9. 4. 2015

Moje soukromé vyhodnocení zimní sezóny 2015

Rozhodla jsem se, že shrnu moji seriálovou zimní sezónu. Následující seznam je řazený podle toho, jak se mi to líbilo. A jak jste na tom se zimní sezónou vy?
 
Jabušita Joriko je výzkumná pracovnice v Jokohamě, která zkoumá trendy v makroekonomii. Je jí 29 let a je do své práce naprosto ponořená. Je spokojená s obyčejným životem, a ačkoliv není zrovna dobrá v komunikaci s lidmi, chce si najít muže, vzít si ho a založit s ním rodinu. Joriko věří, že se musí vdát nejpozději do svých 30 let, protože to tak udělali všichni její známí i její zesnulá maminka. Rozhodla se, že si vezme toho, kdo splní všech jejích 24 požadavků. A pak tu máme Tanigučiho Takumiho, je mu 35 let a nemá práci. Nemá zájem o randění, natož o ženění, protože na to prostě nemá peníze. Žije se svou matkou a je mu jasné, že až zemře, tak on už nebude moci pokračovat ve flákačském životě, a tak se rozhodne, že si najde ženu, která ho finančně zabezpečí.
 
Moje hodnocení: Osobně to považuji za nejlepší seriál zimní sezóny 2015. Opravdu romantická komedie s podivíny se vším, co k tomu patří i s bonusem navíc. Vzhledem k tomu, jak jsou oba dva hlavní charaktery podivné, tedy především ten An, tak dochází k mnoha zábavným situacím. Zároveň si však seriál velmi přirozeně vyšetřil místo k japonské romantice a jisté společenské reflexy a škatulkování – muži vydělávají, ženy se starají o domácnost, naopak je to přeci nenormální. Herecké výkony byly skvělé, opening mě děsně bavil a pokaždé jsem se na něj těšila, všechny Tanigučiho citace jsem si užívala. Pokud chcete něco odlehčeného, lehce ztřeštěného, ale zároveň roztomilého, myslím, že byste se měli podívat na tohle.
 
Záhadné stvoření zničí 70 % měsíce, aby demonstrovalo, jakou silou vládne. Poté vyšle varování všem vládám, že pokud ho nezabijí do března příští roku, zničí i Zemi. Dále také požaduje, že se stane učitelem 3. E na Kunugigaoské škole. Nikdo není tak mocný, aby mu mohl říct ne. A tak se toto záhadné stvoření stává třídním učitelem 3. E. Studenti nejsou vyučováni jen v klasických předmětech, ale i v zabíjení – vláda je totiž požádala, aby se o to pokusili, a komu se to povede získá odměnu deset miliard jenů. Zabije někdo z nich nového třídního, kterému dali jméno Koro, nebo to nakonec zvládne nějaký profesionál? A dokáže je učitel Koro vůbec něco naučit?!
 
Moje hodnocení: Anime je sice teprve v polovině, ale moc se mi líbí. Je to odpočinková komedie s temný příběhem na pozadí, který sem tam vystrčí růžky, ale celkově je to spíš nenáročná podívaná. Pan učitel Koro je prostě cynický borec a tyhle charaktery mám ráda. Každý týden se těším na nový díl a to znamená, že to splnilo, co od anime očekávám. Baví mě. A to hodně. Navíc pokaždé koukám jak na opening, tak i na ending a to je co říct - u mě. :-D No uvidíme, zda i druhá polovina anime bude tak zábavná.
 
Izumi Šin-iči je obyčejný středoškolák, který si žije svůj život. Ale jednoho dne si prostě tu hudbu nemůže v klidu doposlechnout, napadne ho totiž mimozemská forma života. Mimozemšťan je parazit, který se chtěl dostat do chlapcova mozku, ale nevyšlo mu to, a tak se uhnízdil v jeho pravé ruce. Ostatní lidé ale dopadli hůř a mimozemšťané se jim uhnízdili v jejich mozcích. A čím se takový parazit živí? Dalšími lidmi. Nakonec je to tedy na Šin-ičim, aby se postavil těmto cizopasníků, skamarádil se svojí pravačkou a zachránil lidstvo.
 
Moje hodnocení: Není to sice úplně anime zimní sezóny, protože začalo na podzim, ale věnovala jsem se mu především během zimní sezóny. Na začátku mi sice Izumi moc do oka nepadl, ale jak přestal tolik jančit, tak se to dalo. Příběh je zajímavý a člověku vlastně naznačuje, aby se zamyslel nad zdravím naší matičky Země. Boje, myšlenky, psychické rozpoložení Izumiho bylo velmi dobře zpracované, tady si nemám moc na co stěžovat. Není to nejlepší anime pod sluncem, ale určitě je mezi kolegy nadprůměrné.
 
