19. 11. 2017

Zpověď překladatelky svého věku

První překlad jsem vydala před šesti a něco lety a určitě se toho za tu dobu změnilo dost. Na druhou stranu některé věci zůstaly nezměněny. Začala jsem překládat hlavně kvůli tomu, aby se mezi Čechy, potažmo Slováky rozšířilo povědomí o tom, že také existují hrané japonské věci. V té době, kdy jsem začala překládat, již pomalu upadala někdejší sláva japonských děl a postupně ji začala nahrazovat sláva děl korejských. Ze začátku to pro mě spíš byl signál, abych se víc snažila a překládala víc. Teď se z toho pro mě stalo něco jedním člověkem nezměnitelného, s čím ani snaha nepohne.

Řekněme si to na rovinu – hraná japonská tvorba prostě moc nefrčí. Možná na festivalech zaměřených na divno tvorbu má Japonsko stále své místo, ale celosvětově fanoušci prostě přesedlali na Koreu, Čínu, Tchaj-wan či nově teď na Thajsko, případně se vrátili k animovaným věcem nebo se kouknou jen výjimečně, protože jim něco někde připomene jejich dávný koníček.

Na druhou stranu se často setkávám i s tím, že se lidé rádi k Japonsku vracejí, protože jim má pořád nabídnout něco navíc oproti zmiňovaným zemím. Je to taková ta japonská přirozenost, pohodička; jsou to ty příběhy, od kterých když odcházíte, máte prostě hřejivých pocit u srdce a říkáte si, že svět ještě není tak špatný. Tohle prostě ještě jinde neumí a je to v podstatě jediná a mocná zbraň japonské hrané tvorby. A velmi výjimečně Japonci také dokáží divákovi zlomit srdce. Není v tom ta korejská hysterie, ale čistá tichá bolest. 

Je jisté, že jsem předpojatá, ale japonská tvorba je prostě lepší než ty zbylé jmenované. Samozřejmě chápu, že každý v audiovizuální kultuře hledá něco jiného. Když mám chuť na tradiční, v západním slova smyslu (romantická rande, která se v reálu nestanou, srdíčka ve vzduchu, pusa sem, pusa tam, cukrbliky), romantiku, tak také spíš sáhnu po něčem jiném, než je japonská tvorba. Ale pokud chci vztahovku, pokud mám zájem sledovat rozvíjející se vztahy různých lidí, tak téměř vždy volím Japonsko.

A měla bych i další důvody, proč zůstávat u japonské tvorby, ale tento článek je pro mě především jistou zpovědí, jaké to je být překladatelkou právě téhle tvorby. Jde o to, že ten počáteční drift se začíná vytrácet. Mnohem častěji se mi střídají nálady, kdy chci či nechci překládat. Bohužel začaly převládat hlavně ty, kdy se mi nechce. Čím to?

První otrava asi přišla v tom, kdy se člověk s něčím lopotí, ale nedostane pořádnou pochvalu, kdežto za titulky šité horkou jehlou k něčemu, co jen chce vidět o něco víc lidí, dostane dotyčný gůgl překladač pochvalu, jak skvělý překladatel je. A ta rychlost! Očividně je jedno, že titulky dávají smysl možná z poloviny. To mě štvalo před lety. Nakonec jsem se mířila s tím, že diváci jsou jen rychlí konzumenti a kvalita je jim vlastně skoro vždy jedno. Dalo by se také říct, že to mělo vliv na mé samotné překládání, protože už se prostě tolik nesnažím. Protože jsem v tom přestala vidět smysl.

Každý překladatel má nějakou svou míru, podle které vyhodnocuje, jestli je spokojený. Pro mě je třeba vedle počtu stažení velmi důležité, kolik hodnocení dané dílo dostane. Kolik lidí to zhlédne a dá si ještě tu práci, aby to zhodnotili. Jak je jistě jasné, u japonských záležitostí, pokud nejsou animované, je tohle spíše poměrně výjimečné. Ani si nedokážete představit, jak pečlivě vždy sleduji, jak se vyvíjí hodnocení mnou přeložených děl v čase. Bohužel musím konstatovat, že téměř nijak.

