[Rychlorecenze] Inemuri Iwane, Jajoi, sangacu: Kimi o ai šita 30 nen, Oz Land: Egao no mahó ošiemasu

Inemuri Iwane (Klimbající Iwane)

Sakazaki Iwane, Kobajaši Kinpei a Kawada Šinnosuke jsou přáteli od dětství. Byli vycvičeni ve stejném dódžu a společně se po výcviku vracejí do rodného kraje. Kinpeiova mladší sestra Mai je provdána za Šinnosukeho a druhá sestra Nao by se měla již brzy provdat za Iwaneho. Tím by se ze všech tří stala rodina. Jenomže Šinnosuke uvěří drbům, že mu jeho žena Mai byla nevěrná, a tak ji zabije. Když jde Kinpei vyzvednout sestřino tělo, v souboji pak zabíjí Šinnosukeho. Protože se Kinpei provinil proti zákonům, dochází k rozhodnutí, že by se o něj měl postarat Iwane…

Předlohu neznám, Kageró no cudži jsem neviděla, ale je mi docela jasné, že přestože je tento film velmi vizuálně lákavý, herecky šťavnatý a kostýmy brilantní, chybí mu propojení s divákem. Události jdou za sebou tak rychle a vztahy se mění ve stejném rychlosti, že si nedokážete vytvořit pořádné pouto, film nedokáže plně přenést hloubku bolesti, kterou postavy prožívají. A tak se občas jen díváte na ty měnící se obrazy a říkáte si, že postavy jsou buď hodně plytké, nebo tak komplexní, že je zkratkovitost filmu nedokáže představit. Ano, film se mi líbil, ale nadšená od něj nedocházím. Prostě vizuálně pěkný výlet do éry Edo.

 

Jajoi, sangacu: Kimi o ai šita 30 nen (Jajoi, březen: Třicet let, co jsem tě milovala)

Příběh vyobrazuje třicet let vztahu mezi Jajoi a Jamadou Taróem. Nejprve se více sbližují jako středoškoláci, kdy jejich společná kamarádka Sakura umírá, následně odcházejí na vysokou, ale žijí si své životy spíše od sebe než spolu. Ačkoliv se mají rádi.

Je sice pěkné, že vidíme 30 let ze života dvou postav, jak se vyvíjejí, chřadnou či znovu rozkvétají, jenomže ty výňatky vás úplně nedonutí mít postavy rád a chápat je. Možná ne chápat, více s nimi soucítit. V podstatě mě celý film nechal chladný kromě okamžiku, kdy kamera zajela na budík, na kterém byl vidět i datum – 11. 3. 2011. To ve mně úplně hrklo, ale pak si film jel dál svoje. Nerozvíjí se jeden ucelený příběh, ale zvláštně se slepují střípky. Chápu proč, je to jasné, přece jenom koukáme na třicet let jejich života, ale úplně mi to nevyhovovalo. Mělo to spoustu zajímavých nápadů, které by byly lepší, kdyby se probraly víc do hloubky, než aby se takhle odbyly. Herecky je to naprosto v pořádku, hlavní postavy byly líbivé, režie i scénář zvládnuty. Ale prostě nic to ve mně nezanechalo a za čtrnáct dní už ani nebudu vědět, že jsem to viděla.

 

Oz Land: Egao no mahó ošiemasu (Země Oz: Jak úsměv kouzlí)

Namihiro Kurumi pracuje pro luxusní síť hotelů. Jednoho dne je přesunuta na venkov, ovšem nikoliv do hotelu, ale do zábavního parku, který je také součástí sítě. Pro Kurumi je to prohra. Chtěla pracovat pro prvotřídní hotel ve městě a nakonec skončila na venkově, kde má vyklízet koše a hledat ztracené děti. Navíc i její kolegové se zdají jako prosťáčci, celkově na místo i zaměstnance kouká svrchu. Jenomže postupem času objevuje kouzlo zábavního parku i místních.

Je to taková ta klasika, kdy někdo přejde na nové pracovní místo, zpočátku se mu tam nelíbí, vlastně kouká svrchu na ostatní a očekává, že brzy vypadne. Ale pak začne tu sluníčkovou rodinku v novém zaměstnání poznávat, zamiluje se a je mu tam príma a vůbec je to celé zalité sluncem. A tady bylo. Všichni usměvaví, nekonfliktní, milí a sladcí. V celém filmu nedojde ke skutečnému napínavému okamžiku. Celé je to tak povrchní, nejen příběh, ale i postavy, že se prostě nedokážete „zamilovat“. Nezajímá vás to a těšíte se na konec, protože je to nudné. Bez konfliktu, bez lidí, jen s barvičkami. Možná se tvůrci snažili naznačit, že tam byl jakýsi konflikt mezi hlavní hrdinkou a jejím přítelem, ale to úplně vyšumělo. (SPOILER To, jakým způsobem se nakonec rozchází, nedává smysl, ledaže by byli středoškoláci a vlastně o ten vztah nestáli. On jen zopakuje její první dojem z parku, ona se na něj jen podívá a prostě konec. Bez debaty, bez zásadnějších důvodů apod. KONEC SPOILERU A to tohle zabralo jen tak malinkou část filmu, že si klidně mohli dovolit to vystřihnout. Ostatně jako spoustu jiných scén.)