6. 4. 2016

Historie anime

Historie je zaměřená na ty anime, které měly větší dopad na samotný vývoj anime a na subkulturu otaku.
Historie anime započala na začátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci začali experimentovat s animačními technikami, které byly vynalezeny na západě. Za první velký úspěch se považuje krátký film Kitajamy Seitaróa (1888-1945) z roku 1918 Momotaró. Poté se začal japonský animovaný filmový průmysl pomalu rozvíjet, ale i tak čelil finančním nesnázím, konkurenci zahraničních animovaných filmů a pracoval se zastaralými animačními technikami. Nejtěžší na překonání byla konkurence zahraničních animovaných filmů, např. studia Disney, které roku 1937 překvapilo celovečerním filmem Sněhurka a sedm trpaslíků. Tím dokázalo, že i animovaný film může nabídnout tolik co hraný. Takové animované filmy, které již uspěly v zahraničí, mohly být prodány do Japonska k distribuci za výrazně levnější cenu, než kterou mohli nabídnout tuzemští výrobci za stejnou kvalitu. Ke zlepšení kvality i podmínek pro animaci nakonec přispěl stát, který sponzoroval vznik animovaných filmů, které vzdělávaly lid, propagovaly nacionalismus či během 2. světové války velebily válečnou mašinérii.

Vznik moderního anime

Po 2. světové válce nebyl zájem o tvorbu animovaných filmů. Japonsko bylo v troskách; celá města byla zruinována požáry a bombardováním, továrny poškozeny či úplně zničeny, železniční síť zpřetrhána a lidé se potulovali hladoví a polonazí. Nemůže být proto divu, že se vývoj animace pozastavil a státní dotace mířily do textilní, strojírenské a jiné výroby a veškeré lidské zdroje se soustředily na obnovu Japonska. Navíc se po válce do Japonska přihrnuly animované filmy z USA, které byly během války zakázané.
Situace se začala měnit roku 1956, kdy vzniklo animační studio Tóei animation kabušikigaiša pod taktovkou Ókawy Hirošiho, který snil o založení takového animačního studia, které se vyrovná tomu Walta Disneyho. V roce 1958 ve studiu Tóei natočili první barevný animovaný film Hakudžaden, který se inspiroval čínskou legendou o bílém hadovi.
            Ovšem základní kámen anime takového, jaké ho známe dnes, položil Tezuka Osamu (1928-1989). Ten se v 50. letech stal populárním tvůrcem mangy a později mu bylo přezdíváno manga no kamisama – bůh mangy. S obrovskou základnou fanoušků jeho komiksové tvorby roku 1958 oficiálně pronikl i na pole animace, když začal pracovat na filmovém scénáři, příběhu i designu postav pro film Saijúki studia Tóei. Příběhy inspirované čínskými legendami byly pro tehdejší anime scénu typické. Tento byl založen na čínském dobrodružném románu z 16. století Si-jou-ťi, do českého jazyka přeloženém jako Opičí král. Po premiéře filmu 14. srpna 1960, kdy vypršela Tezukova smlouva se studiem Tóei, si založil vlastní animační studio Tezuka dóga production, o dva roky později, tj. roku 1962, přejmenované na Muši production. Jeho cílem bylo vytvářet jak filmy do kin, tak i seriály pro rodící se televizní průmysl.           
           Na začátku roku 1963 začala televize Fudži vysílat anime seriál Tecuwan Atom, známý spíš pod anglickým názvem Astro Boy, natočený podle stejnojmenné mangy publikované v letech 1951-1968 od Tezuky Osamua. Byl to první seriál na japonských obrazovkách, který vycházel pravidelně. Přesně jako manga předtím i anime se stalo velmi populárním, byl to nejsledovanější program, který v 60. letech na japonských obrazovkách běžel. Astro Boy je příběh o robotovi jménem Atomu, kterého postavil vědec Dr. Tenma, aby jím nahradil ztrátu, kterou utrpěl, když mu syn zemřel při nehodě. Je to příběh plný dobrodružství, bojů proti zlu a zločinu a ochraně těch nejbližších.
            Studio Muši pokračovalo v adaptacích dalších Tezukových děl i v tvorbě anime podle originálních scénářů, většinou zaměřených na mladší publikum, ale roku 1969 natočilo film Sen-ja ičija monogatari zaměřený na starší publikum. Jednalo se o první část erotické trilogie založené na arabské sbírce pohádek Tisíc a jedna noc. Přestože 60. léta byla pro studio Muši úspěšná, v 70. letech se mu moc nedařilo a zbankrotovalo. Tím se Tezuka Osamu vrátil jen ke kreslení mang a jejich adaptace přenechal jiným.