Dost mi chybí větší zpětná reakce. Líbí se vám to? Kouká se vůbec někdo na to, co překládám? Co si myslíte o vývoji ve třetím díle toho a toho seriálu? To mi dost chybí. Jistě, občas, jednou za čas se najde někdo, kdo napíše přímo a pochválí člověka za jeho odvedenou práci. Ale myslím si, že spíš než tyhle pochvaly (které jsou samozřejmě také skvělé a určitě v nich pokračujte ;-)) bych více ocenila, kdyby se lidé víc začali bavit o tom konkrétním díle, které překládám/jsem přeložila.

Nejhorší je kombinace, kdy to stahují tak tři čtyři lidé, nikdo ani necekne, jestli se jim to líbí. Potom člověk absolutně už nemá chuť něco dál dělat. Vyvstávají otázky, zda má tahle práce smysl? Nakonec to dokáže překonat každé poděkování, každá zpráva, ve které se píše, že je seriál fajn a že je dotyčný rád, že jsem se pustila do překladu. To aby bylo jasné, že i fanouškovští překladatelé nepřekládají úplně zadarmo. Sice nedostávají peníze, ale každý z nich za to něco chce.

Je ovšem pravdou, že se občas energie k překladu sebere úplně odnikud. Člověk si projíždí seznam toho, co by chtěl jednou přeložit, nebo se třeba kouká na filmografii nějakého oblíbence a najednou je to tu. Tohle chci přeložit, tohle chci dodělat. Honem, honem, chci to chrlit.

Ale pak přijde realita a srazí vás. Když jsem ještě studovala, šlo překládání poměrně dobře skloubit se vším. Momentálně ale pracuji na plný úvazek, do toho ještě přednáším na vysoké škole, případně nárazově jinde, chci se nadále vzdělávat v japonštině, do toho bych chtěla udržovat vztahy se svými blízkými (například s manželem :-D) a najednou zjišťujete, že ten čas na překlad není, mnohdy ani síla. Například když pracujete deset hodin v kuse, pak běžíte nakoupit, uděláte večeři a víc se vám nechce. V takových dnech dokáže opravdu nabít jedině to, pokud někdo projeví zájem o mé překlady. Pak k tomu chci sednout a makat.

Tento článek není psaný, aby si najednou všichni ťukli do čela a začali okamžitě ke všemu něco psát. Řekla bych, že je docela jasné, co překladatele motivuje. Jestliže se to doteď nedělo, kde je chyba? Překládám pro tak úzkou sortu lidí, že je nějaké zpětná reakce téměř nemožná? Nebo lidé už na japonské věci úplně kašlou, jestliže nejsou kchůl a animované? A přitom se v té hrané tvorbě skrývají takové klenoty...

Za poslední rok jsem měla již několikrát nutkání se na překládání úplně vykašlat. Ale nakonec jako zázrakem přišla nějaká pěkná zpětná vazba – nejen k překladům, ale třeba i ke všem těm videům, co nahrávám tamcosetoukládá, nebo i k článkům, které píšu. Zapůsobilo to jako vzpruha a já jsem pořád ve hře. Těžko říct na jak dlouho, ale plány mám až do konce života.

Překládáte? Jak vy to vnímáte? Stahujete titulky? Jaký je zase váš pohled na věc? Upřímně a bez opatrného našlapování... A hlavně díky, jestli jste to dočetli až sem. Je to ukecané. Ale to i já. Však je to taky moje zpověď.

