Koizumi se narodil 8.
ledna 1942 ve městě Jokosuka v prefektuře Kanagawa, situované mezi Tokiem
a Tokijským zálivem, do rodiny politiků. Narodil se rodičům Džun’jovi a Jošii
spolu s dalšími pěti sourozenci.
Původ
Koizumiho děd Koizumi
Matadžiró (1865-1951) byl politikem a ministrem během éry Taišó (1912-1926) a
na začátku éry Šówa (1926-1989). Matadžiróův otec byl lešenář a jako pracant a
zručný člověk vypomáhal u námořní zbrojnice v Jokosuce. Matadžiró tak vyrůstal
v drsném prostředí a po dokončení základní školy se snažil dostat do
přípravné školy pro námořní důstojníky císařské armády, ale protože nebyl
zletilý a neměl otcův souhlas, nemohl do školy nastoupit. Taktéž se o něco
později nedostal do přípravné školy pro důstojníky pozemní císařské armády. Po
smrti staršího bratra totiž musel převzít otcův podnik. Někdy v té době si
nechal vytetovat na záda obří tetování rudého draka a jeho podřízení mu říkali
„boss“.[1]
V roce 1887 se Matadžiró stává členem Konstituční
pokrokové strany, žení se s Ajabe Nao, třicetiletou gejšou, a o dva roky
později začíná psát pro noviny Mainiči šinbun. Na začátku nového století se
dostává do Kanagawského prefektuálního shromáždění. Roku 1907 se stává součástí
městské rady v Jokosuce a o rok později je úspěšný ve volbách do Dolní
sněmovny, ve které setrval celých 38 let do konce druhé světové války. Mimo
jiné se stal i ministrem poštovních služeb a telekomunikací[2]
pod ministerskými předsedy Hamaguči Osačim a Wakacuki Reidžiróem a byl poradcem
Koisova[3]
Kabinetu. Jeho politická kariéra končí s nástupem spojenecké okupace, kdy
mu bylo zakázáno působit ve státní správě.[4]
Tento zákaz skončil v roce 1952, rok po jeho smrti.
Koizumiho otec, narozený jako Samedžima Džun’ja, syn
kagošimského rybáře, se oženil s dcerou Koizumi Matadžiróa, který jej
adoptoval. Zatímco si přes den vydělával na živobytí, na večer se vydával
do noční střední školy, kterou úspěšně vystudoval. Později byl přijat na práva
na univerzitu Nihon a během studií vypomáhal jako sekretář členům sněmovny.
Když v roce 1930 vystudoval, vstoupil do Konstituční pokrokové strany jako
jeho tchán-otec. Do sněmovny byl zvolen v roce 1937 právě za pomoci své
rodiny.[5]
Za války sloužil pod extrémistickými militaristy a v roce
1944 řídil stavbu malého letiště v Kasedě v Kagošimě pro piloty
sebevražedných letů. Proto je jistě zajímavé, že jeho synovec Irjó Tecugoró
padl za války právě jako jeden z letců kamikaze.[6]Stejně
jako Matadžiró byl během okupace odstaven z politického života, ale
v roce 1952 se do něj opět navrací a stává se blízkým podporovatelem Kiši
Nobusukeho. Ten mu pomohl v roce 1962 po ukončení jeho volebního období se
dostat na pozici generálního ředitele pro Úřad sebeobrany za vlády premiérů
Ikedy Hajata a Sató Eisakua.[7]
Studia
V roce 1960
úspěšně ukončil studia na střední škole v Jokosuce a udělal přijímací
zkoušky na univerzitu Keió, kde se rozhodl vystudovat ekonomii. To se mu
povedlo, v roce 1967 úspěšně ukončuje studia a vydává se do Velké Británie
na postgraduální studium na University College London[8].
Zde však setrvá pouhý rok, neboť mu v srpnu roku 1969 umírá otec, a tak se
vrací zpět do Japonska.[9]
Ještě téhož roku
se snaží kandidovat za LDS do Dolní sněmovny, ale nezískává dostatečný počet
hlasů. Následující rok je přijat Fukudou Takeem jako jeho osobní sekretář,
který v té době byl ministrem financí a v letech 1976-8 zastával post
ministerského předsedy vlády. Od Fukudy se mu dostalo politického vzdělání a
Koizumi ho považoval za svého mentora a otcovskou figuru. Je na něj vzpomínáno
jako na věrného zaměstnance, který každý den vstával ve čtyři ráno, vyrážel
z domu v půl šesté a cestoval dvě hodiny metrem k Fukudovi domů,
aby mu připravil obuv na odchod do práce a strážil vchod.[10]
Tehdy o něm Fukuda prohlásil, že je to tvrdohlavý mezek, který když si něco
zamane, tak toho chce za každou cenu dosáhnout. Pokud by se z něj prý stal
někdo důležitý, tak se začnou dít velké věci.[11]
Ve volbách roku 1972 oznámil svou kandidaturu za LDS a
v prosinci je zvolen jako zástupce 11. obvodu prefektury Kanagawa do Dolní
sněmovny. Získal více jak 122 000 hlasů.[12]
A ihned se přidává do Fukudovy frakce.
