Rozhovor se Sató Takeruem o účinkování v seriálu Tennó no rjóriban

Seriál Císařův kuchař, ve kterém hlavní roli hraje Sató Takeru, začal vycházet 26. dubna 2015 a na obrazovkách se objevoval po dvanáct týdnů. Během natáčení byl Sató Takeru i ostatní herci několikrát zpovídáni a já přináším jeden z rozhovorů, který Takeru poskytl.

Jaký na vás udělal scénář dojem, když jste ho poprvé četl?

Pomyslel jsem si, že Tokuzó měl prostě skvělý život. Je hodně překvapující, že existoval člověk, který žil takový život. Je to velmi pěkný příběh a já si čtení scénáře užil, ale když jsem to četl, tak jsem si říkal, že to budu já, kdo budu hrát hlavní roli, a byl jsem z toho nesvůj, protože jsem nikdy takovou postavu nehrál a navíc byl úplně jiný, než jsem já. Myslel jsem si, že pokud ho mám zahrát, tak to pro mě bude velká výzva.

Povězte nám něco o scénách, kdy vaříte.

Říkal jsem si, že obvykle nevařím, takže konečně nadešel čas, abych se toho zhostil. (smích) Začal jsem loni v létě chodit do kurzů vaření, hodně jsem se nadřel a pořezal si snad všechny prsty. Než začalo natáčení seriálu, tak jsem natáčel film na Hokkaidu a i tady v hotelovém pokoji jsem cvičil krájení brambor a cibulí. Popravdě v mnoha scénách pracuji s bramborami, ale první potíže přišli ve chvíli, kdy jsem je měl nakrájet do chateau. Dneska máme škrabky, ale v té době měli jen nože, takže to bylo hodně složité. Ale nenechal jsem se zastoupit, hodně jsem se snažil a nakonec všechny scény zvládl natočit sám.

I když jsem všechno zkoušel pořád dokola, bylo nakonec velmi těžké natočit scénu, kde bych vypadal jako opravdový profesionální kuchař. Obvyklé triky, jakými se filmaři zaštiťují, zde nefungovaly. Vaření je umění, takže pohyby při krájení s kuchyňským nožem a pokládání jídla na talíř je úžasné. Dalo mi zabrat, abych to vše zahrál přesvědčivě. Ale i tak jsem si scény s vařením užíval. V posledních dnech mám pocit, že musím nakrájet na proužky veškerou zeleninu, kterou vidím. (smích)

Rád jsem také jedl jídlo, které jsme uvařili. Řízky, které jsou v prvním díle, byly opravdu hodně dobré! Ty řízky byly jako spouštěč pro Tokuzóa, aby se začal hnát za svým snem. Možná si všichni budou chtít dát řízek, až první díl uvidí.

Soustředíte se na něco, když hrajete Tokuzóa?

Podobnou roli jsem nikdy nehrál, tak jak začalo natáčení, myslel jsem si spoustu věcí. Mnohokrát jsem pročítal scénář, chodil po natáčecích lokacích a přemýšlel, jaký přístup by byl nejlepší. Také jsem o tom mluvil s producentem Išimaruem a režisérem Hirakawou.

„Proč měli Tokuzóa tak rádi? Co bych měl dělat, abych byl jako on?“ O tom jsem přemýšlel, ale nakonec jsem došel k tomu, že nešlo o nic viditelného. Důvod, proč měli Tokuzóa tak rádi, bylo, protože byl upřímným mužem, který si cenil života. Takže to znamenalo, že si také musím upřímně cenit života. Jenom tak ho ztvárním dobře, a proto jsem to udělal.

Jaký dojem na vás udělali vaši herečtí spolupracovníci?

Kuroki Haru, která hraje Tošiko a Tokuzóovu ženu, je opravdu jako Tošiko. Tak moc, že nedokážu říct, kde začíná Haru a kde končí Tošiko. Je přesně tím typem ženy, která z pozadí podporuje muže. Je na ní něco tradičního. Je silná na duchu. Je přesně jako Tošiko.

Kiritani Kenta můj přítel kuchař je… opravdu vítaná existence. Pracoval jsem s ní již mnohokrát, ale pokaždé bych s ním chtěl pracovat znovu. Chci, aby byl přítomný na placu. Jako Tokuzó mám hodně scén, kdy hraji sám, tak mám pocit, že mě vždycky dokáže zachránit. Chápe, jak těžké je hrát sám na scéně a dokáže pročistit atmosféru, takže mi dokáže pomoci ujasnit si, co je co, a já se pak cítím lépe.

Suzuki Rjóhei, můj bratr, je stoik. Je to opravdový muž. Miluju jeho vyrovnanost, klid a mužnost, když se pro něco rozhodne, tak se mu to vždycky povede. Až se mi chce brečet jen proto, že tam je. Mám moc rád scény Tokuzóa a jeho bratra. Ale moc takových scén v seriálu není, naopak spolu často komunikujeme skrze dopisy. Důvod, proč mám tak rád scény s bratrem, je, že vím, jak moc se Rjóhei stává postavou, kterou hraje. 

Prý jste točili na mnoha různých lokalitách…

Fukušima, Ibaraki, Kóbe, Okajama, Francie… V Japonsku jsme začali natáčet v lednu a únoru, ale protože se scény neodehrávaly v zimě, tak jsme museli dávat pozor, aby nám nešla pára od pusy, a tak jsme jedli led. Byla nám opravdu zima. Rjóhei zmiňoval, že jsem si na to nikdy nestěžoval, ale já jednou řekl před Haru, že mi je zima. Před svou ženou jsem upřímný, ale před bratrem nechci ukázat jedinou slabost. (smích)

Seriál začíná v éře Meidži. Překvapilo vás něco během natáčení?

Byla to jedinečná doba. A hrnce byly pěkně těžké! Když jsme myli nádobí, nepoužívali jsme houbičky, ale lufy. V té době také byly hodně vzácné knihy. Museli jsme s nimi zacházet velmi opatrně. V té době také nebyla žádná elektrická komunikace, a tak dopisy měly velkou sílu jako komunikační prostředek. V té době byly asi pouta mezi lidmi silnější, než je tomu dnes. Občas si myslím, že by bylo mnohem lepší, kdybychom i dnes žili trochu jako oni dřív.

Prosím o poslední komentář k seriálu.

I když už natáčíme delší dobu, tak si nedokážu představit, jak to celé dopadne. Jediné, co mohu říct, je, že se upřímně snažíme o nejlepší výsledek. Když se všichni tolik snaží, upřímně doufám, že se na seriál podíváte. Rád bych jen řek: „Prosím, podívejte se!“