Ikuo a Tacuja jsou sirotci a v dětském domově, ve kterém vyrůstají, se o ně velmi dobře stará paní učitelka Júko, jako by to snad byla jejich pravá starší sestra. Jenomže ti dva jsou svědky její vraždy a když na policii vypoví, co viděli, policista se zlatými hodinkami zamete všechny stopy, aby se pravý pachatel nenašel. O 15 let později se z Ikuoa a stal policista – jeden z nejlepších, zatímco Tacuja využil svého vzhledu a vychytralosti a stal se z nějak jakuzák. Ti dva mají společný cíl, najít policistu se zlatými hodinkami a odhalit, co se stalo před 15 lety.
 
Moje hodnocení: Herecké obsazení všech "klaďasů" je výborné, tady se člověk ani nemusí bát, že se něco potentuje. Z hlediska příběhu si na své přijde ten, kdo má rád příběhy o pomstě. Seriál je zajímavý, jak se ze začátku vyhýbá mnohým klišé z tohoto žánru, ale ke konci se k nim zase vrací. Což ovšem nevadí, konci to sedlo. Škoda, že seriál neměl trochu průbojnější hudbu, hned by to bylo jasné lepší hodnocení (ačkoliv některé úplně němé scény se podle mě diváky zaryjí pod kůži mnohem lépe, než ty ozvučené). Sem tam to bylo trochu "hluché" a prázdné, ale jinak pěkný akčnější seriál. Od choreografie bojů ale nic převratného nečekejte. Nemluvě o tom, že jich tam zase tolik není.
 
Tanaka Tamako byla zrazena přítelem a ještě navrch byla zatčena, protože způsobila rozruch kvůli kamarádce Morimuře Kjóko, která byla obětí sexuálního obtěžování. Tamako se rozhodne, že odejde z firmy, kde pracuje, a otevře si v Tokiu bistro. Tam zaměstná další ženy a společně bojují s překážkami, které jim pod nohy klade život, a zároveň si užívají radost z práce a snaží se změnit svůj život. Bistro má samozřejmě potíže, protože v něm pracují jen samé ženy. Ženy, které mají společného nepřítele – muže, a nyní se sjednotily, aby pro nim společně bojovaly!
 
Moje hodnocení: Ze začátku mě dost štvalo pojetí – ženy chuděry, heterosexuální muži svině, jsme černá a bílá, tak nazdar! Naštěstí časem už "všichni muži" nebyli takové svině, začalo to nabírat víc šedé a na zajímavosti. Určitě to zajímavým, leč často až vyhroceným způsobem, ukázalo japonskou společnost – muži jsou stále na koni a jsou to právě ženy, kdo jsou těmi koňmi, protože se po nich chlapi vozí, obzvláště pokud je ženská schopná. Sexuální obtěžování je prostoupené celým světem japonských společností, ať si kdo chce říká co chce. A je dobré, že se na to snaží někdo upozornit, ačkoliv pro potřeby seriálu je to samozřejmě trochu přehnané. I tak Sakamoto Júdži vykouzlil hodně rozličných osobností a jsem ráda, že je dokázal až do úplného konce ukočírovat, aniž by vypadly ze své role. Bohužel přes dobře vykreslené charaktery tu máme plytký příběh, který nedokáže nadchnout, navíc si pomáhá klišé, kterých jsem doufala, že se vyhneme. Sečteno, podtrženo: dobrý seriál se sociální přesahem, velmi kvalitními hereckými výkony. Bohužel hlavní hrdinka nebyla moc sympatická, a tak mi trvalo trochu delší dobu, než jsem se konečně začala víc bavit a zajímat. Určitě by bylo zajímavé, kdyby seriál někdo rozebral z pohledu genderových studií.
 
I tentokrát se věnujeme Nanami, mladé lidské bohyni Země, zamilované do Tomoeho, kterou čekají nová dobrodružství a překážky, které musí překonat. Nanami se vydává do svatyně v Izumi poté, co Otokihovi dokáže, že si zaslouží být nazývána bohyní Země, kde ji čeká její první velké setkání s ostatními božstvy z celého Japonska. Co všechno ji na takovém setkání může potkat a mohlo by to snad ohrozit její život?!
 
Moje hodnocení: Nanami se od první série vlastně téměř nezměnila, ačkoliv se snaží tvářit, že to tak není. Stejně jako první série, i druhá je velmi milým příběhem plným japonských tradic s krásným openingem a endingem. Nic převratného, ale určitě milá podívaná.
 
Haruna Cubame, nenápadná středoškolačka, si vždy všímá toho, jak se ostatní cítí a snaží se, aby ve škole vládla pohoda. Jednoho dne je ale donucena spolužáky, aby se stala předsedkyní školní rady. Cubame se pak seznámí s chlapcem, který je génius přes vymýšlení proslovů. Díky němu pak chce změnit školu plnou iracionálního chování a nespokojených jedinců pomocí síly slova.
 
