Rok 2016: to nejlepší, co jsem viděla a škoda že není přeložené

Nejde mi jen o tituly, které vyšly roku 2016, ale o všechny, které jsem za rok 2016 viděla a byly velmi zdařilé. Rozdělím hodnocení na dvě části, na seriály a na filmy. Bude se jednat jen o japonské tituly a budu je uvádět abecedně. Ačkoliv vím, že ještě do konce roku něco zhlédnu, nemyslím si, že by se to do seznamu dostalo. Pokud přece jen, tak to sem samozřejmě doplním. Pokud se podíváte na seznam seriálů, tak zjistíte, že více jak polovina jsou romantické komedie. Upřímně nebývá zvykem, aby se mi v Japonsku tento žánr líbil natolik, abych si myslela, že má smysl na něj plýtvat drahocenným časem překladatelů. Ale tentokrát jsem byla velmi mile překvapena! V podstatě ten samý trend mám i u filmů. To začali Japonci točit lepší romantické komedie, nebo je to mnou?!

Seriály

• 99,9 (Macumoto Džun jako podivínský právní, který to dá dohromady s Kagawou Terujukim a Eikurou Nanou? Seklo jim to, mně to sedlo a režisérsky je to ukočírované tak, že ze sebe herci vymáčkli opravdu hodně.)
• Cold Case (Znáte seriál Odložené případy? Já ano a mám je moc ráda. V Japonsku tomu není jinak. Jedna z těch zajímavějších detektivek. V podstatě si vypůjčili několik případů z těch amerických a japonským kulisám to sedne také. Zároveň celý seriál vypadá mnohem lépe, než typické detektivní příběhy – asi protože dostali na jeho tvorbu peníze z Ameriky.)
• Dame na wataši ni koišite kudasai (Fukadu Kjóko moc nemusím, protože podle mě neumí hrát, jenomže tahle role jí zřejmě sedla, nebo režisér byl tak přísný, že ze sebe musela vymáčknout i to, co tam nemá. Byla to příjemná romantická komedie o jedné staré panně. Nejlepší na seriálu jsou slovní přestřelky Fukady a Deana Fudžioky.)
• Nigeru wa hadži da ga jaku ni tacu (Myslíte si, že schéma manželství na smlouvu už bylo v seriálech vyčerpáno? Tohle dílo dokazuje, že to jde i jinak než počáteční nesnášenlivostí a sérií nedorozumění, která k takové smlouvě vedou. Naopak zde je vše pojímáno velmi logicky. Nemluvě o tom, že ústřední dvoji to děsně sluší – jsou neuvěřitelně roztomilí. A hlavně: sledovanost seriálů, co jely podzimní sezónu, měly tendenci klesat. Jediný tenhle seriál si naopak sledovanost navyšuje s každým novým dílem. A jeho ending se stal v Japonsku fenoménem – všichni ho tančí a nahrávají na youtube.)
• Sekai iči muzukašii koi (Netušila jsem, že i Óno Satoši dokáže hrát v romantické komedii, protože jen si to přiznejme, takovou roli nikdy neměl a hlavně to před tímto seriálem vypadalo, že není ten typ. Naštěstí to dopadlo nad má očekávání a spolu s Haru vytvářejí zajímavý i když podivný pár. Jejich myšlení je někdy padlé na hlavu ale diváka pobaví.)

Filmy

• Hiroin šikkaku (Pár Kiritani Mirei a Jamazaki Kento se stal v Japonsku letos velmi oblíbený, není divu, že po úspěchu tohoto filmu se spolu setkali ještě v seriálu Suki na hito ga iru. Tohle je ovšem mnohem lehčí, ztřeštěnější a zábavnější než zmiňovaný seriál. Má to své kouzlo. Samozřejmě pokud nefandíte japonskému „přehrávání“ s hlavní hrdinkou asi kamarádi nebudete.)
• Kaze ni tacu Lion (Japonský lékař se ocitá v Africe, kde pomáhá zraněným v místních válkách. Dostanou se mu na stůl i dětští vojáci. Pokusí se jim pomoct, i když on tam jen od toho, aby zachraňoval životy nebo spíš těla. Natočeno na motivy tuze oblíbené starší japonské písně, která si ovšem také zaslouží překlad. Možná se do něj někdy pustím. Herci jsou výborní, Išihara Satomi má konečně roli, kde nemusí špulit rty, a příběh to má také. Vlastně hodně silný.)
• Ore monogatari!! (Další romantika ze střední školy, opět ve vedlejší roli Sakaguči Kentaró (je i v Hiroin šikkaku), ale v hlavní roli perlí Suzuki Rjóhei a je boží. Je to zábavné, vcelku osvěžující a v podstatě není nutné dobývat ničí srdce, protože ta jsou již dobyta na začátku. Jen kdyby ti Japonci nebyli tak blbě hodní a víc spolu komunikovali...)
• Sekai kara neko ga kieta nara (Pomalý příběh spíš pro starší publikum, ačkoliv možná jen podceňuji to mladší. V podstatě jen dlouhá cesta o tom, kterak si jeden pošťák uvědomí, co je v životě to důležité a retrospektivně pochopí další věci, které by ho, kdyby nezasáhla „boží prozřetelnost“, trápily dál. V hlavní roli Sató Takeru a vždy nějaká kočička. Pro mě ovšem vrcholem filmu byla maličká role Hamady Gakua. Ten hlavního hrdinu přehrál levou zadní.)
• Jokokuhan (Totálně zamilovaná po prvním zhlédnutí. Tenhle film se mnou dobře komunikoval. Což jsem ostatně už psala v jeho recenzi.) - přeložila Secugaru