70. léta

V 70. letech zasáhla filmový průmysl krize, když poklesl počet návštěvníků kin, neboť přibývalo domácností, kde byla barevná televize – symbol nového blahobytu. V roce 1960 kino navštívilo 1,2 milionů diváků, kdežto v roce 1980 to bylo 0,2 milionů. Největší pokles proběhl právě během 70. let. Jak již bylo zmiňováno, zbankrotovalo studio Muši, díky čemuž mohla vzniknout nová animační studia, například Sunrise a Madhouse – prosperující dodnes –, protože je založili právě bývalí zaměstnanci Muši production. Důsledkem těchto dvou událostí bylo mnoho mladých animátorů přijato na důležité pozice, jako jsou režisér, hlavní animátor, návrhář postav apod., aniž by na ně byli povýšeni. Takový příliv mladých lidí na vysoké posty byl přínosem pro široké spektrum experimentů na poli anime.
            Jedním takovým experimentem bylo anime režiséra Takahaty Isaa (1935-) Alps no šódžo Heidi. Zprvu bylo těžké vůbec dílo prodat, protože to bylo realistické drama zaměřené na děti a televizní společnosti nevěřily tomu, že by se takový seriál mohl stát populárním. V té době byly televizní stanice skeptické k vysílání animovaných seriálů pro děti, které neobsahovaly fantastické prvky, protože věřily tomu, že by to mladé publikum neoslovilo. Nakonec ale toto anime bylo v Japonsku natolik úspěšné, že to dovolilo Takahatovi a spolu s ním i Mijazakimu Hajaovi (1941-) vytvořit více podobně laděných děl založených na literatuře pro děti.
            Tvorba byla sofistikovanější než v předchozích dekádách. Začala se vysílat proslulá díla jako Ašita no Joe, Cutie Honey, Lupin sansei, Mirai šónen Konan nebo druhé nejdéle běžící anime Doraemon. Ovšem pro tuto práci jsou stěžejní díla, která reflektovala stoupající zájem o žánr sci-fi, konkrétně se jednalo o vesmírné opery a mecha anime nebo jejich kombinaci.  Mecha je vědeckofantastický podžánr, jehož středobodem jsou roboti nebo stroje, které jsou zevnitř ovládány lidmi. V Japonsku je pro mecha anime používané i označení robotto anime.
            Na televizní obrazovky se dostaly sci-fi anime jako Kagaku nindžatai Gaččaman, Great Mazinger nebo Učú no kiši Tekkaman, jejichž design vesmírných lodí a robotů nadchl diváky, ale bylo to teprve anime Macumota Reidžiho (1938-) Učú senkan Jamato, které je opravdu fascinovalo. První série byla vysílána v letech 1974-75. Anime se dočkalo dalších dvou sérií, šesti filmů a jednoho OVA. Příběh byl zasazen do daleké budoucnosti, kdy je lidstvo na pokraji vyhynutí. Může za to mimozemská rasa gamirasu. Ta zamořila zemský povrch radioaktivitou, a proto se lidstvo přestěhovalo do podzemí, ale i tak mu zbývá rok života, poté se radioaktivita rozšíří i pod zem a vše živé zahubí. Naštěstí se objeví kapsule s tajemným vzkazem, že na daleké planetě je zařízení, které dokáže Zemi radiace zbavit. A tak se zbylí obyvatelé rozhodnou tajně vybudovat vesmírnou bitevní loď Jamato, díky které se snad dostanou na onu planetu, získají zařízení na očištění Země a zbaví se nepřátel.
