V poslední době bylo
možné v různých médiích po celém světě zaznamenat až poplašnou zprávu, ve které
se tvrdilo, že se japonské Ministerstvo školství (dále již jen jako MEXT)
rozhodlo zavřít humanitní a sociální obory na všech 86 veřejných vysokých školách.
Ale je tomu opravdu tak? Trochu si nastalou situaci rozeberme. Jen upozorňuji,
že jsem do článku nezapracovala teze o počátku utlačování demokracie v Japonsku
za vlády současného premiéra Abeho.
8. června dostaly
všechny veřejné vysoké školy písemné oznámení od ministra školství Šimomury
Hakubana, ve kterém jim sděloval, že by měly zavřít humanitní a sociální obory
nebo alespoň jejich náplň změnit na něco s větším užitkem, že by se školy měly
zaměřit na to, aby jejich obory mnohem lépe odpovídaly potřebám státu.
Některé školy, jako
například Tokijská univerzita či Kjótská univerzita, odmítly takové oznámení
uposlechnout. Jeden z ředitelů dokonce označil tuto žádost za
antiintelektuální. Na druhou stranu alespoň 17 škol souhlasilo s tím, že omezí
počet přijímaných studentů do humanitních a sociálních oborů, včetně oborů
zabývajících se právem a ekonomií. 26 škol prohlásilo, že nějakým způsobem
upraví zmiňované programy podle navrhovaného programu MEXT do roku 2016 nebo později.
Podle novin Jomiuri to ovšem také znamená, že se zruší přes 1300 míst pro nové
učitele.
Tohle všechno bylo
řečeno zhruba do poloviny září. Ale nyní, na začátku října, věci vypadají zase
trochu jinak. Podle některých japonských deníků se ministr školství snaží vzít
zpět oznámení, které poslal, a to zrovna ne nejlepší cestou.
Například podle
novin Mainiči a jejich článku s titulkem poměrně jasně vysvětlujícím situaci – Oznámení o rušení oborů byla chyba, oznámení
mířilo jen na pedagogické obory,
tvrdí MEXT v panice, aby zklidnilo situaci, ale omlouvat se nebude – se MEXT
snaží udobřit veřejné mínění, které zpráva o zavírání humanitních oborů velmi
pobouřilo. V článku je citovaný Oniši Takaši, ředitel Rady pro vědu v Japonsku,
který prohlásil, že se velmi strachoval o osud humanitních a sociálních oborů,
ale poté, co slyšel vysvětlení MEXTu, tak se mu ulevilo, že to tak není. Jedná
se o docela rázné změnění postoje, neboť ještě v červenci tvrdil, že taková
ukázka pohrdání humanitními obory je velkou ranou pro japonské vzdělání.
Onišiho úlevné
sdělení přišlo po třiceti minutové tiskové konferenci, na které jeden z nejvýše
postavených úředníků z MEXTu Tokiwa Jutaka vysvětlil „pravý význam“ oznámení,
jež došlo v červnu vysokým školám. Tokiwa vysvětloval, že dopis byl zamýšlen
jako povzbuzení pro školy, aby se připravily na těžkou budoucnost (těžkou
zřejmě z finančního hlediska, POZN. pisatelky). Dále také vysvětloval, že
vzhledem ke snižující se porodnosti není nutné, aby bylo vychováváno tolik
učitelů, protože budou nepotřební.
Oniši souhlasil s
tím, že je potřeba určitá reforma (vysokého) školství, ale také prohlásil, že
ať dopis čte, jak chce, nikde v něm nevidí ani zmínku o nějaké takové reformě. Tato
chyba byla nakonec svedena na nějakého úředníka MEXTu, který dopis mylně
sepsal. K takovému prohlášení samozřejmě obyčejní Japonci nezůstali chladní a
hned se k němu vyjadřovali na oblíbeném twitteru: „Vedení MEXTu říká:
'Úředník, který dopis napsal, postrádal schopnosti k napsání takových úředních
dopisů.' Páni, to je impozantní ukázka, jak svalit vinu na někoho jiného.“
Tak si to shrňme.
Budou se zavírat humanitní obory na veřejných vysokých školách v Japonsku? S
velkou pravděpodobností nebudou. Jistě dojde k nějakým zmenšováním oborů,
protože, jak již bylo v článku řečeno, dochází k velkému snížení porodnosti, a
tak vysoké školy mají potíže kvalitně naplnit své obory, nemluvě o tom, že
humanitní a sociální obory nejsou tak dobře finančně podporované jako například
obory technické. Jisté řešení by možná bylo zavést více programů vyučovaných v
angličtině a ještě více se otevřít zahraničním studentům. Ale to je ve
hvězdách, na vedení každé školy a případné reformě školství, na které se podle
deníku Mainiči pracuje již od roku 2012.
Japonsko se již
delší dobu potýká s problémy ve školství, v jeho řízení i v celém jeho systému.
Tato situace je jen nabalení dalších „drobností“ do velkého pytle, který
jednoho dne již nevydrží. Sami Japonci vědí, že je potřeba něco udělat, ale
zatím to vypadá, že nikdo neví, co přesně je třeba udělat, aby se situace zlepšila.
Navíc podle nejnovějších statistik úroveň vyššího vzdělání v Japonsku klesá.
Dříve byla Tokijská univerzita nejlepší z celého asijského regionu (má 23.
místo), ale letos ji předběhly Singapurská univerzita a Pekingská univerzita.
Určitě je třeba japonské školství reformovat, ale zavíráním oborů to jistě
nebude.
Jen ještě krátký
dodatek – není to poprvé, kdy se v japonských poválečných dějinách objevil
názor, že by se humanitní a sociální obory na veřejných školách měly zavřít. V
březnu 1960 tehdejší kabinet ministra školství Kiši Nobusukeho (děd současného
premiéra Abeho) prohlásil totéž s doplněním, že veřejné školy by se měly
zaměřit především na přírodní vědy a technické obory. Vzdělání v humanitním a
sociálním směru by mělo být přenecháno školám soukromým. V té době Japonsko
bylo rozhodně chudší, než je nyní, a soustředilo se na rozvoj především v
průmyslu. Již od 90. let (prasknutí bublinové ekonomiky) se Japonsko nachází v
ekonomické stagnaci a stále na ni hledají lék. Možná se tomu tímto způsobem chtělo
pomoci…(Zde by dalo navázat na to, že MEXT má pod sebou i sport, tj. přípravy na nadcházející Olympiádu. Zde by se určitě peníze ze zavřených oborů daly využít. A s teoriemi by se samozřejmě dalo pokračovat. Jak si současnou situaci vysvětlíte, je jen a jen na vás.)
Žádné komentáře:
Okomentovat