Politická kariéra a manželství
Po zvolení se nedařilo
Koizumimu se zásadněji prosadit, proto mu přišlo na mysl, že pokud by se
oženil, zlepšilo by to jeho postavení. Prodiskutoval to s Fukudou, který
mu navrhl, že mu zprostředkuje omiai[13]. Byla mu
domluvena schůzka s Mijamoto Kajoko, dvaceti jedna letou studentkou vysoké
školy, dcerou významného generálního ředitele farmaceutické společnosti. Jejich
schůzka začala odpoledne, ale protáhla se až do večera a Koizumi Kajoko požádal
o ruku hned druhý den. O čtyři měsíce později se konala velká svatba v hotelu
Tókjó Prince, kam bylo pozváno více jak dva a půl tisíce hostů, mezi nimi
samozřejmě i premiér Fukuda. Na svatebním obřadě mohli hosté obdivovat velký
dort ve tvaru budovy japonského parlamentu. Koizumiho manželka později
prohlásila, že když si ho brala, tak o něm nic nevěděla, že jen slyšela, že si
ji vybral z velké hromady fotek případných budoucích manželek, a tak se jí
zdálo jako pocta, že si vybral zrovna ji.[14]
Manželství ovšem skončilo v roce 1982, hlavním
důvodem byla nespokojenost Kajoko s manželským životem, neboť podle ní
Koizumi neustále jen pracoval a ji zanedbával. Po rozvodu Koizumi
prohlásil, že se již nikdy ženit nebude, protože ho rozvod stál desetkrát více
energie než svatba a již tím nechce nikdy znovu projít.[15]
Koizumi má s Kajoko tři syny, dva starší[16]
dostal do péče, nejmladšího[17],
narozeného po rozvodu, má v péči Kajoko a Koizumi se s ním nevídá.[18]
S výchovou dvou starších synů mu vypomáhala neprovdaná sestra Nobuko a
která zároveň byla jeho osobní sekretářkou.
Přesto manželství zřejmě splnilo svůj účel, neboť necelý
rok po jeho uzavření Koizumi získal významnější pozici – místopředsedy financí.
Během sedmdesátých a osmdesátých let minulého století zastával několik vládních
postů, jako jsou předseda komise pro finance LDS, zástupce tajemníka LDS,
předseda komise pro finance Dolní sněmovny, vrchní zástupce předsedy komise pro
vnitřní záležitosti LDS a konečně roku 1988 mu přidělena funkce ministra
zdravotnictví a sociální péče ve vládě Takešity Noborua a o rok později i
v krátké vládě premiéra Una Sósukeho. Na stejnou pozici se vrátil
v roce 1996 za vlády Hašimota Rjútaróa.[19]
Na začátku devadesátých let se stal generálním tajemníkem
LDS, velmi vlivnou osobou v rámci strany, za premiérování Mijazawy
Keiičiho byl ministrem pošt a telekomunikací, tedy zastával stejný post jako
kdysi jeho děd.[20]Již od roku 1972, kdy byl
Koizumi zvolen do Dolní sněmovny, udržoval blízké vztahy s politiky
obdobného smýšlení a věku, Kató Kóičim a Jamasaki Takuem. Ti společně utvořili
trio přezdívané YKK[21]
a po zvolení Mijazawy na místo ministerského předsedy, dokonce získali prestiž.
V roce 1994 tak vytvářejí malou frakci Šinseiki,
které reprezentuje základnu pro opozici hlavního názorového proudu LDS.[22]
Všichni tři se opakovaně během 90. let ucházeli o vedoucí postavení ve straně,
ale nebyli úspěšní. Koizumi se o předsednictví LDS ucházel v letech 1995 a
1998.[23]
Poté, co se ministerským předsedou stal v roce 2000 Mori Joširó a téměř do
roka a do dne podává demisi a vyhlašuje nové volby, Koizumi přechází do jeho
frakce a nečekaně poráží svého soka Hašimota Rjútoaróa a stává se předsedou LDS
a následně i premiérem.[24]
Koizumi ministerským předsedou
Přestože Hašimoto vedl
největší frakci v rámci LDS, nepovedlo se mu porazit Koizumiho, kterému
dali přednost řadoví straničtí členové: získal 298 hlasů ze 453.[25]
Lze tedy říct, že dochází k částečnému zhroucení frakčního systému, neboť
členové frakcí volili raději Koizumiho, než předsedu jejich frakce. Když
v červnu 2001 nastoupil na pozici ministerského předsedy, těšil se vysoké
popularitě mezi veřejností: dosahovala rekordních 85 procent.[26]
Jeho popularitu
může dokázat i jeho přítomnost v Rjógoku kokugikan, kde sledoval zázračnou
výhru Takanohana nad Musašimaruem a větší potlesk než vítěz sumó dostal právě
přítomný Koizumi, který byl zvolen před měsícem a který předal cenu vítězi.[27]Veřejnost
ho dokonce během jeho premiérování familiárně oslovovala Džun-čan[28].Kromě
kouzla osobnosti, vlajících bílých vlasů a minulosti bez korupčních skandálů
dokázal široké vrstvy veřejnosti a členy LDS oslovit i jednoduchými cíli, které