14 komentářů:

  1. Zízo díky! Letos už moc nekoukám, ale Wood Job byl úžasnej! Nagareboshi taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že se líbilo. Nagaraboši dalo zabrat a Wood Job byl můj silvestrovský večer. :-D

      Vymazat
  2. Pokud očekáváš poděkování a skandování svého jména na ANIME CONech, tak hodně štěstí. :-) Myslím, že tohle téma už bylo dost propráno na Aki. Samozřejmě, že každého potěší když slyší chválu na svou práci, aby se polochtalo naše EGO, ale překlad titulků je dost nevděčná práce. Mnoho lidí ani nepozná rozdíl mezi dobrými a špatnými titulky. To většinou poznají jen ti, co to zkontrolují bokem, nebo rozumí dané překládané řeči. Takže těžko se zlobit, když sáhnout po první věci, ať je kvalita jakákoliv. Pokud chce mít člověk z překládání radost, tak by to měl dělat, protože ho to baví, a být spokojený, i kdyby překladem dílo přiblížil jen jednomu člověk. Jinak se dostaví jen frustrace. A jako pochvalu bych bral, když si na titulky nikdo nebude stěžovat. Přeci jen mi Češi kritizujeme rádi všechno, a hlavně to, čemu vůbec nerozumíme. :-D

    Jinak k "A velmi výjimečně Japonci také dokáží divákovi zlomit srdce. Není v tom ta korejská hysterie, ale čistá tichá bolest." Tohle bych spíše viděl na povaze člověka. Mně třeba teatrální a hysterické jednání, spíše rozesmává, a pokud trvá delší dobu, tak dost leze na nervy. :-) A co si budeme nalhávat, Japonci to (na jejich mentalitu) ve filmu také kapku přehrávají. :-) A třeba seriál "1 Litre of Tears", bych řekl, že docela dojemný je. Tohle některé slabší povahy bez kapesníku nedají. Ale je možné, že je to spíše světlá výjimka. Ale z těch japonských hraných filmů či seriálů, co jsem viděl, mě to kolikrát na konci donutilo k drobnějšímu zamyšlení, protože někdy měli i takový volnější zakončení. O co možná moc lidí ani nestojí, protože by museli použít hlavu. Ještě, že je předtím chrání tvorba z Hollywoodu. :-D

    FaraonX

    OdpovědětVymazat
  3. Hergot *...my Češi kritizujeme...* Já si to snad po sobě měl přečíst. Za zbylé hrubky se omlouvám, nebudu tu spammovat jejich opravou. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Upřímně, já často koukám okamžitě kdy vyjdou titulky, pochopitelně anglické. Často chci vidět nějakou novější věc, někdy ani moc nepátrám jestli jsou i české, takže za mě: Nevzpomínám si, kdy bych viděl něco, co by si titulkovala. :( Ale až něco uvidím, tak se hned ozvu ;) BTW až budou děti, tak mám pocit že internet přijde o jednoho skvělého JPN blogera.... Ale co, děti jsou určitě lepší než nevděčná banda pirátů :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to vůbec nevadí, že nekoukáš s mými titulky. Hlavní je, že koukáš, přeci! :-D A děti... to se uvidí (až se uvidí), třeba mi nechají ještě nějaký čas na titulkování třeba nějaké asadory. ;-)

      Vymazat
  5. >jsou to ty příběhy, od kterých když odcházíte, máte prostě hřejivých pocit u srdce a říkáte si, že svět ještě není tak špatný
    Já si asi neumím dobře vybírat, ale s periodickou pravidelností kdykoliv dokoukám něco hraného, moje jediná myšlenka je "ta společnost je nemocná!" :D

    >Řekla bych, že je docela jasné, co překladatele motivuje.
    Za mě teda peníze O:)

    Na otázky na konci článku asi nemá smysl, abych ti zrovna já odpovídala, ale chci ti říct, že jsi dobrá, že jsi to všechny tyhle roky vydržela dělat prostě z dobroty srdce, to by moc lidí nedalo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo no, k obdivu za to, že se u toho ještě držíš, se musím přidat také. Já zadarmo vydržel překládat asi jen nějaké tři roky. :D

