Historie je zaměřená na ty anime, které měly větší dopad na samotný vývoj anime a na subkulturu otaku.
Historie anime započala na začátku 20.
století, kdy japonští filmoví tvůrci začali experimentovat s animačními
technikami, které byly vynalezeny na západě. Za první velký úspěch se považuje
krátký film Kitajamy Seitaróa (1888-1945) z roku 1918 Momotaró. Poté se začal japonský animovaný filmový průmysl pomalu
rozvíjet, ale i tak čelil finančním nesnázím, konkurenci zahraničních
animovaných filmů a pracoval se zastaralými animačními technikami. Nejtěžší na
překonání byla konkurence zahraničních animovaných filmů, např. studia Disney,
které roku 1937 překvapilo celovečerním filmem Sněhurka a sedm trpaslíků. Tím dokázalo, že i animovaný film může
nabídnout tolik co hraný. Takové animované filmy, které již uspěly
v zahraničí, mohly být prodány do Japonska k distribuci za výrazně
levnější cenu, než kterou mohli nabídnout tuzemští výrobci za stejnou kvalitu. Ke zlepšení
kvality i podmínek pro animaci nakonec přispěl stát, který sponzoroval vznik
animovaných filmů, které vzdělávaly lid, propagovaly nacionalismus či během 2. světové
války velebily válečnou mašinérii.
Vznik moderního anime
Po 2. světové válce nebyl zájem o
tvorbu animovaných filmů. Japonsko bylo v troskách; celá města byla zruinována požáry a bombardováním, továrny poškozeny či
úplně zničeny, železniční síť zpřetrhána a lidé se potulovali hladoví
a polonazí. Nemůže být proto divu, že se vývoj animace pozastavil a
státní dotace mířily do textilní, strojírenské a jiné výroby a veškeré lidské
zdroje se soustředily na obnovu Japonska. Navíc se po válce do Japonska
přihrnuly animované filmy z USA, které byly během války zakázané.
Situace se
začala měnit roku 1956, kdy vzniklo animační studio Tóei animation kabušikigaiša pod taktovkou Ókawy Hirošiho, který snil o
založení takového animačního studia, které se vyrovná tomu Walta Disneyho.
V roce 1958 ve studiu Tóei
natočili první barevný animovaný film Hakudžaden,
který se inspiroval čínskou legendou o bílém hadovi.
Ovšem základní kámen anime takového, jaké ho známe dnes, položil
Tezuka Osamu (1928-1989). Ten se v 50. letech stal
populárním tvůrcem mangy a později mu bylo přezdíváno manga no kamisama – bůh mangy. S obrovskou základnou fanoušků
jeho komiksové tvorby roku 1958 oficiálně pronikl i na pole animace, když začal
pracovat na filmovém scénáři, příběhu i designu postav pro film Saijúki studia Tóei. Příběhy inspirované čínskými legendami byly pro tehdejší
anime scénu typické. Tento byl založen na čínském dobrodružném románu z 16.
století Si-jou-ťi, do českého jazyka přeloženém jako Opičí král. Po premiéře filmu 14. srpna 1960, kdy vypršela
Tezukova smlouva se studiem Tóei, si
založil vlastní animační studio Tezuka
dóga production, o dva roky později, tj. roku 1962, přejmenované na Muši production. Jeho cílem bylo
vytvářet jak filmy do kin, tak i seriály pro rodící se televizní průmysl.
Na začátku roku 1963 začala televize Fudži vysílat anime seriál Tecuwan Atom, známý spíš pod anglickým názvem Astro Boy, natočený podle stejnojmenné mangy publikované v letech 1951-1968 od Tezuky Osamua. Byl to první seriál na japonských obrazovkách, který vycházel pravidelně. Přesně jako manga předtím i anime se stalo velmi populárním, byl to nejsledovanější program, který v 60. letech na japonských obrazovkách běžel. Astro Boy je příběh o robotovi jménem Atomu, kterého postavil vědec Dr. Tenma, aby jím nahradil ztrátu, kterou utrpěl, když mu syn zemřel při nehodě. Je to příběh plný dobrodružství, bojů proti zlu a zločinu a ochraně těch nejbližších.
