TOP 20 – Nejlepší japonské seriály: Rookies

V každé správné TOPce by měly být i sportovní seriály. A v té japonské TOPce by mělo být hodně středoškoláků. Doháním tedy resty.

18. Rookies

Seriál je založený na stejnojmenné manze od Mority Masanoriho, která vycházela každý týden v Šónen Jumpu od 4. června 1998 do 4. listopadu 2003. Ale až v roce 2008 se stala, díky seriálu, 9. nejprodávanější mangou toho roku. Na seriál navazuje speciál a na ten zase regulérní film, který šel do kin s názvem Rookies: Socugjó (Zelenáči: maturita).

Seriál byl vysílán od 19. dubna do 26. července 2008 každou sobotu od osmi večer a má jedenáct dílů po 58 minutách, až na první a poslední díl, ty jsou dlouhé zhruba hodinu a půl.

O čem to je?

Kóiči Kawato se stává novým učitelem japonské literatury na špatně známé Futakotamagawavské střední škole, jejíž školní basebalový tým byl na rok suspendován kvůli incidentu, který se udál během kvalifikace na Kóšien, celojaponský středoškolský basebalový turnaj. Profesor Kawato se rozhodne členům basebalového týmu ukázat, že není čas na to se vzdávat snů, a bude chtít dát tým dát opět dohromady s jasným cílem – Kóšien. Povede se mu usměrnit delikventy, dát dohromady tým a dostat problémové žáky na turnaj?

Hrají: Sató Rjúta jako Kawato Kóči, Ičihara Hajoto jako Anija Keiiči, Koide Keisuke jako Mikošiba Tóru, Širota Jú jako Šindžó Kei, Nakao Akijoši jako Sekikawa Šúta, Kiritani Kenta jako Hiracuka Taira, Sató Takeru jako Okada Júja a další.

Průměrná sledovanost byla 14,8 %, ale co bylo zajímavé, tak na poslední díl se dívalo celých 19,5 % diváků. O Ústřední píseň Kiseki se postarala skupina GreeeeN.

Co se týče ocenění, seriál získal cenu za nejlepší seriál na 2. ročníku Tokijských cen i na 58. ročníku Akademie pro televizní seriály. Zde byli oceněni i Sató Rjúta za nejlepšího herce v hlavní roli a Ičihara Hajato zase za nejlepšího herce v roli vedlejší. Dále zde získala ocenění i skupina GreeeeN za píseň Kiseki a speciální cenu si přebral celý basebalový tým Nikogaku Nine (jedná se o všechny mladé herce hrající baseball pod Futakotamagawskou školou). Na 13. ročníku cen pro asijské seriály to byl jeden z nejvíce doporučovaných seriálů, který se umístil v kategorii „Nejlepší seriály“ (ale nevyhrál).

Zajímavé je, že seriál je sice o baseballu, ale největším rivalem mu byly slečny volejbalistky. Čtyřikrát se totiž kvůli jejich zápasům nevysílal. Nejprve 24. a 31. května, když se v Pekingu konaly kvalifikační zápasy na Olympiádu a poté 21. června a 12. července, když se odehrával celosvětový šampionát v ženském volejbalu.

Proč to vidět?

Tak typické, tolikrát viděné, přesto to pobaví, přesto se to líbí. Do školy přijde nový učitel, který chce svým studentům pomoci realizovat a hlavně uvědomit si své sny. Do rukou se mu dostanou delikventi milující baseball, ale nemohou ho hrát. Dostali zákaz, protože se na turnaji poprali. No, chvíli bude trvat, než jim nasadí rukavici a vrazí do ruky pálku, ale hoši budou hrát. A nebudou jen vítězit. Endingová písnička je naprosto úžasná, pokaždé když jsem ji slyšela, musela jsem se usmívat. Je to naprosto typický seriál ze střední, kde máme rváče, kteří chtějí něco dokázat (takže se jim kladou typické překážky). Je to upocené, uřvané, plné emocí, nadějí a zklamání. Je to plné proslovů. Celý seriál je takový ten standard, který se v takových seriálech objevuje, a proto si říkám, že není na škodu vidět, co mají Japonci rádi a neustále jako osvědčené opakují všude jinde. Ono to tady totiž vcelku funguje a dá se na to dívat (což se o jiných seriálech říct nedá). Navíc je tu spousta mladíčků, kteří se v dnešních dnech dopracovali mnohem dál, a proto je velmi zajímavé je sledovat na jejich začátcích.

Předchozí: Hotaru no hikari
Další: JIN