Myslím, že je na čase si zacestovat s Japonci i do minulosti…
19. JIN
Seriál je založený na stejnojmenné manze od Murakamiho Motoky, která vycházela celých deset let od roku 2001 a má dvacet knih. V roce 2011 Murakami vyhrál za mangu prestižní cenu Tezuky Osamua. Příběh byl oblíbený a známý po celé Asii, takže se nedočkal jen japonského zfilmování, ale i korejského – seriál vycházel roku 2012 od května do srpna a má 22 dílů.
JIN má dvě série, ta první vycházela od 11. října do 20. prosince 2011 každou neděli v devět večer a má jedenáct dílů. Druhá série vycházela od 17. dubna do 26. června 2011 opět každou neděli v devět večer a má taktéž 11 dílů.
O čem to je?
Již dva roky mozkových chirurg Minataka Džin je sžírán vinou. Operoval totiž svou snoubenku, ale ta se od operace ještě neprobudila, leží ve vegetativním stavu. Jednoho dne pronásleduje zvláštního pacienta, kterého operoval, a přitom uklouzne na schodech a spadne. Když se probere, není v současném Tokiu, ale v Edu – zhruba o sto padesát let zpět v minulosti. Zde provede začne pomáhat místním lidem díky svým znalostem moderní medicíny, ale nezmění tak budoucnost?
Hrají: Osawa Takao jako Minataka Džin, Ajase Haruka jako Tačibana Saki, Koide Keisuke jako Tačibana Kjótaró, Nakatani Miki jako Nokaze, Kiritani Kenta jako Saburi Júsuke, Učino Masaaki jako Sakamoto Rjóma a další.
Průměrná sledovanost první série byla 19 % (poslední díl mě sledovanost dokonce 25,3 %) a druhé série byla 20,6 %. O ústřední píseň pro první sérii Aitakute ima se postarala MISIA a pro druhou sérii se o ústřední píseň Itošiki hibijo postaral Hirai Ken.
Oceněních získaly obě dvě série dost a dost (nejlepší herec v hlavní i vedlejší roli, nejlepší herečka ve vedlejší roli, nejlepší režisér, nejlepší scénář i ústřední píseň v různých předáváních cen – Nikkan Sports, Akademie pro televizní seriály, Tokijská cena apod.).
Proč to vidět?
Není to příběh dramatických zvratů, uječených a ubulených hrdinek, a
proto se to může někomu, kdo kouká na korejské seriály, zdá až nudné.
Jenomže Jin v sobě ukrývá kouzlo, o kterém se leckterému historickému
korejskému seriálu může zdát. Na rozdíl od Faith tu chování postav dává
smysl, člověk nemá pocit nepatřičnosti a nestrhávají se tu bouřlivé
žárlivé scény, ani se postavy nenechají žárlivostí řídit. Přiznávám se,
že po všech těch korejských uřvanostech je tohle pro mě velkým
odpočinkem. Není to dokonalé a končí to otevřeně (ale tak proto tu je
druhá řada), navíc obě hlavní herečky Miki Nakatani a Haruka Ajase mi tu
nesedly, takže mi chvíli trvalo, než jsem je dokázala pořádně
akceptovat, ale nakonec to šlo právě díky tomu, jak byly napsané jejich
postavy. Mužské postavy byly zajímavé, nejvíce ani ne tak doktor
Minakata, ale Sakamoto Rjóma (Učino Masaaki). Úžasný vidlák. Navíc jsem si díky tomu
prostudovala choleru a historii syfilisu.
Žádné komentáře:
Okomentovat