Na začátku roku 1963 začala televize Fudži vysílat anime seriál Tecuwan Atom, známý spíš pod anglickým názvem Astro Boy, natočený podle stejnojmenné mangy publikované v letech 1951-1968 od Tezuky Osamua. Byl to první seriál na japonských obrazovkách, který vycházel pravidelně. Přesně jako manga předtím i anime se stalo velmi populárním, byl to nejsledovanější program, který v 60. letech na japonských obrazovkách běžel. Astro Boy je příběh o robotovi jménem Atomu, kterého postavil vědec Dr. Tenma, aby jím nahradil ztrátu, kterou utrpěl, když mu syn zemřel při nehodě. Je to příběh plný dobrodružství, bojů proti zlu a zločinu a ochraně těch nejbližších.
Studio
Muši pokračovalo v adaptacích
dalších Tezukových děl i v tvorbě anime podle originálních scénářů, většinou
zaměřených na mladší publikum, ale roku 1969 natočilo film Sen-ja ičija monogatari zaměřený na starší publikum. Jednalo se o
první část erotické trilogie založené na arabské sbírce pohádek Tisíc a jedna noc. Přestože 60. léta
byla pro studio Muši úspěšná,
v 70. letech se mu moc nedařilo a zbankrotovalo. Tím se Tezuka Osamu
vrátil jen ke kreslení mang a jejich adaptace přenechal jiným.
70. léta
V 70. letech zasáhla filmový
průmysl krize, když poklesl počet návštěvníků kin, neboť přibývalo domácností,
kde byla barevná televize – symbol nového blahobytu. V roce 1960 kino
navštívilo 1,2 milionů diváků, kdežto v roce 1980 to bylo 0,2 milionů. Největší
pokles proběhl právě během 70. let. Jak již bylo zmiňováno, zbankrotovalo
studio Muši, díky čemuž mohla
vzniknout nová animační studia, například Sunrise a Madhouse – prosperující dodnes –,
protože je založili právě bývalí zaměstnanci Muši production. Důsledkem těchto dvou událostí bylo mnoho mladých
animátorů přijato na důležité pozice, jako jsou režisér, hlavní animátor,
návrhář postav apod., aniž by na ně byli povýšeni. Takový příliv mladých lidí
na vysoké posty byl přínosem pro široké spektrum experimentů na poli anime.
Jedním
takovým experimentem bylo anime režiséra Takahaty Isaa (1935-) Alps no šódžo Heidi. Zprvu bylo těžké vůbec dílo prodat, protože to bylo
realistické drama zaměřené na děti a televizní společnosti nevěřily tomu, že by
se takový seriál mohl stát populárním. V té době byly televizní stanice
skeptické k vysílání animovaných seriálů pro děti, které neobsahovaly
fantastické prvky, protože věřily tomu, že by to mladé publikum neoslovilo.
Nakonec ale toto anime bylo v Japonsku natolik úspěšné, že to dovolilo Takahatovi
a spolu s ním i Mijazakimu Hajaovi (1941-) vytvořit více podobně laděných děl založených
na literatuře pro děti.
Tvorba
byla sofistikovanější než v předchozích dekádách. Začala se vysílat
proslulá díla jako Ašita no Joe, Cutie Honey, Lupin sansei, Mirai šónen Konan nebo druhé nejdéle běžící anime Doraemon. Ovšem pro tuto práci jsou
stěžejní díla, která reflektovala stoupající zájem o žánr sci-fi,
konkrétně se jednalo o vesmírné opery a mecha anime nebo
jejich kombinaci. Mecha
je vědeckofantastický podžánr, jehož středobodem jsou roboti nebo stroje, které
jsou zevnitř ovládány lidmi. V Japonsku je pro mecha anime používané i označení robotto anime.
Na
televizní obrazovky se dostaly sci-fi anime jako Kagaku nindžatai Gaččaman, Great Mazinger nebo Učú no kiši Tekkaman,
jejichž design vesmírných lodí a robotů nadchl diváky, ale bylo to teprve anime
Macumota Reidžiho (1938-) Učú senkan Jamato, které je opravdu fascinovalo. První série byla vysílána
v letech 1974-75. Anime se dočkalo dalších dvou sérií, šesti filmů a
jednoho OVA. Příběh byl zasazen do daleké budoucnosti, kdy je lidstvo na
pokraji vyhynutí. Může za to mimozemská rasa gamirasu. Ta zamořila zemský povrch radioaktivitou, a proto se
lidstvo přestěhovalo do podzemí, ale i tak mu zbývá rok života, poté se
radioaktivita rozšíří i pod zem a vše živé zahubí. Naštěstí se objeví kapsule s
tajemným vzkazem, že na daleké planetě je zařízení, které dokáže Zemi radiace
zbavit. A tak se zbylí obyvatelé rozhodnou tajně vybudovat vesmírnou bitevní
loď Jamato, díky které se snad dostanou na onu planetu, získají zařízení na
očištění Země a zbaví se nepřátel.