si vytyčil. Jednalo se o strukturální reformu bez výjimek, očištění bankovního
sektoru od klasifikovaných úvěrů, privatizace státní pošty (plus dalších čtyř
dálničních korporací), decentralizace státní správy a přísné omezení státních
výdajů.[29]
Splnit tyto cíle chtěl například složením nové vlády,
kterou ustanovil. Ignoroval dlouho přetrvávající tradici udělení ministerské
pozice těm, kterým se dluží „službička“, a rychle ustanovil nekonvenční Kabinet
složený z relativně mladých pěti žen, tří nestraníků z řady
oborníků a sedmi ministrů, jež sloužili již pod předchozím premiérem.[30]Například
jmenoval první japonskou ministryní zahraniční Tanaku Makiko, dceru bývalého
ministerského předsedy Tanaky Kakueie, a Takenaku Heizóa, ekonoma, který je
proti byrokratům, jako ministra pro vnitřní finance a fiskální politiku a
později ministra pro vnitřní záležitosti a komunikaci, mající na starost
privatizaci poštovních služeb vládou vlastnící společnost Japan Post.[31]Mimo
jiné se snažil prosadit i privatizaci NHK[32],
ale s tím Koizumi nesouhlasil, a tak se jeho snahy pozastavily. Koizumiho
kritika politiky, domáhání se reforem a postoj „vlka samotáře“ byly považovány
za závan čerstvého větru do strnulého systému. Koizumi slíbil, že vytyčené cíle
splní, ať už s podporou LDS, nebo bez ní. Dokonce prohlásil, že pokud se
strana pokusí jeho reformy zničit a bude stát v jeho cestě, tak nebude
váhat a stranu klidně zničí.[33]
Za tímto výrokem i složením jeho Kabinetu lze hledat
schovanou Koizumiho tvrdohlavost, o které mluvil jeho mentor Fukuda, ale i
relativní politickou nezávislost. Přestože patřil k poměrně mocné frakci
LDS, byla považována za minoritní a Koizumimu se nepodařilo vytvořit si kóenkai. Není proto divu, že si Koizumi
nelibuje ve frakční politice, naopak jí spíše opovrhuje. Nemluvě o tom, že
svému zvolení za předsedu LDS a premiérem spíše vděčí své popularitě než
podpoře frakce.[34]
Snažil se i
prosadit přímou volbu ministerského předsedy, aby se tak důležitá funkce
neodvíjela od přání zkostnatělého systému LDS založeného spíše právě na kóenkai, ale aby o ní rozhodovali
voliči. To by v budoucnu případně mohlo hrát v Koizumiho prospěch,
neboť na začátku svého funkčního období byl velmi oblíbený. Sám se ve svém
e-mailovém informačním bulletinu nazýval Lví srdce a v době největší slávy
ho odebíralo před dva miliony uživatelů. Japonci ho měli rádi za jeho upřímnost
i za jeho hudební vkus (zbožňuje jak Elvise Presleyho[35],
tak i heavy metal). Dokonce se prodávala trička s jeho portrétem a lidé si
jeho plakáty věšeli u sebe doma. Oblíbili si ho za jeho skromný způsob života a
neformální oblékání.[36]
Byl premiérem, jakého Japonci ještě nezažili.
Plnit předvolební sliby začal okamžitě, když se mu půl
roku po zvolení povedlo prosadit zákony o přeměně státní pošty na veřejnou
korporaci – jednalo se o první krok k její privatizaci. Také připravil
plán na racionalizaci Japonské veřejné dálniční společnosti, ale
k privatizaci již nedošlo, neboť návrh zákona byl zamítnut konzervativci
z LDS.[37] Většina Koizumiho
reformních snah byla mařena byrokraty a veterány z LDS, kteří si nepřáli
změny a kteří měli své zájmy právě v těch částech systému, jež chtěl
Koizumi reformovat. Tím, že mu oponovali, chránili své zájmy a zájmy svých
podporovatelů. Například zájmovým skupinám z Hokkaidóa se reformy nelíbily
nejvíce, protože dostávaly největší proporční podíl z vládních výnosů na
konstrukční projekty.[38]
Kromě státní pošty to byla právě i Japonská veřejná dálniční společnost, přes
kterou se LDS udržovala u moci. V dubnu 2002, kdy byl Koizumi uprostřed
bitvy o privatizaci, sdělil japonskému měsíčníku Čúó kóron, že ví, kolik lidí se bojí, že vyhlídky na splnění jeho
reformního programu jsou nízké, ale to nic nemění na jeho odhodlání
transformovat japonskou strukturu, ať už to bude mít jakýkoliv dopad na jeho
podporovatele.[39]
Po nástupu byl Koizumi velmi populární, ale již
následující rok popularita klesla, především po odvolání oblíbené ministryně
zahraničí Tanaky Makiko, kontroverzních návštěvách svatyně Jasukuni, které měly
negativní vliv na vztahy se sousedními zeměmi, a záměru vyslat jednotky
sebeobrany k zahraničním operacím proti mezinárodnímu terorismu.
