17. 1. 2017

20. ročník Velké seriálové ceny Nikkansports

Proběhlo vyhlášení 20. ročníku Velké seriálové ceny Nikkansports. Byly v ní ohodnoceny seriály vysílané během podzimní sezóny 2016.

Nejlepší seriál
  1. Sakai Masato - Sanadamaru
  2. Mizutani Jutaka - Aibó
  3. Oda Júdži - IQ 246
  4. Macuoka Masahiro - Kaseifu no Mitazono
  5. Abe Hiroši - Sniffer
 
Nejlepší herečka v hlavní roli
  1. Aragaki Jui - Nigeru wa hadži daga jaku ni tacu
  2. Jonekura Rjóko - Doctor X 4
  3. Išihara Satomi - Džimi ni sugoi! Kóetsu Girl Kóno Ecuko
  4. Jošine Kjóko - Beppin-san
  5. Amami Júki - Chef  

Nejlepší herec ve vedlejší roli
  1. Hošino Gen - Nigeru wa hadži daga jaku ni tacu
  2. Óizumi Jó - Sanadamaru
  3. Učino Seijo - Sanadamaru  
  4. Suda Masaki - Džimi ni sugoi! Kóetsu Girl Kóno Ecuko
  5. Dean Fujioka - IQ 246
 
Nejlepší herečka ve vedlejší roli
  1. Nagasawa Masami - Sanadamaru
  2. Išida Juriko - Nigeru wa hadži daga jaku ni tacu 
  3. Macušima Nanako - Suna no Tó
  4. Takeuči Júko - Sanadamaru
  5. Učida Juki - Doctor X 4

29. 12. 2016

Filmové live action, které nás čekají příští rok

V podstatě část článku může být jen navázáním na povídání o králi live action Jamazaki Kentovi. Začnu tedy s filmy, kde účinkuje. Nejde nezbytně o filmy, na které se těším, ale říkala jsem si, že nebude od věci sepsat nějaký seznam, co se vlastně zatím chystá v Japonsku na příští rok. A společné téma je právě „filmová adaptace mangy“. Samozřejmě není v mých silách sepsat úplně všechny takové filmy, ale řekla bych, že každý si najde to své.

Saiki Kusuo no Sainan

Saiki Kusao je typický středoškolák – tedy až na to, že má nadpřirozené schopnosti. Může je použít například k tomu, aby získal cokoliv chce nebo aby lidem četl myšlenky. Takže v jeho životě není žádné překvapení, tajnosti ani obyčejné získávání lidských zkušeností, protože to vše nahradil svými schopnostmi. Od mala se snažil schopnosti moc nevyužívat, ale na střední se prostě lidé mění...

Režie: Fukuda Júiči
Hrají: Jamazaki Kento


Hjóka


Oreki Hótaro se přidá do klubu literatury poté, co mu to doporučí jeho starší sestra. A tak přijde do styku s Čitandou Eru, Fukubem Satošim a Ibarou Majakou. Ti všichni se brzy ponoří do tajemného případu, který se udál před 33 lety. V jejich čmuchání jim pomáhá práce zakladatelů jejich klubu, sbírka s názvem „Hjóka“.

Režie: Asato Mari
Hrají: Jamazaki Kento, Hirose Alice

Džodžo no kimjó na bóken

Higašikata Džósuke je nelegitimním synem Josepha Joestara. Džósuke ovládá tvz. Stand, tedy má superschopnost, a zrovna té jeho se říká Crazy Diamond. Tahle ta superschopnost mu umožňuje opravovat rozbité věci a léči zvířata. Džósuke to ovšem nemá jednoduché a nakonec bude muset najít lidi, kteří také ovládají nějaký Stand a postavit se zlu.

Režie: Miike Takaši
Hrají: Jamazaki Kento, Kamiki Rjúnosuke, Jamada Takajuki, Okada Masaki, Makkenjú, Iseja Júsuke, Kunimura Džun a další.
Video.

Iššúkan Friends.