      Vymazat
  6. Ahoj,
    něco o tom vím, taky pár let Japonce překládám, protože jejich tvorba mi sedí. Překládat jsem začala ze sobeckých pohnutek, abych neztratila kontakt s jazyky, i když z francouzštiny překládám minimálně. Jak se situace na těch pár let změnila neřeším, překládám dobrovolně, ale když mi někdo výjimečně poděkuje, samozřejmě to potěší.
    Tvoje překlady mám ráda, i když taky nepoděkuju pokaždé. Nehodnotím nic, protože jakékoli veřejné hodnocení je mi silně proti srsti.
    Přeju ti, abys k překládání neztrácela chuť, a pokud ano, abys ji zas našla. Bez tvých překladů bychom byli chudší.
    SONMI

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, víš, že mi to vůbec nepřijde jako sobecká pohnutka? Kdybys to třeba s nikým nesdílela, tak možná, ale takhle pořád děláš službu těm, kteří by to s anglickými, případně jinými titulky, nedali.
      Ale tak občas tomu nějaké hvězdičky na CSFD dáš, ne? To bohatě stačí. :-)
      Překládat chci ještě dlouho, tak snad to vyjde. A nápodobně. Nedokážu si překladatelskou scénu už bez tebe představit.

      Vymazat
  7. Terko omlouvám se, že jsem ti nikdy nedal vědět, jak se mi líbila Tvá prvotina Kimi ni todoke (co se týče titulků), ale i další počiny.

    Buceknew

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vůbec nevadí, mně by bohatě stačilo, kdybys to někde ohodnotil, což by znamenalo, že o tom dál šíříš povědomí. ;-)

      Zíza

      Vymazat
  8. Ahoj Zízo,

    I když nevděk světem vládne, nikdy se nevzdávej!

    Pro podporu všeobecné vděčnosti tu mám štěňátko. Ale pro vděčnost za překlad… no, lidi jsou složitý. My jsme národ neděkovačů a ignorantů. Spíš než pochválit umíme dobře zkritizovat. A spíš než vychutnat si kvalitu podléháme trendům. Tak co by mohlo pomoct tvé rovnováze?

    Třeba to udělej jako někteří úspěšní režiséři. Ti nejdřív natočí nějaký trhák, co jim zvedne kasu/publicitu/ego a po něm natočí něco artového, co jim tu kasu/publicitu/ego většinou stáhne dolů. A pak znovu dokola. Takže po překladu Dorami přelož něco (Anime?), kde víc trhneš z té pozitivní zpětné vazby od publika.

    Nebo zkus Doramu a s ní spojené tvé překlady ještě víc „prodat“ formou videoblogu. Poslední generace jsou silně na vizuálno a třeba jim chybí někdo, kdo by jim ukázal, co je dobré právě v Doramě.

    A já? Animefil, neděkovač a mlčící kritik. Nepřekládám, ale korekcím titulků, gramatickým i technickým, se nedá vyhnout. Doramu a obecně seriály nedávám (časově). A co dělám teda tady? Kdysi jsem odsud načerpal inspiraci na kvalitní anime (Wolf's Rain a Now and Then, Here and There), pak narazil na fajné článečky o Japonsku a čas od času sem zavítám, co je tu nového.

    Držím palce, ať je tvůj překladatelský příběh sinusoida a ty se odteď zase vracíš na vrchol. :-)

    Dodeskaden

    OdpovědětVymazat
  9. Tvé překlady do japonských filmů jsou hodně záslužná věc. Pokračuj v té práci dál. Mám hodně tipů, co dosud CZ titulky s největší pravděpodobností nemají. Před čtyřmi lety jsem s Asií teprve začínal. Dostal se k ní oklikou, když mě zajímaly filmy s tématikou lesbiček. Dorama Akihabara byl skvělý web. Teď to sleduji přes jiné kanály, které jsou překladateli využívány. Proto mám přehled, co jsi zrovna přeložila.

    OdpovědětVymazat