Preference poklesly o celých padesát procent na hranici 35 procent.[40]Není
proto divu, že volby v roce 2003 byly pro Koizumiho vládu studenou
sprchou. Ačkoliv znovu zvítězil ve stranických volbách, i přes útoky
z vlastní strany, kdy proti němu stanuli tři protikandidáti, LDS
v listopadových volbách do Dolní sněmovny přišla o velký počet křesel. LDS
přišla o deset křesel (získala tedy 237), na druhou stranu Demokratická
strana jich čtyřicet získala a měla tak 177 křesel, stala se tedy z ní
hrozba pro LDS. Liberálním demokratům nezbylo nic jiného, než se spojit
s Kómeitó, která získala 34 křesel.[41]
A dokonce ve volbách do Horní sněmovny v následujícím roce získala DS více
křesel než LDS. To Koizumiho donutilo jednat, neboť si uvědomil, že
vnitrostranická opozice by mohla ohrozit realizaci reforem.[42]
V prosinci 2004 dokázal prosadit základní požadavky
na privatizaci státní pošty i přes odpor stranického vedení a v únoru
následujícího roku veřejně prohlašuje, že pokud dojde k odmítnutí zákona o
privatizaci, tak to bude brát jako vyjádření nedůvěry vládě.[43]Konečně
o dva měsíce později se vláda usnáší na návrhu privatizačního zákona a
předkládá ho parlamentu. V červenci 2005 dochází k hlasování
v Dolní sněmovně a návrh těsně prochází o pět hlasů, přestože pět desítek
poslanců LDS nerespektovalo usnesení strany; 37 z nich hlasovalo proti a
čtrnáct se zdrželo hlasování.[44]
Návrh zákona postoupil do Horní sněmovny, ale 8. srpna byl zamítnut – pro hlasovalo
108 poslanců a proti 125 – obzvláštěvinou dvaceti dvou rebelujících poslanců
LDS.[45]
Koizumi neváhá a jak slíbil, ještě tentýž den rozpouští Dolní sněmovnu[46],
vypisuje mimořádné volby a později vylučuje ty členy LDS, kteří byli proti
zákonu – díky tomu mu vzrostla popularita téměř o dvacet bodů.
Předčasné volby v podstatě uvítala opoziční DS,
protože věřila, že díky nim posílí své pozice. Navíc generální tajemník Kómeitó
se netajil tím, že pokud ve volbách DS získá většinu v Dolní sněmovně, tak bude
uvažovat nad tím, že s ní utvoří koalici.[47]Koizumi
se nezdržoval vymýšlením komplexních volebních plánů a politickým pletichařením
– po vyloučení rebelů z kandidátních listin je nahrazuje populárními
osobnostmi či úspěšnými podnikateli[48].
Pro celou Koizumiho volební kampaň se vžilo označení „Koizumiho divadlo“ a to
především kvůli kurióznímu složení kandidátních listin.[49]
Volby do Dolní sněmovny o 480 křesel se konaly 11. září
2005 a předčily veškerá očekávání. LDS získala 296 křesel a spolu
s Kómeitó měly dohromady 327, což je více než dvě třetiny křesel. LDS si
polepšila o 59 křesel, zatímco DS si pohoršila o 64, neboť získala pouhých 113
křesel v Dolní sněmovně.[50]
Díky výsledkům ve volbách se tak Koizumiho administrativa dostala z vlivu
Horní sněmovny, protože ji nyní podle japonské ústavy mohla přehlasovat;
dokonce mohl přemýšlet o změně ústavy, ale žádné kroky k revizi nebyly podniknuty.
Vítězství ve volbách bylo vnímáno jako pověření Koizumiho, aby provedl
zamýšlené reformy.[51]V následujícím
zasedání parlamentu, posledním za vlády Koizumiho, prošly navrhované zákony
včetně privatizace státní pošty. Kromě privatizace se v roce 2006 začalo
mluvit i o nástupnictví do funkce předsedy strany a v podstatě o premiérovi,
který nastoupí po Koizumim, neboť sám Koizumi v lednu 2005 prohlásil, že
po ukončení jeho premiérského období v září 2006 již nebude usilovat o
znovuzvolení do funkce a dodal, že jako nástupce by bral kohokoliv, pokud by
dotyčný byl proreformní a měl podporu lidu.[52]
Zahraniční politika
Stejně jako ostatní
premiéři předním se Koizumi v zahraniční politice orientuje na USA, ale
zachází ještě dál, když se rozhodne podpořit válku proti terorismu[53],
kterou vyhlásily Spojené státy po teroristických útocích z 11. září 2001.
Podporu vyjádřil ustanovením nového Zákona o mimořádných opatřeních na obnovu a
pomoc Iráku a vysláním jednotek sebeobrany k zahraničním operacím proti
mezinárodnímu terorismu.[54]
Jednalo se o první vojenskou misi do bojové zóny od konce druhé světové války.
