2. 10. 2016

[Recenze] Jokokuhan

Když v roce 2014 Ikuta Tóma řešil, jaký film by měl natočit tentokrát, udělal velmi chytrý krok a řekl ano na Jokokuhan, který přišel do kin 6. června následujícího roku. Film je natočený podle třídílné stejnojmenné mangy od Cucuie Tecuji (Reset, Manhole) z roku 2011. Jokokuhan vidělo během první vlny promítání 144 631 diváků, kteří v kině nechali 990 751 000 jenů.

Na režisérkou židli usedl Nakamura Jošihiro, který velmi rád předkládá divákům filmy vedoucí k velkým konců, a když už ne k velkým, tak alespoň objasňujícím a uvolňujícím napětí jeho postav. Stačí si vzpomenou na jeho Fish Story, kde jsme dostali odpověď na otázku, zda je možné, aby kazeta z roku 1974, na níž je nahraná zapomenutá punková skupina, zachránila svět. Nebo na Širajuki hime sacudžin džiken, ve kterém je zase zodpovězena otázka, jak je možné z někoho v očích médií udělat vraha. I tentokrát zodpovídá na otázku. Je možné žít plnohodnotný život? Odpověď tentokrát zřejmě nebude tak přímočará, ale i tak stojí zato si ji vyslechnout.

Samotný příběh (nikoliv však film) začíná velmi prostě. Ve firmě, kde nehledí na jedince, ale na výkon, potkáme mladého a snaživého programátora. Ten doufá, že jeho snaha a dobré výsledky budou oceněny novou pracovní smlouvou a stane se plnohodnotným zaměstnancem IT firmy. Jenomže jeho naivitě se v podstatě vysměje celý kolektiv, ve kterém pracuje, a co hůř, zchvátí ho žaludeční vředy, začne zvracet krev a bude muset pobýt nějaký čas v nemocnici. Mezitím ho v práci samozřejmě nahradí jiným fungujícím kolečkem a on bude muset začít znovu hledat novou práci. Což se mu nedaří. Po neúspěšném dni na úřadě práce ho osloví muž v jeho věku a nabídne mu, že ho vezme na místo, kde mu práci dají, aniž by se ho ptali na vzdělání nebo pracovní zkušenosti. 

Díky tomu se setká se svými pozdějšími spolupachateli. On a další tři muži dají hlavy dohromady a rozhodnou se trestat lidi, kteří se nějak provinili proti společnosti. Nejde ovšem o opravdové zločiny, které lze potrestat nějakým paragrafem, ale přestupky proti lidskosti, přestupky pošpiňujíce svědomí společnosti. Tito čtyři berou tedy spravedlnost do vlastních rukou. Všechna potrestání takových přečinů jsou předem ohlášena na youtube kanále. Ten nejprve nemá moc vysokou sledovanost, ale s každým dalším potrestaným, přibývá i odběratelů.

To se samozřejmě donese až na oddělení policie zabývající se kybernetickými zločiny, do kterých právě toto spadá. Oddělení má v podstatě pod palcem mladá kariéristka Jošino Erika. Ta je velmi cílevědomá a inteligentní, a tak brzy začne čtyřčlenné skupince šlapat na paty. Vzhledem k tomu, že obě dvě strany nejsou vůbec hloupé, tak je jejich souboj velmi zajímavý – jeden utíká, druhá chytá.

Během sledování je snadné si spoustu postav oblíbit, ať více či méně. Není složité s nimi prožívat pěkné chvilky, smát se stejným vtipům jako oni, ale pak je velmi jednoduché pro ně truchlit, soucítit s nimi. Jak se postupně odkrývá, o co vlastně jde a nakonec vše zapadne, kam má, není jednoduché přežít bez kapesníku. Poměrně bez skrupulí divák dostane takové informace, že jen vykulí oči. V retrospektivě je velmi dobře po částech servírováno, co sloužilo jako prvotní impulz k vytvoření skupinky, která trestá špatné lidi. Příběh proto o něco více dokáže zapůsobit a nevypadat tolik obyčejně, ačkoliv vlastně obyčejný je. Na čemž není nic špatného.

Pokud bych se měla vyjádřit k hereckému obsazení, tak by to byla jen slova chvály. Tolik známých tváří v jednom filmu, a tak jim ty jejich role sedly! Ikuta Tóma, Hamada Gaku, Arakawa Jošijoši a Suzuki Rjóhei odvedli v rolích ochránců spravedlnosti výbornou práci; každý byl svůj, jejich charaktery se nepropletly a na každého lze vzpomínat jako na svébytnou jednotku. Ani Toda Erika se v roli Jošino Eriky nenechala zahanbit. Neřekla bych, že to byla její nejlepší role (tu už si odehrála ve SPEC), ale rozhodně jí role policistky sedne. 

Co se týče vedlejších rolí, tak to byla pastva pro oči. Nemyslím tím, že by byly obsazené jen samými krasavci (ač to také nemusí být daleko od pravdy), ale objevily se v nich jak vycházející hvězdy (Kubota Masataka, Sakaguči Kentaró, Komacu Nana), tak i stálice japonského šoubyznysu (Tanaka Kei, Kohinata Fumijo, Takitó Ken-iči, Honda Hirotaró). Takže kromě příběhu, který mi příjemně utíkal, a zajímavých postav, jsem se těšila i přítomností hereckých es a mladých nadějí.

Má smysl se na film podívat? Pro mě je to jednoznačné ano a určitě se podívám znovu. Upřímně konec, jaký to mělo, jsem si přála a opravdu to vyšlo přesně podle mého nejlepšího očekávání. Ovšem jak to bylo podáno a co přesně kdo udělal, předčilo má očekávání. Jeden z těch filmů, na které myslíte po vypnutí, chcete chvíli mlčet a vychutnat si ten pocit, jež vám film předá. Po několika dnech si na něj opět vzpomenout a nechat si hlavou projít pár myšlenek a zase se soustředit na něco jiného. Pokud bych měla doporučit film s Ikutou Tómou, byl by to tento. A jakou společnost chcete vy?

Jokokuhan (予告犯, Předpověď zločinu), 119 minut.
Režie: Nakamura Jošihiro
Scénář: Hajaši Tomio
Předloha: Cucui Tecuja
Hrají: Ikuta Tóma, Toda Erika, Hamada Gaku, Suzuki Rjóhei, Arakawa Jošijoši, Sakaguči Kentaró, Tanaka Kei, Komacu Nana, Kubota Masatake, Kohinata Fumijo a další.

Všechny obrázky, až na ten úplně první, jsou print screeny z filmu.

4 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Víš, že mě vážně štveš? Jako by nestačilo, že mám mega dlouhej seznam seriálů na překlad, teď budu mít ještě dvakrát takovej seznam filmů, které chci vidět. A jen kvůli tvým skvělým recenzím! Proč mi to děláš? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože jsem potvora! :-D To víš, určitě budou další recenze, jediné štěstí je, že tyhle seznamy jsou nafukovací.

      Vymazat
    2. Ano, tak enormně nafukovací, že pak člověk nemá šanci je smazat :D Na další recenze a články se moc těším. Pokračuj! :))

      Vymazat