Většina slavných dětských herců v Japonsku, jak jim je více než 16 let a dostávají se tedy na střední školu, častokrát buď oni přestanou mít zájem o hraní, nebo naopak veřejnost přestane mít zájem o ně, neboť se od dětských let nezměnili a nemají nic nového, čím byl okouzlili diváky. Všichni s napětím očekávali, zda se něco podobného stane i Rjúnosukemu, ale ten se statečně probojoval ze své škatulky „dětský herec“.
V roce 2010, když Kamikimu táhlo na 17 let, předvedl, že ještě není u konce svých sil, naopak že stále má jako herec kam růst. Na začátku roku účinkoval v seriálu Bloody Monday 2 jako Hornet, jeden z teroristů, po boku kamarádů ze stejné agentury, s Miurou Harumou a Sató Takeruem. V druhé polovině roku ho mohli diváci vidět na televizních obrazovkách jako Ninomae Džúičiho, nebezpečného chlapce s nadpřirozenou schopností (dokáže navýšit svou rychlost natolik, až to vypadá že zastavil čas), v seriálu SPEC. Seriál měl úspěch, za hlavní roli získala Toda Erika ocenění na 67. ročníku udávání televizních cen, tamtéž seriál získal ocenění v rámci kategorie nejlepší režisér a nejlepší scénář. O úspěšnosti lze mluvit i z hlediska marketingu, neboť v roce 2012 a 2013 byly vysílány dva televizní speciály a vyšly tři filmy (ve všech si Kamiki zopakoval svou roli Ninomaeho).
Roku 2010 natočil televizní film Kokoro no ito pro stanici NHK (něco jako naše ČT 1). Zde hrál Nagakuru Akihita, syna hluchoněmé Reiko (zahrála ji Macujuki Jasuko). Pro ni je její syn to nejlepší v jejím životě a snaží se z něj vychovat prvotřídního pianistu. Ovšem Akihito se tomu brání a hledá různé způsoby úniku – jeden takový mu poskytne hluchoněmá dívka, se kterou se pozná. Před natáčením Rjúnosuke docházel na speciální hodiny klavíru a znakové řeči. Tato píle se mu vyplatila, neboť byl za roli nominován na cenu Nejlepší mužský herecký výkon na Televizním festivalu v Monte Carlu. Zároveň za ni vyhrál cenu Popularity na na Mezinárodním festivalu pro televizní tvorbu v Soulu.
Následující rok účinkoval ve dvou seriálech – v Kókósei restaurant si zahrál Sakamota Jósukeho, středoškoláka, který by chtěl převzít restauraci po babičce, a v 11nin mo iru! nejstaršího syna rodiny Sanadových o deseti členech.
Ale byl to právě rok 2012 a film Kirišima, bukacu wo jameruttejo, který byl zásadním zlomem v jeho kariéře herce-ne-dítěte. Přestože sám Kamiki nebyl nominovaný na žádnou prestižní cenu, dostal se díky němu do širšího povědomí a to nejen u diváků v Japonsku. Film byl promítán na několika mezinárodních filmových festivalech (v Hong Kongu, v Šanghaji, v New Yorku, v Kuala Lumpur, v Londýně atd.) a byl nominován na mnoho ocenění, z některých si nakonec odnesl i vítězství. Například získal na 36. ročníku japonské filmové akademie ocenění v kategoriích nejlepší film nebo nejlepší režie (Jošida Daihači).
V roce 2013 ho mohli diváci vidět v minisérii televize NHK Kogure šašinkan vysílané od 31. března do 21. dubna. Jedná se o příběh rodiny Hanabišů, kteří se přestěhovali do nového domu, kde prý straší. Rjúnosuke hraje staršího syna Eiičiho, jenž najde starou fotografii, kde je zachycena hlava plačící ženy. Rozhodne se, že vypátrá, kdo to je. Jenomže celou rodinu trápí i něco jiného než duchové a vypadá to, že se přestěhovali právě kvůli tomu; je na čase, aby se s tím všichni vyrovnali…
Eiiči rád fotografuje a s tím se dokázal Rjúnosuke dobře sžít, protože má stejnou zálibu již od mala. Díky vášni pro vlaky, ze všeho nejraději fotí právě je a tratě. V poslední době také začal rád fotit sám sebe. Zajímavostí mimo jiné je, že měsíčně dostává kapesné ve výši 1100 jenů (přibližně 220 korun), za které si kupuje měsíčník o vlacích, který stojí přesně tuto částku.
Ještě tentýž rok hrál opět staršího syna Numatu Šin-ičiho v seriálu Kazoku game. Jeho rodiče (Itao Icudži a Suzuki Honami) potřebují někoho na doučování mladšího syna Šigejukiho (Uragami Seišú), který odmítá chodit do školy, a po pátrání na internetu objeví Jošimota (Sakurai Šó), kterého nakonec najmou. Jenomže Jošimoto nepomůže svými netypickými praktikami jenom Šigejukimu se vrátit do školy a čelit šikaně, ale celé rodině ukáže, jak moc prázdnou „institucí“ je. Jedná se o velmi vydařený seriál a nepotvrzuje to jenom získání různých ocenění na 77. ročníku udávání cen za televizní tvorbu (nejlepší seriál, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší ústřední píseň, nejlepší herec v hlavní roli a nejlepší herec ve vedlejší roli – to získal právě Rjúnosuke), ale například i vysoké prodeje DVD nosičů.