Na svou obranu, po napadení jeho rozhodnutí o vyslání jednotek do bojové zóny,
v parlamentu prohlásil, že prosperita a vývoj Japonska závisí na světovém
míru a stabilitě a že jedině takto v očích mezinárodní komunity dostojí
své zodpovědnosti.[55]Mnoho
japonských komentátorů si myslí, že vřelé vztahy mezi Japonskem a USA jsou
založeny na osobních vztazích Koizumiho a George W. Bushe. To podepírají
zprávou Bílého domu, která popisuje jejich první setkání v Camp Davidu jako
„neuvěřitelně vřelé“, kdy si spolu házeli baseballovým míčkem.[56]
Přátelské vztahy jim zůstaly po celou domu Koizumiho premiérování, kdy jeden
druhého chválili za zahraniční politiku. Koizumi také vysvětlil, jak důležité
silné vztahy se USA jsou: „Myslím si, že
čím silnější japonsko-americká aliance je, tím lepší vztahy má pak Japonsko
s Čínou, Jižní Koreou a dalšími asijskými zeměmi.“[57]
I ve vztazích se
Severní Koreou byl mnohem asertivnější než jeho předchůdci. 17. září 2002 se
Koizumi vydává na krátkou návštěvu do Pchjŏngjangu, kde se setkal s Kim
Čŏng-ilem. Podepsali společné komuniké o novém přístupu k vzájemným
vztahům, jehož výsledkem bylo navrácení pěti Japonců unesených do Severní Korey
během 70. let.[58]
Koizumi se také snažil o dobré vztahy se zeměmi Asie, ale
jeho snahy kazily návštěvy svatyně Jasukuni. Především Čína a Jižní Korea
protestovaly proti těmto návštěvám a eventuálně odmítaly přijmout Koizumiho
oficiální návštěvy. Kromě návštěv Jasukuni pošramotily vztahy mezi zeměmi i
nově schválené učebnice dějepisu[59],
o kterých jejich kritici prohlašují, že přikrášlují druhou světovou válku a
tutlají válečné zločiny, kterých se Japonci dopouštěli.[60]
V srpnu 2005, během šedesátých oslav výročí ukončení
války se Koizumi omluvil za japonské jednání během druhé světové války slovy: „V minulosti Japonsko způsobilo obrovské
škody a trápení lidem z mnoha zemí, především těm z Asie. Když
upřímně čelím těmto historickým faktům, znovu cítím silné výčitky svědomí a rád
bych se z celého srdce omluvil a také vyjádřil soustrast všem obětím
války, ať již v Japonsku, nebo v zahraničí. Jsem připraven přispět k tomu,
aby se ta hrozivá lekce, jež nám válka dala, nikdy nezapomněla a aby na celém
světě zavládl mír a prosperita, aniž by znovu kdy musela válka vypuknout.“[61]
Po tomto proslovu se pomodlil na Národním hřbitově a vyzval Čínu a Koreu, aby na
míru a prosperitě spolupracovaly společně s Japonskem. Přesto toto gesto
nepřitáhlo tolik pozornosti, jako jeho návštěva svatyně Jasukuni.
Návštěvy svatyně Jasukuni
Jako ministerský
předseda Koizumi navštěvoval svatyni Jasukuni každý rok. Poprvé svatyni ve své
nové funkci navštívil pár měsíců po svém zvolení – 13. srpna 2001. Důležité je
ovšem to, že Moriho frakce oficiálně rozeslala slib do každé pobočky JAVP, že
ji Koizumi navštíví. Díky tomu si mohl být jistý, že pro něj budou hlasovat ti
členové LDS, kteří do JAVP patřili. Ačkoliv jich nebylo mnoho, i oni pomohli
rozhodnout o jeho vítězství nad Hašimotem.[62]Po
každém navštívení tvrdil, že svatyni navštěvuje, aby se zde modlil za mír, a
častokrát návštěvy spojuje s protiválečnými proslovy.[63]
V Číně a
Jižní Koreji probudily návštěvy takové antipatie, že obě dvě země odmítly
vyslat své zástupce, aby se s Koizumim setkali v Japonsku.