Díky této anime sérii japonští televizní diváci ukázali, že se u nich těší vzrůstající oblibě a že jsou připraveni na vesmírné opery. Učú senkan Jamato se stalo tak populární, že se jeho tvůrci rozhodli vytvořit film, na jehož premiéru byli fanoušci ochotni stát frontu již den předem a který byl dokonce v Japonsku divácky úspěšnější než Hvězdné války: Epizoda IV - Nová naděje. Díky velkému úspěchu se série dočkala dalších pokračování, několika filmových zpracování a její autor Macumoto Reidži pokračoval ve vytváření dalších úspěšných vesmírných oper, kde – stejně jako u anime Učú senkan Jamato – se vyprávění spíše soustředilo na postavy, jejich vývoj a vztahy než na příběh, jako Učú kaizoku captain Harlock, Ginga tecudó 999 nebo SF saijúki Starzinger.
            Vesmírné opery nebyly jediným podžánrem sci-fi, který zaujal japonské obecenstvo v 70. letech, ale byl jím i již zmiňovaný podžánr mecha. Již od anime Tecudžin28 gó z roku 1963, kdy se na obrazovkách poprvé objevil gigantický robot, se podžánr mecha stal stěžejní částí animovaných děl v Japonsku. Mezi nejproslulejšími mecha anime ze 70. let můžeme najít díla jako Mazinger Z nebo Getter robo, ale za to nejpopulárnější v podžánru mecha lze považovat anime studia Sunrise Kidó senši Gundam, které se poprvé na televizních obrazovkách objevilo roku 1979 a jehož franšízy vycházejí dodnes. Do vesmírné války mezi dvěma velmocemi odehrávající se v budoucnosti označované jako Vesmírný věk 0079 se zaplete obyčejný středoškolák Amura Rei jako pilot „mobilního obleku“. Kidó senši Gundam je válečný příběh, kde nejsou zcela jasně vymezené hranice dobra a zla a zabývá se efektem, který má válka na ty, jež se jí účastní.
            Během několika let se vynořilo několik vesmírných oper, které použily pro své základy svět Gundamu. Mezi ty nejvýznačnější patří Sókó kihei Votoms a Čódžikú jósai Macross, jehož děj se odvíjel od okamžiku, kdy roku 1999 na Zemi havaruje mimozemská loď, a tím se potvrdí existence inteligentního života ve vesmíru. O deset let později je vesmírné plavidlo opraveno a pokřtěno jako Macross dřív, než se přižene mimozemská rasa zentorádi, kteří loď hledají, neboť patří jejich nepříteli. Macross vzletí i s několika desetitisíci civilisty na palubě. Tím se odstartuje boj o přežití. Hlavní hrdina Ičidžó Hikaru, živící se jako akrobatický pilot, ovšem nemá o žádné válčení zájem, jenomže i tak se mu nakonec nevyhne.