Hase Júki by se rád spřátelil se spolužačkou  Fudžimijou Kaori, ale není to vůbec snadné. Dívka se neustále straní ostatním a je poměrně nepřístupná. Proč vlastně Kaori odmítá se s Júkim sblížit? Protože každý týden zapomíná, co se ten minulý událo. Pokud by se s ním stala kamarádkou, za týden by na to zapomněla. I když mu Kaori nakonec prozradí pravý důvod, tak se Júki nenechá odradit a s Kaori se sblíží.

Režie: Murakami Masanori
Hrají: Jamazaki Kento, Kawaguči Haruna, Macuo Takaši, Tocugi Šigejuki, Furuhata Seika, Iwase Rjó, Itó Sairi a další.
Video.

23. 12. 2016

Jaký byl můj překladatelský rok 2016 a jak si maluju ten další

Rok 2016 byl rozhodně slabší než ten předchozí. Přece jen jsem neměla tolik volna – napsala jsem diplomovou práci na téma Jasukuni mondai: proč vybraní ministerští předsedové navštěvují svatyni Jasukuni?, udělala státnice, na promocích dostala červený diplom (se prostě musím pochlubit, i když je to k ničemu :-D) a ještě si stihla najít práci na plný úvazek, k tomu brigádky a vymyslet téma na disertační práci a osnovu na předmět, který bude od září 2017 přednášet na MUNI. No uznejte, že toho nebylo málo, takže času na překlady (i zdejší články) dost ubylo. Přesto jsem něco vydat dokázala.

Na loňský Štědrý den jsem vydala první díl Tennó no rjóriban a letos v únoru vyšel poslední. Poté jsem se vrhla na dopřeložení lékařského seriálu Code Blue, protože jsem si říkala, že nějaký ten japonský lékařský seriál by překlad měl mít a takhle to bylo nejjednodušší. Aby se neřeklo, že se flákám, tak jsem v zhruba polovině března vydala druhý film ze série Odoru daisósasen. Další překlad film vyšel až o měsíc později a jednalo se o Initiation Love. Mezitím jsem od března do června překládala kriminál seriál Kóri no sekai z roku 1999. Na konci června jsem také vydala film Kicucuki to ame. O prázdninách jsem kromě získání práce a učení se na státnice přeložila dva krátké seriály: She a Gú-gú datte neko de aru. Poté jsem se na dlouho odmlčela, protože jsem se nějak nedokázala potom všem, co jsem musela, vrátit k překládání. Nakonec mě k němu na začátku října vrátil nejdelší film, který jsem kdy překládala – Rip Van Winkle no hanajome, rozporuplný festivalový film. Ale ani ten mě nedostal pořádně do formy. Naštěstí chuť se mi plně vrátila až  překladem Kazoku no katači, který jsem překládala od konce října do Vánoc.

No a jak si plánuji ten následující? Jestli se dostanu na doktorské studium a vyjde mi všechno tak, jak má, času mi ještě ubude a nevím, jak moc budu stíhat překládat. Samozřejmě s tím nechci seknout, ale kdo ví. Prozatím mám takový plán, že první polovinu roku pojedu zhruba jako teď a tu druhou překlady dost utlumím. Rozmýšlím, zda se vrhnout jen na filmy či na nějakou asadoru, protože 15 minut na díl je krásná délka a dá se tomu věnovat lépe než delším seriálům či filmům. Ještě uvidíme.

Ale jaká jsou konkrétně má zbožná přání? Dodělat celou filmovou sérii Odoru daisósasen, přeložit slavný seriál Hero, psycho Kazoku Game, nadpřirozené krimi SPEC, vrhnout se na domluvené manželství v seriálu Nigeru wa hadži da ga jaku ni tacu. To bych moc chtěla. Ale to se určitě nesplní, leda bych nespala... Takže pokud si někdo na něco z toho brousí zuby, jen do toho!

Další plány, do nichž momentálně nevkládám tolik touhy na překlad, ale kdo ví, co bude v lednu, natož v červenci, že? Zde bych opět zmínila seriály Mother, Hanzawa Naoki, Yankee bokó ni kaeru, Aoi Honó, Mahiru no cuki, Little DJ a co se týče asador, tak pokukuji po Mare, Beppin-san a Hanako to An. Případně Gočisósan, záleží na to, jak se bude chtít současné překladatelce.