Díky této
anime sérii japonští televizní diváci ukázali, že se u nich těší vzrůstající
oblibě a že jsou připraveni na vesmírné opery. Učú senkan Jamato se stalo tak populární, že se jeho tvůrci
rozhodli vytvořit film, na jehož premiéru byli fanoušci ochotni stát frontu již
den předem a který byl dokonce v Japonsku divácky úspěšnější než Hvězdné války: Epizoda IV - Nová naděje.
Díky velkému úspěchu se série dočkala dalších pokračování, několika filmových
zpracování a její autor Macumoto Reidži pokračoval ve vytváření dalších
úspěšných vesmírných oper, kde – stejně jako u anime Učú senkan Jamato – se vyprávění spíše soustředilo na postavy,
jejich vývoj a vztahy než na příběh, jako Učú kaizoku captain Harlock, Ginga tecudó 999 nebo SF saijúki Starzinger.
Vesmírné
opery nebyly jediným podžánrem sci-fi, který zaujal japonské obecenstvo
v 70. letech, ale byl jím i již zmiňovaný podžánr mecha. Již od anime Tecudžin28 gó z roku 1963, kdy se na obrazovkách poprvé objevil gigantický
robot, se podžánr mecha stal stěžejní
částí animovaných děl v Japonsku. Mezi nejproslulejšími mecha anime ze 70. let můžeme najít díla
jako Mazinger Z nebo Getter robo, ale za to nejpopulárnější
v podžánru mecha lze považovat
anime studia Sunrise Kidó senši Gundam,
které se poprvé na televizních obrazovkách objevilo roku 1979 a jehož franšízy
vycházejí dodnes. Do vesmírné války mezi dvěma velmocemi odehrávající se
v budoucnosti označované jako Vesmírný věk 0079
se zaplete obyčejný středoškolák Amura Rei jako pilot „mobilního obleku“. Kidó senši Gundam je válečný příběh, kde
nejsou zcela jasně vymezené hranice dobra a zla a zabývá se efektem, který má
válka na ty, jež se jí účastní.
Během několika let se vynořilo
několik vesmírných oper, které použily pro své základy svět Gundamu. Mezi ty nejvýznačnější patří Sókó kihei Votoms a Čódžikú jósai Macross, jehož děj se
odvíjel od okamžiku, kdy roku 1999 na Zemi havaruje mimozemská loď, a tím se
potvrdí existence inteligentního života ve vesmíru. O deset let později je
vesmírné plavidlo opraveno a pokřtěno jako Macross dřív, než se přižene
mimozemská rasa zentorádi, kteří loď
hledají, neboť patří jejich nepříteli. Macross vzletí i s několika
desetitisíci civilisty na palubě. Tím se odstartuje boj o přežití. Hlavní
hrdina Ičidžó Hikaru, živící se jako akrobatický pilot, ovšem nemá o žádné
válčení zájem, jenomže i tak se mu nakonec nevyhne.
80. léta
Obliba vesmírných oper stoupla i díky
sérii filmů Hvězdných válek, a proto
se v kinech objevily filmy, které shrnovaly nebo navazovaly na děj seriálů
Učú senkan Jamato či Kidó senši Gundam. Úspěch těchto
filmů na přelomu 70. a 80. let je považován za začátek boomu anime, díky čemuž
jsou 80. léta nazývána jako „Zlatý věk anime“. Filmový průmysl se znovu pomalu
stavěl na nohy a vyrovnával se s krizí, která ho postihla v minulém
desetiletí.
Začalo být zvykem, že každé léto a každou zimu
jde do kin nějaký animovaný film, často vycházející z populární série,
která běžela na obrazovkách, nebo z mang. V roce 1984 se promítal úspěšný film Mijazakiho Hajaoa Naušika z Větrného údolí založená na manze z pera téhož autora – film dal
anime potřebnou prestiž, díky které bylo možné začít animovat různá
experimentální díla, a také dovolil Mijazakimu a jeho dlouholetému kolegovi
Takahatovi Isaovi založit jejich vlastní animační studio Ghibli.