Rjúnosuke rád čte i mangu a jednou z jeho nejoblíbenějších je Ruróni Kenšin, v níž si velmi oblíbil postavu Seta Sódžiróa. Když v roce 2012 slavila filmová podoba Kenšina úspěch, začal Kamiki trénovat boj s mečem a fyzičku, co kdyby náhodou se rozhodlo, že bude pokračování a on dostal nabídku si ve filmu zahrát? A opravdu o dva roky později se mu splnil sen, neboť dostal příležitost si zahrát právě Seta ve dvou pokračování Ruróni Kenšin. Jak fanoušci, tak i kolegové a štáb ho velmi chválili za jeho výkon. V obou filmech dokázal scénu téměř ukrást sám pro sebe a zastínit tak Kenšina, hlavní postavu ztvárněnou Sató Takeruem.
Jeho popularita stoupá a potvrzuje to nabitý pracovní rozvrh. V roce 2014 se kromě Kenšina objevil ještě ve filmu Miike Takašiho Kamisama no iu tóri natočeného podle stejnojmenné mangy. Jednoho dne ve třídě exploduje učitel a žákům je povězeno, že pokud nechtějí dopadnout stejně, musejí se zúčastnit hry na život a na smrt. Postava, kterou Kamiki hraje, Amaja Takeru si pravděpodobně celou situaci velmi užívá.
Dále si zahrál ve čtyřech televizních projektech, ze kterých je nejzajímavější seriál Henšin natočený podle knižní předlohy od Higašina Keiga. Rjúnosuke ztvárnil Naruse Džun-ičiho, kterému byl implantován kus cizího mozku. Po transplantaci se začne měnit jeho osobnost, což začne děsit jeho přítelkyni Kei (Nikaidó Fumi).
Na rok 2015 má prozatím naplánovány dva filmy. Jedním je Nónai Poison Berry, kde na rozdíl od většiny jeho rolí za poslední dobu hraje velmi usměvavého a positivizmem sršícího Išibašiho (jedná se o jeden z pěti hlasů, které má hlavní hrdinka v hlavě), a druhým je Bakuman, natočeným podle mangy od Óby Cugumiho a Obaty Takešiho. Opět si zde zahrál se Sató Takeruem. Ti dva hrají přátele, kteří se dají dohromady jako duo společně tvořící mangu. Sató Takeru jako Maširó Moritaka se stará o kresbu a Kamiki jako Takagi Akito se stará o příběh.
Objevil se také v seriálu Gakkó no kaidan, kde ztvárnil jednu z důležitých postav, Šizukuie Keie, chlapce na invalidním vozíku, který pomáhá hlavní hrdince Haruně Cubame (Hirose Suzu) proti nespravedlnostem ve škole. Vzhledem k tomu, že jí pomáhá slovy a ne činy, Kamiki zde hraje především hbitým jazykem a celou škálou obličejových výrazů.
Na rok 2016 má prozatím naplánovaný sci-fi film Taijó. Režie a scénáře se ujal Irie Jú (Hibi Rock, Joker Game). Rjúnosuke hraje Okuderu Tecuhika, mladíka narozeného jako Kjúrio. To jsou takoví lidé, kteří se nikdy nenakazili záhadným virem, který zdevastoval lidskou populaci. Ten si přeje stát se Nokusuem, člověkem, který se virem nakazil, ale zůstal na živu. Ti mají totiž lepší společenské postavení, netrpí chudobou a žijí si o mnoho lépe než Kjúriové. Jeho kamarádku z vesnice Ikutu Jui hraje Kadowaki Mugi. Ta se snaží z jejich rodiště udělat lepší místo k žití.
V roce 2014 se podílel na dokumentu o Vietnamu. Šest dní cestoval vlakem po trase dlouhé 450 kilometrů. Jeho cesta započala 10. června a cílem bylo pátrání po nejkrásnějším terasovitém rýžovém poli na světě. Dokument se vysílal 12. července pod názvem „Kamiki Rjúnosuke – 20letý cestovatel na vietnamských drahách“. On sám prohlásil, že si to velmi užil, ačkoliv to bylo velmi náročné; přece jen, jak již bylo zmiňováno, miluje vlaky.
Všichni, kdo měli možnosti s Rjúnosukem natáčet (především režiséři) tvrdí, že je to opravdový nadšenec, že hraní opravdu miluje. Vzhledem k tomu, jak dlouho již u filmového průmyslu je, mu v jeho agentuře s jistou úctou říkají senpai (senior, služebně starší, „ten vpředu“) a to i mnohem starší lidé, než je on sám.
Rád poslouchá písně od Fukujamy Masaharua, Ody Kazumasy a od skupin Mr. Children a flumpool. Oblíbenými herci jsou Nakai Kiiči a Jošioka Hidetaka. Prohlásil, že velmi respektuje Ikariju Čósukeho, protože je velmi dobrý ve všem, co dělá – zpěv, tanec, dokáže lidi rozesmát i dojmout.
Pokud by někoho zajímalo, jak Kamiki Rjúnosuke zpívá či tančí, jeho agentura přišla v roce 2011 s nápadem pořádat šou s názvem Super Handsome Live, kde vystupovali její mladí, populární a krásní svěřenci. Jednalo se o tančení a pěvecké vystoupení, občas přerušené nějakou hereckou scénkou, trvající zhruba 174 minut. Především divačky se přišly podívat na herce z muzikálu Tennis no ódžisama nebo na „sladké tvářičky“, které znaly z různých seriálů (především z frančízy Kamen Rider) nebo filmů. Proto na této šou vystoupil nejen Kamiki, ale i Sató Takeru, Miura Haruma, Sakurai Dóri, Kaku Kenta nebo Nomura Šúhei. Pro úspěch se agentura Amuse rozhodla tuto šou uspořádat každoročně. Prozatím na každé šou Rjúnosuke účinkoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat