Knihy 2021

Stejně jako loni se jdu s vámi podělit o seznam plný knih, které jsem za loňský rok přečetla. Času jsem čtení moc nevěnovala, ne že bych nechtěla nebo ho na to neměla, ale nějak jsem se nedokázala do ničeho pořádně začíst. Chtěla bych číst spíš něco snadnějšího (= takové ty knihy, co se čtou samy), pohodového, veselého, nemusí to být vysloveně komedie, ale žádné zbytečné drama ani nic těžkého před spaním. Nemáte něco k doporučení? Dramatem a těžkou četbou mám zaplněnou knihovnu...

Ale i tak to nebylo nejhorší. Přečetla jsem rovných 60 knih, což je o čtyři více než loni, ale zase dohromady měly jen o 400 stránek více než předtím, takže jsem zase o tolik víc nečetla. Nejdelší kniha byl Jonathan Strange & pan Norrell s 968 stránkami, nejkratší leporelo o kuřátku se super básničkou. Průměrně jsem přečetla 43 stránek za den.

A teď už hurá k seznamu!

[Recenze] Šúsaku Endó – Moře a jed

Šúsaku Endó byl japonským prozaikem narozeným na začátku 20. let minulého století. Patřil mezi představitele třetí vlny japonské poválečné literatury. Narodil se v Tokiu do rodiny bankéře, během dětství žil ovšem v čínském Dairenu. Po rozvodu rodičů se přestěhoval s matkou a starším bratrem do Kóbe, kde přijali křest pod vlivem tety a stali se katolíky.

Zájem o literaturu v něm živila matka, kdežto jeho otec si přál, aby se z něj stal lékař. Šel proti otcovu přání a nastoupil na tokijskou univerzitu Keió, kde studoval literaturu. Endóa ovlivnila francouzská literatura až do takové míry, že se ucházel o stipendium na francouzskou lyonskou univerzitu, které nakonec získal. Roku 1950 odjíždí do Francie. Zde setrval téměř tři roky, než jeho pobyt přerušila vážná plicní choroba. Ve své tvorbě Endó čerpá hodně ze svých osobních zkušeností.