80. léta

Obliba vesmírných oper stoupla i díky sérii filmů Hvězdných válek, a proto se v kinech objevily filmy, které shrnovaly nebo navazovaly na děj seriálů Učú senkan Jamato či Kidó senši Gundam. Úspěch těchto filmů na přelomu 70. a 80. let je považován za začátek boomu anime, díky čemuž jsou 80. léta nazývána jako „Zlatý věk anime“. Filmový průmysl se znovu pomalu stavěl na nohy a vyrovnával se s krizí, která ho postihla v minulém desetiletí.
Začalo být zvykem, že každé léto a každou zimu jde do kin nějaký animovaný film, často vycházející z populární série, která běžela na obrazovkách, nebo z mang. V roce 1984 se promítal úspěšný film Mijazakiho Hajaoa Naušika z Větrného údolí založená na manze z pera téhož autora – film dal anime potřebnou prestiž, díky které bylo možné začít animovat různá experimentální díla, a také dovolil Mijazakimu a jeho dlouholetému kolegovi Takahatovi Isaovi založit jejich vlastní animační studio Ghibli.
Projekty, které byly určeny na promítání do kin, začaly být mnohem ambicióznější: snažily se překonat jeden druhý jak kvalitou, tak rozpočtem a všechny si braly příklad z úspěchu Naušiky. Vznikaly tak filmy založené na známých dílech japonské literatury jako Ginga tecudó no joru, Gendži monogatari či Hotaru no haka. Protože se na rozpočtu nešetřilo, vznikaly jedny z nejdražší animovaných filmů všech dob – Křídla Honnêamise a Akira. Mnoho z těchto předražených filmů na sebe nevydělalo, z toho lze usuzovat, že ne všechny snímky byly kvalitní a že trh byl již přesycený, a tak mnoho animačních studií zkrachovalo anebo se uskromnilo. Jenom studio Ghibli se stalo vítězem v soutěži velkých rozpočtů, neboť roku 1989 vydalo film Doručovací služba čarodějky Kiki, který i přes velký rozpočet dokázal vydělat – rozpočet byl 800 000 000 jenů a výdělek dělal 2 170 000 000. Obě dvě čísla jsou zaokrouhlena, příjem je počítán pouze z prodeje lístků, nikoliv z prodaných videokazet.
V 80. letech vyrostl průmysl s videopřehrávači a animační studia na to zareagovala zaměřením se i na výrobu takových děl, která byla určena přímo na videokazety. A tak vedle seriálů a filmů na stříbrná plátna vzniklo OVA, které dovolovalo rozšířit repertoár žánrů – můžeme říct, že to, co nesnesla televizní obrazovka nebo plátno, snesla videokazeta, proto není divu, že OVA je využívána především k distribuci animovaného pornografického materiálu hentai.
OVA je zkratka z original animation video, jedná se tedy o takové dílo, které je vydáno na přenosné nosiče, aniž by předtím bylo uvedeno v kinech nebo vysíláno v televizi. V takové podobě bylo vydáno i stěžejní dílo Ošii Mamorua (1951-) Tenši no tamago.
Ten roku 1981 zadaptoval mangu Takahaši Rumiko (1957-) UruseiJacura  do podoby televizního seriálu. Jednalo se o první mimozemskou komedii „padlou na hlavu“. Později od téže autorky přišla na obrazovky opět nenáročná komedie, tentokrát s prvky crossdressingu Ranma ½, která okouzlila obecenstvo bez rozdílu věku. Jiným neopomenutelným dílem Takahaši Rumiko byl Mezon ikkoku, to se již bez fantasy prvků chytře zaměřovalo pouze na smíšení žánrů romantiky s komedií. Bez nadsázky lze tvrdit, že Takahaši Rumiko byla v té době jednou z nejvýznamnějších autorů mang, jejichž díla dominovala televizi i videokazetám.
Za další důležitá anime, která byla v té době vysílána na televizních obrazovkách, můžeme považovat již zmiňovaný Čódžikú jósai Macross a Dragon Ball. Obě dvě anime se dočkala několika řad pokračování, filmů i OVA a jako franšíza jsou živá dodnes. Úspěch Dragon Ball, který představil světu mangy podžánr bojových umění (označení se začalo v 70. letech používat v souvislosti s asijskými filmy, ve kterých se k boji nepoužívaly střelné zbraně, ale především různá bojová umění), měl nepopiratelný vliv na další tvůrce a díla, z těch nejznámějších si například uveďme Naruto, One Piece  nebo Jújú hakušo.
Ačkoliv film Akira na sebe u domácího publika nevydělal, v zahraničí se z něj stal obrovský hit a postupem času se začal označovat jako kultovní dílo. Spolu s mezinárodním úspěchem Akiry, prasknutím bublinové ekonomiky a následné vypuknutí ekonomické krize a smrtí Tezuky Osama skončila zlatá éra anime a spolu s ní i 80. léta.