Projekty, které
byly určeny na promítání do kin, začaly být mnohem ambicióznější: snažily se
překonat jeden druhý jak kvalitou, tak rozpočtem a všechny si braly příklad
z úspěchu Naušiky. Vznikaly tak
filmy založené na známých dílech japonské literatury jako Ginga tecudó no joru, Gendži monogatari či Hotaru no haka.
Protože se na rozpočtu nešetřilo, vznikaly jedny z nejdražší animovaných filmů
všech dob – Křídla Honnêamise a Akira. Mnoho z těchto předražených
filmů na sebe nevydělalo, z toho lze usuzovat, že ne všechny snímky
byly kvalitní a že trh byl již přesycený, a tak mnoho animačních studií
zkrachovalo anebo se uskromnilo. Jenom studio Ghibli se stalo vítězem v soutěži velkých rozpočtů, neboť roku
1989 vydalo film Doručovací služba čarodějky Kiki, který i přes velký rozpočet dokázal vydělat – rozpočet byl 800 000 000 jenů a
výdělek dělal 2 170 000 000. Obě dvě čísla jsou zaokrouhlena, příjem je
počítán pouze z prodeje lístků, nikoliv z prodaných videokazet.
V 80.
letech vyrostl průmysl s videopřehrávači a animační studia na to
zareagovala zaměřením se i na výrobu takových děl, která byla určena přímo na
videokazety. A tak vedle seriálů a filmů na stříbrná plátna vzniklo OVA, které dovolovalo rozšířit repertoár
žánrů – můžeme říct, že to, co nesnesla televizní obrazovka nebo plátno, snesla
videokazeta, proto není divu, že OVA
je využívána především k distribuci animovaného pornografického materiálu hentai.
OVA
je zkratka z original animation
video, jedná se tedy o takové
dílo, které je vydáno na přenosné nosiče, aniž by předtím bylo uvedeno
v kinech nebo vysíláno v televizi. V takové podobě bylo vydáno i
stěžejní
dílo Ošii Mamorua (1951-) Tenši no tamago.
Ten roku 1981 zadaptoval
mangu Takahaši Rumiko (1957-) UruseiJacura do podoby televizního
seriálu. Jednalo se o první mimozemskou komedii „padlou na hlavu“. Později od
téže autorky přišla na obrazovky opět nenáročná komedie, tentokrát s prvky
crossdressingu Ranma ½, která okouzlila
obecenstvo bez rozdílu věku. Jiným neopomenutelným dílem Takahaši Rumiko byl Mezon ikkoku, to se již bez fantasy
prvků chytře zaměřovalo pouze na smíšení žánrů romantiky s komedií. Bez
nadsázky lze tvrdit, že Takahaši Rumiko byla v té době jednou
z nejvýznamnějších autorů mang, jejichž díla dominovala televizi i
videokazetám.
Za další důležitá anime, která byla v té
době vysílána na televizních obrazovkách, můžeme považovat již zmiňovaný Čódžikú jósai Macross a Dragon Ball. Obě dvě anime se dočkala
několika řad pokračování, filmů i OVA
a jako franšíza jsou živá dodnes. Úspěch Dragon
Ball, který představil světu mangy podžánr bojových umění (označení se
začalo v 70. letech používat v souvislosti s asijskými filmy, ve kterých se k
boji nepoužívaly střelné zbraně, ale především různá bojová umění), měl
nepopiratelný vliv na další tvůrce a díla, z těch nejznámějších si
například uveďme Naruto, One Piece nebo Jújú hakušo.
Ačkoliv film Akira na sebe u domácího publika nevydělal, v zahraničí se
z něj stal obrovský hit a postupem času se začal označovat jako kultovní
dílo. Spolu s mezinárodním úspěchem Akiry,
prasknutím bublinové ekonomiky a následné vypuknutí ekonomické krize a smrtí
Tezuky Osama skončila zlatá éra anime a spolu s ní i 80. léta.
90. léta
Ani anime průmyslu se nevyhnula
ekonomická krize, a tudíž již tak z předchozí dekády finančně vyčerpaná
studia nechtěla riskovat a utínala slibné projekty, které se ani nedostaly
k realizaci. Kvůli tomu ani nebylo místo pro experimentální filmy, které
by anime tvorbu posunuly zase o kousek dál, není tedy divu, že kritici
poukazují na to, že v této době poklesla kvalita seriálů i filmů.
