2. 12. 2020

[Rychlorecenze] Ičido šinde mita, Čarodějka na koštěti, M: Ai subeki hito ga ita

Ičido šinde mita (Jednou jsem zkusil zemřít)


Nobata Nanase dokončuje vysokou školu, má svou metalovou kapelu a žije jen se svým otcem, ředitelem farmaceutické společnosti. Svého otce absolutně nesnáší a ještě víc nesnáší, jak její otec páchne. Samozřejmě mu to nezapomíná připomínat. Aby měl o ní otec přehled, vyšle mladého zaměstnance firmy, aby ji zpovzdálí sledoval a vše hlásil. Do toho ještě vede výzkum, jehož vedlejším produktem je přípravek, díky kterému na dva dny umřete. Pan Nobata ho vyzkouší, ale dceři Nanase o tom nic nepoví. Po jeho zdánlivé smrti začíná divoký kolotoč o převzetí firmy, hledání cestu k sobě samé a pochopení.

Naprosto jasná komedie. Nic jiného v tom není. Vždyť si to vemte: nějaká farmaceutická společnost vynalezne lék, který vás na dva dny zabije a pak se zase proberete. Do toho je hlavní hrdinkou rebelská dcera, která je sice dobrá v chemii, ale momentálně zpívá v metalové (i když spíš rockové) kapele. Je to postavený na hlavu. Ale je to postavený skvěle a nakonec je to trochu i romantická zběsilá komedie.

Přiznávám, že jsem Hirose Suzu moc ze začátku komediální roli nevěřila, ale nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem se bála, že bude. Vlastně byla docela sympatická (v té své roli) a Jošizawa Rjó jí výborně sekundoval. Dalším bonusem bylo to, že i malé role byly skvěle narvané velkými hvězdami japonského šoubyznysu, takže to skoro byla přehlídka známých hlav. Nekradli si pro sebe prostor, prostě tam byli a „znalci“ to dělalo radost. Ujetá zábavná komedie, s dobrými hereckými výkony, scénář byl trochu slabší, ale promineme to, protože ani stopáž nebyla přetáhnutá a to u japonských věcí je hodné obdivu. :-D 

 

Čarodějka na koštěti


Anime série vypráví příběh patnáctileté čarodějky Makoto Kowaty, která má opravdu špatný orientační smysl. Makoto a její černá kočka Čito se přestěhují na venkov k příbuzným. Jak okolí zareaguje na její čáry? Jaká nebezpečenství na ni a její přátele budou čekat? Vždyť každý den přináší nový příběh! (Animefest)

Velmi příjemná oddechová záležitost. Sice je v hlavní roli čarodějka, ale v seriálu se nic neděje; sledujeme, jak zahradničí, jak se ztrácí na cestách, jak pojídá různé dobroty. Slice of life jako vyšitý, jen prostě okořeněný sem tam nějakým tím kouzlem. Ale řekla bych, že je to spíš cílené na chlapy než na ženský; minimálně tolik záběrů na poprsí jsem tu prostě nečekala... Odnikud nikam s čarodějkou na koštěti. 

 

M: Ai subeki hito ga ita (M: Milovaný)


Na konci 90. let se v Japonsku objevil nový hudební hit: Hamasaki Aju! Seriál zobrazuje její trnitou cestu na vrchol slávy a za jejím novým sebevědomým já. Vyrůstala v rodině bez otce, matka neustále pryč kvůli práci, a tak nejbližší rodinou jí byla babička, se kterou žily ve Fukuoce. Aju se chtěla stát herečkou, a tak aby si sen splnila, přestěhovaly se spolu do Tokia. V herecké branži se Aju moc nedařilo, ale jednoho večera potkala Masu, producenta velké talentové společnosti A Victory. S ním pak započala její kariéra zpěvačky.

Pokud jste fanoušky Ajumi Hamasaki, tak neváhejte a běžte do toho. Určitě vás bude zajímat, jak si Ajumi protrpěla začátky a jak se z ní stala hvězda velkého formátu. Seriál pokrývá jen zlomek její kariéry, ale je to zajímavý zlomek. Ukazuje, z jakého podhoubí vyrostla, kdo jí pomohl, jak na sobě makala. To je zajímavé. Ale co to sráží na kolena je formát – divně editované, scénář není úplně nejlepší (jako by to prostě něco přeskočilo tak nějak bez vysvětlení, nápovědy a to si myslím, že si toho umím spoustu domyslet). 

Další špatnou věcí byl herecký výkon Anzai Karen (chápu, jako zpěvačka dobrý, ale jako herečka... buď ať s tím raději skončí, nebo ať na sobě pořádně zamaká), který v podstatě herecky stahoval i všechny kolem. Nakonec mi přišlo, že už nikoho moc nebaví se snažit. Do toho divná postavička Reiky, která byla zbytečně psycho, příběh by byl mnohem zajímavější bez jejího psycho vystupování. Nemluvě o tom zázračném odpsychování na konci... Myšlenka fajn, pro fanouška Ajumi bych řekla povinnost, ale pro zbytek diváctva... maximálně před spaním.

Žádné komentáře:

Okomentovat