá to mňamózne.
P.S.: Len som ti chcela ešte napísať, že som si prečítala tvoj predošlý článok a ak by si nemala chuť knihy čítať, tak ich začni písať. Tvoja recenzia k Piece of cake je totiž neskutočne nádherná, vyčarila mi úsmev na tvári.