Producenti sázeli na zajetá díla, jako byl Gundam
nebo Macross. V 90. letech se
ovšem objevila dvě animační studia, která se nebála zariskovat a zafinancovat
projekty, které na sebe nemusely vydělat. Těmi studii byly Gainax a Ghibli.
Studio
Kabušikigaiša Gainax bylo založeno 24. prosince 1984 Okadou
Tošiem. To roku 1991 přineslo dvoudílné OVA
Otaku no video, dlouho označované jako
„bible otaku“. Toto OVA je považované za nejvlivnější
dílo studia do té doby – byl to výkřik na společnost kolem nich, vzdávali tím
úctu fandomu, a zároveň OVA věnovali
sami sobě (zakladatelům studia a všem, kteří se podíleli na vzniku díla.
Především se jedná o dílo od otaku pro otaku) a parodovali různé aspekty členů
subkultury, které považovali za její zakladatele.
Nejdůležitější
dílo studia Gainax mělo teprve přijít
o čtyři roky později. Anno Hideaki (1960-) přinesl na televizní obrazovky
průlomový 26 dílný seriál Šinseiki Evangelion.
Anno udělal z obyčejného žánru mecha
psychologický příběh plný nečekaných zvratů a odkazů na židovsko-křesťanské
symboly z knihy Genesis a biblických
apokryfů. Ze začátku se seriál nesetkal s nadšením televizních diváků, ale
jakmile se režisér Anno přestal ohlížet na rozpočet a hranice žánru mecha, anime si získalo mnoho fanoušků a
to nejen v Japonsku. Roku 1997 Gainax využilo popularity Evangelionu a vydalo dva filmy. Šinseiki Evangelion gekidžóban ši to šinsei je
shrnutí celého seriálu do 115 minut a Šinseiki Evangelion gekidžóban The End of Evangelion vznikl hlavně proto, že konec
seriálu byl pro mnoho fanoušků velmi matoucí – poslední dvě epizody zobrazovaly
především to, co se děje hlavnímu hrdinovi v hlavě, film ukazuje to, co se dělo
„venku“. Roku 2006 studio Gainax
oznámilo, že příběh Evangelionu přepracuje
do čtyř filmů, které přinesou nový konec.
Evangelion je postapokalyptické anime –
roku 2000 byl zničen svět, ale i tak se podařilo některým lidem přežít. Nyní o
15 let později se znovu objevují tzv. Andělé, kteří se snaží opět
znepříjemňovat přeživším život. Do boje s nimi jsou nasazeni velcí bojoví
roboti Evangelioni, které mohou pilotovat pouze děti. Jedním z nich je
Ikari Šindži, který neví nic o sobě, natož proč by měl usednout do kokpitu
obrovského robota a bojovat.
Mnoho
scén z anime bylo tak kontroverzních (jednalo se především o velmi násilné
nebo erotické scény), až televizní stanice Terebi
Tókjó byla nucena zasáhnout a anime zcenzurovat. Důsledkem toho bylo, že když
se poprvé vysílalo anime Cowboy Bebop,
tak bylo ze strany televize zásadně editováno, až nakonec odvysílali jen
polovinu epizod. Série Šinseiki Evangelion
tedy měla velký vliv na celou animovanou televizní scénu a to nejen co se
cenzury, která již není tak přísná jako tenkrát, týče.
Na
Evangelion navázala vlna tzv.
„po-Evangelion“ anime. Jedná se o taková anime, kde jsou obří roboti provázáni
s nějakým náboženstvím nebo kde je složitý příběh. Do této vlny se řadí i
experimentální anime vysílaná pozdě v noci. Mezi taková anime například patří Garasaki, RahXephon, Serial experiments Lain
anebo Texhnolyze.
Kromě experimentálních seriálů vycházely takové i filmy, za stěžejní můžeme
považovat film z roku 1995 Ghost in
the Shell Kókaku kidótai, který se dočkal
v novém tisíciletí dalších filmových pokračování, dvou sérií a jednoho OVA.
Na poli animovaných filmů ovšem
vítězila díla studia Ghibli. To
v 90. letech přišlo se šesti filmy, ale tím nejúspěšnějším byla Princezna Mononoke z roku 1997 a stala se tím nejvýdělečnějším domácím
filmem toho roku.