Moje hodnocení: Opět jsme ve škole, kde se šikanuje. Tentokrát ovšem změna přichází jak zdola, tak i zvenčí. Zdola v podobě Haruny Cubane, která je typickou ženskou představitelkou takovýchto seriálů – bezradná, štve vás, jak jí dlouho trvá, než se rozhodne nebo začne mluvit/konat. Ale dostáváme ji v podobě roztomilé Hirose Suzu, takže to není tak hrozné, ačkoliv se mi stávalo, že jsem obracela v oči v sloup. Ovšem zvenčí přichází Kei v podání Kamiki Rjúnosukeho a to je přesně ten prvek, který na začátku seriál zachrání, aby mu pak v zachraňování pomáhala i Platina – skupina nejbohatších parchantíků se svědomím a vlastními bolístkami (namátkou Mamija Šótaró, Sugisaki Hana). Je to přesně, co to slibuje – stoupáme po školních schodech, abychom na každém vyřešili něčí problém a zdolali celé schodiště. V podstatě nikdo tu není vysloveně záporák, zároveň tu ovšem není nikdo vysloveně svatý (pokud nepočítáme Harunu v podobě klasické stereotypní hrdinky). Nakonec je to pěkný seriál (co se týče školního prostředí lehce nadprůměrný). Pokud na něj ovšem budete koukat před těmi ostatními s podobnou tématikou, nedivila bych se, kdybyste se zamilovali. Kamikiho postava je velikým kladem a přínosem, nemluvě o tom, že si neustále dělá z hlavní hrdinky legraci, tváří se, že si drží odstup, ale zároveň to všechno prožívá – a Kamiki to prostě zahrál. Bez něj by to tak nefungovalo.
 
Půl roku po událostech z první série se Ikebukuro opět vrací do normálu. Středoškoláci chodí do školy, Izaja kuje pikle a Celty, bezhlavá jezdkyně, legenda města, se opět projíždí ulicemi na své motorce a prchá před dopraváky. Ale jak už to tak bývá, stane se tohle, stane se tamto a v Ikebukuru opět zavládne chaos.
 
Moje hodnocení: Celé to na mě působí jen jako obyčejný úvod k něčemu velkému, co nás teprve ještě čeká. Vzhledem k tomu, že mám za sebou první sérii, tak mě tohle neohromí. Hned se na nás navalí ten hafec postav, které již máme znát z předchozí série, jejich vztahy, plus se přiřítí další, se kterými jsme ještě tu čest neměli. Pokud jste si těsně předtím nezopakovali první sérii, dost dlouho budete tápat a to se přesně stalo mně - proto z toho nejsem nadšená a nejásám. I tak to není špatné, přesto je to prostě jen úvod.
 
Taira Kei je tanečník, který je pyšný na své umění, ale přestože se učil v Německu a jako malý vyhrál několik mezinárodních soutěží, necítí se plně uspokojen. V současné době je Kei opět v Tokiu, pracuje na poloviční úvazek a snaží se naplnit svůj sen. Přesto tak nějak cítí, že to vůbec nemá smysl. V té době se potkává s Nišiharou Jui, učitelkou na prestižní dívčí škole, do které se zamiluje. Jenomže Jui má už pět let poměr s ženatým kolegou a uvědomuje si, že tento vztah nemá žádnou budoucnost. Co teď?
 
Moje hodnocení: Fukada Kjóka hrála strašně, taneční scény byly svým způsobem docela trapné, to samé i ty jejich intimní (na můj vkus jich tam bylo až moc – proč? – tvůrci chtěli dokázat, že i v prostředí japonské televize na to mají?), ani jedna postava mi nebyla sympatická a nebyla vykreslená/zahraná tak, abych se s ní dokázala sžít. A zase tu máme ten neduh SPOILER – po x letech se setkáváme znovu, abychom to dali dohromady, protože jsme si splnili, co jsme chtěli. Proč bychom se během té doby měli podporovat, když na to můžeme být sami, že… KONEC SPOILERU No prostě nesedlo mi to. Postava Fukady byla sice zajímavě napsaná, ale zahraná tak špatně, že jsem měla, i přes sedm dílů, problém to dokoukat alespoň s minimálním zájmem. Samozřejmě se to snaží o nějaký ten sociální ponor do společnosti, jenomže to teď každý druhý seriál, takže proč tomuhle dávat za nějaké body navíc za něco, co jinde je mnohem lépe zpracované?
 