10. 12. 2016

Rok 2016: to nejlepší, co jsem viděla a škoda že není přeložené

Nejde mi jen o tituly, které vyšly roku 2016, ale o všechny, které jsem za rok 2016 viděla a byly velmi zdařilé. Rozdělím hodnocení na dvě části, na seriály a na filmy. Bude se jednat jen o japonské tituly a budu je uvádět abecedně. Ačkoliv vím, že ještě do konce roku něco zhlédnu, nemyslím si, že by se to do seznamu dostalo. Pokud přece jen, tak to sem samozřejmě doplním. Pokud se podíváte na seznam seriálů, tak zjistíte, že více jak polovina jsou romantické komedie. Upřímně nebývá zvykem, aby se mi v Japonsku tento žánr líbil natolik, abych si myslela, že má smysl na něj plýtvat drahocenným časem překladatelů. Ale tentokrát jsem byla velmi mile překvapena! V podstatě ten samý trend mám i u filmů. To začali Japonci točit lepší romantické komedie, nebo je to mnou?!

Seriály

  • 99,9 (Macumoto Džun jako podivínský právní, který to dá dohromady s Kagawou Terujukim a Eikurou Nanou? Seklo jim to, mně to sedlo a režisérsky je to ukočírované tak, že ze sebe herci vymáčkli opravdu hodně.)
  • Cold Case (Znáte seriál Odložené případy? Já ano a mám je moc ráda. V Japonsku tomu není jinak. Jedna z těch zajímavějších detektivek. V podstatě si vypůjčili několik případů z těch amerických a japonským kulisám to sedne také. Zároveň celý seriál vypadá mnohem lépe, než typické detektivní příběhy – asi protože dostali na jeho tvorbu peníze z Ameriky.)
  • Dame na wataši ni koišite kudasai (Fukadu Kjóko moc nemusím, protože podle mě neumí hrát, jenomže tahle role jí zřejmě sedla, nebo režisér byl tak přísný, že ze sebe musela vymáčknout i to, co tam nemá. Byla to příjemná romantická komedie o jedné staré panně. Nejlepší na seriálu jsou slovní přestřelky Fukady a Deana Fudžioky.)
  • Nigeru wa hadži da ga jaku ni tacu (Myslíte si, že schéma manželství na smlouvu už bylo v seriálech vyčerpáno? Tohle dílo dokazuje, že to jde i jinak než počáteční nesnášenlivostí a sérií nedorozumění, která k takové smlouvě vedou. Naopak zde je vše pojímáno velmi logicky. Nemluvě o tom, že ústřední dvoji to děsně sluší – jsou neuvěřitelně roztomilí. A hlavně: sledovanost seriálů, co jely podzimní sezónu, měly tendenci klesat. Jediný tenhle seriál si naopak sledovanost navyšuje s každým novým dílem. A jeho ending se stal v Japonsku fenoménem – všichni ho tančí a nahrávají na youtube.)
  • Sekai iči muzukašii koi (Netušila jsem, že i Óno Satoši dokáže hrát v romantické komedii, protože jen si to přiznejme, takovou roli nikdy neměl a hlavně to před tímto seriálem vypadalo, že není ten typ. Naštěstí to dopadlo nad má očekávání a spolu s Haru vytvářejí zajímavý i když podivný pár. Jejich myšlení je někdy padlé na hlavu ale diváka pobaví.)

