První historické zmínky o Japonsku (3. století - 5. století AD)

Není doloženo, že by se na území Japonska používalo nějaké domácí písmo, a proto neexistují žádné zachovalé japonské kroniky či jiné různé spisy, které by pocházely ze staršího období než je 6. století našeho letopočtu. Jak se tedy můžeme dozvědět, co se v Japonsku na začátku prvního tisíciletí dělo?

         V Číně používali na rozdíl od Japonska písmo již v 3. tisíciletí před naším letopočtem, takže dodnes dochovaly vcelku podrobné historické záznamy. Bohužel se Číňanům nechtělo moc cestovat, natož plavit přes moře, a tak se v jejich kronikách nedočteme o Japonsku nic. Naštěstí situace se začíná měnit v prvním století našeho letopočtu, kdy se v čínských záznamech mluví o zemi Wa 倭 (psané znakem pro trpaslíka).

Pečetidlo

 Nejpodrobněji Japonsko líčí kronika Wej ze 3. století, ve které je zařazen oddíl nazvaný Lidé země Wa. Kronika popisovala klima, zvyky, tresty, hospodářské činnosti a způsoby společenské organizace jako výběr daní, pořádání trhů pod dohledem úředníků apod. Uvádí i to, že Japonci byli menšího vzrůstu, společenské postavení se poznalo podle jejich tetování, kladli důraz na rituální čistotu a že mají sklon k pití a při jídle používají jen prsty. Dokonce je v kronice i zmíněno, že v Japonsku existovaly malé státy, které mezi sebou bojovaly, kterým vládl král nebo královna. Dozvídáme se tak o existenci desítek kmenových států.

Kněžka Pimiko s bratrem a poddanými

 Mezi nimi dominoval útvar s názvem Jamatai v čele s kněžkou-panovnicí Pimiko (v současné japonské výslovnosti Himiko), která dokonce roku 238 vyslala v wejskému dvoru poselstvo. Za tento projev loajality jí byl udělen titul královna Wa spřátelená s Wej. O státu Jamatai nejsou žádné bližší spolehlivé informace. Podle nejednoznačného popisu v kronice se stát rozkládal na severu ostrova Kjúšú, nebo v oblasti Kinki (dnešní Ósaka a Kjóto). Oblast Kinki se stala budoucím centrem sjednocovacího procesu, z něhož později vzešel stát Jamato, jehož existence od počátku 5. století je nesporná.

Na konci 3. století se začaly stavět v oblasti Kinki rozhlehlé mohyly z navršené zeminy přikrývající hrobky vládců (zvyk se rozšířil na severovýchod i na jihozápad). Některé mohyly mají tvar klíčových dírek, přičemž největší z nich je připisovaná císaři Nintokuovi a pochází z 5. století. Je necelých 40 metrů vysoká a 500 metrů dlouhá. Stavba takových mohyl dokazovala mocenský růst kmenových států.

Nintokuova hrobka focena ze vzduchu

 

Ve stavbách mohyl i k mocenskému růstu bez pochyb přispívali i úzké styky s kulturně mnohem pokročilejší Koreou a je pravděpodobné, že na jejích řemeslnících, vzdělancích, výrobních procesech a surovinách rodící se stát závisel. Japonci také od Korejců okoukali nový způsob boje z koňského sedla a tím se zásadně zpřehlednily ostrovní mocenské poměry. Kromě válečného umění si z Koreje do Japonska našel cestu ještě jeden a to mocnější nástroj vlády – během 3.-4. století se Japonci seznámili s čínským znakovým písmem a čínštinou. Podle nejstarších japonských legend ho do Japonska přinesl korejský učenec Wani ze státu Pekče. To posunulo rozvoj japonské civilizace na úplně novou úroveň.

Začali používat čínštiny jako úředního jazyka k administrativním účelům. Později se seznámili také s čínskými klasickými knihami, v nichž byla zahrnuta i konfuciánská ideologie, historické spisy a poezie. Později z Koreje pronikla do Japonska čínská interpretace buddhismu. Všechny tyto ideologie sehrály také svou politickou úlohu při dovršení přeměny kmenového státu ve stát centralizovaný a při upevňování výsadního postavení císařského rodu.