Full House: originál vs remake

Ačkoliv se tento článek absolutně netýká Japonska, pořád se držím v Asii a řekla bych, že se určitě najde někdo, koho to bude zajímat.

Jednu červencovou středu roku 2004 začala korejská televizní stanice KBS vysílat seriál Full House. A již od prvního dílu si seriál držel první příčku ve sledovanosti, kterou si udržel až do konce vysílání. Full House byl vysílán i za hranicemi Jižní Korei, například v Japonsku, Kambodže, Číně nebo v Austrálii, ale nikdy nebyl tak velkým hitem jako na Filipínách. Tam dosáhla průměrná sledovanost ke 42, 3 %, díky čemu se tak na Filipínách Full House stal nejsledovanějším programem všech dob. S takovou oblíbeností a základnou fanoušků není ničím zvláštním, že vzniklo několik remaků. Ke srovnání s originálem jsem si vybrala ten nejnovější, na začátku letošního roku vysílaný v Thajsku.

Příběh se zrodil v hlavě kreslířce korejských komiksů Woon Soo-yeon v roce 2002. Hlavní hrdinka žije v domě, který nese jméno Full House a postavil ho její otec. Jednoho dne ji její přátelé pošlou na dovolenou se slovy, že všechno je uhrazené, jen ať si to užije. Jenomže během její nepřítomnosti dům prodají a ani dovolená není úplně uhrazena, jak slibovali. Kvůli potřebě peněz se obrání s prosíkem na slavnou osobnost, kterou potkala na cestě letadlem. Trochu mu zalže a peníze, které potřebuje, nakonec dostane. Jenomže když se vrátí zpět domů, zjišťuje, že její dům už není její a co hůř, patří právě té hvězdičce, u které si půjčila peníze. Po různých událostech se nakonec domluví na falešném sňatku, který každý uzavřou z vlastních potřeb – hvězdička potřebuje vypadat dobře před fanoušky a médii a hrdinka tak dostane zpátky svůj dům.

Tento koncept je stejný pro všechny verze. Samozřejmě každá verze má své drobné rozdíly, například v korejské verzi cestovala hrdinka do Číny, v thajské zase do Jižní Koreje. Ačkoliv je mezi verzemi desetiletý rozdíl, obě dvě měly stejný problém a to ne příliš kvalitního kameramana, ale přece jen ten korejský na tom byl o něco hůř, neboť jeho kamera občas působila až moc splašeně a na diváka to působilo rušivě. Roku 2004 se v Korei teprve učili, jak správně natočit kvalitní seriál.

Hlavního hrdinu v korejské verzi ztvárnil zpěvák a tanečník Rain, který debutoval roku 2002 s albem Bad Guy. Na televizních obrazovkách se poprvé v hlavní roli ukázal roku 2003 v seriálu Sangdoo, Let's Go to the School, kde hrál bývalého trestance a oddaného otce, jenž se stará o nemocnou dceru, a zároveň nahání svou první lásku. Přestože za svou roli ve Full House dostal ocenění Nejlepšího seriálového herce roku, nemyslím si, že by jeho herecký výkon byl úžasný, perfektní a bez chyb. Chápu, že svýma štěněčíma očima pobláznil celý národ, ale přece jen v roce 2004 byl stále ještě ne zrovna zkušeným hercem a měl stále rezervy (což dokazují jeho pozdější role).

Na druhou stranu Mike Pirat, představitel hrdiny v thajské verzi, měl za sebou v době natáčení Full House více rolí. Stejně jako Rain je Mike zpěvák a tanečník a debutoval roku 2005 jako duo se svým starším bratrem Golfem s písní Bounce. Poprvé se na televizních obrazovkách objevil roku 2008 v seriálu Love Beyond Frontier. Zkušenosti, které nasbíral od první klapky, se při Full House naplno projevily a daly se mu veškerého jeho projevy a emoce uvěřit na rozdíl od Raina. U Mika stálo zato sledovat i detaily – jak se mu pohybují prsty, výraz očí, chvění koutků i jaký má postoj. Opravdu hrál a prožíval celým svým tělem.

Song Hye-kyo si střihla partnerku Raina a rozhodně nebyla novou tváří televizních seriálů; ten první, ve kterém hrála, běžel na televizních obrazovkách už roku 1996. Proto již od začátku bylo vidět, že svého partnera herecky převyšuje. Mnohem lépe dokázala vyjádřit celou škálu emocí a pocitů. Na rozdíl od thajské herečky Sushar Manaying, známá spíše pod jménem Aom, která na začátku seriálu měla problém pořádně zahrát pláč. Naštěstí se během natáčení její projev zlepšil a kolem prostředku seriál se stal přirozenějším a roztomilejším. Debutovala roku 2009 ve filmu Pai in Love.

Pokud bych měla srovnat chemii mezi herci, tak určitě vyhrají Mike a Aom. Ačkoliv v korejské verzi určité jiskření mezi Rainem a Song Hye-kyo bylo, mezi Mikem a Aom by se to dalo považovat za bouření. V seriálu bylo krásně vidět, jak je hercům spolu dobře, že si rozumí, vědí, jak mají na druhého správně zareagovat a rádi spolu hrají. To bohužel Rain a Hye-kyo postrádali; alespoň v takové míře. I oni byli pěkným párem a měli své sladké chvilky, ale nebyli natolik sehraní jako jejich thajský protějšek. Nemluvě o polibcích, které mnohem lépe a přirozeněji vypadaly u Mika a Aom.

Vedlejší postavy byly o něco lépe podány i vysvětleny v thajské verzi. Rodina hlavního hrdiny byla milejší, lidštější, kdežto interakce mezi korejskou hrdinkou a rodinou nového manžela občas spadala až do groteskních póz. To samé lze tvrdit o vztahu s přáteli hrdinky, kteří prodali její dům. Korejci jsou tím již známí – některé reakce a situace prožívali mnohem hlasitěji a dramatičtěji, ale to už patří k tradici jejich nejen seriálové tvorby.

Co se týče hudebního doprovodu, Korejci už v roce 2004 věděli, jak se se zalíbit. O ústřední píseň se postarala Byul a její I Think I. S ní je kvalitativně srovnatelná ústřední píseň v thajské verzi, kterou nazpíval Mike spolu s Aom, Oh Baby I. Ve zbytku jednoznačně vedou Korejci, minimálně v originálnosti, neboť při sledování thajské verze jsem neustále měla pocit, že jsem ty tóny již někde slyšela (například v Matrixu či Pýše a předsudku).

Pokud chcete spíše romantiku ze života hvězd s povedeným koncem, sáhněte po thajské verzi. Pokud byste raději bláznivější romantikou komedii, sáhněte po verzi korejské. Obě dvě mají něco do sebe a záleží čistě na tom, na co máte zrovna chuť – třeba na herecké začátky Raina či dosud nejlepší výkon Mika Pirata. U mě to ale rozhodně vyhrála thajská verze.

Jižní Korea
Pool Hawooseu (풀하우스), 16 dílů po cca. 65 minutách. V hlavních rolích Rain, Song Hye-kyo, Han Eun-jung, Kim Sung-soo a další.

Thajsko
Wunnak raktemban (วุ่นนัก รักเต็มบ้าน), 20 dílů po cca. 48 minutách. V hlavních rolích Mike Pirat, Sushar Manaying, Chensuda Panto, Atsada Phanitkun a další.

Všechny obrázky, až na první dva, jsou print screeny ze seriálu.