V regionu Kantó je malá vesnička, kde žije asi padesát obyvatel, ale projednává se, že vesnička zřejmě zmizí z mapy. V této vesničce dříve žil Ouči Masato, který se pokoušel o organické hospodářství, ale selhal, zanechal rodičům dluhy a svou dceru a utekl do Tokia. Nyní mu otec umřel a on se vrací zpět, aby své staré matce a dceři pomohl s farmařením. Ale zvládne to? Vždyť něco takového vůbec nevynáší a je to jen dřina…
 
Moje hodnocení: Přestože má seriál jenom pět dílů, nedokáže to plně zaujmout, pokud se nezabýváte problematikou japonského zemědělství, případně organického pěstování. Herecké výkony nejsou špatné, ale seriál prostě nemá kromě toho nic, čím by zaujal. I přestože je tak krátký, musí se posouvat jenom díky klišoidním berličkám... to mi přijde poměrně chabé. Rodina, dobré vztahy v rámci komunity a pevná vůle - to je důležité a to nám ne příliš dobře chce seriál říct. Konec.

2 komentáře:

  1. otsukaresama m(_ _)m
    Jen přidám malinko osobního pohledu... čili si tu opět trochu zablábolím (gomen).
    Neviděl jsem všechny uvedené seriály, takže se vyjádřím jen k těm viděným.
    "Mondai no aru resutoran" jsem jen načal a protože mě ale děsně štvala ta zmíněná mužská prasata - tak jsem sledování přerušil. No na základě četby zdejšího hodnocení možná ještě juknu...
    IMHO, ovšem nemyslím si, že "Sexuální obtěžování je prostoupené celým světem japonských společností" (tedy možná si špatně to sdělení interpretuji) ale na základě mých vlastních zkušeností (měl jsem to štěstí a pracoval nějakou dobu v Japonsku v jisté menší firmě, atp.) vím, že tak černobílé to není. Nakonec i v Česku je naneštěstí mnohde s ženami nehezky (nerovně) zacházeno a obávám se, že než se to celosvětově nějak srovná, uběhne ještě dost času... Musím ale uznat, že jedna z opravdu velmi mála věcí které mi na dorama vadí je poměrně často citelné "nadržování" mužským postavám (dříve to bylo všudypřítomné nesmyslné hulení, což se naštěstí konečne vytrácí - tak mě to plní lehkým optimismem, že i "ženská otázka" bude napravena). Podtrhuji ale, že zmíněné nemám podloženo žádným šetřením, žádnými věrohodnými statistikami.
    "Déto" mám rovněž rozkouknuté a i mě se zatím jeví tak jako autorce tohoto blogu...
    Naopak zde lehce sepsutý "Genkai šúraku kabušikigaiša" mě velice potěšil - ovšem hlavně proto, že jak jsem jinde zmiňoval, mám rád profesní záležitosti. Trochu mě zklamal poněkud menší prostor daný mému oblíbenému Sorimačimu (legendární původní GTO!, mimochodem: vůbec jsem nepochopil nedavný remake s Akirou, omlouvám se jeho fandům ale ke mě si cestu nenašel ani náhodou, prostě na příjem takového zpracování nemám vůbec žádné receptory). Na druhé straně, Matsuoka-čan je pro mne jednou z těch neodolatelných (#^-^#)>
    Idžó desu.
    BB

    OdpovědětVymazat
  2. Od toho blogy jsou, abychom si tu všichni plácali játra. ;-)

    Samozřejmě v seriálu je to všechno "vyhoněné", aby to zaujalo diváka, je mi jasné, že v reálném životě to tak přesně není. Na druhou stranu jsem četla spoustu komentářů od dívek, které si prošly něčím podobným, a to nejen v Japonsku, ale i v zemích Asie, Evropy či Ameriky. Prostě se s obtěžováním setkáš všude, jak jsi sám psal. Navíc si myslím, že v Japonsku mají Japonci (muži) pocit, že musejí být lepší než žena, alespoň to tak na mě působí podle článků, které si v poslední době čtu, a třeba i proto je obtěžují, aby ženy ztratily motivaci být lepší. No prostě je to složitější problematika a nechtěla bych do ní v rámci komentáře zabředávat.

    Na Genkai šúraku kabušikigaiša jsme se těšila, ale asi nejsem stavěná na tenhle typ seriálu, docela mi vadilo, že je příběh tak laciný. Ale samozřejmě herecké výkony byly fajn (také jsem se těšila, že po delší době uvidím Sorimačiho - také jsem si ho oblíbila jako Onizuku (souhlasím s tím, že Akira mu nesehá ani po kotníky, nemluvě o tom, že i samotná kvalita seriálu je někde jinde), ale i v seriálu Beach Boys – a moc ho tam opravdu nebylo).

    Maju je v poslední době víc a víc vidět, ale víc než v Genkai šúraku kabušikigaiša jsem si ji užila v Mondai no aru restaurant. Přemýšlím, že se na ni podívám i v Gin Nikan a She, který by měl vycházet tuhle sezónu.

    Každopádně díky za obsáhlý komentář, ty vždycky potěší. ;-)

    OdpovědětVymazat