Po dvanácti letech se herečka Nakajama Miho vrátila do světa televizních seriálů a rozhodla se pro osmidílný seriál stanice NHK Platonic, ve kterém ztvárnila vážnou roli matky, jejíž dcera potřebuje transplantaci srdce.
Je černočerná noc a na Saře je vidět vyčerpání, přesto zapíná počítač a
začíná brouzdat po internetu. Poprvé v životě se dostane na fórum, kde
si píšou lidé, jak by chtěli umřít. Svým způsobem rozhořčena na fórum
napíše, že když už chtějí tolik umřít, aby darovali srdce její nemocné
dceři. V tu chvíli na její zprávu reaguje mladík, který jí své srdce
přislíbí...
Takhle Nodžima Šindži seznámí diváka s hlavními hrdiny. Jedná se jen o dva lidi, kteří se potkali na nějakém fóru a měli si co nabídnout. Nezní to moc dramaticky, ale když si člověk uvědomí, že se v podstatě jedná o obchod se životem, na dramatičnosti to rozhodně nabírá, protože je jasné, že to jinak než smrtí nemůže dopadnout. Buď smrtí mladíka, který srdce nabídl, nebo smrtí dcery, která zemře na srdeční selhání. Nodžima Šindži je známý silnými příběhy a skvělým profilováním svých postav – v Platonicu tomu není jinak. Všichni mají své cíle, touhy a způsob myšlení a všechny tyhle vlastnosti se střetávají a staví příběh.
Postavy spolu vedou rozhovory, které běžně v hospodě neuslyšíte. Jsou to rozpravy o životě, smrti i lásce. Rozdílu mezi muži a ženami. Zatímco spolu konverzují, musí čelit běžnému životu. Jenomže každodennost hlavní postavy Sary není běžná – kromě toho že vede večerku, stará o svou vážně nemocnou dceru a dělá pro ni první poslední. V podstatě ji nic jiného nezajímá, ale jakmile do jejího života vpadne mladík, tak najednou zjišťuje, že západy slunce jsou krásná věc.
Celá tahle náročná podívaná je o životě. A protože život není peříčko,
ani tenhle seriál není nic lehkého. Stejně jako v životě zde sice
zažíváme jisté chvíle štěstí a blaženosti, ale již od začátku je možné
tušit, že to snad ani nemůže dopadnout dobře. Nenechte se zmýlit
nevábným plakátem či ne zrovna zajímavým popisem, ale tohle je velmi
dobrý seriál s hlubokou myšlenkou a nadprůměrnými hereckými výkony,
kterým samozřejmě vévodí netečný hlavní hrdina v podání Dómota Cujošiho.
Není to seriál, na který se podíváte, protože chcete vidět krásné mladé
herce, ale protože chcete vidět lidi, jako jste vy sami. Nikdo není bez
chyby, ale každý něco chce, nejlépe to nejlepší. Obyčejných osm dílů
končících puknutím srdce.
Krátká podívaná a určitě si myslím, že má smysl se na ni podívat, když chcete od seriálu něco víc než jen zabavení. Navíc vás celým seriálem provází písně od Billyho Joela Honesty a Stranger, které seriálu padnou jako ušité na míru – velmi příjemným, občas intenzivním pocitem dokreslují vše, co se na obrazovce děje. Lehce náročný seriál, velmi náročný na překlad, ale člověk podle mě neodejde zklamaný, pokud nechce komedii, ale něco tichého. Neb jak říká jedna z postav, je to svět tak tichý, až z toho bolí uši. A na druhé zhlédnutí to má ještě větší grády, protože už člověk ví.
Platonic (プラトニック), 2014, 8x43 minut
Režie: Jošino Hiroši, Ócuka Kjódži, Naganuma Makoto
Scénář: Nodžima Šindži
Hrají: Nakajama Miho, Dómoto Cujoši, Nagano Mei, Koizumi Kótaró, Jošida Eisaku, Maeda Góki, Nomura Masumi, Nišihara Džun, Kaga Mariko, Bitó Isao a další.
Všechny obrázky, až na ten úplně první, jsou print screeny ze seriálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat