Po hodně dlouhé době tu je opět další mini doporučení, tentokrát bych ráda doporučila jeden hudební svět, knihu a film o ničem a o všem.
Předloha: Ninomija Tomoko
Režie: Tanimura Masaki, Takeuči Hideki, Kawamura Jasuhiro
Hrají: Tamaki Hiroši, Ueno Džuri, Eita, Koide Keisuke, Mizukawa Asami, Takenaka Naoto, Tojohara Kósuke, Uehara Misa, Endó Júja a další.
O čem to je?
Příběh o dvou naprosto odlišných lidech. Noda „Nodame“ Megumi je
studentka hry na klavír. Talentovaná klavíristka, která chce být
učitelkou ve školce, preferující improvizaci a hrát, jak prsty dovolí,
než čtení z not. Je nepořádná, věčně hladová a dětinská. Naproti tomu
Čiaki Šiniči je arogantní perfekcionista hrající na klavír a housle;
jeden z nejlepších studentů, jehož cílem je však dirigovat orchestr.
Pokud chce být uznávaným dirigentem, měl by studovat v zahraničí, sám by
chtěl, ale nejde to kvůli fobii z létání, kterou si vytvořil jako malý.
Díky náhodě se ti dva potkají. Co se stane dál, když jsou to tak
naprosto odlišné povahy?
Proč to vidět?
Jestli člověk seriálu (a následným v podstatě čtyřem filmům) odpustí dětinskost a fackovací scény, které jako by z anime vypadly, dostane krásný příběh lásky, přátelství a vážné hudby. Všechny postavy mají svou hloubku, dá se s nimi vycházet, přátelit a co víc – většinu z nich je i radost poslouchat, když hrají to své. Přiznávám se, že na první zhlédnutí jsem si to neužila tolik, jako když jsem koukala podruhé a potřetí, ale není to právě o tom? Že dobrá díla se ukáží teprve tehdy, pokud je chce vidět vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového, něco, co vám dokáže, že tohle dílo je hodné divácké lásky.
Autor: Ibuse Masudži (1898-1993)
Překlad: Antonín Líman a Jura Matela
O čem to je?
Proč si to přečíst?„Ibuseho rybářské povídky patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsal. Jeho Bílými vlasy jsem svou překladatelskou práci na autorových textech započal, touto sbírkou ji chci završit. Ibuseho přítel, spisovatel Kaikó Takeši, mi kdysi v souvislosti s Bílými vlasy řekl, že mám dobrý vkus, a dodal, že tato povídka patří k vrcholným Ibuseho dílů.“
- Antoním Líman
Tato sbírka rybářských povídek vyšla tento rok a já měla to štěstí, že jsem se k ní nachomýtla, zrovna když ji v knihovně dávali do volného výběru. Knihu jsem si přečetla a zapůsobila na mě tak, že jsem si ji hned šla koupit. Kniha je ověnčená předmluvou i doslovem a skládá se ze šesti povídek. Vesměs se týkají rybaření a věcí s ním spojeným. Já sice nerybařím, ani k tomuto sportu nemám žádná vztah, ale povídky jsou napsané specifickým způsobem, že přestože vlastně o ničem speciálním nevypovídají, zanechá to ve vás dojem. Hluboký? Dobrý? „Nějaký“? To už je jen a jen na vás, abyste si to rozhodli.
Předloha: Igaraši Daisuke
Režie: Mori Džuniči
Hrají: Hašimoto Ai, Miura Takahiro, Macuoka Maju, Šinokawa Momone, Nukumizu Jóiči a další.
O čem to je?
Poté, co Ičiko nezvládla žít ve velké rušném městě, se vrací zpět do
vesnice v horách, kde chce hospodařit tak, aby byla soběstačná. Z
různých místních ingrediencí, které tu objevila, je schopná se o sebe
postarat a připravit si takové jídlo, díky kterému přežije nemilosrdnou
vládu matky přírody, která zde v horách panuje obzvlášť přísně.
Proč to vidět?
Pokud rádi koukáte na programy o vaření a kocháte se přírodou, právě
jste našli svoji spřízněnou duši. Film, který nespěchá, jen vám ukáže
pár pěkných obrazů a uvaří pár jídel, které si doma prostě neuděláte. Co
mě překvapilo, bylo množství použitého cukru. Je to sice docela naivní
představa o hospodaření, ale i tak lze vidět, že je potřeba obrovské
dřiny, aby člověk přežil. Přesto spíše než drama je to prostě obyčejný
film o holčině, co si vaří různá „bio-jídla“.
Žádné komentáře:
Okomentovat