Tofu a udon – co s nimi má společného Kúkai?

Existuje spousta legend, které tvrdí, že to byl mnich Kóbó daiši (Kúkai), který v Japonsku představil tyto dva pokrmy – udon a tofu.

Dřevoryt lodi Kentóši

Je zajímavé, jak je z hlediska kulinářství Kúkaiově cestě do Číny přisuzována důležitost a nejen jí. Traduje se, že to byl právě Kúkai, který představil Japonsku udon, tofu a třeba i tekonezuši. Tofu prý přivezl na své cestě zpět z Číny na palubě Kentóši (遣唐使) (Tak se říkalo lodím, které byly vyslány, aby bezpečně dovezly japonské velvyslance do tchangské Číny a zpět, pozn. autorky). Ovšem nedovezl ho jako jídlo samotné, ale dovezl znalosti, jak ho připravit. Ty pak prý předal vybraným mnichům.

Stejným způsobem měl Kóbó daiši dovézt do Japonska i udon. Tvrdí se, že na ostrově Šikoku poblíž města Sanuki v současné prefektuře Kagawa založil první prodejnu s udonem a sám navrhl interiér. V současnosti je to především spojené s poutí po 88 chrámech Šikoku (japonsky Šikoku hačidžúhakkašo, 四国八十八箇所). Říká se, že kdo si dá udon v Sanuki a zachová se tedy jako Kóbó daiši, upokojí se a bude mít sílu na cestu po chrámech.

Nudle udon

Podle jedné z teorií přišlo tofu do Japonska během éry Nara (710-784) s výpravami, které měly za úkol „intelektuálně obohatit chudé Japonsko“. Ovšem první zmínka o tofu je až v literatuře z doby pozdního Heianu (794-1185). Konkrétně v deníku z roku 1182, který si vedl kněz ze svatyně Kasuga Wakamija. Kandži, které pro zápis použil, byly jiné, než se používají dnes, sloužily jen k fonetickému zápisu.

Jiná teorie naopak tvrdí, že to, co bylo považováno za tofu v deníku kněze, současné tofu nebylo. To prý přišlo z Koreje do provincie Tosa (dnešní prefektura Kóči) během odobí Válčících knížectví (japonsky Sengoku džidai, 戦国時代), kdy Čósokabe Motočika přivezl zajatce z Koreje, kteří uměli tofu vyrábět a byli k tomu dokonce i nuceni. (Tehdejší vládce Hidejoši Tojotomi vyslal roku 1592 invazní armádu s úmyslem „ovládnout svět“, tj. Koreu a Čínu, pozn. autorky)

Tofu

 Naopak legenda o Kóbó daišim a udonu nemá tak hluboké kořeny, ani pro ni neexistuje více teorií. Legenda vznikla během druhé poloviny minulého století za účelem přilákání zákazníků do restaurace na „udon od Kúkaie“. Pravý boom udonu ze Sanuki ovšem nastal až roku 2003 a legenda již byla považovaná za „pravdivou“. V té době se dokonce začaly pořádat gastronomické výlety za ochutnáním udonu ze Šikoku, psalo se o něm v různých časopisech a dokonce se v televizi vysílalo i několik reportáží.


ZDROJE: Shikoku Shimbun; SHURTLEFF, William. AOYAGI, Akiko. Book of Tofu; BARNES, Gina Lee. China, Korea and Japan: the rise of civilization in East Asia.
ZDROJE FOTEK: matcha-et-sakura, soundofhope.org a nipic.com.