90. léta

Ani anime průmyslu se nevyhnula ekonomická krize, a tudíž již tak z předchozí dekády finančně vyčerpaná studia nechtěla riskovat a utínala slibné projekty, které se ani nedostaly k realizaci. Kvůli tomu ani nebylo místo pro experimentální filmy, které by anime tvorbu posunuly zase o kousek dál, není tedy divu, že kritici poukazují na to, že v této době poklesla kvalita seriálů i filmů. Producenti sázeli na zajetá díla, jako byl Gundam nebo Macross. V 90. letech se ovšem objevila dvě animační studia, která se nebála zariskovat a zafinancovat projekty, které na sebe nemusely vydělat. Těmi studii byly Gainax a Ghibli.
            Studio Kabušikigaiša Gainax  bylo založeno 24. prosince 1984 Okadou Tošiem. To roku 1991 přineslo dvoudílné OVA Otaku no video, dlouho označované jako „bible otaku“. Toto OVA je považované za nejvlivnější dílo studia do té doby – byl to výkřik na společnost kolem nich, vzdávali tím úctu fandomu, a zároveň OVA věnovali sami sobě (zakladatelům studia a všem, kteří se podíleli na vzniku díla. Především se jedná o dílo od otaku pro otaku) a parodovali různé aspekty členů subkultury, které považovali za její zakladatele.
            Nejdůležitější dílo studia Gainax mělo teprve přijít o čtyři roky později. Anno Hideaki (1960-) přinesl na televizní obrazovky průlomový 26 dílný seriál Šinseiki Evangelion. Anno udělal z obyčejného žánru mecha psychologický příběh plný nečekaných zvratů a odkazů na židovsko-křesťanské symboly z knihy Genesis a biblických apokryfů. Ze začátku se seriál nesetkal s nadšením televizních diváků, ale jakmile se režisér Anno přestal ohlížet na rozpočet a hranice žánru mecha, anime si získalo mnoho fanoušků a to nejen v Japonsku.  Roku 1997 Gainax využilo popularity Evangelionu a vydalo dva filmy. Šinseiki Evangelion gekidžóban ši to šinsei  je shrnutí celého seriálu do 115 minut a Šinseiki Evangelion gekidžóban The End of Evangelion vznikl hlavně proto, že konec seriálu byl pro mnoho fanoušků velmi matoucí – poslední dvě epizody zobrazovaly především to, co se děje hlavnímu hrdinovi v hlavě, film ukazuje to, co se dělo „venku“. Roku 2006 studio Gainax oznámilo, že příběh Evangelionu přepracuje do čtyř filmů, které přinesou nový konec.
            Evangelion je postapokalyptické anime – roku 2000 byl zničen svět, ale i tak se podařilo některým lidem přežít. Nyní o 15 let později se znovu objevují tzv. Andělé, kteří se snaží opět znepříjemňovat přeživším život. Do boje s nimi jsou nasazeni velcí bojoví roboti Evangelioni, které mohou pilotovat pouze děti. Jedním z nich je Ikari Šindži, který neví nic o sobě, natož proč by měl usednout do kokpitu obrovského robota a bojovat.
            Mnoho scén z anime bylo tak kontroverzních (jednalo se především o velmi násilné nebo erotické scény), až televizní stanice Terebi Tókjó byla nucena zasáhnout a anime zcenzurovat. Důsledkem toho bylo, že když se poprvé vysílalo anime Cowboy Bebop, tak bylo ze strany televize zásadně editováno, až nakonec odvysílali jen polovinu epizod. Série Šinseiki Evangelion tedy měla velký vliv na celou animovanou televizní scénu a to nejen co se cenzury, která již není tak přísná jako tenkrát, týče.
            Na Evangelion navázala vlna tzv. „po-Evangelion“ anime. Jedná se o taková anime, kde jsou obří roboti provázáni s nějakým náboženstvím nebo kde je složitý příběh. Do této vlny se řadí i experimentální anime vysílaná pozdě v noci. Mezi taková anime například patří Garasaki, RahXephon, Serial experiments Lain  anebo Texhnolyze. Kromě experimentálních seriálů vycházely takové i filmy, za stěžejní můžeme považovat film z roku 1995 Ghost in the Shell Kókaku kidótai, který se dočkal v novém tisíciletí dalších filmových pokračování, dvou sérií a jednoho OVA.
            Na poli animovaných filmů ovšem vítězila díla studia Ghibli. To v 90. letech přišlo se šesti filmy, ale tím nejúspěšnějším byla Princezna Mononoke z roku 1997 a stala se tím nejvýdělečnějším domácím filmem toho roku.
            Studio Ghibli ovládalo animovaný filmový průmysl svými ručně kreslenými filmy pro celou rodinu, zatímco televizní obrazovky ovládala díla natočená podle komiksové nebo herní předlohy. Zmiňme ta anime, která se stala populárními nejen v Japonsku, ale získala si celosvětovou oblibu – například příběhy s mahó šódžo (označení pro podžánr, kde mladé dívky procházejí proměnou a používají k boji se zlem kouzla) Bišódžo senši Sailor Moon a Card captor Sakura, Dragon Ball ZSaber Marionette J nebo Pokémon a Digimon. Většině ze zmiňovaných anime se dostalo po roce 2000 pokračování.