V Jižní Koreji se aplaudovalo jihokorejskému prezidentoviRo Mu-hjŏnovi,
když pronesl proslov kritizující Japonsko, ačkoliv byl v té době velmi
nepopulární. V Číně zase propukly pouliční nepokoje na protest proti všemu
japonskému. Když byl Koizumi tázán, co si o reakcích na jeho návštěvy Jasukuni
v sousedních zemích myslí, odpověděl, že to všechno je jen divadlo pro
domácí veřejnost a dodává, že do Jasukuni nechodí kvůli válečným zločincům
třídy A, ale aby truchlil nad obětmi, které vykonalo tolik lidí.[64]
Přestože se Koizumi do návštěvní knihy podepisuje jako
ministerský předseda, tvrdí, že návštěvy Jasukuni jsou jeho ryze osobní
záležitost a že to neodráží jeho politické postoje, ať už jsou jakékoliv.[65]Trochu
tomu ovšem odporuje fakt, že Koizumiho návštěvy svatyně jsou formálně
podporované LDS v jejím politickém programu a dobře si vedou u konzervativců,
kteří je vnímají jako uznání obětí, které pro svou zemi vykonali stateční
mužové a ženy. Během posledního roku Koizumiho vlády navštívilo v dubnu
svatyni Jasukuni devadesát šest politiků a z toho jich osmdesát sedm bylo
z LDS.[66]
Přesto se můžeme
setkat v Japonsku s opozicí a stejně tak jako v Nakasonově
případě, byl i Koizumi zažalován za porušení článku Ústavy, který se týká
odluky státu od náboženství. V září 2005 Ósacký vrchní soud rozhodl, že
Koizumiho návštěvy Jasukuni jsou protiústavní.[67]
Žalobu předneslo 188 navrhovatelů, mezi nimiž byly i tchajwanské rodiny, které
tvrdily, že jim tyto návštěvy způsobují utrpení a mentální bolest.[68]
Přestože byly návštěvy odsouzeny, žalobcům se nedostalo žádné kompenzace, ani
Koizumi nebyl nucen platit žádnou pokutu – přesně jako v případě
Nakasoneho. Na rozhodnutí soudu Koizumi komisy pro rozpočet Dolní sněmovny
řekl: „Nemyslím si, že mé návštěvy
Jasukuni porušují japonskou ústavu. Nechodím tam v rámci svých
premiérských povinností. Mám velký problém pochopit, proč něco takového
porušuje ústavu.“[69]
Měsíc před rezignací na premiérský post, 15. srpna 2006,
Koizumi navštěvuje Jasukuni.[70]
Svou návštěvu brání stejnými slovy jako vždy předtím – ve svatyni rozmýšlí nad
válečnou minulostí Japonska a chce pokračovat v odhodlání nikdy se již do
války znovu nepustit. K tomu dodává, že „do Jasukuni nechodí, aby ospravedlňoval minulost nebo aby glorifikoval japonský
militarismus“.[71]Téměř
rok po rezignaci na post ministerského předsedy Koizumi opět navštěvuje svatyni
15. srpna během 62. oslav konce druhé světové války. Jeho návštěva v roce
2007 přitáhla o mnoho méně pozornosti než všechny jeho předchozí.[72]
Konec politické kariéry
20. září 2006 Koizumi
rezignuje a předává otěže do rukou mladého a progresivního Abe Šinzóa.[73]
Koizumi nadále zůstává poslancem ve sněmovně během vlády Abeho a Fukudy Jasua,
ale 25. září 2008 oznamuje odchod z politického života – krátce poté, co
na premiérský post nastupuje Asó Taró.[74]
Ponechal si křeslo ve sněmovně do dalších všeobecných voleb, kdy jeho druhý syn
Šindžiró vyhrál volby jako zástupce 11. obvodu prefektury Kanagawa do Dolní
sněmovny. Do dnešních dnů není úplně jasné, proč z politiky odešel. Zlý
jazykové tvrdí, že to bylo kvůli zvolení Asóa, kterého Koizumi nemá nijak
v oblibě, premiérem. Po odchodu odmítal veškeré žádosti o rozhovory a o
vystoupení v televizi, ačkoliv dával různá soukromá prohlášení novinářům.[75]
To se změnilo v roce 2013, kdy měl proslov pro obchodní špičky
v Nagoje.[76] Zde prohlásil, že by se
Japonsko mělo stát zemí, která nepoužívá jadernou energii. Když byl ještě
ministerským předsedou, odborníci mu tvrdili, že je jaderná energie naprosto
bezpečná a nic se nemůže stát, a proto ji podporoval. Ale ve světle havárie
jaderné elektrárny Fukušima je nucen svůj postoj přehodnotit, podpořit myšlenku
bezjaderného Japonska a apelovat na současnou vládu LDS pod vedením Abe Šinzóa.
Připomínal, že po válce se také japonsko zvedlo z popela a znovu nyní
může začít „od nuly“ a vytvořit společnost založenou na obnovitelných zdrojích.
„Japonsko dostalo novou příležitost,“
dodal.[77]
Do dnešních dnů pokračuje v boji proti atomové energii a snaží se pomáhat
lidem, které zasáhla havárie JE Fukušima.[78]
[1] Viz POYSDEN, Mark; BRATT, Marco.
A History of Japanese Body Suit Tattooing.
Nizozemí: KIT Publishers, 2006, s. 97.
[2] Koizumi Matažiró byl první
zastáncem privatizace poštovních služeb v Japonsku.
[3] Generál Koiso Kuniaki byl
ministerským předsedou v letech 1944-5 a po válce odsouzen za válečné
zločiny na doživotí.
[4] Viz Koizumi, Matajiro. In: National Diet Library.
[http://www.ndl.go.jp/portrait/e/datas/483.html?cat=86].
[5] Viz WISPELWEY, Berend. Japanese Biographical Index. Berlín:
Walter de Gruyter, 2004, s. 221-3.
[6] Viz SÝKORA, Jan, 2009, s. 339.
[7] Viz REED, Christopher. Goodbye Koizumi, Hello Abe.
Counterpunch, 20. září 2006.
[http://www.counterpunch.org/2006/09/20/goodbye-koizumi-hello-abe/].
[8] Aby mohl studovat v Londýně, je
jasné, že Koizumi umí plynule anglicky.
[9] Viz Koizumi Junichiro
[http://www.britannica.com/biography/Koizumi-Junichiro].
[10] Viz UMEDA, Kó. Henkakuša : Koizumi-ke no 3-nin no
otokotači. Tokio: Kadokawa šoten, 2001, s. 125.
[11] Tamtéž, s. 126.
[12] Viz Senkjo
[www.senkyo.janjan.jp/election/1972/99/00001597.html].