Filmy

  • Hiroin šikkaku (Pár Kiritani Mirei a Jamazaki Kento se stal v Japonsku letos velmi oblíbený, není divu, že po úspěchu tohoto filmu se spolu setkali ještě v seriálu Suki na hito ga iru. Tohle je ovšem mnohem lehčí, ztřeštěnější a zábavnější než zmiňovaný seriál. Má to své kouzlo. Samozřejmě pokud nefandíte japonskému „přehrávání“ s hlavní hrdinkou asi kamarádi nebudete.)
  • Kaze ni tacu Lion (Japonský lékař se ocitá v Africe, kde pomáhá zraněným v místních válkách. Dostanou se mu na stůl i dětští vojáci. Pokusí se jim pomoct, i když on tam jen od toho, aby zachraňoval životy nebo spíš těla. Natočeno na motivy tuze oblíbené starší japonské písně, která si ovšem také zaslouží překlad. Možná se do něj někdy pustím. Herci jsou výborní, Išihara Satomi má konečně roli, kde nemusí špulit rty, a příběh to má také. Vlastně hodně silný.)
  • Ore monogatari!! (Další romantika ze střední školy, opět ve vedlejší roli Sakaguči Kentaró (je i v Hiroin šikkaku), ale v hlavní roli perlí Suzuki Rjóhei a je boží. Je to zábavné, vcelku osvěžující a v podstatě není nutné dobývat ničí srdce, protože ta jsou již dobyta na začátku. Jen kdyby ti Japonci nebyli tak blbě hodní a víc spolu komunikovali...)
  • Sekai kara neko ga kieta nara (Pomalý příběh spíš pro starší publikum, ačkoliv možná jen podceňuji to mladší. V podstatě jen dlouhá cesta o tom, kterak si jeden pošťák uvědomí, co je v životě to důležité a retrospektivně pochopí další věci, které by ho, kdyby nezasáhla „boží prozřetelnost“, trápily dál. V hlavní roli Sató Takeru a vždy nějaká kočička. Pro mě ovšem vrcholem filmu byla maličká role Hamady Gakua. Ten hlavního hrdinu přehrál levou zadní.)
  • Jokokuhan (Totálně zamilovaná po prvním zhlédnutí. Tenhle film se mnou dobře komunikoval. Což jsem ostatně už psala v jeho recenzi.) - přeložila Secugaru

6. 12. 2016

Knižně celý svět

Moje předsevzetí na rok 2016 bylo přečíst co nejvíce knih z co nejvíce zemí. Přiznávám, že to s Japonskem má společného jen málo, ale říkala jsem si, že to třeba někoho inspiruje. :-) Upřímně jsem neměla čas celý rok číst, co jsem si zamanula, protože jsem také musela načítat materiály na diplomovou práci, ale i tak si myslím, že jsem toho nepřečetla zrovna málo, ačkoliv je mi jasné, že by se dalo stihnout i víc. 

Dost mě zajímalo, jak se tvorba po světě liší a co mi to dá. Nakonec asi moje největší poznání je, že ze své pozice nevěřícího Čecha bez přečtení takové různorodé literatury bych nikdy nepoznala/nepochopila, že světem ještě pořád tolik vládne náboženství, že je to stále velmi aktuální téma. A nemluvím teď o honu na muslimské čarodějnice. V podstatě jsem narazila na všechna velká náboženství, nejvíce tedy na křesťanství a Kaina. Nejvíce totiž čtu knihy japonského původu, sci-fi a krimi, kde se zase tolik tyto otázky neřeší. 

Původně jsem chtěla koukat i na filmy z celého světa, protože jsem si říkala, že se tím ještě víc obohatím. Nakonec jsem se na to ale vykašlala. Raději experimentuju u knih než u filmů a asi po dvou měsících zkoušení cizích vod jsem se vrátila do Asie a zemí Severu. Ovšem pokud by někoho zajímalo, co jsem viděla, můžete se mrknout na můj profil na CSFD. U filmů jsem chtěla zkoumat hlavně komedie, zajímalo mě, jak se liší humor po celém světě, ale neměla jsem na to trpělivost.

Proč o tom vlastně píši už teď, skoro měsíc před koncem roku? Vím totiž, že už se k dalším knihám nedostanu – tedy ne k jiným než k těm, které jsou již na seznamu, případně doplním, kdyby se poštěstilo a stihla jsem přečíst Edogawa Rampu, kterého dostanu od Ježíška. Aby bylo jasné, kolik jsem toho „procentuálně“ přečetla, přikládám mapu, kde jsou označeny země, jejichž alespoň jednu knihu jsem četla. Moc toho není, pořád jsem si říkala, že si Asii nechám nakonec a nakonec jsem ji moc nestihla... (Většina africký věcí ani nemá pořádný překlad, nutno číst v angličtině. Kanada mi chybí jen z jediného důvodu; čekám v knihovně na Annu ze Zeleného domu, ale furt ji mají vypůjčenou, na rezervaci jsem líná a v ruce obvykle mívám víc jak dost knih, které můj žal utiší.)