Nové tisíciletí

Třetí tisíciletí začalo pro anime velmi dobře, neboť Mijazakiho film z roku 2001 Cesta do fantazie získal několik celosvětových ocenění (cena japonské akademie a Zlatého berlínského medvěda a dvě ceny za soundtrack), z nichž za tu nejprestižnější lze považovat Oscara z roku 2003. Tím se Cesta do fantazie stala prvním anime, které Oscara získalo. I díky tomu se snímek stal tím nejvýdělečnějším filmem v japonské historii a zlepšila se prestiž anime jako takového. Během začátku tohoto tisíciletí byly na různé mezinárodní filmové festivaly mnohem více nominovány animované filmy z Japonska než kdy v minulosti.
Roku 2004 film Ošiiho Mamorua Innocence byl nominován na Zlatou palmu, Zámek v oblacích byl roku 2006 nominován na cenu Nejlepší animovaný film roku, na prvním ročníku Asia Pacific Screen Award roku 2007 získal film Šinkaie Makota (1973-) 5 centimetrů za sekundu ocenění Nejlepší animovaný film regionu a roku 2009 Kató Kunio (1977-) získal Oscara v kategorii Nejlepší krátký animovaný film za snímek Dům z malých kostek.
            Dokonce se vrátila i éra vysokorozpočtových animovaných filmů. Mezi nimi můžeme najít dva snímky režiséra Kona Satošiho (1963-2010) Sennen džojú a Paprika a jeden z těch nejdražších s rozpočtem 2 400 000 000 jenů Steamboy.
            V 90. letech jeho obliba sice trochu poklesla, ale v novém desetiletí se podžánru mecha i jeho odnoži podžánru real robot (podstatě téměř to samé co podžánr mecha jen s tím rozdílem, že se zde více dbá na realistickou stránku věci a i příběh je mnohem „dospělejší“.) dařilo dobře. Vycházely další franšízy Gundam a Macross, vznikaly nové série jako Kókjó šihen Eureka seven nebo Code Geass hangjaku no Lelouch.

           Zvýšila se popularita anime založených na eroge (typ japonské počítačové hry, která obsahuje erotické prvky) a vizuálních románech (japonská interaktivní počítačová hra obvykle se statickou grafikou). Mezi ty nejznámější patří Kanon, Fate/stay night, Higuraši no naku koro ni nebo Clannad.
            Anime vzniklých podle mangy nebo light novel také neubylo, naopak přibylo. K takovým můžeme počítat Hagane no renkindžucušiDeath Note, Mušiši, K-ON!, Suzumija Haruhi, Boku dake ga inai mači, Ansacu kjóšicu, Boku no Hero Academy nebo v posledních letech oblíbené Sword Art Online, Šingeki no kjodžin, kde se lidstvo uchýlilo za vysoké zdi, které je chrání před snědení obry, či One Punch Man.

5 komentářů:

  1. Skvěle napsáno, díky za shrnutí historie. Jediné co mi chybí je jakési patřičné ozdrojování. V dnešní době dezinforace je dobré se na něco odkázat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :-) Původně to bylo ozdrojované, ale říkala jsem si, že to nikoho stejně zajímat nebude, tak jsem to zase smazala. Vidím, že jsem se spletla. ;-)

      Vymazat
  2. Povedený článek, řekl bych. Nepovažuji se totiž za anime addicted a tak jsem se dozvěděl nové a zajímavé informace. (Tak doufám, že bude aspoň jedna filmová/anime otázka u oborového testu. :D ) Jako zajímavost bych možná ještě uvedl, že některá anime se, sem tam, stávají předlouhou pro celovečerní Hollywoodské filmy.

    OdpovědětVymazat
  3. Asi nejlepší článek na toto téma na internetu ._. Hledala jsem i jiné, ale jen jsem mrhala časem.

    OdpovědětVymazat
  4. To byl tak skvělý článek. Krásné shrnutí japonské animované tvorby. :)

    OdpovědětVymazat