[13] Tradiční japonský zvyk, pži
které se poznají dva nesezdaní lidé s plánem případného budoucího sňatku
skrze domluvu rodičů (případně jich samotných) tzv. dohazovače-zprostředkovatele.
V českém prostředí se můžeme setkat s překladem „domluvené
manželství“.
[14] Viz Koizumi Junichiro
[http://www.britannica.com/biography/Koizumi-Junichiro] a LARIMER, Tim. Japan's Destroyer. Time, 17. září 2001.
[http://content.time.com/time/world/article/0,8599,174303-1,00.html].
[15] Viz TOLBERT, Kathryn. For Japanese, a Typical Tale of Divorce.
The Washington Post, 19. března 2001.
[https://www.washingtonpost.com/archive/politics/2001/05/19/for-japanese-a-typical-tale-of-divorce/38e28942-cc7d-44b7-b7cd-696cc1782f61/].
[16] Jedná se o Koizumi Kótaróa,
který se stal hercem, a Koizumi Šindžiróa, který jde v otcových šlépějích
a momentálně je členem Dolní sněmovny, kde zastupuje „zděděný“ 11. okrsek
Kanagawy.
[17] Jedná se o Mijamota Jošinagu,
který vystudoval univerzitu Keió a snaží se s otcem setkat, ale Koizumi se
k tomu zřejmě nemá.
[18] Tamtéž.
[19] Viz SÝKORA, Jan, 2009, s. 339 a
Profile of Prime Minister Koizumi
[http://japan.kantei.go.jp/koizumiprofile/index_e.html].
[20]Viz Profile of Prime Minister
Koizumi [http://japan.kantei.go.jp/koizumiprofile/index_e.html].
[21] Zkratka vychází z prvních
písmen jejich příjmení.
[22] Viz Ohashi's anti-Koizumi
campaign goes on without policies. Kyodo News International, 17. července 2001.
[http://www.thefreelibrary.com/Ohashi's+anti-Koizumi+campaign+goes+on+without+policies.-a077236555].
[23] Viz WISPELWEY, Berend, 2004, s.
225-6.
[24]Viz Profile of Prime Minister
Koizumi [http://japan.kantei.go.jp/koizumiprofile/index_e.html] a Koizumi
Junichiro [http://www.britannica.com/biography/Koizumi-Junichiro].
[25] Viz ANDERSON,
Gregory E. Lionheart or Paper Tiger? A First-term Koizumi Retrospective. In: Asian
Perspective, číslo 28,
březen 2004.
[26] Viz Koizumi's popularity hits
fresh peak. In: CNN, 12. června 2001.
[http://archives.cnn.com/2001/BUSINESS/asia/06/11/japan.popularity/index.html].
[27] Viz ANDERSON,
Gregory E., 2004.
[28] Džun je zkrácenina ze jména
Džun’ičiró a „čan“ je sufix, který se přidává za jména dětí a naznačuje
blízkost mezi oslovovaným a osloveným, pozn. autorky.
[29] Viz SÝKORA, Jan, 2009, s.
339-40.
[30] Tamtéž.
[31] Viz "Japan Takes on
Challenges of Structural Reforms", in: Frank-Jürgen Richter and Pamela
Mar: Recreating Asia, New York: John
Wiley, 2002.
[32] NHK, Nippon hósó kjókai, je
japonské národní veřejnoprávní médium.
[33] Viz FRENCH, Howard. W. Reformist
Premier Finds Japan Difficult to Change. In: The New York Times. 17. listopadu 2001.
[http://www.nytimes.com/2001/11/17/world/reformist-premier-finds-japan-difficult-to-change.html].
[34] Viz HAYES, Louis D., 2009, s.
74.
[35] Více viz Koizumi and the King.
In: BBC. 16. srpna 2001.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/1494034.stm].
[36] Viz ANDERSON,
Gregory E., 2004.
[37] Viz The man who remade Japan.
In: The Economist. 14. září 2006. [http://www.economist.com/node/7916942].
[38] Viz STROM, Stephanie. The Twist
of Koizumi's Reforms: Supporters Could Suffer. In: The New York Times. 27. července 2001.
[http://www.nytimes.com/2001/07/27/world/the-twist-of-koizumi-s-reforms-supporters-could-suffer.html].
[39] Viz ANDERSON,
Gregory E., 2004.
[40] Viz SÝKORA, Jan, 2009, s. 340.
[41] Viz Senkjo kanren širjó. In: Sómušó.
[http://www.soumu.go.jp/senkyo/senkyo_s/data/index.html].
[42] Viz SÝKORA, Jan, 2009, s. 340.
[43] Viz SÝKORA, Jan. Koizumiho
divadlo roku 2005 : aneb historické drama o třech dějstvích. In: Mezinárodní politika. Roč. 30, č. 3, 2006,
s. 4-7.
[44] Tamtéž.
[45] Tamtéž.
[46] Rozpuštění Dolní sněmovny
obhajoval slovy, že osud privatizace pošty a případně i své budoucí politické
kariéry do rukou voličů.
