[Rychlorecenze] Galilei Donna, Šanai marriage honey, 30-sai made dótei da to mahócukai ni nareru rašii

Galilei Donna

Tři sestry, Hozuki, Kazuki a Hazuki jsou příbuznými Galilea a mají naprosto odlišné osobnosti. Nikdy se na ničem neshodnou. Jednoho dne jsou dívky napadnuty záhadnou organizací, která jde po Galileově Pokladu (Galileo Tesoro), který prý Galilei objevil. Dívky netuší, o co jde a snaží se utéct. Ale spolupráce pro ně nebude jednoduchá, protože jsou každá úplně jiná. (akichan.moe)

Pěkné zpracování, fajn postavy, člověk ani nemá potřebuje je v duchu vraždit, prostý a přímočarý příběh, který nikoho neoslní. Ale co. Prostě takové pěkné obyčejné anime s různými ženskými charaktery, nějakým tím mechou, klasickým světem, kdy je velký rozdíl mezi smetánkou, vyvolenými, a zbytkem světa, chudinou. A pak tu máme otce vědy... Prostě průměrné anime na takové to pěkné pokoukáníčko.

 

Šanai marriage honey (Svatba v rámci firmy)

Haruta Ami přichází přítelovi, se kterým je pět let, na nevěru. Zruší zasnoubení a rozejde se s ním. Jednoho depresivního večera jí přijde na mobil reklama na rande appku. V té nachází uživatele, který se chce okamžitě oženit. A tak, aby utekla od deprese k novému životu, vdá se za Miuru, o kterém vůbec nic neví. (Liverka)

Taková pohádka. Nereálné, ale je to vlhký sen každé ženy. Zničehonic získat pohledného milého rozumného a prostě nejúžasnějšího muže na světě, který vás bude milovat až za hrob. Je fakt, že se mi na tom líbilo to, že se to vždycky přiblíží k nějakému klišé, ale vyhne se obloukem jeho klišoidnímu řešení. Zajímavé také bylo, že se to dotklo i rozhodnutí nemít děti. Sice rychlíkem, ale zaznělo to tam. A zaznělo to bez odsudků. Což mi přijde hrozně fajn. Aspoň ta povrchní zmínka. Seriál by se dal popsat jako roztomilý dortík plný druhořadého cukru.

30-sai made dótei da to mahócukai ni nareru rašii (Že prý když budu do třiceti panic, tak ze mě bude mág)

Adachi Kiyoshi (Akaso Eiji) je 29letý panic, který žije sám. Žádný vztah dosud neměl a díky své uzavřenosti nemá ani mnoho přátel. V den jeho 30. narozenin se mu ale obrátí život naruby, když při dotyku s lidmi začne slyšet jejich myšlenky. Zcela náhodou tak zjistí, že se líbí hvězdnému kolegovi z práce Kurosawa Yuichiumu (Machida Keita). (kklepkaa)

Čekala jsem od toho trochu něco jiného, když už to dostalo takových ocenění. Přiznávám, že začátek byl fajn. Pomalejší a pořád ještě nebylo odhaleno, co bude následovat, až si řeknou to své – je to vzájemné. Jenomže tak od třetího čtvrtého dílu to pomalu spadalo do klasické šódžo šablony. Postavy, děje, všechno. Někdo by mohl namítnout, že to přece nevadí a já bych souhlasila nebýt toho, že je to prezentované jako něco super, něco s přidanou hodnotou. Což vlastně ten seriál nemá. O gayích toho natočili Japonci spoustu, dokonce některé ty seriály dostaly i stejné ocenění, akorát v předešlých ročnících (Kinó nani tabeta?, Ossan's Love) a ty měly mnohem originálnější příběh i postavy. Tohle je čistá nevinná romantika z kanclu. Je úplně fuk, že jsou to chlapi. Tohle už tu tisíckrát bylo a to mě zklamalo. Hlavně ke konci už se to začalo trochu táhnout. Rychle zkouknuto, rychle zapomenuto.