[Recenze] Útok titánů

Útok titánů (Šingeki no kjodžin) je manga, kterou má na svědomí Isajama Hadžime. Jedná se o jeho první mangu na pokračování, proto lze mluvit o velkém štěstí, neboť i když je to jeho první taková práce, hned se stala velmi populární a k červenci 2014 se prodalo více jak 40 milionu výtisků. Již v roce 2006 napsal a nakreslil jednodílnou mangu se stejným názvem, ale až od roku 2009 začal příběh vycházet na pokračování v časopisu Bessacu šónen Magazine. 

V roce 2011 manga vyhrála 35. ročník udílení cen pro mangu sponzorovaný nakladatelstvím Kondaša v rámci kategorie šónen (pokud je něco označeno jako šónen, znamená to, že je to převážně cílené pro chlapce na základních a středních školách). Velkou popularitu manga získala poté, co bylo odvysíláno 25dílné anime (na televizních obrazovkách běželo od dubna do září 2013). Bylo také vydáno několik románů ze světa Titánů, doprovodných mang a her, na jejichž vzniku se ovšem Isajama nepodílel. Mimo jiné se chystá i hraný dvoudílný film, který by měl do japonských kin přijít v roce 2015.

V současné době je Útok titánů jednou z nejprodávanějších mang v Japonsku, dokonce v první polovině letošního roku porazila One Piece, který kraloval prodejům od roku 2009. K dnešnímu dni (26. 9. 2014) zatím vyšlo 14 dílů. Jenomže nejen Japoncům je dopřáno si mangu užít, nyní konečně dorazila i k nám a 22. září vyšla první kniha pod nakladatelstvím Crew. Překlad spáchala Anna Křivánková, jedna z největších odborníků na mangu u nás (můžete ji znát jako jednu z přispívajících pro knihu o japonské popkultuře Made in Japan), momentálně učící na Karlově universitě na ústavu Dálného východu, proto určitě není třeba strachu, že by se jednalo o nekvalitní překlad. Nejedná.

A nyní už k samotné první knize. Ocitáme se v postapokalyptickém světě, kde lidstvo žije v podstatě jako v ohradě za třemi vysokými zdmi. Kdysi dávno se na Zemi objevili lidožraví titáni, kteří málem vyhubili celé lidstvo. Naštěstí zbylí přeživší vystavěli vysoké zdi, za kterými se ukryli. Titáni se stáhli a již sto let se nesnažili na lidstvo zaútočit. Díky tomu se mnoho z potomků přeživších s žádným titánem ani nesetkalo. Píše rok 845. Je to rok, kdy stoletý klid končí.

Na prvních stránkách se setkáváme s jednotkou, která vyrazila do boje proti titánům. Vypadají neohroženě, drsně a není pochyb, že si s titánem, proti němuž zahájili útok, poradí. Zdání ovšem klame a my se s nimi setkáváme o pár stránek dál, jak se vracejí zubožení. Celé to má čtenáři nastínit, v jak bezvýchodné a beznadějné situaci se lidstvo ocitlo, a musím konstatovat, že se to Isajamovi povedlo velmi dobře.

V té době jsou nám již představeny dvě hlavní postavy – Eren a Mikasa. Eren sní o tom, že se přidá k jednotce průzkumníků (přesně té jednotce, která byla představena na začátku), protože ti jako jediní vyjíždějí za brány ven. Vidí v nich hrdiny. Navíc se mu nelíbí, že lidé žijí zavřeni jako dobytek za ohradou, touží se rozlétnout do všech světových stran a poznat místa, o kterých mu vyprávěl kamarád Armin, třetí hlavní postava.

Zato Mikasa je realistka. Pokud lze říct, že po něčem touží, tak je to co nejklidnější život pro ni a pro všechny její milované, proto se jí moc nelíbí, že se Eren chce přidat k průzkumníkům, kteří se většinou nedožívají moc vysokého věku. Je to silná a tichá dívka, jež snad dokáže vše, co si zamane.

Armin je naopak ze všech tří nejslabší. Ovšem co nezvládnou jeho slabé paže, nahradí bystrý úsudek a vysoký intelekt. Je to přemýšlivý chlapec, který stejně jako Eren si přeje poznat svět za hradbami.

Tito tři jsou svědky po sto letech klidu útoku obřího titána, o kterém nikdy nikdo neslyšel. Ten je díky své výšce vyšší než 50metrová zeď chránící lidstvo – udělá do ní díru a zmizí. Kvůli tomu se do města dostanou další, již známí titáni o výšce 3-15 metrů a ti okamžitě začnou požírat lidi. Naši hlavní hrdinové bohužel spatří scénu, jak jeden takový pozře Erenovu maminku. A tak Eren přísahá, že se jim všem pomstí, že je všechny zničí, čímž je jasně dána Erenova, Mikasina i Arminova budoucnost – podstoupí základní výcvik, aby proti titánům mohli bojovat.

Oproti anime v manze děj ubíhá svižně, nemáte pocit, že je tam něco navíc, a tak se při čtení nenudíte. Hltáte jedno okýnko za druhým a říkáte si, co asi teď přijde. Je sice pravda, že před koncem manga trošku zpomalí, aby nás seznámila s novými postavami a dokonce zde je pár stránek, které vysvětlují reálie ze světa Titánů, ale nemyslím si, že by to bylo na škodu. Naopak to čtenáři více a lépe představí svět i seznámí s postavami, se kterými se zřejmě setká v pokračování.

Ke konci opět manga nabírá na obrátkách, ukazuje čtenáři výjevy, o kterých si může říkat „co to sakra?“, ale nezastaví, aby je vysvětlila – naopak v tom nejzajímavějším končí. Vůbec to není naškodu, protože takhle navnadí na další díl a čtenář se má na co těšit. Kdyby neměl, považovala bych to za špatně napsaný příběh.

Ačkoliv je kresba trošku slabší, je přehledná, čtenář pozná, co je co, a postavy od sebe bez větších problémů rozliší, což občas bývá problém, pokud se v manze vyskytne více jak deset různých postav, které nějak spolupracují nebo brojí proti hlavnímu hrdinovi. Titáni jsou nakresleni tak, aby v člověku nevzbuzovali pocity sympatií, naopak aby v něm vzbuzovali pocity odporu, o čemž si myslím, že je velmi důležitým prvkem v celém příběhu. Také se mi líbí, jak je graficky vyřešená zadní strana obálky knihy.

Určitě si myslím, že má cenu si k manze sednou a přečíst si ji, i když jste třeba viděli anime, neboť mi manga přijde o dost lepší než samotné anime. Má to spád, napětí i akci a nebojí se to zobrazit i trochu násilnější scény. Pokud by vás zajímalo, jak se lidstvo vypořádá či nevypořádá s lidožravými titány, určitě si mangu přečtěte.

Druhý díl by měl vyjít letos v prosinci, a tak není nic snazšího, než o něj napsat Ježíškovi. :-)