Přestože minulý rok jsem neměla tolik času koukat, tak jsem pořád něco málo zkoukla, protože mě to prostě baví. Z toho mála tedy sestavuji seznam. A opět mám pocit, že by to chtělo něco z toho přeložit, aby si to české,
potažmo slovenské publikum užilo co nejvíc. Tak jako vždy se nejedná o
tituly, které vyšly v roce 2019, ale o tituly, které jsem za rok 2019
viděla. Díla uvádím abecedně a uvádím jen ty, které nemají překlad do češtiny či slovenštiny.
Vybírala jsem co nejvíce žánrově rozdílné typy a omezila se jen na tři kandidáty jak ze seriálů, tak z filmů – u těch to byl docela problém, protože mnoho z nich, co jsem viděla, už překlad má, takže jsem musela lehce sáhnout mezi ty, co by mohly působit průměrně, ale řekla bych, že nějakou přidanou hodnotu mají.
Seriály
- Dairen'ai (V hlavních rolí je Toda Erika a Muro Cujoši. Kupodivu, ač se to může stát divné, tihle dva spolu utvoří pár. Jenomže problém je, že u hlavní hrdinky se rozvine alzheimerova choroba, takže to nebude procházka růžovým sadem. Přesto je seriál moc příjemný, netlačí na pilu a v podstatě se spíš snaží si užívat života, i když tomu chtějí někteří bránit.)
- Kjó kara ore wa!! (Seriál není pro každého, protože ne každá komedie je pro každého. Ale u téhle jsem se opravdu hodně nasmála a dokonce od zhlédnutí přemýšlím, že ji přeložím, kdyby jen bylo víc času, protože to opravdu bude výzva. Postavy se tu ksichtí, bitkujou a celkově je to všechno tak krásně přitažené za vlasy, že se musíte bavit, pokud na to máte chuť. Nemluvě o tom, že opening jsem si zpívala hodně hodně dlouho po zhlédnutí.)
- Wataši, teidži de kaerimasu (Většina děje se odehrává v pracovním prostředí a hlavní hrdinku hezky ztvárnila Jošitaka Juriko. Ona na japonské poměry dělá něco opravdu výjimečného, neboť domů odchází přesně ve chvíli, kdy jí padne. Snaží se o minimum přesčasů. Navíc je to žena, která dělá takové pobuřující praktiky, a v Japonsku, kde je normální být v práci denně klidně 12 14 hodin bez proplacených přesčasů. Je to vlastně klasický seriál z pracovního prostředí – ty Japoncům jdou dobře – ale strašně dobře se na něj kouká, je dobře obsazený a postavy jsou různorodé, hned se neokoukají. Bonus pro někoho může být Osamu Mukai.)
Filmy
Hicudži to hagane no mori(Pomalý melancholický film o lidech a ročním období. V hlavní roli učně-ladiče je tu Jamazaki Kento a pokouší se jeho kritikům dokázat, že zvládne i usedlou a náročnější roli, než hrál doposud. Docela se mu to i daří. Navíc mu sekunduje Suzuki Rjóhei, podle mého jeden z nejlepších jeho generace, a sestry Kamiširaišových. Kdy naposledy vidíte dvě sestry, které umí hrát, v jednom filmu?)
Masquerade Hotel(Výborně obsazený film, jehož scénář je založený na knize z pera profláklého psavce krimi Higašina Keiga – u nás od něj vyšla jedna kniha ze série o Galileovi. Zase podle mého trpí neduhem všech japonských filmů a to tím, že je zbytečně protáhlý. Je to vlastně příjemná podívaná z hotelu, kde se nám poštěstí vidět pár epizodních událostí s různými typy návštěvníků a na pozadí se táhne nevyřešený případ sériových vražd.)
- Šippú rondo (Sice předlohu opět sepsal Higašino Keigo, ale předchozí film rozhodně v sobě nemá bláznivost, jakou má Šippú rondo. Ztratí se smrtonosný antrax a jeden lehce nemehloidní vědec to chce napravit. V zasněžených horách. Na lyžích, na kterých vědec v podobě Abe Hirošiho zase tak moc neumí. Samozřejmě o antrax jde vícero stranám a protože jsem na horách, tak tu máme i skupinky lidí, kteří si sem přijeli buď zalyžovat, nebo odvádět svou práci. Tohle se nám všechno promotá a zamotá, ale nakonec je to příjemná podívaná.)
A jaký byl filmových či seriálový rok 2019 u vás?
Žádné komentáře:
Okomentovat