Studio
Ghibli ovládalo animovaný filmový
průmysl svými ručně kreslenými filmy pro celou rodinu, zatímco televizní
obrazovky ovládala díla natočená podle komiksové nebo herní předlohy. Zmiňme ta anime, která se stala populárními nejen
v Japonsku, ale získala si celosvětovou oblibu – například příběhy s mahó šódžo (označení pro podžánr, kde mladé
dívky procházejí proměnou a používají k boji se zlem kouzla) Bišódžo senši Sailor Moon a Card captor Sakura, Dragon Ball Z, Saber Marionette J nebo Pokémon a Digimon. Většině ze zmiňovaných anime se
dostalo po roce 2000 pokračování.
Nové tisíciletí
Třetí tisíciletí začalo pro anime
velmi dobře, neboť Mijazakiho film z roku 2001 Cesta do fantazie získal několik celosvětových ocenění (cena
japonské akademie a Zlatého berlínského medvěda a dvě ceny za soundtrack),
z nichž za tu nejprestižnější lze považovat Oscara z roku 2003. Tím
se Cesta do fantazie stala prvním
anime, které Oscara získalo. I díky tomu se snímek stal tím nejvýdělečnějším
filmem v japonské historii a zlepšila se prestiž anime jako takového.
Během začátku tohoto tisíciletí byly na různé mezinárodní filmové festivaly
mnohem více nominovány animované filmy z Japonska než kdy
v minulosti.
Roku 2004
film Ošiiho Mamorua Innocence byl nominován na
Zlatou palmu, Zámek v oblacích byl
roku 2006 nominován na cenu Nejlepší animovaný film roku, na prvním ročníku Asia Pacific Screen Award roku 2007
získal film Šinkaie Makota (1973-) 5 centimetrů za sekundu ocenění Nejlepší animovaný film regionu a roku 2009
Kató Kunio (1977-) získal Oscara v kategorii Nejlepší krátký animovaný
film za snímek Dům z malých kostek.
Dokonce se vrátila i éra vysokorozpočtových
animovaných filmů. Mezi nimi můžeme najít dva snímky režiséra Kona Satošiho
(1963-2010) Sennen džojú a Paprika a jeden z těch nejdražších
s rozpočtem 2 400 000 000 jenů Steamboy.
V 90.
letech jeho obliba sice trochu poklesla, ale v novém desetiletí se
podžánru mecha i jeho odnoži podžánru
real robot (podstatě téměř to samé co
podžánr mecha jen s tím rozdílem, že
se zde více dbá na realistickou stránku věci a i příběh je mnohem „dospělejší“.)
dařilo dobře. Vycházely další franšízy Gundam
a Macross, vznikaly nové série jako Kókjó šihen Eureka seven nebo Code Geass hangjaku no Lelouch.
Zvýšila se popularita anime založených na eroge (typ japonské počítačové hry, která obsahuje erotické prvky) a vizuálních románech (japonská interaktivní počítačová hra obvykle se statickou grafikou). Mezi ty nejznámější patří Kanon, Fate/stay night, Higuraši no naku koro ni nebo Clannad.
Anime
vzniklých podle mangy nebo light novel
také neubylo, naopak přibylo. K takovým můžeme počítat Hagane no renkindžucuši, Death Note, Mušiši, K-ON!, Suzumija Haruhi, Boku dake ga inai mači, Ansacu kjóšicu, Boku no Hero Academy nebo
v posledních letech oblíbené Sword Art Online, Šingeki no kjodžin,
kde se lidstvo uchýlilo za vysoké zdi, které je chrání před snědení obry, či One Punch Man.
Skvěle napsáno, díky za shrnutí historie. Jediné co mi chybí je jakési patřičné ozdrojování. V dnešní době dezinforace je dobré se na něco odkázat. :)
OdpovědětVymazatDíky. :-) Původně to bylo ozdrojované, ale říkala jsem si, že to nikoho stejně zajímat nebude, tak jsem to zase smazala. Vidím, že jsem se spletla. ;-)
VymazatPovedený článek, řekl bych. Nepovažuji se totiž za anime addicted a tak jsem se dozvěděl nové a zajímavé informace. (Tak doufám, že bude aspoň jedna filmová/anime otázka u oborového testu. :D ) Jako zajímavost bych možná ještě uvedl, že některá anime se, sem tam, stávají předlouhou pro celovečerní Hollywoodské filmy.
OdpovědětVymazatAsi nejlepší článek na toto téma na internetu ._. Hledala jsem i jiné, ale jen jsem mrhala časem.
OdpovědětVymazatTo byl tak skvělý článek. Krásné shrnutí japonské animované tvorby. :)
OdpovědětVymazat