[47] Viz KAJIMOTO, Tetsushi. New
Komeito exec signals willingness to jump LDP ship. In: The Japan Times. Tokio: 28. července 2005,
[http://www.japantimes.co.jp/news/2005/07/28/national/new-komeito-exec-signals-willingness-to-jump-ldp-ship/#.Vz2b-eSzeC5].
[48] Mezi nimi se velké pozornosti
těšil především mladý multimiliardář Horie Takafumi, kandidující
v Hirošimě jako nezávislý s podporou LDS. Viz SÝKORA, Jan, 2009, s.
342.
[49] Viz SÝKORA, Jan, 2006.
[50] Viz Senkjo: kaihjó kekka. In: Asahi šinbun. 11. září 2005.
[http://www.asahi.com/senkyo2005/].
[51] Viz SÝKORA, Jan, 2006.
[52] BUCKLEY, Sarah. Uncertainty
clouds Koizumi's victory. In: BBC.
12. září 2005. [http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/4236760.stm].
[53] Jedná se o všeobecný termín pro
řadu vojenských, politických či právních operací na mnoha místech planety
vedených pod taktovkou USA. Jedná se spíše o koncepci dlouhodobé strategie
nadnárodního významu.
[54] Viz SÝKORA, Jan, 2006.
[55] Viz Koizumi defends Iraq troops
move. In: BBC. 19. ledna 2004.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/3408605.stm].
[56] Viz CHEN, Edwin. Bush Enjoys a
Warm Meeting With Koizumi. In: Los
Angeles Times. 1. července 2001.
[http://articles.latimes.com/2001/jul/01/news/mn-17285].
[57] Viz Bush lauds 'close friend'
Koizumi. In: BBC. 16. listopadu 2005.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/4441620.stm].
[58] Viz SÝKORA, Jan, 2006.
[59] Jižní Korea byla například
nespokojena, že v učebnicích její autoři zapomněli zmínit, že více jak
100 000 žen bylo nuceno sexuálně uspokojovat japonské vojáky; jedná se o
tzv. comfort women, a také protestovala proti vyjádření, že okupace Korey
v letech 1910-45 byla nezbytná pro udržení stability.
[60] Viz Koizumi to visit Asian
neighbours. In: BBC. 4. října 2001.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/1578805.stm].
[61]Viz Statement by Prime Minister
Junichiro Koizumi. In: Ministry of
Foreign Affairs of Japan. 15. srpna 2005.
[http://www.mofa.go.jp/announce/announce/2005/8/0815.html].
[62] Viz ZAKOWSKI, Karol, 2012.
[63] Viz Observation by Prime
Minister Junichiro Koizumi on the Visit to Yasukuni Shrine. In: Ministry of Foreign Affairs of Japan.
21. dubna 2002. [http://www.mofa.go.jp/announce/pm/koizumi/observe0204.html].
[64] Viz BEESON, Mark; STUBSS,
Richard. Routledge Handbook of Asian
Regionalism. London and New York: Routledge, 2012, s. 255.
[65] Viz KAJIMOTO, Tetsushi. Koizumi
not backing down on Yasukuni. In: The
Japan Times. 26. ledna 2006.
[http://www.japantimes.co.jp/news/2006/01/26/national/koizumi-not-backing-down-on-yasukuni/#.Vz4oquSzeC4].
[66] Viz Koizumi’s Yasukuni trips are
ruled unconstitutional. In: The Japan
Times. 1. října 2005.
[http://www.japantimes.co.jp/news/2005/10/01/national/koizumis-yasukuni-trips-are-ruled-unconstitutional/#.Vz7MjeSzeC4].
[67] Tamtéž.
[68] Tamtéž.
[69] Tamtéž.
[70] Viz Koizumi shrine visit stokes
anger. In: BBC. 15. srpna 2006.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/4789905.stm].
[71] Tamtéž.
[72] Viz Japan's Abe shuns Yasukuni
visit. In: BBC. 15. srpna 2007.
[http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/6947304.stm].
[73] Viz The man who remade Japan.
In: The Economist. 14. září 2006.
[http://www.economist.com/node/7916942].
[74] Viz YOSHIDA, Reiji; NAGATA,
Kazuaki. Koizumi to exit political stage. In: The Japan Times. 26. září 2008. [http://www.japantimes.co.jp/news/2008/09/26/news/koizumi-to-exit-political-stage/#.Vz7VjOSzeC5].
[75] Viz OKUBO, Maki. 'We've been
lied to,' said ex-Prime Minister Koizumi. In: Asahi shinbun. 12. ledna 2014.
[http://ajw.asahi.com/article/views/column/AJ201401120009].
[76] Viz NISHIYAMA, George. Fukushima
Watch: Popular Ex-PM Koizumi Comes Out Against Nukes. In: The Wall Street Journal. 2. října 2013.
[http://blogs.wsj.com/japanrealtime/2013/10/02/popular-ex-pm-koizumi-comes-out-against-nuclear-power/].
[77] Tamtéž.
[78] Více viz TAINAKA, Masato;
HIRAJAMA, Ari. Koizumi-ši: Tomodači sakusen no kenkó higai „misugosenai“. In: Asahi šinbun. 18. května 2016.
[http://www.asahi.com/articles/ASJ5K354LJ5KPTIL00B.html].
Žádné komentáře:
Okomentovat