Piece of Cake
Umemija Šino randí téměř s každým, komu se zalíbí, protože věří, že je to lepší než být sama. Nakonec se ale se současným přítelem rozchází, protože se z něj vyklubal násilník a z ní holka pro všechny. Šino se raději i přestěhuje. A tady potkává Sugaharu, nového souseda. Šino se okamžitě zalíbí, ale Sugahara žije s tajemnou ženou Akari. Je to snad jeho přítelkyně? Pokud ne, proč spolu bydlí?
Když poznáváme Šino, její představa lásky či vztahu, se kterými se doposud setkala, je spíš ve smyslu tělesného potěšení. Je to přeci krásné, když se vás někdo dotýká, chce vás, laská vás, objímá. Zavřete oči a prostě necháte toho druhého, aby se vás dotýkal. Je to přeci lepší než být sám. Její znalost byla tedy o něčem prázdném. Možná na povrchu hladkém, ale když se toho dotknete, praskne to jako mýdlová bublina. Šino si to uvědomila, když jedno tohle prasknutí dopadlo hůř než obvykle. Takže se pak chtěla bránit tělesnu, chtěla skutečné city. Jenomže si nebyla jistá, zda je pozná. Hned nato poznává souseda, ze kterého se vyklube i její nadřízený. Je to láska? Je to touha nebýt sám? Je to touha o pochopení? Film může být brán jako sonda do duše prázdné ženy, která chce být zaplněna, ale také na něj lze dívat jen jako na další romantickou komedii, která se sexu nebojí. U toho prvního to má přidanou hodnotu, u druhého je to jen obyčejný průměrný film. Já se nacházím mezi. Nic to ovšem nemění na tom, že to mělo zajímavě napsané postavy a skvělé dialogy – nepůsobily vůbec nuceně, divně, strojeně.
Tabineko report (Kočka na cestách)
Mladík Satoru se vzorně stará o svou milovanou kočičku jménem Nana, ale vzhledem k okolnostem o ni již nadále nemůže pečovat. Snaží se tedy pro svého domácího mazlíčka najít nový domov a během cest se setkává s mnohými přáteli z dětství i dospívání. Najít svému kočičímu miláčkovi nový domov však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, navíc i minulost skrývá mnohé příběhy, jež nejsou tak zcela zapomenuty a vyplouvají postupně na povrch. (Tyckin)
Upřímně mi to přišlo trochu nedotažené... sice jsme poznali, jaký měl Satoru život, ale chyběla mi tam trochu větší hloubka. A bohužel stále nemohu přijít na chuť hereckému umění Fukušiho. Pořád mi přijde zvláštně toporný. Možná je to tím, že mu nevěřím úsměvy? Pobavení ano, ale ne takový ten milý úsměv. Film je samozřejmě smutný, přece jenom hledáte náhradního pána pro kočku, kterou nadevše milujete. Nenadchlo, neunudilo k smrti, zabavilo... Smutné, pomalé, melancholické, možná s poselstvím, že váš život není tak špatný. Nebo naopak je, protože jste si ho takový udělali... záleží, jak na to koukáte a kdo jste. Upřímně kniha byla lepší. Přečtěte si ji, když už u nás vyšla. Tohle je takový bonus.
Kuroido goroši (Vražda pana Kuroida)
Dedinský doktor Šiba je privolaný k mŕtvemu telu pani Sanako. Zistí, že spáchala samovraždu a doktorova sestra hneď špekuluje, že už nedokázala zniesť výčitky svojho svedomia. Kolujú totiž klebety, že pred rokom zavraždila svojho despotického manžela. Pána Kuroida, ktorý ju miloval, jej smrť hlboko zasiahne. Aké je však doktorovo prekvapenie, keď mu v noci zavolajú, že bol pán Kuroido zavraždený! Vyšetrovanie sa ujme svetoznámy detektív Suguro Takeru a jeho pomocníkom sa nestane nik iný, než samotný Šiba. (musubi)
Upřímně, na to, jak je ten film dlouhý, jsem se nenudila. Koukala jsem s fishem a mámou a když jsem jim řekla na konci, že to má tři hodiny, nechtěli mi věřit, že jim to uběhlo hrozně rychle. Opět tu máme japonského Poirota, kterého jsme již potkali v Orient expresu, takže už víme, jaký bude. Je stále extravagantní a je více podobný tomu v knize či Finneyovi než distingovanému Suchetovi, na kterého je většina českého diváctva zvyklá, a proto je možné, že k němu nepocítí náklonnost. Minimálně v Orientu to tak bylo. Jenomže Vražda Kuroida (Rogera Ackroyda) není natolik známý a (filmově) profláklý příběh, že i velký fanoušek Sucheta si tento televizní film užije. Protože na Sucheta zapomene a prostě si nechá znovu vyprávět příběh, co napsala Agatha Christie. Herecké výkony, kostýmy, zasazení, interiéry, ... to vše bylo opravdu precizně předloženo divákovi, a tak pokud máte rádi klasické detektivky, nebudete zklamaní. Nejde o akci a masakry, ale o šedou hmotu mozkovou.
Žádné komentáře:
Okomentovat